Babylón se hroutí!
„A anděl vykřikl mocným hlasem: Padla, padla ta veliká říše Babylón a stala se příbytkem démonů, vyhnanstvím každého nečistého ducha a vězením každého nečistého a ohavného ptáka!“ (Zjevení 18:2).
Martin Luther a další reformační kazatelé vyučovali, že Babylón je katolická církev a papež šelma. Mnoho věřících bylo v té době umučených za to, že odešli z církve – spousta jich byla zavražděných na příkaz papeže. Každý, kdo zná historii církve, může potvrdit, že katolická církev byla v minulosti zbarvena krví mnoha zbožných duší. Ale protestanti také zabíjeli katolíky – jako dnes v Irsku. Zabíjejí se navzájem jako šílenci.
Ale Babylón, o kterém mluví Jan, je něco víc než katolická církev. Šelma je něco mocnějšího než papež. Babylón je stále veliká světová moc, viditená dnes před našima očima. Její moc a vliv v posledním desetiletí neuvěřitelně vzrostla – dodnes se vychloubá obrovskou silou. Babylón není fyzické město – zrovna tak jako Sion není jen město v Izraeli, ale také představuje pravou církev Ježíše Krista. Babylón je církev nevěstky, prodejná církev! Je to církev uvnitř církve – viditelné tělo, existující s neviditelným tělem Kristovým!
Profesor Milligon napsal v roce 1885:
Babylón, především, není římská církev. Není pochyb, že tato církev hluboce zhřešila…ale není to duchovní nevěstka. Babylón jsou všichni, kdo se veřejně hlásí ke křesťanství, ale milují spíš přízeň světa než jeho odsouzení. Jsou to ti, kdo mají v úctě spíš poctu světa než jeho hanbu. Jsou to ti, kdo milují spíš pohodlí než oběť; jsou lakotní, chamtiví – nemají však žádný soucit s chudým.
Babylón jsou všichni, kdo všude vyznávají, že jsou Kristovo malé stádo, ale nejsou, protože Ho popírají svými činy.
Babylón, pokud jde o mne, je jakákoliv církev – jakákoliv služba – jakýkoliv služebník – jakýkoliv křesťan, který je spolčený se světem! Tvoří ho určití pastoři, evangelisté a spousty křesťanů – všichni, kteří byli svedeni chamtivostí a světáctvím. Je to náboženství, které je znečištěné svými bezbožnými metodami – a svatostánkem zkaženým bezbožnými svazky.
Babylón se hroutí!
Janovo proroctví se naplňuje před našima očima – právě teď. Bůh už brzy srazí každou neduchovní církev, každou neduchovní službu, každého odpadlého služebníka, každého vlažného, světského křesťana!
Jan ve své vizi viděl nevěstku podpíranou šelmou:
„Tehdy přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm koflíků, a promluvil se mnou. Řekl mi: ‚Pojď, ukážu ti odsouzení veliké nevěstky, která sedí na mnohých vodách, se kterou smilnili králové země a obyvatelé země se opili vínem jejího smilstva.‘ A odnesl mě v Duchu na poušť. A uviděl jsem ženu sedící na rudé šelmě, jež byla plná jmen rouhání a měla sedm hlav a deset rohů. Ta žena byla oblečena purpurem a šarlatem a pokryta zlatem, drahým kamením a perlami. V ruce měla zlatý kalich plný ohavností a nečistoty svého smilstva a na jejím čele bylo napsané jméno skrývající tajemství: ‚Veliký Babylón, Matka nevěstek a ohavností země.‘“ (Zjevení 17:1–5).
