Odpoví Bůh někdy na mou modlitbu? | World Challenge

Odpoví Bůh někdy na mou modlitbu?

David WilkersonNovember 1, 1979

Ptal ses někdy tuto otázku?

Existuje nějaká speciální věc, za kterou ses po dlouhý čas modlil bez zjevné odpovědi v dohledu? Jsou chvíle, kdy jsi zvědavý, zda někdy přijde odpověď? Udělal jsi opravdu všechno, co víš, že máš udělat? Naplnil jsi každý požadavek modlitby? Plakal jsi a naříkal, postil ses a horoucně žádal Boha v opravdové víře? – A přesto se zdá, že se nic nestalo? Jestliže musíš odpovědět ano na všechny dotazy, jsi v dobré společnosti. Nejsi nějaký neznámý druh křesťana, který snáší trest od Boha. Pozdržená odpověď na modlitbu je jedna z nejobvyklejších zkušeností sdílená i těmi nejsvatějšími Božími dětmi.

Děkuji Bohu za služebníky a učitele, kteří kážou víru. Já to dělám také! Díky Bohu za učitele, kteří povzbuzují mou duši, aby očekávala zázraky a odpovědi na všechny mé modlitby. Možná se církev stala tak nevěřící a skeptickou, že v ní Bůh musí způsobit výbuch čerstvého zjevení Jeho mocných zaslíbení. Dnes existuje mnoho nových učení o „činění správných vyznání.“ Také se na Boží lid naléhá, aby mysleli pozitivně a vyhlašovali všechna Boží zaslíbení. Bylo nám řečeno, abychom své životy zbavili veškeré skryté zášti – napravili všechny špatnosti, dokonce zpátky až do našeho dětství. Nedávno bylo vyučováno, že nejvíce z našich nezodpovězených modliteb, našich vleklých nemocí, naší neschopnosti pohnout Boha, aby jednal pro nás, je přímý důsledek špatného zacházení s naší vírou. Jak to vyjádřil jeden učitel víry: „Víra je jako vodovodní kohoutek, můžeš ji vypnout nebo zapnout.“

To všechno zní tak jednoduše. Potřebuješ finanční zázrak ve svém životě? Pak prostě zbav svůj život, jak nám bylo řečeno, všech překážek, závisti a vyznání nevíry a pochybností, abys už přijal odpověď vírou, a bude to tvoje. Chceš, aby se rozvedený manžel vrátil a usmířil se? Vyznávej to – představuj si, že už se to děje – vytvoř si v mysli obrázek shledání – a je to všechno tvoje. Je někdo z tvých milovaných na prahu smrti? Pak dej Bohu na vědomí, že nepovažuješ ne za odpověď, připomeň Mu Jeho zaslíbení, vyznávej uzdravení – a stane se to, takto nás to učili. A jestliže tvá modlitba není vyslyšená, jestliže manžel nakonec zůstává měsíce pryč, jestliže nemocný milovaný zemře, jestliže se z finanční potřeby stala krize – je ti naznačeno, že je to všechno tvoje chyba. Někde po cestě jsi dovolil, aby negativní myšlenky zablokovaly spojení. Nebo máš skrytý hřích, nebo nezkrotnou závist. Tvé vyznávání bylo nebiblické nebo neupřímné, pokrytecké. Jeden učitel víry napsal: „Jestliže nedosahujete stejných výsledků jako já, tak neděláte všechno, co dělám já!“

Ó, jak moc tomu věřím! Ale má kancelář dostává tragické dopisy od čestných křesťanů, kteří jsou naprosto zmatení a sklíčení, protože jak se zdá, nemohou dosáhnout toho, aby všechny tyto nové formule „motlitby a víry“ fungovaly. „Co dělám špatně?“ píše jedna ustaraná paní. „Prozkoumala jsem své srdce a vyznala každý hřích. Spoutala jsem démonické síly Božím slovem. Postila jsem se, modlila jsem se, vyznávala zaslíbení – přesto jsem ještě neviděla odpověď. Musím být duchovně slepá nebo to všechno dělám špatně.“

Věř mi, existují tisíce zmatených křesťanů po celém národě, kteří se odsuzují, že nejsou schopni vyprodukovat odpověď na zoufalou modlitbu. Vědí, že Boží slovo je pravdivé, že ani jedno zaslíbení neselže, že Bůh je věrný ke všem generacím, že je dobrý, a že chce, aby Jeho děti očekávaly odpovědi na své modlitby. Ale přesto pro ně existuje jedna modlitba, která zůstává bez odpovědi – naneurčito. Tak se obviňují. Poslouchají kazety učitelů a kazatelů, kteří mluví tak mocně a zcela přesvědčivě o všech odpovědích, které dostali jako produkt své víry. A slyší svědectví dalších, kteří se vyjadřují, jak všechno vyřešili a jak teď přijímají všechno, co žádají na Bohu. Pak se podívají na svou vlastní bezmocnost a zaplaví je odsouzení.

