„BOŽE, KDE JSI?“

V těžkých chvílích chceme podniknout nějaké kroky a situaci vyřešit. Je proti naší přirozenosti klidně stát a čekat; trpělivé očekávání na Boha je pravděpodobně tou nejobtížnější věcí v životě křesťana. I nejoddanější věřící občas zpanikaří, když Pán nejedná rychle, a potom často zoufale volají: „Pane, udělej něco!“

Bůh hledá lidi, kteří Mu budou důvěřovat v každé těžkosti, zkoušce a beznadějné situaci.  Ano, je těžké pochopit, že nás Bůh často vede do znepokojujících  a obtížných situací, abychom byli vyzkoušeni. Chce vidět, jestli jsme ochotni klidně stát a čekat na Jeho nadpřirozené vysvobození. Vytváří v nás dobré ovoce a činí z nás příklady víry, které jsou svědectvím nevěrnému a bezbožnému věku.

„Hospodin řídí kroky muže, našel zalíbení v jeho cestě“ (Žalm 37:23, přel.). To znamená, že je to Bůh, a ne ďábel, kdo nás vede do obtížných situací. Nejenže dovolí naše zkoušky, ale také z nich vysvobozuje – a pro nás je těžké to přijmout!

Nevěřím tomu, že by nás Bůh někdy přivedl na pokraj obtížné situace, a pak nás opustil. On se o své děti stará naprosto věrně v každé těžkosti. Jeho zásah nemusí být podle našich představ, On však vždy jedná a naší povinností i naším privilegiem je klidně stát a důvěřovat Mu, že nás dovede až do vítězného konce.