Letnice bez Krista

To, co následuje, je prorocké varování z Azusa Street před 75 lety, které se týká nebezpečí Letnic bez Krista!

Frank Bartleman byl očitým svědkem vylití Ducha svatého v roce 1907 na Azusa Street v Los Angeles. Byl označován za reportéra probuzení na Azusa Street. Před téměř 75 lety, během tohoto vylití, napsal varovné pojednání o Letnicích bez Krista.

Varoval: „Nesmíme se držet doktríny nebo vyhledávat zážitky, vyjma v Kristu. Mnozí jsou ochotní usilovat o moc, aby předváděli zázraky, přitahovali pozornost a zbožňování lidí k sobě, okrádají tím Krista o Jeho slávu a chlubí se čistě v těle. Skoro to vypadá, jako by právě tohle bylo tou největší potřebou pravých následovníků mírného a pokorného Ježíše. Náboženské nadšení snadno zakoření. Lidského ducha tak ovlivňuje vejtaha, náboženský duch. Ale my musíme houževnatě lpět na našem hlavním tématu – Kristu.“

„Každá činnost, která vyvyšuje Ducha svatého nebo ‚dary‘ nad Ježíše, nakonec končí fanatismem. Všechno, co nás přiměje, abychom vyvyšovali a milovali Ježíše, je dobré a je v pořádku. Opak všechno zničí. Duch svatý je veliké světlo, ale zaměřené na Ježíše, aby Ho vždycky zjevilo.“

„Kde má Duch svatý skutečně autoritu, tam je Ježíš prohlášen Hlavou – Duch svatý Jeho výkonnou mocí.“

Na jiném místě bratr Bartleman varoval: „Zdá se, že tu existuje pokušení k prázdným manifestacím. To nevyžaduje žádný zvláštní kříž nebo smrt vlastního já, vlastního života. Proto je to vždy populární.“

„Nesmíme dávat moc, dary, Ducha svatého nebo vlastně cokoliv před Ježíše. Každá mise, která vyvyšuje byť i Ducha svatého nad Pána Ježíše Krista, směřuje k utvrzení chyb a fanatismu.“

„Vypadá to, že je tu veliké nebezpečí, že pustíme ze zřetele skutečnost, že Ježíš byl ‚všechno ve všem.‘ Středem našich úvah musí být dílo na Kalvárii, usmíření, vykoupení. Duch svatý nikdy nestrhne naši pozornost od Krista na sebe, spíše zjeví Krista plnějším způsobem. Jsme v nebezpečí pohrdání Ježíšem – tím, že vyvyšujeme Ducha svatého a dary Ducha, ‚ztrácíme Ježíše v chrámu.‘ Ježíš musí být středem všeho.“

Neberu varování bratra Bartlemana na lehkou váhu. Nebezpečí Letnic bez Krista je dnes velice reálné. Říkám vám, že je možné shromáždit na jednom místě Duchem naplněné lidi, kteří chválí a zvedají své ruce – a přesto se mezi nimi prochází Kristus jako cizinec!

Je pravda, že řekl: „Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich“ (Matouš 18:20). Ale On může být uprostřed nás jako cizinec! Ignorovaný, nerozpoznaný – i těmi, kdo se sešli v Jeho jménu! Židé se shromažďovali o každém sabatu v synagoze, aby mluvili o Jeho jménu a prorokovali o Jeho příchodu. Chválili jméno Otce, který zaslíbil, že Ho pošle. Mluvili o jménu Mesiáše s velikou bázní a úctou. Potom, když přišel a chodil mezi nimi – nepoznali Ho! Byl pro ně cizincem!

Kristus cizincem uprostřed Duchem svatým naplněným shromážděním? Cizinec uprostřed těch, kdo vyslovují Jeho jméno – kdo uctívají Otce, který Ho poslal? Cizincem pro ty, kdo zpívají Jeho hossana, kdo Ho nazývají: „Pane, Pane“?

Ano! Absolutně ano! Je to nejen možné – mezi Božím vyvoleným lidem se to dnes stává!

Dovolte, abych vám ukázal tři způsoby, jimiž činíme Krista cizincem v našem středu! Nechť Duch svatý odejme naši duchovní slepotu, abychom Ho mohli zase jednou vidět tím, kým doopravdy je – Pánem všeho!