Nejdříve ze všeho, respektuji a miluji všechny učitele a služebníky víry a pozitivního vyznávání. Jsou to velcí muži a ženy Boží. Zoufale potřebujeme, aby nám byla připomínána moc víry a správného myšlení. To vše je skutečně hodně biblické a ti, kdo tomu oponují nebo popírají takové učení, si pravděpodobně nikdy neudělali čas, aby slyšeli, o čem se opravdu vyučuje. Ale je tu jeden významný problém. Hnutí víry se valí plnou rychlostí vpřed na kolech, která nejsou vyvážená. A jestli se bude valit dál směrem, kterým se valí teď, bez rovnováhy, vykolejí a mnoho důvěřivých lidí se zraní. Někteří to již vzdávají, protože se dostali do otroctví vyučování o víře, které naznačuje, že všechny nezodpovězené modlitby jsou důsledkem lidské chyby. Jinými slovy, jestliže to pro tebe nefunguje – děláš něco špatně – tak to dělej tak dlouho, dokud to nenapravíš.

Nemůžeš živit svou víru jen samoobslužnými sliby uzdravení, bohatství, úspěchu a prosperity, stejně jako nemůžeš růst zdravý a silný, když budeš jíst jenom zákusky. Víra přichází skrze slyšení „každého Božího Slova“ – nejen preferovaných částí.

A co biblické pravdy, které mluví o utrpení, které nás učí poslušnosti? Stejně jako Ježíš, i my se učíme poslušnosti skrze věci, které nás trápí (viz Židům 5:8). Existuje stejně tolik biblických veršů o utrpení jako o víře.

Naše víra by se neměla bát prozkoumat biblické pasáže, které pojednávají o Božím prodlení, o Jeho obdobích mlčení a dokonce o Jeho svrchovanosti – když jedná, aniž by co člověku vysvětloval.

Řekl: „Přidej k víře ctnost, znalosti, sebekontrolu, střídmost, trpělivost atd.“ Víra bez trpělivosti a ctnosti a sebekontroly se stane soběstřednou a nevyváženou.

Všechny nemoci nejsou způsobeny démony nebo zlými duchy. Většina je způsobena nedostatkem sebekontroly, nenasytnosti a špatnými zvyky. Tato říhající, otylá generace se nacpává horami nekvalitního jídla, zákusků a jedovatých nápojů – a potom, když je tělo zeslabené a stižené nemocí, utíkáme zděšeně k Božímu slovu pro rychlý všelék. Uděláme cokoliv, abychom byli zdraví – kromě sebekontroly a střídmosti uplatněné v praxi. A ačkoliv Bůh ve svém milosrdenství často překonává naše sobě dopřávající způsoby a uzdraví naše těla, potřebujeme investovat svou víru do nějaké sebekontroly.

Existují v Bibli období, kdy Bůh nemohl odpovědět nebo neodpověděl – bez ohledu na to, kolikrát byl o to žádán – bez ohledu na to, jak velká je víra nebo jak pozitivní je vyznávání. Pavel nebyl osvobozen od strádání, která na něj udeřila, ačkoliv se pilně modlil za odpověď. „Za to třikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne…“ (2. Korintským 12:7–10).

Bůh chtěl nejprve v Pavlovi vidět ukončené dílo milosti. Nedovolil by svému dítěti, aby se nafouklo pýchou. Neradoval by se ve vysvobození – ale v učení, jak by mohla být Boží moc jeho v časech slabosti. Ale podívej se, co to v Pavlovi vypracovalo, dokazuje to, že Bůh měl právo neodpovídat na jeho žádost:

„Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně přebývala moc Kristova. Protož líbost mám v nemocech, v pohanění, v nedostatcích, v protivenstvích, v úzkostech, pro Krista. Nebo když mdlím, tehdy silen jsem“ (2. Korintským 12:9–10).