Opravdu to není složité. Zapomeňte na sedm hlav a deset rohů – to jsou pouze symboly, které označují celosvětový vliv nevěstky. To, co máme, je názorný obraz odpadlé, smyslné, bohaté církve dnešních dnů! Famózní nevěstka, která má vliv, která vlastní veliké bohatství a věhlas – ale je poskvrněná nahotou, smilstvem a morální špínou! Tohle je dokonalý popis laodikejské církve, zmiňované ve 3. kapitole Zjevení: „Říkáš totiž: Jsem bohatý, zbohatl jsem a nic nepotřebuji; a nevíš, že jsi ubohý a politováníhodný, chudý, slepý a nahý…“
Babylón není odpadlická církev jen proto, že jsem to tak řekl já! Starozákonní proroci věděli, kdo je tou nevěstkou! Identifikovali ji jako odpadlý Boží lid, zkažený pohany kolem nich. Jeremiáš řekl: „Viděl jsi, co udělal odpadlý Izrael? Smilnil jako nevěstka! …však čelo ženy nevěstky majíc, nechtělas se styděti“ (Jeremiáš 3:3). Ezechiel volal: „Jakť jest zmámeno srdce tvé, praví Panovník Hospodin, poněvadž se dopouštíš všech těchto skutků ženy nevěstky přenestydaté…“ (Ezechiel 16:30). A Izaiáš trpěl: „Jak tě nevěstkou učiněno to město věrné, plné soudu! Spravedlnost přebývala v něm, nyní pak vražedlníci…“ (Izaiáš 1:21). Stejné poselství přináší Joel, Amos, Micheáš a Nahum. Všichni křičeli: „Můj lid Izrael se změnil v degenerovanou rostlinu – nestydatou nevěstku!“
Boží, kdysi věrný, vyvolený lid se klaněl modlám, děvkařil, usiloval o pohanské způsoby! Stali se lidem, který miloval zábavu, činili kompromisy s hříchem. Znesvětili Boží svaté místo tím, že tam přivedli cizince – nečisté hříšníky! Ezechiel hřímal toto poselství:
„A rci zpurnému domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: …uvodili jste cizozemce neobřezaného srdce a neobřezaného těla, aby bývali v svatyni mé, a poškvrňovali i domu mého…a nedrželi jste stráže nad svatými věcmi mými, ale postavili jste strážné na stráži mé, v svatyni mé místo sebe. Takto praví Panovník Hospodin: Žádný cizozemec neobřezaného srdce a neobřezaného těla nevejde do svatyně mé, ze všech cizozemců, kteříž mezi syny Izraelskými jsou“ (Ezechiel 44:6–9).
Ve svatostánku na poušti – a v Šalomounově chrámu – směli cizinci jen na vnější nádvoří a nikdy na svaté místo. Jen posvěcení směli sloužit Hospodinu – jen ti, kteří byli oddělení a pomazaní. Dnes je církev vnějším nádvořím – kde jsou všichni hříšníci vítáni a vyhledáváni! Ale když přijde na zacházení se svatými Božími věcmi – je to dovoleno jen těm, kdo mají čistá srdce, jen posvěceným!
Když Jan viděl nevěstku podpíranou šelmou, díval se do naší doby – tělesnou církev infiltrovanou světem! Šelma je duch tohoto světa! Starý drak, Satan, jí dal její moc! Vy i já víme, že je to pravda. Svět se připlížil do církve! Svádí a oklamává Boží děti – snaží se je obrátit k duchovní nevěstce. Činit Boží věci světskými způsoby! Používat bezbožné zpěváky! Neposvěcená lidská show! Stalo se módou kopírovat svět – jeho hudbu, jeho styly – i jeho choreografii! Všechny, až na pár, náboženské nahrávací společností teď vlastní významné židovské společnosti. Některé náboženské televizní programy řídí a produkují lidé, kteří nemají vůbec nic společného s Kristem! To je fakt!
Dovedeš si představit neobřezaného filištínského, kterého izraelský kněz přivádí na svaté místo a žádá ho, aby připravil podobu služby před archou úmluvy? Takového kněze by Bůh okamžitě zabil – přímo na místě!
Jeremiáš byl šokován, že se lidé v jeho době ochotně nechali svést z cesty takovým podvodem. Naříkal: „Proroci prorokují lživě, a kněží panují skrze ně, a lid můj miluje to…“ (Jeremiáš 5:31). Dnes spousty křesťanů milují, když je někdo baví nedopečeným evangeliem. Milují slyšet o polovičatém Ježíši, kterého jim zprostředkují celebrity. Tolik křesťanů miluje show-businesové evangelium!
