Jediná naděje v přicházející bouři!

Bůh zaslíbil proroku Zachariášovi, že bude v posledních dnech ochrannou hradbou kolem svého lidu: „A já budu, praví Hospodin, jeho zdí ohnivou vůkol…“ (Zachariáš 2:5).

Podobně svědčí Izaiáš: „Nebo jsi byl… zastíněním před horkem; nebo vzteklost ukrutníků podvrátila by zeď“ (Izaiáš 25:4). „A bude stánkem k zastěňování ve dne před horkem, a za útočiště a skrýši před přívalem a deštěm“ (4:6).

Tato zaslíbení nám mají předem přinést útěchu, protože všichni proroci nás varují, že v posledních dnech přijde veliká bouře, která se vší silou opře do této Boží ochranné hradby.

Opravdu, Ježíš říká, že tato přicházející bouře bude tak hrozná a zdrcující, že lidé budou umírat strachem, až ji uvidí přicházet (viz Lukáš 21:26). Jestliže Ježíš říká, že tato bouře bude divoká a zuřivá, můžeme si být jisti, že to bude hrůzyplný okamžik historie. Ale Bible nás ujišťuje, že Bůh nikdy neposílá na jakoukoliv společnost soud, aniž by své plány nejdřív zjevil svým prorokům: „Nečiníť zajisté Panovník Hospodin ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům“ (Amos 3:7).

Tohle je úžasný projev veliké Boží lásky k jeho lidu. A jestliže budete v Bibli pozorně studovat knihy proroků, poznáte, že Bůh takto jedná důsledně. Právě před hrozící bouří soudu vždy přikazuje svým prorokům, aby napomínali lid, že se má vrátit k Bohu: „A mluvě skrze proroky, já abych vidění mnoho ukazoval, a skrze proroky podobenství předkládal“ (Ozeáš 12:10).

Navíc je Bůh věrný a mluví k nám v časech prosperity, těsně předtím, než udeří zběsilost jeho soudu. Zatímco se bouřkové mraky teprve stahují, On už po celé zemi pozvedá prorocké hlasy. A podle Písma vždycky, když hříšný národ vzkvétal a byl v míru, říkal Bůh svým prorokům, aby varovali, že dobré časy brzy skončí: „…prohlásil Hospodin skrze proroky předešlé, když ještě Jeruzalém seděl bezpečně a užíval pokoje…“ (Zachariáš 7:7).

Když chtěl Bůh zdůraznit svou řeč, vložil svým prorokům do úst ostrá, pronikavá, spalující slova varování: „Protož otesával jsem skrze proroky, zbil jsem je řečmi úst svých…“ (Ozeáš 6:5). Jinými slovy: „Slovo, které přinesu, bude tak jasné, že to hluboce zasáhne tvoje srdce, pokud je otevřené. Přinutí tě to padnout na svou tvář a činit pokání!“

Musíme mít stále na paměti, že jediný Boží záměr v jeho laskavém volání, abychom se k němu navrátili, je ochránit nás v takových bouřlivých dobách. Přesto v biblických dějinách často vidíme, že lidé odmítli poslouchat tato Boží varování: „I posílal k nim proroky, aby je zase obrátili k Hospodinu. Kteřížto svědčili jim, oni však neuposlechli“ (2. Paralipomenon 24:19).

Téměř vždy se Božímu lidu tato varování omrzela. Obzvláště je to pravdou, když proroci varovali před přicházející bouří celé roky, ale společnost dál jen vzkvétala, prosperovala a užívala si pokoje. Za čas lidé jednoduše „vypnuli“ prorocké hlasy. Už je dál prostě nechtěli slyšet.

Vidíme to v reakci Izraelců na Izaiáše. Říkali mu: „…Neprorokujte nám toho, což pravého jest; mluvte nám pochlebenství, prorokujte oklamání“ (Izaiáš 30:10).