Měl Pavel nedostatek víry? Byl plný negativních myšlenek? Špatného vyznávání? Proč Pavel nekázal zprávu, kterou dnes tak často slyšíme: „Nemusíš trpět špatným zdravotním stavem, chudobou, těžkostmi, trápením. Nemusíš snášet nouzi nebo slabost. Prohlašuj své vítězství nad každým trápením a bolestí…“

Pavel chtěl víc než uzdravení, víc než úspěch, víc než osvobození od pichlavých ostnů – chtěl Krista! Pavel raději trpěl, než se pokoušel rozkazovat Bohu. Proto mohl jásat: „Chlubím se ve své současné situaci – Bůh ve mně jedná skrze všechno, co snáším. V tom a skrze to všechno vím, že mé současné trápení se nemůže srovnat se slávou, která mě očekává.“

Stáváme se nevděční a často změníme své vysvobození v prohru. To se stalo Ezechiášovi. Bůh poslal proroka, aby ho varoval, že je připraven zemřít, slovy: „Umřeš a nebudeš živ.“ Ezechiáš ronil slzy, činil pokání a prosil Boha, aby mu přidal patnáct let. Bůh vyhověl jeho modlitbě. Dostal nový život. Hned první rok prodlouženého života činil kompromisy, vystavil Izrael nepřátelských králům. Přivedl pohromu na svou rodinu a svůj národ.

Existují další období, kdy Bůh odmítá odpovědět na naše modlitební požadavky, protože má „lepší cestu“. Odpoví, určitě, ale my nezjistíme, že to tak je. Uvidíme to jako odmítnutí – ale skrze to všechno bude Bůh činit svou dokonalou vůli. Vidíš tohle pravidlo v akci, když byl Izrael veden pryč do zajetí do země Kaldejské. „To je ale neštěstí,“ naříkali. „Bůh zamítl naše modlitby, jsme opuštěni. Bůh nás nechce slyšet.“ Ti, kteří byli zanecháni v Jeruzalémě, se nafoukli v domnění, že Bůh slyšel jejich modlitbu a požehnal jim tím, že jim dovolil zůstat. Ale ti, kteří zůstali doma, byli úplně zničeni mečem, hladem a morem – dokud nebyli všichni vyhlazeni (Jeremiáš 24:10).

Ale těm, kteří byli odvedeni do zajetí, bylo řečeno: „Jako fíkové tito dobří, tak mně příjemní budou zajatí Judští, kteréž jsem zaslal z místa tohoto do země Kaldejské k dobrému“ (Jeremiáš 24:5). Nikdy nepoznali Boha v akci, když uchovával zbytek, ale ti, kdo byli „zachráněni skrze utrpení“, se vrátili znovu vystavět zemi.

Bible říká: „Čestné vyznání je dobré pro duši“. Vyznávám vám, že jsem dosud nedostal odpověď na dvě modlitby, které se roky modlím. Již slyším někoho říkat: „Bratře Davide, tohle neříkej! To je negativní! To je špatné vyznání. Není divu, že jsi ještě nedostal dvě odpovědi!“ Jsem víc pobaven než zraněn takovými komentáři. Odmítám ignorovat skutečnost. Fakt je, že jsem se vážně modlil za tyto dvě věci – chopil jsem se každého zaslíbení v Bibli – mám důvěru, že Bůh je schopen udělat cokoliv – dal jsem mému požehnanému Pánu horu – víra v akci! A přece, roky se valí a ještě jsem neviděl odpovědi. Tisíce mých modliteb byly vyslyšeny. Vidím odpovědi na své modlitby každý jednotlivý den svého života. Bůh pro mě dělá zázraky na každém kroku v mém životě. Nicméně tyto dvě modlitby jsou dosud bez odpovědi.

Nechám experty na modlitbu a víru, aby se pokusili analyzovat důvody pro ty nezodpovězené modlitby – ale já osobně si kvůli tomu nedělám ani trochu starosti. Sám jsem se skrze to všechno trochu odsuzoval. Už mám dost toho, abych se obviňoval, že jsem nedostal odpověď, když jsem ji čekal. Bůh přináší rovnováhu do mé víry! Mé pozitivní vyznání se přesměrovává do správného směru. A jaká je to radost a svoboda, když tvá víra v Boha již není závislá jen na získání odpovědí. Jaké osvobození, když je tvá víra zaměřená jen na Ježíše a získání Jeho svatého charakteru.