Podle Božího rozhodnutí to všechno skončí! Babylón se hroutí!
„Ó ty, kterýž bydlíš při vodách velikých, ó kterýž máš množství pokladů, přišloť skončení tvé, cíl lakomství tvého“ (Jeremiáš 51:13).
Bůh rozhodnul: „Dost! Udělám nenadálý konec veškerému duchovnímu bláznovství!“ Co to pro nás znamená – právě teď, v našich dnech? Tolik, že Bůh ve skutečnosti říká, že to bude znít v uších a celý svět to naplní úžasem! Budeme svědky pádu některých vysoce vážených služeb! Multimilionářské projekty se s rachotem zhroutí! To budou titulky! Některé církve, které se zatížily ohromnými dluhy, zkrachují! Liberální denominace doznají ještě větší ztráty příjmů! Bůh zastaví každý televizní program, který používá bezbožné lidi a metody. Přichází veliká čistka! Jen duchovní služby zůstanou! Těm, kteří slyší Ducha svatého a očistí svou službu, Bůh požehná a rozmnoží je. Ti, kteří se spolčují se světem, budou jen ještě víc neduchovní a světští. Duchovní Boží muž zaplní mezeru!
Bůh se připravuje učinit novou věc! Srazí pyšné, slavné, ctižádostivé – a pozvedne pokorné, neznámé proroky, aby přivedli církev zpět k pokání a svatosti!
Přátelé, dny evangelistů-superhvězd končí! Již žádné show jednoho muže! Již žádné okrádání Boha o čest! Již žádné kouzlo přitažlivosti! Již žádné umění dělat efektní divadlo! Již žádná světem diktovaná choreografie na svatém Božím místě! Žádné další „špičkové“ náboženství! Duch svatý ukončí materiální náboženství! Bůh prohlásil, že nebude finančně podporovat ego žádného kazatele evangelia!
Duch svatý již přemlouvá Pánovy děti, aby utekly od velikosti, lesku a honby za senzací. I hříšníci mají až po krk všech žalostných proseb o peníze! Obnovení, posvěcení lidé rozpoznají čisté od nečistého! Ti, kteří si staví své malé říše, budou plakat a zoufat si – až to Bůh všechno srazí! Napíše nad jejich dveře Ichabod! Jeho sláva od nich odejde! Bůh způsobí horečnatou činnost, spěch a chvátání – rušné tempo – aby vyčerpal a utahal toho, kdo promrhal tolik času na stavění – místo aby hledal Boží tvář!
Jeremiáš předpověděl Boží soud:
„Aj, já jsem proti tobě, ó horo, kteráž hubíš, dí Hospodin, kteráž hubíš všecku zemi; a vztáhna ruku svou na tebe, svalím tě z těch skal, a obrátím tě v horu spálenou. A nevezmou z tebe kamene k úhlu, ani kamene k základům; nebo pustinou věčnou budeš, praví Hospodin“ (Jeremiáš 51:25,26).
Bůh vyzývá každé upřímné Boží dítě, aby vyšlo z Babylóna!
Písmo přikazuje: „Utecte z prostředku Babylóna, a zachovejte jeden každý život svůj, abyste nebyli vypléněni v nepravosti jeho. Nebo čas bude pomsty Hospodinovy, sám odplatu dá jemu“ (Jeremiáš 51:6).
Bůh volá pastory, aby se zřekli zvyklostí Babylóna!
Bůh říká služebníkům, aby odložili svá rýsovací prkna a vrátili se k postům, modlitbám a studiu Božího slova. Začni a stav – rozšiřuj a plánuj – ale když je jednou o plánech rozhodnuto, ať starší budují církev – a uvolní pastora, aby se postil a modlil! Protože Bůh vyplivne ze svých úst každé evangelium, které je lehkomyslné a frivolní!
Jeremiáš vyčinil kněžím ve své době těmito slovy: „A hojí potření dcery lidu mého povrchu [mírně], říkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje“ (Jeremiáš 6:14). Mírně znamená lehkovážně, pošetile, hloupě, nedostatečně ve své podstatě. Boží čistka odstraní každé pošetilé, hloupé evangelium, které nemá žádný základ, žádného Ducha! Bůh opět přináší dvojsečný meč! Přivádí zpět lidi, kteří slyšeli Jeho příkaz a volají: „Takto praví Pán…“ Dny, kdy se přimhuřovaly oči nad hříchem, jsou pryč! Bůh teď přikazuje svatost.
