ČASY MILOSRDNÉHO SOUCITU

Zbývá ještě alespoň střípek těch, kteří bojují, aby znovu zažehli plamen Boží spravedlnosti? Lid, který si vzpomene na Pána a je ochoten přiznat se k Jeho jménu?

Hospodin řekl: „Jestliže uvidím doutnající knot, nezhasím ho. I když už nebude hořet plamenem, i když oheň bude ten tam, pokud uvidím žhavé uhlíky, nedopustím, aby vyhasly. Dokud někde uslyším alespoň slabé volání věrných služebníků, nedopustím, aby se nalomená třtina zlomila“ (viz Izaiáš 42, 3).

Bůh to s námi stále nevzdal. Ale pravda je, že žijeme v „časech milosrdného soucitu“. Vidím to všude, kam cestuji, zvlášť v Evropě. Tento kontinent je daleko sekulárnější než Spojené státy, vlastní volbou se stali naprosto bezbožnými. Když se v některých zemích projdete po ulici, cítíte duch antikrista a arogance vůči Bohu.

Švédsko je jednou z nejbohatších evropských zemí, a čím víc bohatne, tím víc odpadá. Zároveň tamní evangelické církvi hrozí, že se ve svém životě s Kristem stane úplně apatickou. Irsku, zemi, která po staletí trpěla těžkou chudobou, se nyní vede čím dál lépe. Duchovní atmosféra je tam však stejně apatická a pomalu se vkrádá sekularismus.

Evropa má jako celek asi takovýto přístup:  „Co když přijde soud? Musíme si ještě užít, jíst, pít a bavit se.“  Není v tom žádná naléhavost, žádná potřeba Boha.

Věřím, že Bůh k nám v dnešní době mluví naprosto jasně.  Má moc kdykoli zastavit jakýkoli potenciální teroristický útok. Stačilo by, aby promluvil, a andělé by všechny zlé síly potlačili. Ale On se rozhodnul, že sešle nebo dopustí katastrofy po celém světě a všechny jsou znamením, že skutečně zažíváme Jeho milosrdný soucit.

„Nalomenou třtinu nezlomí, doutnající knot nezhasí, ale opravdové právo vyhlásí. Nevzdá se a nepoleví, dokud nenastolí právo na zemi – ostrovy spolehnou na jeho učení!“ (Izaiáš 42, 3-4).