Žebráci jsou znamení

Dovolte, abych se s vámi sdílel o tom, co věřím, že mi Bůh ukázal o svých soudech nad Amerikou – soudech, které již začaly. Nedávno, uprostřed hluboké modlitby, zněla v mém duchu znovu a znovu tato slova: „Žebráci jsou znamení! Žebráci jsou znamení!“

Přemýšlel jsem o více než 60 000 lidí bez domova, z nichž mnozí se potulují po ulicích a žebrají. Jestliže zastavíte s autem na křižovatce v New Yorku, kolem auta se vyrojí spousta žebráků, zablokují ulici cedulemi, otírají vaše přední sklo špinavými hadry a žebrají o drobné. Mnozí se postupně stávají agresivní, hrozivě nebezpeční a násilničtí.

Tisíce těchto žebráků jsou pouhé děti – dospívající, kteří spí v opuštěných autech a náklaďácích, v polorozpadlých, krysami zamořených budovách. Jsou ztraceni v drogami poblázněném světě kokainu a AIDS. Mnozí prodávají své tělo za dávku drogy, nabízejí sexuální služby za méně než 25 centů.

Když se podíváte do jejich očí a propadlých tváří, vidíte obrázek pekla. Někteří touží po smrti, aby unikli svému vězení z drog. Jiní již umírají, ničí je AIDS, tuberkulóza, zápal plic a všechny druhy rakoviny.

Chudoba samotná je na ulice nezahnala – byla to také práce démonického ducha! Perfektním příkladem toho je Billie Boggs, žena bez domova z Manhattanu. Plnila přehledy mezinárodních zpráv vybíráním sociálních dávek a odmítáním jakéhokoliv přístřeší. I když dostala peníze, dává přednost ulicím. Právě teď sedí na větrací mříži podzemní dráhy na Upper East Side, proklíná kolemjdoucí – duševně chorá a pořád žebrající.

Toto město i všechny jeho správní úřady se nezmohou na slovo. „Co se to děje?“ ptají se: „Proč se tu náhle objevila armáda beznadějných žebráků v posledních dvou letech?“

Během soudu, který přišel na Izrael, Izaiáš volal: „Synové tvoji omráčeni jsouc, leží na rozcestí všech ulic [na křižovatkách], jako bůvol v leči, plni jsouce prchlivosti Hospodinovy, žehrání Boha tvého“ (Izaiáš 51:20).

Tohle je Boží pokárání – svědectví o velkém Božím vzteku. Mladí leží na ulicích jako viditelné znamení, které nelze ignorovat! Během doby největšího rozkvětu v historii Ameriky – období naší nejmenší nezaměstnanosti – povstala armáda žebravých bezdomovců. Jak je pravdivé, že „spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům“ (Přísloví 14:34).

Než budu pokračovat o tom, že tito žebráci jsou znamením soudu, dovolte mi, abych vám v Písmu ukázal, jak nás Bůh touží v každém směru varovat.

Starozákonní znamení

Starý zákon je plný velice živě ilustrovaných prorockých kázání. Například Bůh řekl Izaiášovi, aby varoval Egypt a Etiopii, že na ně Asýrie brzy zaútočí a zajme je. Aby to demonstroval, chodil Izaiáš tři roky bosý, oblečený jen do tuniky. „I řekl Hospodin: Jakož chodí služebník můj Izaiáš nahý a bosý, na znamení a zázrak [varování], třetího roku Egypta a Mouřenínské země“ (Izaiáš 20:3).

Při jiné příležitosti Bůh jasně předpověděl, co udělá s neposlušnou Judeou: „Nebo učiním při tobě to, čehož jsem prv neučinil, a čehož podobně neučiním více pro všecky ohavnosti tvé“ (Ezechiel 5:9). Jeruzalém byl obklíčený a v obležení. Jedna třetina lidí zemřela hladem, jedna třetina padla mečem, jedna třetina byla rozptýlena do všech větrů.

