Břicho pekla

„I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi … řkoucí: Vstaň, jdi do Ninive města toho velikého, a volej proti němu; neboť jest vstoupila nešlechetnost jejich před oblíčej můj. Ale Jonáš vstal, aby utekl do Tarsu od tváři Hospodinovy“ (Jonáš 1:1–3). Známe Jonášův příběh. Je to muž, který se snažil utéci od Boha. Hospodin dal Jonášovi mandát, aby kázal soud ve městě Ninive. Ale místo,aby varoval Ninive, Jonáš prchnul.

Tento příběh potvrdil sám Kristus. „Nebo jakož byl Jonáš v břiše velryba tři dni a tři noci, takť bude Syn člověka v srdci země tři dni a tři noci“ (Matouš 12:40). Jinými slovy Jonášův příběh byl stejně spolehlivý jako Kristův vlastní pohřeb a vzkříšení.

Takže proč Jonáš utekl? Proč odmítnul poslechnout Boží jasně zjevené slovo? Víme, že to byl zbožný muž modlitby. Ostatně Pán mluví jasně k těm, kdo s ním mají společenství. A Pán si své služebníky nevybírá nedbale. Zjevně v Jonášovi něco viděl. Možná si Bůh tohoto muže vybral pro jeho obdarování: mocný hlas nebo citlivé uši ke slyšení Ducha.

My opravdu víme, že Jonáš v Izraeli prorokoval. Byl současníkem dalších proroků té doby. Takže nemůže být pochyb, že tento muž byl obdarován a vybrán Bohem. Nicméně v tomto případě Jonáš utekl od Božího volání. Skutečně, prchnul z Boží přítomnosti, ukončil společenství s Hospodinem. Proč? Co způsobilo tak bezostyšnou neposlušnost?

Není jasné, kolik času uběhlo mezi voláním Jonáše k promluvení soudu a jeho rozhodnutím utéci. Mohly to být týdny nebo dokonce měsíce. Navíc vzdálenost mezi Jeruzalémem a Joppe bylo třicet pět mil. Kdyby Jonáš cestoval pěšky, měl by spoustu času rozmyslet si svou misii. Jedna věc je jistá: na každém kroku své cesty slyšel Jonáš zvonit hlas Ducha svatého ve svých uších. Duch svatý je pronásledovatel z nebe, a když nás volá ke službě, nenechá nás odejít. Není pochyb, Jonáš slyšel slova podobná těmto:

„Vzpomeň si na Adamův příklad, Jonáši. Uvažuj o důsledcích jeho neposlušnosti. Přemýšlej také o Mojžíšovi. Tento pokorný, svatý muž mluvil s Hospodinem tváří v tvář. Ale Hospodin mu vytknul jediný skutek neposlušnosti, nevpustil ho do Zaslíbené země. Přemýšlej též o Davidovi, muži modlitby podle vlastního Božího srdce. Vzpomeň si na strašná trápení, kterým musel čelit pro svůj čin neposlušnosti. Nemůžeš neposlechnout Boží slovo a uniknout tomu. Vrať se, Jonáši.“

Osud mnohých závisel na Jonášově poslušnosti. Ale místo, aby šel do Ninive, „[Jonáš] přišed do Joppe, našel lodí, ana jde do Tarsu, a zaplativ od ní, vstoupil na ni, aby se plavil s nimi do Tarsu od tváři Hospodinovy“ (Jonáš 1:3).

Jak mohl takový muž modlitby utéct od svého povolání a upadnout do neposlušnosti? Začalo to částečnou, neúplnou znalostí Boží přirozenosti.

Jonášovi se dostalo mocného zjevení Boží milosti a milosrdenství. Svědčí: „Věděl jsem, že jsi ty Bůh milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituješ zlého“ (Jonáš 4:2). Dostal stejné zjevení, které získal Mojžíš, když mu Bůh zjevil svou slávu na hoře.

Jonáš tvrdil, že toto zjevení bylo důvodem, proč utekl: „Protož jsem pospíšil utéci do Tarsu“ (4:2). Tímto jednáním říká: „Hospodine, ty tak snadno odpouštíš všem, kdo činí pokání. Pokaždé když vynášíš soud, jsi přemožen milostí. Vím, že nebudeš soudit Ninive. Jakmile bych prorokoval, činili by pokání, a ty bys na ně vylil své milosrdenství.“

Vidíš problém v Jonášově zdůvodňování? Popisuje pouze částečné zjevení Boží přirozenosti. A obviňuje Boha, že je mírný k hříchu. Samozřejmě, že Bůh je všechno, co tady Jonáš popisuje: dlouho—očekávající, ochotný odpustit, připravený vylévat hojnou milost. Děkuji Bohu za toto skvělé zjevení jeho přirozenosti. Je to nejvíce život dávající pravda, kterou jsem kdy poznal. Miluji kázat Boží milosrdenství Božím lidem.

Ale Bible mluví také o Boží svaté, spravedlivé přirozenosti. „Zjevuje se zajisté hněv Boží s nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, pravdu Boží v nepravosti zadržujících“ (Římanům 1:18). Jonáš zajisté o této Boží stránce věděl. Jak ji mohl opomenout?