Kristus, a Kristus samotný, musí být středem života a uctívání!

„A onť jest hlava těla církve, kterýž jest počátek a prvorozený z mrtvých, aby tak on ve všem prvotnost držel. Poněvadž se zalíbilo Otci, aby v něm všecka plnost přebývala…“ (Koloským 1:18–19).

„Aby tak on ve všem prvotnost držel…“ To znamená – vznešený nade vše ostatní, ten, o němž se nejvíc mluví. Ten, který má první místo ve všech věcech. Ani Duch svatý nemá být vyvyšován nad toto jméno! Horní místnost nesmí nikdy zastínit Kříž! Neodvažujme se myslet na Krista jako prostě na toho, kdo poslal Ducha svatého. Jinými slovy: „Díky, Ježíši, že jsi poslal někoho lepšího.“ Kristus poslal Ducha svatého, aby zjevil Jeho vlastní plnost v nás.

Když se Duch svatý stává středem naší pozornosti, církev se dostává mimo své zaměření! Duch svatý sestoupil na Krista, když vystoupil z vody po křtu a Otec o Něm řekl: „Toto je můj milovaný Syn, v Němž se mi zalíbilo…“ Duch sestoupil v podobě holubice, ale ohniskem byl Beránek Boží – který snímá hříchy světa. Ne ta holubice, ale Beránek!

Kristus řekl svým učedníkům o nadcházejících Letnicích, kdy bude vylit Duch svatý pro jediný účel: Měla to být moc daná k tomu, aby vyvýšila jméno Krista! „Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové… až do posledních končin země“ (Skutky 1:8).

Ježíš se vyjádřil jasně, že až přijde Duch svatý, nestrhne pozornost na sebe samého, ale soustředí pozornost na Kristova slova. Vyvýší Krista.

„…když přijde ten Duch pravdy… nebude mluviti sám od sebe… Onť mne oslaví; nebo z mého vezme, a zvěstuje vám. Všecko, cožkoli má Otec, mé jest. Protož jsem řekl, že z mého vezme, a zvěstuje vám“ (Jan 16:13–15).

Ježíš řekl: „On vám ukáže Moji slávu, Moji moc, Mé království. On vám připomene Moje slova.“ Prvotní činností Ducha svatého není společenství, i když On spojuje věřící v jedno v Kristu. Není to extáze. Není to jenom učit nás mluvit jazykem, který jsme nestudovali. Duch svatý přišel, aby vyvýšil Krista! Aby vedl celé lidstvo do pravdy, že Kristus je Pán! Nestačí říkat, že Duch nás přivádí blíž k sobě navzájem – On nás musí vést blíž ke Kristu!

Plnost Ducha je plnost Krista. Jestliže nemáš stravující lásku ke Kristu, nejsi pokřtěn Duchem svatým! Kristus, křtitel, poslal Ducha svatého, aby zapálil naše duše pro ztracené lidstvo, aby nás vyvedl na silnice a ploty, abychom se dotkli nespasených. Aby zatřásl naším líným životním stylem a přiměl nás činit Jeho dílo. Požehnaný Duch svatý bude zarmoucen, a nakonec se i stáhne, ve chvíli, kdy budou lidé vyvyšovat Jeho nad Syna Božího! Nedovolí, aby byla Jeho moc zneužita těmi, kdo chtějí jen dar a ne Krista, Dárce!

Co je pravé shromáždění Ducha svatého? Je to tam, kde všichni lidé mluví jazyky? Nebo tam, kde jsou lidé uzdraveni? Kde svatí skáčou radostí? Kde svatí prorokují? Víc – mnohem víc než tohle! Je to tam, kde je vyvyšován Kristus, kde Jeho svatost proniká duši, kde muži a ženy padají před Jeho svatým trůnem, zlomení, volající v pokoře: „Svatý, svatý.“ Hnutí Ducha svatého je hnutí blíže ke Kristu, hlouběji v Kristu, s větším podrobením se Jeho nadvládě!

