ČEKÁNÍ NA POKYN

Saul dal Bohu termín! Sice ho neoznámil, v srdci se však rozhodl, že pokud do určité doby nepřijde slovo shora, učiní cokoli, jen aby zachránil situaci.

„[Saul] čekal sedm dní do chvíle, kterou určil Samuel, ale Samuel do Gilgálu nepřicházel a lid se od Saula rozprchával. Saul tedy řekl: Přineste ke mně oběť zápalnou a pokojnou. A obětoval zápalnou oběť“ (1. Samuelova 13:8-9).

Saul netrpělivě předběhl, když si hříšně přisvojil úlohu kněze při obětování oběti. Vůbec netušil, že Samuel již přichází. Když prorok přišel, ucítil vůni Saulovy oběti a rozzlobil se kvůli králově hříšné netrpělivosti.

Jsem přesvědčen, že se Samuel opozdil, protože mu Bůh jasně řekl, kdy má přijít. Víte, byla to zkouška, zda Saul uvěří, že Bohu může důvěřovat.

Bůh ji připravil, protože chtěl, aby Saul dosvědčil, že je pokorný a na Bohu ve všem závislý, zvláště v kritické chvíli. Saul však ve zkoušce selhal. Viděl zhoršující se podmínky a rozhodl se jednat.

Dokážeš si představit sebe v Saulově situaci? Slyším jej, jak si říká: „Nemohu již déle čekat. Bůh mě poslal, abych konal jeho dílo a já jsem ochoten kvůli Němu zemřít. Musím ale zde skutečně nečinně sedět? Pokud nic neudělám, všechno se vymkne kontrole.“ Saul cítil naléhavou potřebu okamžitě jednat. A nakonec ho jeho netrpělivost přemohla.

Stejně občas selháváme i my při svém chození s Pánem. V některých chvílích nečekáme na pokyn a bereme záležitosti do vlastních rukou, protože neradi cítíme nejistotu a neklid. Pán však hledá naprostou závislost, která znamená, že mu budeme trpělivě a zcela důvěřovat, že za nás učiní správnou věc správným způsobem. A to znamená trpělivě na něho čekat. Nikoli neklidně, nýbrž v pokojném duchu.