Věřím v načasování Ducha svatého. V Božím vlastním čase budou všechny naše modlitby zodpovězené – tím nebo oním způsobem. Problém je, že se bojíme podřídit své modlitby zkoumavému pohledu Ducha svatého. Některé z našich modliteb potřebují být očištěny. Něco naší víry je promrháno na přání, které nejsou vyzrálá. Jsme tolik přesvědčeni, že jestliže naše prosby jsou „podle Jeho vůle, měli bychom to dostat.“ Jednoduše nevíme, jak se modlit: „Tvá vůle se staň!“ Nechceme tolik Jeho vůli jako věci, které Jeho vůle dovolí. Jediný test, který žádáme od našich modliteb, je spíše soběstředný: „Mohu to najít v Božím katalogu povolených věcí?“ Tak můžeme prohledat celé Boží slovo a chytře si vyložit všechny důvody, proč by nám mělo být uděleno jisté požehnání a odpovědi. Přizpůsobujeme zaslíbení, aby byla přímo šitá na naše specifické požadavky. Když jsme přesvědčení, že máme naději na kladné vyřízení a máme nashromážděno dost zaslíbení, kráčíme směle do Boží přítomnosti jako by říct: „Pane, mám tu neprůstřelný případ – nijak mě nemůžeš odmítnout, prověřil jsem svou víru. Mám Tvé slovo pro tuto záležitost. Udělal jsem všechno podle plánu. Je to moje! Uplatňuji svůj nárok! Právě teď!“

Výzva Jeho věrnosti? Testování Jeho Slova? Klíč k odemknutí místnosti s Božím požehnáním? Zdá se mi, že kráčíme k Božímu trůnu s vlajícím praporem naší víry, vyzbrojeni arzenálem zaslíbení, připraveni násilně uplatňovat nárok na všechno, co nám náleží. Každou chvíli si malujeme obrázek, jak s námi Otec souhlasí a gratuluje nám k rozluštění tajemství víry, a tudíž nám poskytuje mimořádnou štědrost z nebe.

Dokud Bůh nepřebuduje naše touhy a ambice, budeme pokračovat v mrhání naší vzácné víry na stvořené věci spíše než na Stvořitele. Jak zbabělou a zkorumpovanou se stává naše víra, když je používána jednoduše k nabytí věcí. Byla by tragedie, kdybychom se měli chlubit, že naše víra pro nás vyprodukovala nové auto, letadlo, velký finanční zisk, nový dům atd.

Víra je forma pozitivního myšlení, božského myšlení. Ale Ježíš nás varoval, abychom se nestarali o materiální věci. „Jen pohané hledají tyto věci.“ Jak jasně mluví Ježíš ohledně této záležitosti: „Protož… nepečujte o život svůj, co byste jedli a co pili… ani o tělo své, čím byste se odívali… víť zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potřebujete“ (Matouš 6:25,32).

I hříšníci někdy prosperují – a nedá se říct, že to vyprodukovala víra. Bůh vylévá svou lásku a požehnání na spravedlivé, stejně tak jako na nespravedlivé. Ukažte mi prosperujícího křesťana a já vám ukáži hříšníka, který prosperuje ještě víc.

Tohle probíhá v rozporu s učením pokorného Nazaretského, který vyžadoval na Svých následovnících, aby prodávali a dávali chudým. Varoval před budováním stodol a naříkal nad mimořádným hladem po světských statcích. Neměl čas pro ty, kdo si hromadili poklady tady na zemi. Učil, že Jeho děti by se neměly zaplétat s nepoctivostí bohatých, ale že by víra měla způsobit, abychom upřeli svou lásku k vrchním věcem.

Jak je možné, že se vším vyučováním, které dnes o víře máme, může Ježíš říci: „Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?“ (Lukáš 18:8). Je možné, že by Ježíš nepovažoval moderní označení víry vůbec za víru? Je naše takzvaná víra tak samoobslužná, že se pro Pána stává ohavností? Nezáleží na tom, jak moc biblických veršů je citováno, aby byla podpořena, samoobslužná víra je překroucení pravdy.

Srovnej množství materialistické víry, dnes tolik převažující, s vírou popsanou v 11. kapitole Židům! Věci, ve které doufali tito velcí Boží muži a ženy, nemohly být měřeny žádným světským standardem. To, o co usilovali, nebyly peníze, domy, úspěch nebo bezbolestný život. Používali svou víru, aby získali Boží schválení svých životů. Ábelova víra byla zaměřena jen na spravedlnost a Bůh ho spravedlností obdaroval. Enochova víra byla tak soustředěna na Boha, že byl přenesen. Jeho víra měla jen jeden jediný motiv – znát a líbit se Bohu. Víra znamenala pro Noeho „pohybování se strachem,“ aby se připravil na přicházející soud. Jak by tento muž plakal, kdyby mohl být svědkem materialistického šílenství, které pevně svírá naši generaci.