Chválíme Krista, ke kterému se nebudeme modlit! Stali jsme se lidmi chvály, ale ne lidmi modlitby. Pro mnoho Božích lidí je modlitební pokojík relikvií minulosti. „Proč žádat Boha o to, co již slíbil? Jen se chopme zaslíbení a prostě nařizujme vysvobození!“ My již nechceme Krista tolik, jako chceme to, co pro nás může udělat. Chceme únik z bolesti a trápení. Chceme, aby naše starosti zmizely. A jsme tak chyceni naším unikáním z bolesti, že ztrácíme pravý význam Kříže. Odmítáme kříže a ztráty – nechceme žádné Getsemany! Žádné mučivé noci! Nechceme ani poznat tohoto trpícího, krvácejícího, vzkříšeného Krista!

Chceme Jeho uzdravující moc. Chceme jeho zaslíbení prosperity. Chceme Jeho ochranu. Chceme víc těchto pozemských věcí. Chceme Jeho štěstí. Ale opravdu nechceme Jeho samotného!

Církev kdysi vyznávala své hříchy – teď vyznává svá práva.

Kolik z nás by Mu sloužilo, kdyby nenabízel nic než sebe samého? Žádné uzdravení. Žádný úspěch. Žádnou prosperitu. Žádné světské požehnání. Žádné zázraky, znamení nebo divy. Co kdybychom – opět jednou museli s radostí přijmout uloupení našeho majetku? Co kdybychom – místo volného plachtění po vodě a bezproblémového žití, čelili ztroskotání, strachům uvnitř a bojům vně? Co kdybychom – místo bezbolestného života, snášeli kruté zesměšňování, kamenování, krveprolití – byli řezáni pilou vedví? Co kdybychom – místo našich překrásných domů a aut, museli putovat po poušti v ovčí kůži, schovávat se v brlozích a jeskyních? Co kdybychom – místo prosperity, byli nuzní, sklíčení a zmučení? A jediná lepší věc, která by nám byla poskytnuta, by byl Kristus?

Velice málo Božích lidí se ještě modlí! Jsou příliš zaměstnaní prací pro Ježíše, než aby k Němu mluvili! Specielně pastoři jsou tak zaneprázdnění vykonáváním díla pro Boží království, že jim zbývá málo nebo žádný čas, aby se modlili. Je tu čas na návštěvy, stavění, cestování, čas na dovolenou, na účast na shromáždění, čas pro zábavu, odpočinek, čtení, poradenství – ale žádný čas na modlitbu!

Kazatelé, kteří se nemodlí, se stávají kšeftsmany, spekulanty. Stávají se neuspokojenými stavebními podnikateli. Když ztratí kontakt s Bohem, ztrácejí kontakt se svými lidmi a jejich potřebami. Kazatelé, kteří se nemodlí, jsou tak domýšliví, že se to vymyká kontrole. Chtějí svou vlastní cestu. Nahrazují pomazání dřinou.

Evangelisté, kteří se nemodlí, se stávají hereckými hvězdami, vyprávěči. Nedostává se jim pokory, tak manipulují zástupy emotivními nápady a triky. Voláním mnoha pastorů je: „Ó, Bože, kde najdu evangelistu, který se nestará o peníze nebo který nepomáhá něco propagovat? Toho, kdo dokáže stáhnout nebe dolů a učinit Krista reálným! Ó, Bože – dej mi muže modlitby, aby přivedl můj sbor na kolena!“ Hanbou této generace je to, že máme příliš mnoho talentovaných Božích mužů a jen nemnoho těch, kteří se dotkli Boha v modlitbě.

Ještě méně modlitby je ve shromáždění, ve sboru! Jsem stoprocentně pro navrácení modlitby do našich veřejných škol! Ale to není opravdový Boží problém! Jeho problém je dostat modlitbu zpět do našich domovů! Jeho problém je dostat Jeho vlastní vyvolený lid k modlitbě! A je to šaškárna a ty jsi falešný člověk, jestliže bojuješ za školní modlitbu a zanedbáváš svou vlastní modlitbu ve skrytém modlitebním pokoji!

Modlíme se? Ó, ano! Když něco potřebujeme. Máme formuli, kterou to přiklepneme: „Ve jménu Ježíš.“ Všechno, na co Ho potřebujeme, je stvrdit naši prosbu před Otcem.