Tak jim Bůh dal znamení, ilustrované varování. Řekl Ezechielovi, aby 390 dní ležel před lidmi na svém levém boku a 40 dní na svém pravém boku. Měl také vzít hliněnou desku a vyrýt do ní obraz Jeruzaléma. „A postav na ní obležení, a vzdělaje na ní šance, vysyp na ní násyp, a polož na ní vojska, a postav na ní berany válečné vůkol. Potom vezmi sobě pánev železnou, a polož ji místo zdi železné, mezi tebou a mezi městem, a zatvrď tvář svou proti němu, ať jest obleženo, a oblehneš je. Toť bude znamením domu Izraelskému“ (Ezechiel 4:2–3).

Lidi si říkali, jestli se ten prorok nezbláznil! Hrál si tu na válku! Malí vojáčci, miniaturní zbraně na hraní – všechno to mířilo na město. Co je tohle za znamení?

Potom si Ezechiel oholil všechny vlasy a rozdělil je na tři části: jednu třetinu spálil, jednu třetinu posekal mečem a jednu třetinu hodil do větru.

Bůh říkal: „Neposloucháte moje proroctví a moje varování. Tak se podívejte na toto podobenství, tak jednoduché, že mu i dítě může porozumět: Tahle titěrná zbroj na hraní představuje skutečnou armádu. Tyhle vlasy rozdělené a zničené hovoří o tom, co se stane lidu. Tahle železná pánev jsou vaše tvrdá srdce – která, jako železo, jsou nepohnutelná a stojí mezi mými prorockými varováními a vámi.“ Bůh poskytnul Jeruzalému znamení!

Při jiné příležitosti Hospodin opět ilustroval soud, který měl přijít na lid. Téměř rezignovaně řekl: „…aby aspoň viděli; nebo dům zpurný jsou“ (Ezechiel 12:3). Tentokrát Hospodin přikázal Ezechielovi, aby si sbalil všechny své věci (všechen svůj majetek) na ulici a připravil se na vystěhování – přicházející vyhnanství. Za soumraku vzal zavazadla na ramena a vydal se k hradbám. Chystal se vyplnit příkaz: „Před očima jejich prokopej sobě zed, a vynes skrze ni“ (Ezechiel 12:5).

Když se přihlížející ptali na význam prorokova podivného jednání, Ezechiel odpověděl: „Já jsem zázrakem [znamením] vaším. Jakož jsem činil, tak se stane jim, postěhují se a v zajetí půjdou“ (Ezechiel 12:11). A tak vidíme, že Bůh poslal svému lidu znamení o soudu, jak Ezechiel předvedl, tak měly věci brzy přijít.

Ježíš řekl: „Zlé a cizoložné pokolení vyhledává znamení, ale žádné znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše“ (Matouš 12:39). To řekl zákoníkům a farizejům, kteří od Krista požadovali znamení na důkaz Jeho božství. K potvrzení, že je Bůh, však nikdy nebude dáno žádné znamení. Znamení, které bylo dáno všem lidem, bylo vzkříšení; žádné další znamení Jeho božství není třeba.

Přesto Ježíš vyzval lidi, aby rozpoznávali znamení časů: „Pokrytci! Umíte rozeznat vzhled nebe, ale znamení těchto časů rozeznat neumíte?“ (Matouš 16:3). Ježíš také varoval: „Na různých místech budou veliká zemětřesení, hlady a mory a budou hrůzy a veliká znamení z nebe… Tehdy budou znamení na slunci a na měsíci a na hvězdách a na zemi úzkost národů nevědoucích kam se podět před řvaním moře a vlnobitím“ (Lukáš 21:11,25). „A ukážu zázraky nahoře na nebi a znamení dole na zemi, krev a oheň a oblaka dýmu“ (Skutky 2:19).

Rostoucí armáda žebráků je jedním z Pánových ilustrovaných kázání

Žebráci jsou veliké a jasné znamení nadcházejícího soudu. I kdyby je vláda dala všechny pod zámek – zavřela je do ústavů – přesto by se během pár dní objevila další, ještě větší armáda! A teď vidíme dokonce dětské žebráky: dětské narkomany přicházející po tisících!

Nikdo ještě pořádně neodhadnul, jak se užívání kokainu rozšířilo. Zdá se, že naše vláda je k tomu slepá a úplně ignoruje jeho nebezpečí. Před třemi lety nebylo o drogách slyšet. Dnes zasahují miliony – od věku pěti let výše. I ředitelé společností dnes chodí po ulicích jako žebráci, zničení crackem v pouhých několika měsících.