Bůh vrátí do evangelia zardění
„Styděli-liž se pak co proto, že ohavnost páchali? Aniž se lid co styděl, aniž jich proroci k zahanbení přivésti uměli…“ (Jeremiáš 6:15).
Zardění je ruměnec na tvářích způsobený pocitem zahanbení a viny kvůli hříchu a provinění. Bůh dá své církvi pravé pastýře, kteří lidem ukáží jejich hříchy. Přivede zpátky zbožný zármutek a stud za hřích a kompromis. Žádné další záplaty na hřích! Žádné další povzbuzování hříšníků v jejich nepravostech!
Bůh poníží každého služebníka, který má falešné hodnoty – kdo honí vítr. Jeremiáš řekl: „…pastýři pak odstoupili ode mne…a za věcmi neužitečnými chodili“ (Jeremiáš 2:8). Plakal nad službami, které se staly tělesné, smyslné, světské: „Nebo zhlupěli pastýři, a Hospodina se nedotazovali; protož nevede se jim šťastně, a všecko stádo pastvy jejich rozptýleno jest“ (Jeremiáš 10:21).
Nevykládejte si to špatně – já nepronásleduji sbory. A soudím rovněž své vlastní srdce! Ale jsou dnes za kazatelnami mnozí, kteří již nehledají Boží tvář. Stali se tělesní a smyslní – vydali se na cestu profesionality! Jsou bez života a světští.
Bůh je připraven to všechno změnit! Řekl: „Nadto ustanovím nad nimi pastýře, kteříž by je pásli, aby se nebály více, ani strachovaly, ani hynuly…“ (Jeremiáš 23:4). Tito praví pastýři již nebudou uzdravovat zranění lidským srdcí afektovanou krátkou modlitbičkou uvolnění! Žádné další: „Jen věř Bohu a všechno bude v pořádku.“ Žádné další neškodné otřepané fráze! NE! Budou uzdravovat zranění tím, že se dostanou k jejich kořenu – HŘÍCHU v srdci! Přiloží sekeru ke kořeni a přinesou uzdravení skrze úplné pokání a zřeknutí se hříchu a světa.
Bůh volá své shromáždění ven z Babylóna
„Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Dcera Babylónská jest jako humno, jehož nabíjení čas; ještě maličko, a přijde čas žně její“ (Jeremiáš 51:33).
„Vystěhujte se z prostředku Babylóna, a vyjděte z té země…“ (Jeremiáš 50:8).
Babylón byla moc světa, která držela Boží lid Izraele v otroctví. Je to typ novodobého otroctví duchu tohoto věku. Znovu a znovu v Písmu čteme: „A Babylón přitáhl a odvedl Boží lid v řetězech…“ Pavel nám připomíná: „Tyto věci slouží jako obraz a stín duchovních věcí…“ (Židům 8:5). Babylón je stále duchem tohoto světa – to je to tajemství nepravosti, matka veškerého duchovního cizoložství.
V době, kdy byli Izraelci drženi v zajetí v Babylónu, poslal jim Izaiáš toto varování: „Nevzali jste si Boží věci k srdci…žijete si v rozkoších – bezstarostně si žijete…“ (Izaiáš 47:4–8).
Jinými slovy, nevěnujete pozornost Božím věcem! Věnujete se zábavě, potěšení a rozkoši! Nedbáte časů a ignorujete modlitbu a Boží slovo.
Rozhlédněte se! Kristus přijde co nevidět – a kde jsou Boží svatí? Zapleteni do smrště večírků, zábavy, rekreace, filmů, televize! To všechno je hříšné jen proto, že nás to okrádá o všechen náš čas! Modlitební pokojík je prázdný! Slzy jsou pryč – horlivost pro Boží dům se ztrácí! Tohle je práce Babylónu – svádí Boží lid pryč od oltáře – aby si hráli se svými hračkami. Zaměstnává Boží lid myšlenkami o pohodlí, bezstarostnosti, prosperitě a potěšení. Bůh nás všechny volá, abychom opustili tento tělesný, smyslný, bezstarostný životní styl – a vrátili se k hledání Pána celým svým srdcem.