Jsem unavený, když slyším od lidí: „Tohle je taková hektická doba, nedopřává oddechu – nemám čas se modlit. Rád bych, ale nemám čas.“ Ne! To není nedostatek času; to je nedostatek touhy. Uděláme si čas na to, co doopravdy chceme dělat. Podívej na naše mladé křesťany! Promrhají hodiny času hraním her Pac–man, Galaxy War, lelkováním, jsou znudění, neklidní, hledají nějakou činnost! Ale nemají žádný čas na modlitby! Žádný čas pro Ježíše! Ó, Bože! Nějak! Nějakým způsobem! Dostaň tuto generaci na kolena. Nejen Otčenáš, ale každodenní společenství s Kristem.

Náš Spasitel, který se stará a zajímá o mnohočetný vesmír, má čas, aby se modlil právě za tebe! Vyhradí si čas, aby za tebe orodoval před Božím trůnem (Židům 7:25), a ty říkáš, že nemáš čas, aby ses k Němu modlil!

Horečně pracujeme pro Krista, kterého ignorujeme. Půjdeme kamkoliv, uděláme cokoliv v Jeho jménu. Ale nebudeme se modlit. Budeme zpívat ve sboru. Budeme navštěvovat nemocné a vězně. Ale nebudeme se modlit. Budeme radit zraněným a potřebným; zůstaneme celou noc vzhůru, abychom utěšili přítele, ale nebudeme se modlit. Budeme bojovat se zkažeností! Budeme horlit pro morálku! Postavíme se proti nukleárním zbraním! Ale nebudeme se modlit!

Většina z nás se nemodlí, protože doopravdy nevěří, že to funguje. Modlitba je krvavé bojiště! Je to místo, kde se vyhrávají vítězství! Místo pro umírání vlastního já! Místo, kde svatý Bůh zjevuje skrytý hřích! Není divu, že se Satan snaží zabránit modlitbě! Modlící se člověk způsobí, že se peklo chvěje hrůzou. Takový muž nebo žena je označený, protože Satan ví, že modlitba je moc, která rozdrtí jeho království. Satan se nebojí mocichtivých svatých, ale třese se při zvuku modlícího se svatého!

Reader Harris, Angličan a ředitel The Pentecostal League of Prayer (Letniční svaz modlitby) kdysi učinil ve svém sboru výzvu ohledně tématu moci a čistoty. Řekl: „Ti, kdo chtějí moc, seřaďte se po mé pravici. Ti, kdo chtějí čistotu, postavte se po mé levici.“ Sbor se seřadil v poměru 10:1 – pro MOC!

V knize Skutků byly Letnice synonymem čistoty více než moci. Petr řekl radě v Jeruzalémě, co Bůh udělal v domě Kornélia: „Bůh… dav jim Ducha svatého, jako i nám… věrou očistiv srdce jejich“ (Skutky 15:8–9).

Kdo je Boží muž nebo žena, který má moc? Je to ten, kdo dokáže uzdravit nemocného a vzkřísit z mrtvých? Je to ten, kdo dokáže nejlépe mluvit v jazycích a prorokovat? Je to ten, kdo získá nejvíc lidí a vybuduje největší církev? Ne! Ten, kdo má moc – je ten s čistotou, ten ryzí! „…spravedliví jako mladý lev smělí jsou“ (Přísloví 28:1).

Prorok Malachiáš prorokoval, že do Božího domu přichází nadpřirozené očištění.

„…v tom hned přijde do chrámu svého Panovník, kteréhož vy hledáte… ale kdo bude moci snésti den příchodu jeho? A kdo ostojí, když se on ukáže? Nebo on jest jako oheň rozpouštějící a jako mýdlo běličů. I sedna, přeháněti bude a přečišťovati stříbro, a přečistí syny Léví, a vyčistí je jako zlato a jako stříbro. I budou Hospodinovi, obětujíce oběti v spravedlnosti“ (Malachiáš 3:1–3).

Tohle je dvojí proroctví. Mluví se tu o Kristově prvním příchodu, a také o Jeho druhém příchodu! On opět přijde náhle, jako zloděj v noci. Ale nejdřív očistí svoji Církev.