V této válce není třeba žádných střel, kulek, tanků, pušek, letadel nebo bomb. Jen maličké ampulky – miliony ampulek – plné malých bílých zrnek cracku: děsivé znamení Božího soudu!

Dovolte, abych vám ukázal, co se děje, když národ nechce nebo odmítá rozpoznat znamení časů:

V knize Pláč Jeremiášův již ke všem Jeremiášem prorokovaným katastrofám došlo. Jeruzalém byl obležený loupeživými Chaldejci, výsledkem čehož byl hladomor a nakonec zničení Jeruzaléma a chrámu. Všechno se stalo přesně, jak proroci varovali, a lidé byli odvedeni do vyhnanství.

Jeremiáš všechny tyto bídy rozpoznává – ale nechodí a nepase se pohledem se slovy: „Říkal jsem to!“ Ne! Pláče a běduje a volá k Bohu, aby byl milosrdný ke svému lidu. Stále ještě má Jeremiáš povinnost mluvit bez obalu: „Učinil Hospodin to, což byl uložil, splnil řeč svou, kterouž přikazoval ode dnů starodávních, bořil bez lítosti, a obveselil nad tebou nepřítele“ (Pláč Jeremiášův 2:17). Ani jedno slovo z Božích proroctví nepropadlo. A neselžou ani ohledně varování pro Ameriku.

Víš, Jeremiáš říkal, že prokletí, která Bůh seslal, byla pouze ta, před kterými lidi varoval již dříve Mojžíš v Deuteronomiu: „Cizozemec, kterýž s tebou přebývá, vzroste nad tebe, ty pak velice ponižovati se musíš… on bude přednější, a ty poslednější (on bude hlavou a ty ocasem – anglický překlad)“ (Deuteronomium 28:43–44). V naplnění právě tohoto proroctví Jeremiáš říká: „Nepřátelé jeho jsou hlavou, odpůrcům jeho šťastně se vede; nebo jej Hospodin zarmoutil pro množství přestoupení jeho. Maličcí jeho odešli do zajetí před oblíčejem nepřítele“ (Pláč Jeremiášův 1:5).

Nemusíš být mystikem nebo prorokem, abys poznal, co Bůh chystá uvést na Ameriku – všechno je to ve 28. kapitole Deuteronomia. Prokletí, která Mojžíš prorokoval, přišla na Izrael a přicházejí také na Ameriku!

Jedno z prvních znamení Soudu: mladí lidé jsou vyhnaní do ulic

Když přijde na lidi soud, mládenci jsou zdrcení (viz Pláč Jeremiášův 1:15: „Pošlapal Pán všecky mé silné u prostřed mne, svolal proti mně zástupy, aby potřel mládence mé, tlačil Pán presem pannu dceru Judskou“).

„Panny mé i mládenci moji odebrali se do zajetí“ (Pláč Jeremiášův 1:18). „Vně [na ulicích] meč na sirobu přivodí, v domě pouhá smrt“ (Pláč Jeremiášův 1:20). A opět: „Synové moji jsou pohubeni, nebo ssilil se nepřítel“ (Pláč Jeremiášův 1:16).

V Americe nabývá nepřítel vrchu nad našimi dětmi prostřednictvím drogové pohromy. Jak může někdo říci, že všichni tito lidé, kteří leží na ulicích, jak mladí, tak staří, pro nás nemají žádný prorocký význam? Jak se mýlí ti, kdo tomu věří! „Leží na zemi po ulicích mladý i starý“ (Pláč Jeremiášův 2:21). Prorok volal: „Podívej, co se děje našim malým dětem!“ Říká: „Vstaň, křič v noci, při počátku bdění, vylévej jako vodu srdce své před oblíčejem Páně; pozdvihuj k němu rukou svých za život dítek svých svírajících se hladem, na rohu všech ulic“ (Pláč Jeremiášův 2:19).

Jeremiáš sledoval tyto soudy zpátky do minulosti k hrozným změnám, které přišly na národ. Nastal strašný rozklad a došlo k morálnímu úpadku. Z morální, spravedlivé společnosti lidé upadli do neuvěřitelné hloubky degradace. „Jak tě zašlo zlato, změnilo se ryzí zlato nejvýbornější, rozmetáno jest kamení svaté sem i tam po všech ulicích“ (Pláč Jeremiášův 4:1).