Jeremiáš mohl vidět, že Babylón okradl Boží lid o jejich víru a důvěru v Hospodina. Napsal: „Ovce hynoucí jsou lid můj…zapomenuvše na příbytky [útočiště] své“ (Jeremiáš 50:6). Zanechali svého zpěvu a radování v srdci – protože si mysleli, že je Bůh opustil:
„Při řekách Babylónských tam jsme sedávali, a plakávali… Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své…dotazovali se nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky… Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?“ (Žalm 137:1–4).
Babylón odlákal jejich srdce! Ztratili své veselí a radost! Řekli: „Nikdy znovu dobře nezazpíváme!“ Všechno se zdálo tak beznadějné. Dny se vlekly. Naříkali, že Bůh opustil Sion. Dívali se na svou beznadějnou situaci a stěžovali si: „Náš Bůh nás neslyší – jsme opuštění jako sirotci.“
Ó, Boží svatí! Opusťte přítmí Babylónu! Bůh vás neopustil! Je zarmoucen těmi, kdo ho obviňují, že se jich zřekl! Nepřestávejte zpívat! Vaše největší zjevení Boha může přijít během zajetí! Bylo to u řeky Chebar, všechny citary visely na vrbách a Boží lid byl naplněn zmatkem a strachem, když Bůh otevřel nebeská okna s novou vizí. Ezechiel to zaznamenal následujícím způsobem: „Stalo se pak třidcátého léta, čtvrtého měsíce, dne pátého, když jsem byl mezi zajatými u řeky Chebar, že otevřína byla nebesa, a viděl jsem vidění Boží“ (Ezechiel 1:1).
Tohle Bůh udělá pro mnoho svých dětí – a obrátí jejich zajetí v radost – otevře nebeská okna a ony uvidí nádhernou novou vizi Boží slávy!
Bůh srazí Babylón – aby mohl pozvednout Sion!
„Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel!“ (Žalm 102:13).
Sion je pravá církev – svatá, bez poskvrny, nevinná, nezavrženíhodná v Jeho očích! Bůh svrchovaně určí čas, kdy obnoví Sion. Ten čas přišel!
„…Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své…“ (Žalm 102:16).
Bůh strhává a bourá – jen aby mohl vybudovat a postavit! Na popelu spáleného ega – popelu falešných snů a zkrachovalých služeb – pozvedne slavné nové dílo Ducha svatého! Strhne staré a postaví nové. Bůh zjeví svou slávu – a Boží lid přijme novou vizi Jeho svatosti a čistoty!
Přichází probuzení spravedlnosti! „Potom se navrátím a znovu postavím stánek Davidův, který padl. Jeho trosky znovu postavím a pozdvihnu jej“ (Skutky 15:16).
Prorok Joel viděl přicházet tento den obnovy! Řekl:
„Trubte trubou na Sionu, uložte půst, svolejte shromáždění…“ (Joel 2:15).
Mohu vám říci, že po celém světě teď Boží muži a ženy slyšeli tento zvuk trouby. Posvěcují se před Bohem – a pláčí mezi sloupovím a oltářem. Vědí, že Bůh se chystá vyčistit svou církev – strhnout všechno, co je falešné a tělesné – a učinit veliké nové dílo. A nechtějí být opomenuti.
Bůh přivede Sion zpátky k oltáři!
David naznačuje, že je velice málo aktivity kolem Božího oltáře, že by si tam ptáci mohli postavit hnízda – zcela nerušeně: „Ano i ten vrabec nalezl sobě místo a vlaštovice hnízdo…při oltářích tvých…“ (Žalm 84:3).
Joel volal: „Přepašte se a kvělte, ó kněží, úpějte přisluhující oltáři…“ (Joel 1:13). Mezi sloupovím, kde sedí shromáždění – a oltářem – má být plačící Boží muž! Má plakat mezi sloupovím a oltářem…má plakat nad prázdnotou oltáře, „…nebo nevnáší se do domu Boha vašeho suché ani mokré oběti“ (Joel 1:13) – Bůh odepřel své požehnání.
