Bůh mluví k lidem skrze svého Ducha a jeho hlas nám ujasňuje: „Ač vám dával Panovník chléb soužení a vodu útlaku, on, tvůj učitel, už se nebude držet stranou. Na vlastní oči uzříš svého učitele a na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: ‚To je ta cesta, jděte po ní,‘ ať budete chtít doprava nebo doleva.“ (Izajáš 30,21-22)
Někteří lidé se ptají: „Jak mohu slyšet jeho hlas?“ Hlas Božího ducha k nám přichází hlavně skrze Písmo. Ale ještě předtím, než uslyšíme hlas, který nás nasměruje, Bůh po nás něco požaduje. Musíme zůstat zticha a čekat na něj, než začne jednat. To není návrh, ale rozkaz. A to je také tajemství naprostého vítězství a osvobození. Při mnoha příležitostech Pán přikázal lidu, aby zůstali zticha.
Poté, co Samuel pomazal Saula za krále, v určitém bodě mu řekl: „Ty se na chvíli zastav, ohlásím ti Boží slovo.“ (1. Samuelova 9,27) Samuel říkal: „Saule, právě jsem tě pomazal a v hlavě máš spoustu otazníků. Myslíš si: „Co Bůh dělá? Jako mohu znát jeho hlas, jeho vůli?“ Saule, přestaň horečnatě přemýšlet. Chceš slyšet Boha a dostat od něj pokyny? Stůj a potichu naslouchej.“
Jiný příklad čekání na pokyny od Pána vidíme u krále Jóšafata. Judu napadla mocná koaliční armáda a Písmo říká: „Jóšafat se dotázal s bázní Hospodina. Vyhlásil také po celém Judsku půst.“ (1. Paralipomenon 20,3) Lidé začali volat k Bohu. Není nic špatného na tom, že se něčeho obáváme; ve skutečnosti je Bůh vůči nám dlouhoshovívající a nedrží nás ve strachu.
„Tu sestoupil uprostřed shromáždění duch Hospodinův“ (2. Paralipomenon 20,14). A tady je, co přikázal: „Nebojte se a neděste se … boj není váš, ale Boží … vy přitom bojovat nemusíte … postavte se … stůjte a uvidíte, jak vás Hospodin zachrání … Hospodin bude s vámi!“ (2. Par 20,15-17)
Můžeme udělat chybu v úsudku, naslouchání, rozhodnutích. Ale můžeme se radovat v Bohu, který je naší silou! On způsobí, že se vydáme správnou cestou. To vše je jeho práce. My se musíme poddat, zůstat zticha a pozorovat jeho záchranu!