Nejsme připraveni na příchod Krista! Je tohle triumfální církev? Chamtiví, rozvádějící se, neustále v depresích, se světskou myslí, lakomí, chtiví materialismu a úspěchu, soutěživí, vlažní, cizoložní, bohatí a množící majetek, neopatrní, nevědomí si duchovní slepoty a chudoby, milující požitky, myslící na obveselení, rekreaci, pohlceni sporty, politikou a mocí – je tohle Církev, pro kterou si přichází Ježíš? Jen to prostě zvládnout, plní strachu a úzkosti, uspokojeni toliko tím, že jsou zdraví a šťastní?

Moje Bible říká, že se Ježíš vrátí pro přemáhající Církev! Církev bez poskvrny a vrásky! Lid, který miluje věci shůry. Lid s čistýma rukama a ryzími srdci. Lid, který vyhlíží Jeho příchod! Lid, v jehož mysli vládne nový Jeruzalém.

Otázkou již není: „Co mi moje víra přinese? Jaký zázrak pro mě On vykoná?“ Otázkou teď je: „Jak před Ním obstojím? Jak to zvládnu v Soudný den?“ „…kdo ostojí, když se on ukáže?“ (Malachiáš 3:2).

Otázkou již není: „Jak se cítím – jak dosáhnu štěstí? Jak dostanu touhy svého srdce?“ Otázkou je: „Vydržím ten okamžik, kdy budu stát před soudnou stolicí Kristovou? Jak mohu obstát, když jsem žil tak bezstarostně, tak sobecky, tolik zanedbával Jeho veliké spasení?“ Základní otázka nemá vůbec nic společného s tímto světem. Otázkou je: „ZANEDBÁVAL JSEM KRISTA V TÉTO PŮLNOČNÍ HODINĚ?“

Očišťování začne od kazatelny! „…přečistí syny Léví…“ (Malachiáš 3:3). Bůh toho dosáhne tak, že to „obrátí v žár.“ Bůh učiní věci tak horké, tak žhnoucí, tak intenzivní, že to Boží lidi povede na kolena! Tohle je oheň Ducha svatého! Je to oheň pronásledování. Je to oheň soužení. Oheň neuvěřitelného utrpení, posměchu, pomluv, finančních problémů. Bůh otřese vším, čím je možné otřást! Otřese a vydrhne a spálí a odstraní – a očistí!

Žádný muž nebo žena Boží tomuto očišťování neunikne! Bůh se rozhodl z nás dostat všechno smetí a špínu. Očista se rozšíří z kazatelny do lavic! Buďte připraveni, svatí! Bůh se připravuje zjevit každý hřích, každé cizoložství, každou pošetilost! Duch svatý nás bude kárat za hřích. Jak si můžeš hrát hry, když tě Bůh vkládá do tyglíku a pročišťuje ohněm? Tvému křtu Duchem svatým teď bude dodáno něco ohně!

Malachiáš řekl: „Nebo aj, den ten přichází hořící jako pec, v němž budou všickni pyšní, a všickni pášící bezbožnost jako strniště. I zažhne je ten den…“ (Malachiáš 4:1).

Bůh také slíbil, že strhne pevnosti nepřítele! Jednou provždy způsobí, že ďábel a svět poznají, kdo má moc!

Jestliže se Bůh chystá učinit všechno, o čem prorokovali proroci, že udělá – JAK SKVĚLÁ BUDOUCNOST JE PRÁVĚ PŘED NÁMI!

• Očištěná, přečištěná služba!
• Církev, kterou Bůh volá zpět k pokání a svatosti.
• Lidé omytí, očištění – obětující chvály v pravé spravedlnosti.
• Probuzení mezi našimi mladými lidmi! Drogové pevnosti padají dolů! Alkohol a rozvod již mezi Božím lidem nepanují.
• Zvuk modlitby – přímluva!
• Boží lid, který bude rozlišovat mezi svatým a nesvatým!
• Všude se Boží lid opět obrací ke Slovu.
• Zkoušení, testovaní lidé zase jednou vydaní osobě Ježíše Krista!
• Jeho osoba je vyvyšována, aby táhla všechny lidi k Němu!
• Kristus již není cizincem mezi námi, ale KORUNOVANÝ – VYSOKO VYNIKAJÍCÍ!
• Letnice, které skutečně vyvyšují jméno a moc Ježíše Krista, Pána všeho.