Jak děsivé, nádherné proroctví viděl Jan u oltáře! Prorokoval, že na něj padne oheň a země se otřese!
„Pak přišel jiný anděl se zlatou kadidelnicí a postavil se k oltáři. Bylo mu dáno množství kadidla, aby je s modlitbami všech svatých položil na zlatý oltář… A dým kadidla s modlitbami svatých vystoupil z andělovy ruky před Boží tvář. Anděl pak vzal tu kadidelnici, naplnil ji ohněm z oltáře a shodil ji na zem. Tehdy nastaly hlasy, hromobití, blýskání a zemětřesení…“ (Zjevení 8:1–5).
Bůh právě teď vyměřuje svůj svatý oltář. On ví, kdo u něj vzlyká. On zná toho, kdo tam dychtivě touží po Boží přítomnosti!
„A byla mi dána třtina podobná měřicí holi a postavil se tu anděl se slovy: Vstaň a změř Boží chrám i oltář i ty, kteří se v něm klanějí“ (Zjevení 11:1).
Nemluvím o dřevěném zábradlí vpředu v kostele! To není oltář – vůbec ne! Oltářem je kterákoliv skrytá modlitební komůrka – jakékoliv místo, kde padneš před Pánem a uctíváš a modlíš se! Mnoho křesťanů nikdy neodejde z církve, aniž by nepoklekli před nějakou dřevěnou, ohrazenou, vycpanou klekací lavicí. Odcházejí domů se slovy: „Byl jsem u oltáře.“ Pro mnohé je to jen mrtvý rituál!
Bůh dává čerstvé zjevení toho, co a kde je oltář. Je ve tvém srdci! Je to oltář, který není vytvořený rukama! Je to duchovní místo – místo, které znáš jen ty a Bůh, kde srdce opravdově uctívá a oslavuje Pána! Duch svatý vztyčí mocný oltář v srdcích hladových svatých – po celém světě. Obnov svůj oltář! Vrať se ke každodennímu důvěrnému společenství! Duch svatý přemlouvá všechny Boží děti, aby se vrátily k Jeho oltáři!
A nakonec Bůh odebere všechny pamlsky – a nahradí je pravým bohatstvím svaté spravedlnosti: „Sklizeň žádostivá tvé duši od tebe odešla, i všechno tučné a zářící od tebe odešlo a už je nikdy nenajdeš!“ (Zjevení 18:14).
Jak líbezné evangelium jsme v poslední době slyšeli! Evangelium sladkostí! Líbezné, delikátní znamená vytříbené věci. Jan prohlašuje, že Babylón se hroutí – a všechny jeho pochoutky s ním! „Běda, běda, veliké město, které jsi bylo oblečeno kmentem, purpurem a šarlatem a pokryto zlatem, drahým kamením a perlami, neboť v jediné hodině bylo zpustošeno tak veliké bohatství“ (Zjevení 15:16).
Svatým apoštolům a služebníkům je řečeno, aby se radovali, že přichází konec touhy po věcech tohoto světa. „Vesel se nad ní, nebe i svatí apoštolové a proroci…nakolik se chlubila a hýřila [žila luxusně]…Proto její rány přijdou v jednom dni:“ (Zjevení 18:20,7–8).
Bůh nevede svou církev do chudoby! On zjeví pravé bohatství Jeho evangelia – a vyvrhne ze svých úst toto pohanské pojetí materializmu.
Bratr Edward Payson, známý spíš jako „modlící se Payson,“ to řekl nejlépe:
„Je mou modlitbou, že kdyby pro mě Bůh měl ve svém skladu nějaké světské požehnání, potěšilo by mě, kdyby mi místo toho dal svou milost nebo je celé změnil na duchovní požehnání.“
Babylón se hroutí!
„Vyjděte z ní, můj lide, abyste se neúčastnili jejích hříchů a abyste nedostali z jejích ran!“ (Zjevení 18:4).