Dovedeš si představit, že by ses dostal do tohoto stavu? Ti lidé věděli, že Izaiáš mluví pravdu – ale už je omrzelo ji poslouchat! Raději chtěli slyšet „uhlazené věci.“ A hebrejské slovo pro „uhlazené“ tu znamená „příjemné, nevyvádějící z klidu.“ Jinými slovy říkali Izaiášovi: „Hlavně nám neříkej nic, co nás rozčílí nebo znepokojí!“

Tento postoj dnes proniká do církve Ježíše Krista. Věřící, kteří roky oddaně sloužili Pánu Ježíši, se teď obracejí ke svým televizorům, aby viděli ještě víc strašných zpráv o násilí, pohromách, hladu, zločinu a nemravnostech. Za chvíli je jejich mysl tak otupena všemi těmi špatnými zprávami, že se jejich srdce vůči tomu zatvrdí. I ty nejhorší zprávy jsou pro ně „jen další zpravodajské příspěvky.“

Často si říkám: Pohne s námi ještě něco? Už jsme slyšeli snad všechny špatné zprávy, jaké jsme vůbec mohli slyšet. Jaké neštěstí nebo katastrofa by nás ještě mohla šokovat?

Milovaní, Bůh se děsí tohoto postoje u svého lidu! Vidíme to ve varování od proroka Ezechiele. V době, kdy Ezechiel prorokoval, žil Izrael v míru s okolními národy a vedlo se mu dobře. Přesto Bůh poslal skrze Ezechiele svému lidu toto poselství: „I obrátím zemi tu v hroznou poušť a přestane vyvýšenost moci její, a zpustnou hory Izraelské… pro všecky ohavnosti jejich, kteréž páchali“ (Ezechiel 33:28–29).

Prorok procházel zemí sem a tam, zvěstoval Boží varování po několik let. Ale lidi omrzelo poslouchat ho. Konec konců, roky ubíhaly a nic z toho, co prorokoval, se nenaplňovalo. Naopak, národu se dařilo čím dál lépe!

Za čas se stala Ezechielova proroctví terčem jejich posměchu. Začali mu za zády dávat přezdívky – nejspíš podobné, jakými jsem už roky častován já: „Kazatel soudného dne,“ „Muž, který se nikdy nesměje,“ „Posel špatných zpráv,“ „Pan Pohroma.“ Nakonec už toho měl i Ezechiel dost a řekl: „Hospodine, tys mě oklamal. Nic z toho, cos mi řekl, se nestalo. A já jsem teď všem k smíchu!“

„…(Izrael říká:) Poďte medle a poslechněte, jaké slovo vyšlo od Hospodina. I scházejí se k tobě, tak jako se schází lid, a sedají před tebou lid můj, a poslouchají slov tvých, ale nečiní jich. A ačkoli je sobě ústy svými libují, však za mrzkým ziskem svým srdce jejich odchází… Slyšíť zajisté slova tvá, ale žádný jich nečiní. Než když to přijde, (aj, přicházíť), tedy zvědí, že prorok byl u prostřed nich“ (Ezechiel 33:30–33).

Dovol, abych se zeptal: Už sis někdy řekl ve svém srdci: „To jsem všechno slyšel. Už to nechci poslouchat!“ Jestliže ano, chci tě varovat!

Jako tomu bylo se společností a církví v minulosti, ani dnes se křesťanům nechce poslouchat špatné zprávy!

Většina návštěvníků církve dnes prudce odmítá všechna prorocká varování o přicházející bouři. Opravdu, dnešní americká církev je „nejpohodovější“ církev v dějinách. Ale to, co prožíváme, je pouze klid před bouří, jako tomu bylo v Izraeli!

Zatímco Mojžíš trávil čtyřicet dní na hoře, Izraelci propadli duchu nevázanosti. Chtěli si užívat a odpočívat, zahodili všechnu zbožnost. Výsledek známe: Skončilo to v opilosti a nemravných orgiích kolem zlatého telete.