Tady prorok mluví o změnách mezi lidmi a ve společenských institucích – právě tak jako o úpadku ve svatostánku. Vzácné lidské kamení, kdysi morálně ryzí jako zlato, teď leží na křižovatkách jako rozbité hrnčířské zboží.

„Ti, kteříž jídali rozkošné krmě, hynou na ulicích; kteříž chováni byli v šarlatě, octli se v hnoji“ (Pláč Jeremiášův 4:5). Prorok pláče nad těmito mladými muži a ženami, ztracenými a bloudícími po ulicích, kteří chodí jako kostlivci s propadlými tvářemi, umírají vstoje. „Ale již vzezření jejich temnější jest než černost, nemohou poznáni býti na ulicích; přischla kůže jejich k kostem jejich, prahne, jest jako dřevo… Toulali se jako slepí po ulicích, kálejíce se ve krvi, kteréž nemohli se než dotýkati oděvy svými“ (Pláč Jeremiášův 4:8,14). „A vždy ještě až do ustání očí svých hledíme o pomoc sobě neprospěšnou, zření majíce k národu, nemohoucímu vysvoboditi. Šlakují kroky naše, tak že ani po ulicích našich choditi nemůžeme; přiblížilo se skončení naše, doplnili se dnové naši, přišlo zajisté skončení naše“ (Pláč Jeremiášův 4:17–18).

Jak se přibližoval konec národa, urychloval se soud. Společnost dosáhla bodu, kdy nikdo neměl řešení a změn rychle přibývalo. Ulice se naplnily na kost vyzáblými hladovými chudými – kdysi morální, zámožná mládež – kteří teď prohledávali popelnice a hledali jídlo. Tito zbědovaní žebráci uštvali zbytek společnosti, neboť učinili ulice příliš nebezpečné k procházení. Není tohle dnešní Amerika? Podívejte se znovu na mladé žebráky. Co vidíte? Já vidím znamení od Boha, varuje nás a prosí, abychom si všimli: Tento obraz žebráka je soud nad Amerikou. Je to prorocký obraz toho, čím se Amerika stává – a čím bude: ztraceným, po drogách šílícím národem, který bude duševně nenormální, odmítaný bohatými národy, které se vyvýší nad nás odčerpáním našeho bohatství. Bůh říká: „Podívej se na žebráky! Podívej se do jejich tváří! To je budoucnost Ameriky bez pokání.“

V New York Daily News nedávno vyšla kreslená karikatura, zobrazující děti obrácené k americké vlajce; měly přilbu, štít a plnou zbroj. Slibovaly: „Jeden národ, kritizovaný, se svobodou a AK-47 [kalašnikov] pro všechny…“

Jak se tohle mohlo stát našemu kdysi spravedlivému národu? Kdo zavinil náš pád?

Jeremiáš dával vinu za pád Izraele prorokům a kazatelům

„Pro hříchy proroků jeho a nepravosti kněží jeho, vylévajících u prostřed něho krev spravedlivých“ (Pláč Jeremiášův 4:13). O něco dříve nám Jeremiáš říká: „Proroci prorokují lživě, a kněží panují skrze ně, a lid můj miluje to. Čeho byste pak neučinili naposledy?“ (Jeremiáš 5:31).

Kazatelé říkali církvi, že „všechno je dobré,“ protože „dychtili po zisku“ (Přísloví 1:19). Zhřešili tím, že nekázali pravdu, nevarovali lid – uspali křesťany na pokraji soudu!

Jeden mladík zlomil moje srdce, když se na našem pátečním modlitebním shromáždění modlil: „Drahý Pane, pojmenoval jsem to, nárokoval jsem to, vyznával jsem to – ale když můj život zasáhla bouře, nebyl jsem připraven. Pozitivní vyznávání nefunguje a já ztroskotal. Můj pastor mi lhal. Byl jsem oklamán!“

„Ó, Bože! Všichni moji přátelé jsou stále ještě v té církvi, jsou oklamáni a nevědí to. Milují to! Ale až přijdou bouře, nebudou mít kořeny, žádný základ. Padnou!“