Abraham používal svou víru, aby si neustále připomínal, že je jen cizincem na této zemi. Jeho požehnaná smlouva vyprodukovala na této zemi jen stan, ve kterém bydlel, protože on vložil všechnu svou víru do toho města, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.

Nikdo z těch, kdo získali pověst skrze velkou víru, „nedosáhli zaslíbení“ (Židům 11:39). Ti, kteří „neobdrželi zaslíbení,“ používali svou víru, aby činili spravedlnost, získali sílu v čase slabosti a aby pronásledovali nepřítele.

Přece jen, ne všichni tito vojáci modlitby a víry byli osvobozeni. Ne všichni žili, aby viděli odpovědi na své modlitby. Ne všichni byli ušetřeni bolesti, trápení a dokonce smrti. Někteří byli mučeni, jiní byli rozřezáváni, kočovali opuštěni, strádající, soužení, trápení (viz Židům 11:36–39).

Tito byli velkými muži a ženami víry, kteří snášeli krutý posměch, bití a uvěznění. Nebyli trápeni pro nedostatek víry nebo špatné vyznávání – nebo proto, že by v nich byla závist nebo zlá vůle. Nemohli muži víry vyprodukovat víc než kozlí kůži na svá záda? Nemohli povstat ve víře, aby vyhlašovali to velké zaslíbení, že se žádné trápení nepřiblíží k jejich příbytku?

Ó, můj drahý příteli, svět nebyl hoden těchto věřících svatých, protože oni měli ten druh víry, která rozdrtila každý požadavek těla. Jejich víra měla jediný cíl – uvažovali o všech Božích požehnání jako věčných a duchovních raději než o pozemských a nynějších.

Ano vím, že kapitolu o víře uzavírá verš „neboť Bůh zamýšlel něco lepšího pro nás“ (Židům 11:40). Ale jak máme definovat, které lepší věci Bůh připravil pro ty, kdo dnes mají víru? Lepší zdraví? Lepší kozí kůži? Lepší finanční zaopatření? Lepší časy nadbytku a prosperity? Lepší důchod? Větší stodoly naplněné vším, co potřebujeme, abychom odcházeli do penze ve stylu?

Přišel na zem jako člověk, aby nám ukázal ještě větší víru s jediným cílem, a to „činit vůli Otce.“ Měli bychom vynakládat víc času, abychom ho dali Ježíši a pak se od Něj pokusili něco získat. Neměli bychom se modlit, aby Bůh učinil, že se věci stanou pro nás – ale nám.

Ti, kdo jsou tak cvičení ve své víře na uzdravení, finanční požehnání, řešení problémů – mohou místo toho zaměřit všechnu svou víru na získání „odpočinutí v Kristu.“ Existuje víra, která se neupokojí v zodpovězených modlitbách, ale ve vědomí, že Pán učiní, co je pro nás správné.

Nedělej si starosti, jestli Bůh říká „Ano!“ nebo „Ne!“ na tvou prosbu. Nestýskej si, když odpověď není v dohledu. Zanech přemýšlení o formulkách a metodách víry. Jen svěř každou modlitbu Ježíši a pusť se do své práce s důvěrou, že Jeho odpověď nepřijde ani o vteřinu dříve nebo později. A jestliže se odpověď, na kterou čekáme, nepřibližuje, řekněme svému srdci: „On je všechno, co potřebuji. A kdybych potřeboval víc, On to nebude zadržovat. Bude to dělat ve svém čase, svým způsobem, a když neuspokojí mou žádost, musí mít perfektní důvod, proč tak neučiní. Bez ohledu na to, co se děje, vždy budu věřit v Jeho věrnost.“

Bůh nám odpouští, když se víc zabýváme získáním odpovědí na modlitby než učením se absolutní poslušnosti samotnému Kristu. Nenaučíme se poslušnosti skrze věci, které získáme, ale skrze ty, které snášíme. Jsi ochotný učit se poslušnosti skrze trochu delší utrpení s tím, co se zdá být nezodpovězenou modlitbou? Budeš odpočívat v Jeho lásce během trpělivého očekávání svého zaslíbení poté, co jsi udělal vše podle vůle Otce?

Zbav se své teologie, hoď ji přes palubu, a vrať se k jednoduchosti. Víra je dar, ne diplom. Víra by neměla být břemenem ani záhadou. Čím víc jsi jako dítě, tím lépe pracuje. Nepotřebuješ žádný seminář ani učebnici – nepotřebuješ žádného průvodce. Duch svatý tě povede blíž k Ježíši – On je Slovo – skrze které přichází víra.

Download PDF