Podobně je tomu dnes: Tisíce křesťanů odhazují Kristovo jho, zavrhují všechna pravidla a omezení. Tento postoj doporučují mnohé knihy a časopisy, které lze najít v křesťanských knihkupectvích. Je to, jako by nám naši vedoucí říkali: „Klídek! Bůh není tvrdý. Je náš tatínek, my všichni jsme jeho děti a máme si užívat legraci. Nenech se nikým rušit!“

Před několika lety tři kazatelé velkých charismatických sborů veřejně prohlásili, že věří, že si Bůh použije rock-and-roll a rapovou hudbu k příštímu velikému probuzení. Jeden z nich dokonce tvrdil, že si Bůh použil Beatles, aby otevřel lidská srdce pro práci Ducha svatého. Ne – nikdy! To je nesmysl! Ti mladíci oslavovali sex a drogy. Jak by to mohlo souviset s prací Ducha svatého?

Jeden křesťanský časopis předpovídal, že příští velké hnutí v církvi bude přiblížení se „nočnímu podniku“ – včetně shromáždění, jejichž součástí bude tančení, nealkoholické pivo a komici. Jeden pastor mi řekl, že se to již děje v církvích v Anglii a v Evropě. Církve si nedokážou udržet zájem lidí – tak se budou měnit na noční podniky!

Navíc, mnohé „hříšníkům přátelské“ církve v Americe teď podávají během dopoledních bohoslužeb kávu. Lidé tam sedí s nohama na židlích, ani je nenapadne vstát k modlitbám. V jednom takovém sboru předem upozornili hostujícího zpěváka, aby rozhodně nezpíval nic o hříchu a krvi Pána Ježíše, návštěvníky by to mohlo znechutit. Vedení sboru se snažilo vytvořit „pohodlí“ pro hříšníky!

Možná jen těžko věříš tomu, že Izraelci křepčili nazí kolem zlatého telete. Ale ani na vteřinu si nemysli, že by se tatáž věc v dnešní církvi stát nemohla. Brzy budeme svědky obscénního, smyslného, rouhavého náboženství, vycházejícího přímo z hlubin pekla. Opravdu, Bible říká, že přichází doba, kdy se Boží lidé už nebudou stydět. A právě teď je stud církve pryč – protože jsme již tolik viděli a slyšeli! Ale to je teprve začátek!

Možná se ptáš – proč je tolik služebníků a věřících oklamáno? Proč je v Božím domě tak málo rozpoznání? Proč ta nejbizarnější světská hnutí přitahují pozornost tolika posluchačů? Věřím, že odpověď je v Ámosově proroctví:

„Aj, dnové jdou, dí Panovník Hospodin, že pošli hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Hospodinových“ (Amos 8:11). Všimněte si, že ty verše nemluví o nedostatku kázání. Bůh nikdy nepřestane svůj lid varovat, protože jenom Jeho pravda nás může osvobodit. Proto posílá své proroky, učitele a evangelisty, aby nám zvěstovali pravdu.

Ne, Ámosovo proroctví nemluví o všech povrchních, bezcenných kázáních, která dnes slyšíme; nemluví o nedostatku pravdy. To, co dnes církev prožívá, je spíš hlad po slyšení! Je tu neochota slyšet pravdivé Boží slovo. Místo toho lidé zavírají oči a uši, zatvrzují svá srdce a říkají: „Už nechci nic slyšet!“

Věřím, že právě teď prožíváme klid před tou největší bouří, jakou kdy Amerika zažila!

Poprvé jsem přinesl toto poselství 4. dubna 1997 jako kázání v Times Square Church. Přesně dva dny předtím, v pátek 2. dubna 1997 dosáhl obchod s cennými papíry vůbec nejvyšší úrovně všech dob. Hlasatelé rozhlasových zpráv a časopisy se chvástali:

„Amerika prochází nejúspěšnějším obdobím v dějinách. Nezaměstnanost klesla pod pět procent. Příjmy jsou na nejvyšší úrovni, roste kupní síla obyvatel. Firmy mají velký obrat, přitom jsou nízké daně, dobře prosperují drobní podnikatelé. Amerika je na vrcholu úspěchu, prosperity a pokoje.“

To všechno zní jako dobré zprávy, že? Přesto nás Bible varuje, že kdykoliv lidé volají: „Pokoj a prosperita!“ blíží se náhlá pohroma.