Kazatelé „pokoje a prosperity“ Jeremiáše také zesměšňovali. Podkopávali jeho poselství a proroctví dvěma způsoby, když mluvili v tomto smyslu: „Slyšíme to celé roky a nic se neděje. Místo toho se nám dobře daří, prosperujeme! Je to lepší, ne horší!“ A také: „Ano, může se to stát – a asi se to stane – ale za dlouho, někdy v budoucnu.“

Ezechiel na tyto výmluvy říká: „Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: Synu člověčí, jaké to máte přísloví o zemi Izraelské, říkajíce: Prodlí se dnové, aneb zahyne všeliké vidění? Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Učiním, aby přestalo přísloví toto, aniž užívati budou přísloví toho více v Izraeli. Rci jim: Nýbrž přiblížili se dnové ti a splnění všelikého vidění. Nebo nebude více žádného vidění marného, a hádání pochlebníka u prostřed domu Izraelského… Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Neprodlíť se dlouho všeliké slovo mé, ale slovo, kteréž mluviti budu, stane se, praví Panovník Hospodin“ (Ezechiel 12:21–24,28).

Jinými slovy – Boží soud je právě ve dveřích!

Amerika zažije Soud horší než Sodomští!

„Větší jest trestání dcery lidu mého, než pomsta Sodomy, kteráž podvrácena jest jako v okamžení, aniž trvaly při ní rány“ (Pláč Jeremiášův 4:6).

Učiním prohlášení, které možná některé z vás rozčílí – ale je pravdivé, založené na tom, co mi zde Bůh řekl: „VĚŘÍM, ŽE MÁME-LI BÝT SOUZENI, POTOM BY TOU NEJMILOSRDNĚJŠÍ VĚCÍ, KTEROU BY BŮH MOHL PRO AMERIKU UDĚLAT, BYLO DOVOLIT SOVĚTSKÉMU SVAZU, ABY NA NÁS SPUSTIL JAKO DÉŠŤ SVÉ BOMBY – ABY NÁS VYMAZAL, JAKO TO UDĚLAL SE SODOMOU, V KRÁTKÉ CHVILCE.“

„Lépe se stalo těm, jenž zbiti jsou mečem, nežli kteříž mrou hladem, (oni zajisté zhynuli, probodeni byvše), pro nedostatek úrod polních. Ruce žen lítostivých vařily syny své, aby jim byli za pokrm v potření dcery lidu mého“ (Pláč Jeremiášův 4:9–10).

Často mluvíme o tom, že nás Bůh soudí, jako soudil Sodomu. Milovaný, ten soud byl milosrdný ve srovnání s tím, co se stalo Jeruzalému! Sodoma netrpěla hladem, žádné matky tam nejedly své děti, nebyli tam žádní žebráci kost a kůže, kteří jedí odpadky – žádná generace mladých, kteří pomalu umírají, zmučeni hříchem a ničeni nemocemi. Jeruzalém byl ponížený, vyhladověný, vypálený, vyčerpaný, zmučený a ztrápený, spoutaný a uvězněný.

Bůh sám zničil Sodomu v okamžení, ihned, zatímco Izrael byl vydán do rukou bezbožných lidí. A soud Ameriky je v rukou Satana: „Běda těm, kdo bydlí na zemi a na moři, neboť k vám sestoupil ďábel s velikým hněvem, protože ví, že má málo času“ (Zjevení 12:12).

Dalším znamením pro Ameriku je AIDS – pomalá, bolestivá smrt, která mluví o ztrátě naší imunity, o naší přístupnosti ke každému druhu nemorálnosti. Je to kacířství nebo prostý fakt, že v pouhých několika letech způsobí množící se počty pacientů s AIDS krach našeho nemocničního systému?

Je to jen pomluva, že naše vězení teď jsou přeplněná a fungují na 110% své kapacity a že brzy nebude ve vězení místo?

Jsou to jen řeči, že jsou tisíce dětí zneužívány? Že bestiální muži znásilňují malé holčičky?

Cožpak crack jen tak „odejde“? A co to tříleté dítě v Brooklynu, které zvedli ze země a použili jako štít během nedávné přestřelky v drogové válce – a zastřelili? A co ti šesti až desetiletí prodavači drog – včetně toho chlapce v New York City, kterého chytili ve škole se 400 dávkami cracku v papírových sáčcích, všechno na prodej?