V průběhu let jsem dostával dopisy, v nichž mi lidé psali: „Léta už prorokujete o tom, že se ‚stahují bouřkové mraky‘ a ‚přichází krach.‘ Ale jediné, co jste tím dokázal, je, že jste vystrašil spoustu křesťanů, kteří vašemu slovu věří. Přitom se děje pravý opak. Místo bouří přišel rozkvět, rekordní úspěchy. Na obzoru není nic, co by naznačovalo přicházející krizi.“

Apoštol Petr varoval, že mnozí věřící budou reagovat takto: „…přijdou v posledních dnech posměvači, podle svých vlastních žádostí chodící, a říkající: Kdež jest to zaslibování příchodu jeho? Nebo jakž otcové naši zesnuli, všecko tak trvá od počátku stvoření“ (2. Petr 3:3–4). Jinými slovy: „Lidé budou říkat: Kde je ta vaše bouřka? Všecko funguje jako dřív!“

Milovaní, Bůh soudil všechny minulé společnosti za menší hříchy, než jaké páchá Amerika. Uvědomte si:

• Žádný jiný národ nezabil tolik dětí jako Spojené státy při interrupcím. Krev těchto dětí volá ze země k Bohu! Raději zachraňujeme život velrybě než jednomu z našich vlastních dětí.
• Amerika drží světový rekord nemanželských těhotenství.
• Kriminalita mládeže je u nás největší na světě.
• Amerika utratí víc peněz za jídlo pro psy než za mezinárodní pomoc.
• Začali jsme oslavovat homosexualitu. Naše média pokládají za hrdiny homosexuály, kteří veřejně přiznají svou orientaci. Ale nad tím bychom měli naříkat! Křesťané po celé zemi by měli volat k Bohu o milost za tyto nemravnosti.
• Počítačová síť zveřejnila obrázky polonahých lesbiček během jejich týdenního setkání na Floridě. Třicet tisíc žen se tam sjelo, aby se týden ve dne v noci oddávaly svým vášním. A místní úředníci to schvalovali, říkali: „To je nádherné, že jsou tu všechny pohromadě.“ Jak to muselo bolet Boha! Radikální homosexuálové vzkazují společnosti: „Tobě navzdory!“ Ve skutečnosti říkají: „Tobě navzdory, Bože!“
• Amerika vykopla Boha ze svých škol a soudů. Teď dokonce existuje jisté hnutí, které se snaží odstranit jeho jméno z amerických mincí. Lidé už nechtějí slyšet ani zmínku o Jeho jménu!
• Padesát miliónů Američanů kouří marihuanu, milióny jsou závislí na heroinu, cracku a dalších tvrdých drogách.
• Naše školy se staly baštami rouhání a agnosticismu. Naše děti byly okradeny o všechny morální standardy, byl jim odepřen každý přístup k Bohu – a oni reagují po svém – větším násilím a vzpourou.

Milovaní, Bůh zničil Noemovu generaci, právě tak jako Sodomu, všechny za menší hříchy, než jsou naše. Je to drzost se domnívat, že zatímco tyto společnosti byly krutě souzeny, my zůstaneme ušetřeni!

Velice brzy Ameriku probudí neočekávaná zpráva o katastrofě – a náhle na nás přijde bouře!

Žalmista popisuje, jak přes noc dopadne Boží metla soudu: „Kalich zajisté jest v rukou Hospodinových, a to vína kalného plný nalitý, z něhož nalévati bude, tak že i kvasnice jeho vyváží, a vypijí všickni bezbožníci země… A všecky rohy bezbožníků srážím…“ (Žalm 75:8,10).

Ve Zjevení se tento kalich nazývá „kalich jeho hněvu“ (Zjevení 14:10). Jinými slovy, je plný Boží zlosti. Jednoduše řečeno, kalich nepravosti Ameriky přetéká – a všechny naše hříchy se vrátí na naši hlavu v Jeho svatém hněvu!

Možná si říkáte: „Proč nás tak strašíš? Proč bychom si neměli užívat tohoto blahobytu, dokud tu je? I ty bys měl být vděčný za všechny ty dobré věci, které se dějí, zvlášť v New York City. Walt Disney se přistěhoval a obsadil kdysi zchátralou Čtyřicátou druhou ulici. Všechny sex-shopy jsou pryč a všechno na Times Square se orientuje na rodinu. Tady nebudou žádné nepokoje, jak je předpovídáš, s více než tisíci hořícími ohni všude kolem? Uklidni se, pastore, a užívej si to!“

Ne – Mickey Mouse nedokáže zastavit přicházející bouři! Disney se vlastně stal jedním z nejzkaženějších mediálních systémů na světě. Jeho filmy jsou plné zvrhlostí, homosexuality, násilí a okultismu. Opravdu, takové firmy jsou přesně tím důvodem, proč Bůh pošle bouři – a přijde rychle!

Pamatuji se z dětství na jednu zprávu, která okamžitě vyrušila Ameriku z jejího pokojného dřímání. Bylo krásné nedělní odpoledne, my jsme jeli s rodinou do sboru, kde měl tatínek kázat. Právě jsme zastavili, abychom si dali zmrzlinu, když se z autorádia ozvalo: „Přerušujeme tento program, abychom vám sdělili důležitou zprávu: Japonsko bombarduje Pearl Harbor!“ Nezapomenu na výraz tatínkovy tváře: nebyl schopen tomu uvěřit.

Ten večer byl v církvi zmatený každý. „Co se to děje?“ přemýšleli nahlas: „Jak nás mohli najednou začít bombardovat?“ V následujících dnech jsme měli několik „zatemnění,“ v nichž jsme všichni museli zabednit okna doma i ve škole. Všichni se báli náhlého bombardování.

A, milovaní, právě tak náhle udeří ta bouře. Přijde jako zloděj v noci, způsobí nenadálou paniku a nevíru. Právě teď si možná říkáš: „Jen ať přijde! Až tu bude, nějak se s tím vyrovnám. Vždyť jsem v Božích rukou. Budu připraven, tak se nemusím bát. Pán Ježíš mě bezpečně provede.“

Dovol, abych se tě zeptal: Proč Bůh poslal své proroky, aby ze střech domů křičeli jeho varování? Chce varovat svůj lid, chce nás vyburcovat, abychom Ho hledali! Chce nás usvědčit ze všech našich pokusů zbavit se Kristova jha a uvelebit se ve světě. Chce, aby byly naše oči upřené na Pána Ježíše, abychom usilovali o nebeské věci, protože jedině ty přestojí přicházející bouři!

Teď mi dovolte, abych vám ukázal, co je tou jedinou nadějí v přicházející bouři!

Těsně před svou smrtí a zmrtvýchvstáním viděl Ježíš strašlivou přicházející bouři. Viděl, co se mělo stát: Jeruzalém bude obklíčen mocnou armádou, chrám bude zničen, město vyhoří do základů a bude srovnáno se zemí, tisíce lidí zemřou na křížích zbudovaných rukou krutého nepřítele. Celá jejich společnost se co nevidět zhroutí.

Pán Ježíš byl přímo ztělesněním Boží lásky. A přesto varoval, prorokoval a naříkal nad svým lidem, protože viděl, co přichází: „Nebo bude tehdáž soužení veliké, jakéž nebylo od počátku světa až dosavad, aniž kdy potom bude. A byť nebyli ukráceni dnové ti, nebyl by spasen nižádný člověk…“ (Matouš 24:21–22).