Mohou být tyto věci nazvány jen nějakou přechodnou noční můrou? Je běsnění, vražda, znásilnění, loupež, pornografie, chamtivost, násilí a perverze jen dalším americkým kulturním stadiem, kterým procházíme?

Nikdy! Jsme teď svědky úplného zhroucení našich bran a zdí – vylití Božího soudu na národ, který zarmoutil Boha.

Ale co církev? Co svatý, kající se zbytek? Co se stane Božímu lidu, až přijde soud v plné zuřivosti? Jak přežijí vyvolení?

Hledal jsem ohledně toho Boha. Ptal jsem se: „Pane, budu mít z čeho brát, abych vydržel utrpení a strádání, až bude ze všech stran doléhat strach? Cítím se tak slabý. Nechci selhat, jako mnozí padli!“

Jeho odpovědí pro mě bylo: „Davide, nemáš z čeho brát – ne teď! Ale až to vtrhne se zběsilostí, budeš mít veškerou milost a sílu, kterou budeš potřebovat, abys vítězně prošel. Až ji budeš potřebovat, dodám ti ji!“

Jestliže se v době prosperity pokoříš, budeš činit pokání a obrátíš se k Hospodinu celým svým srdcem – potom v neklidných dobách přijmeš dvojitou porci síly od Boha. Kristus, který tě povolal v prosperitě, tě skryje v časech soudu.

Během soudu se bude Boží lid radovat z Jeho věrnosti!

Zatímco bude Pán soudit hříšníky, stane se On sám naším útočištěm. „A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě“ (Žalm 50:15). „Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti. Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení. I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine“ (Žalm 9:8–10).

Takže, co když budeme muset jít do vězení? Jeden drahý Číňan, pastor Gu, strávil více než 20 let v komunistickém vězení bez knihy nebo Bible – ale Ježíš se mu denně zjevoval a vyučoval ho svému Slovu! A vězení je místo, kde apoštol Pavel napsal své epištoly!

Co když přijdeme o svá zaměstnání, své peníze, své domy nebo byty? Potom my všichni půjdeme na sociální úřad Ducha svatého a Ježíš bude naším sociálním pracovníkem! Ježíš řekl: „Nemějte starost o svůj život, co byste jedli a co pili, ani o své tělo, co byste si oblékali… Pohleďte na ptáky na nebi… váš nebeský Otec je živí. Nejste snad vy mnohem dražší?“ (Matouš 6:25–26).

Budeme žít, jako žil Izrael, ze zázraků a many. Budeme uléhat v pokoji a náš spánek bude sladký. Staneme se evangelisty jako těch dvanáct a jako byla první církev. Budeme se navzájem dělit o to, co máme – a bude to skvělé.

Po 40 let vodil náš Bůh stovky tisíc svých lidí po poušti. Během tohoto dlouhého času neměli žádné zaměstnání, žádný příjem, žádné obchody, žádné supermarkety, žádná auta, žádné domy nebo byty, žádné bankovní účty, žádné nové šaty, žádné akcie, žádnou klimatizaci, žádná kamínka, žádnou lednici nebo mrazničku, žádnou pečící troubu, žádnou elektřinu, žádnou domovní kanalizaci, žádnou zásobu jídla, žádné zbraně, žádné horské noclehárny, žádné doktory, žádné nemocnice, žádné léky.

Neustále byli obklopeni hady, divokou zvěří a hrůzu nahánějícími nepřáteli, stále byli vystaveni extrémnímu žáru a zimě a nedostatku vody – a všechno, co měli k úkrytu, byly chatrné stany!

Přesto je Bůh nosil ve svém náručí jako malé děti. Mojžíš řekl: „Nebo Hospodin Bůh tvůj požehnal tobě při všeliké práci rukou tvých, a zná, že jdeš přes poušť velikou tuto; již čtyřidceti let Hospodin Bůh tvůj byl s tebou, aniž jsi měl v čem nedostatku“ (Deuteronomium 2:7).

A ohledně našich dětí Bůh zaslíbil: „Ale dítky vaše malé, o nichž jste řekli, že v loupež budou, ty uvedu, aby užívali země té, kterouž jste vy pohrdli“ (Numeri 14:31).

On je stejný dnes, jako byl tehdy – věrný Bůh!