Když se nad tím zamyslíte, uvědomíte si, že doba Pána Ježíše byla velmi podobná naší: Vládl pokoj, klid a bohatství. Děti si hrály na ulicích. Nikde nebylo žádné znamení soudu. Přesto Pán Ježíš popsal svůj národ pokolením zmijí: kněží, kteří okrádají vdovy, posměvači, rouhači, cizoložníci, utlačovatelé dětí, zkažená církev plná penězoměnců, vlci v rouše beránčím uprostřed bohoslužeb, falešní žalobci, lháři, podvodníci, pokrytci, milovníci rozkoší, smilníci, zkažená mládež. Varoval je: „Již brzy budete obklíčeni nepřátelskou armádou. Připravte svá srdce, protože přichází bouře!“

Když jsem si poprvé připravoval toto poselství, byl jsem zdrcený duchem předtuchy. Viděl jsem strašný stav církve, viděl jsem, jak Satan lstivě používá zlo, aby oklamal Boží vyvolené. Zdálo se, že se křesťané zaměřují jen na své vlastní potřeby – „moje potřeby, moje problémy, moje minulost, moje budoucnost – jak mi ublížili moji rodiče, jak mě zranila církev, jak mě zklamali moji přátelé…“ Boží lid už nevzlyká nad umírajícím světem!

Na chvíli mě to opravdu odrovnalo. Potom mi Duch svatý ukázal, jak reagoval náš Pán tváří v tvář přicházející bouři. Apoštol Jan píše: „…jakýž jest on, takovíž i my jsme na tomto světě“ (1. Jan 4:7). Prostým faktem je, že musíme mít ve všech věcech mysl zaměřenou na Ježíše, jinak nás naše srdce zradí!

Bible neříká nic o tom, že by Pán Ježíš byl zdrcený, klepal se strachy nebo propadal beznaději. On nepanikařil ani si nezoufal. Navzdory všemu, co viděl přicházet, Ježíš znal konečný výsledek. Věděl, že brány pekel nemohou proti Božímu lidu vítězně obstát.

David nám poskytl jasný obraz postoje Pána Ježíše tváří v tvář přicházející bouři. Prorocky mluví o Kristu, když říká: „…Spatřoval jsem Pána před sebou vždycky; nebo jest mi po pravici, abych se nepohnul“ (Skutky 2:25). To doslova znamená: „Byl jsem stále v jeho přítomnosti, hleděl jsem na Jeho tvář.“ David cituje Ježíše, když říká: „Protož rozveselilo se srdce mé, a zplésal jazyk můj, nýbrž i tělo mé odpočine v naději“ (verš 26). Tady je to tajemství: Pán Ježíš měl stále před očima svého Otce!

Ježíš neustále vyhledával místa, kde mohl být o samotě se svým Otcem. Nikdy nešel sloužit, aniž by předtím přebýval v Boží přítomnosti, dokud nebyl plně přesvědčen, že Otec je s ním. „Je mi po pravici – a nic na této zemi se mnou nepohne!“ Řecké slovo pro „pohnout“ tu znamená „rozčílit nebo otřást, znepokojit.“ Ježíš říkal: „Žádný problém, zlo nebo přicházející události nemohou otřást mou jistotou. Všechno plně řídí můj Otec!“

Milovaní, jestliže máme čelit přicházející bouři, potom musíme být připraveni tak, aby naším duchem nic neotřáslo. Jediný způsob, jak to udělat, je trávit čas v Otcově přítomnosti a pozorovat Jeho tvář. Musíme s Ním být o samotě, na kolenou Ho hledat, dokud nebudeme vnitřně ujištěni, že nám je po pravici!

Bůh nám říká jasně: „Nenechte se rozčílit nebo otřást ničím, co vidíte. Držte své oči upřené na mně, a uchováte si svou radost!“ A podle Davida Ježíš svědčil: „…naplníš mne utěšením před obličejem svým“ (Skutky 2:28).

Je to, jako by nám Pán Ježíš říkal: „Prošel jsem vším, co vás čeká v posledních dnech. Prožíval jsem stejné obavy, jako vy, protože jsem viděl přicházející bouři. Ale utekl jsem do přítomnosti svého otce a On sňal všechno mé znepokojení. Ukázal mi výsledek toho všeho. A v Jeho přítomnosti jsem našel všechnu radost, naději a odpočinek, kterou jsem kdy potřeboval, až do úplného konce. Mám pokoj a radost, protože jsem byl s Ním!“ „…nýbrž i tělo mé odpočine v naději“ (verš 26).