Věřím, že Jonášovi chybělo porozumění Boží bázni. Pokud se domníváš, že Bůh je jen milosrdný, pak zjistíš, že je snadné neposlechnout Jeho slovo. Uvěříš, že svá varování nepovažuje za vážná, že nemá na mysli to, co říká. Věřím, že toto byl kořen Jonášovy neposlušnosti.

Každý pravý služebník musí pevně uchopit zjevení o Boží bázni. Nemyslím tím strach vyvolaný člověkem, manipulujícím lidmi k poslušnosti. Mám na mysli božské zjevení svatého strachu jako zjeveného Božího slova: „Boj se Hospodina, a odstup od zlého“ (Přísloví 3:7). „Choď v bázni Hospodinově celý den“ (23:17).

Taková bázeň se musí pilně vyhledávat. A musí ji do nás implantovat Duch svatý: „Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí: Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš“ (2:4–5). Podobně jako Boží milosrdenství, dává Boží bázeň život: „V bázni Hospodinově jestiť doufání silné“ (14:26). „Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti“ (14:27).

Existují strašlivé důsledky pro všechny, kdo neposlechnou Boží slovo. Jonášova neposlušnost to dokazuje v těchto třech směrech:

„Ale Hospodin vzbudil vítr veliký na moři. I stala se bouře veliká na moři, až se domnívali, že se lodí ztroskoce. A bojíce se plavci, volali jeden každý k bohu svému, a vyhazovali to, což měli na lodí, do moře, aby sobě tím polehčili. Jonáš pak byl sešel k bokům lodí, a položiv se, spal tvrdě“ (Jonáš 1:4–5).

Někdy dokonce zbožní lidé čelí ve svých životech zmatku. Náhle se všechno stane chaotickým. Ale Bůh je v takové situaci nenechá. Osvobodí je, dovede jejich životy do svého božského řádu, s radostí, pokojem a útěchou. Nebo je zahrne svým milosrdenstvím, aby to vydrželi.

Avšak služebník, který chodí v neposlušnosti, čelí krizi za krizí. Uvažuj o zmatku, který byl způsobený Jonášovým hříchem. Vypukla neuvěřitelná bouře a moře začalo burácet. Námořníci se v záchvatu šílenství tloukli o loď, vyhazovali náklad přes palubu. Sledovali v zoufalství, jak se jejich živobytí potápí do moře. Pokud v té oblasti byly ještě další lodi, museli na nich z obavy o své životy dělat totéž.

Jak strašný zmatek způsobený jediným věřícím, který žije v tvrdošíjné neposlušnosti Božímu slovu. Co je to neposlušnost? Je to chození v rozporu se zjeveným Božím slovem. Zahrnuje to každé přikázání lásky Nového zákona z Ježíšových slov k jeho učedníkům.

Uvažuj o těchto pasážích týkajících se cizoložství a smilstva: „Žádný smilník aneb nečistý, ani lakomec, (jenž jest modloslužebník,) nemá dědictví v království Kristově a Božím“ (Efezským 5:5). „Smilníky pak a cizoložníky souditi bude Bůh“ (Židům 13:4). Řecké slovo pro smilníky je porno, odkud dostáváme slovo pornografie.

Byl jsem šokován, když jsem se dozvěděl, že v tuto chvíli existuje na Internetu více než 200 000 porno stránek. Ještě horší je, že znám služebníky, kteří si bohatě dopřávají tuto špínu. Někteří z nich jsou zapleteni do milostných afér. Mnozí ztratili svou službu a rodinu. Dostávám dopisy od rozrušených manželek, které popisují působení účinků na svých dětech. Děcka vidí příklad svého otce a nemohou se jím řídit. Již si ho neváží. Někteří se dokonce zřekli své víry, vrhli se na drogy, alkohol nebo sex.

Odkud takový zmatek přichází? Ne od ďábla, ale od Boha, který nechal padnout ochrannou zeď. Vyvolává bouře, aby probudil své služebníky, jako to udělal s Jonášem: „Ale Hospodin vzbudil vítr veliký na moři“ (Jonáš 1:4).

Jonáš zapomínal na chaos a bolest, kterou způsoboval. Po celou bouři „Jonáš pak byl sešel k bokům lodí, a položiv se, spal tvrdě“ (Jonáš 1:5). Vidíš jeho stav? Byl vězněm své vlastní neposlušnosti. Jeho hřích zahájil bouři a teď byl bezmocný, aby ji zastavil. Takže co udělal? Klesnul do duchovní strnulosti. Podlehl lenosti způsobené pocity viny.

Vzpomínám si na ředitele jednoho z našich programů Teen Challenge. Byl to horlivý služebník a dobrý kazatel. Někdejší závislý měl úctu lidí v programu. Ale dopustil se cizoložství s někdejší prostitutkou přihlášenou do programu. Nakonec opustil svou manželku a rezignoval na svou službu.

Zmatek způsobený hříchem tohoto muže byl tragický. Jeho manželka se pokusila o sebevraždu a skončila v péči ústavu pro duševně choré. Závislí z programu ztratili naději, propadli zoufalství. Mysleli si: „Byl tak svatý. Jestliže to on nedokázal, jakou šanci máme my?“ Množí odešli a vrátili se k drogám.

Později jsem s tímto mužem a ženou mluvil. Vzali se a vrátili se k marihuaně. Řekli mi, že přestali číst Bibli a již nemají žádný duchovní hlad. Muž připustil: „Jsme vězni. Vybrali jsme si to a teď pro nás není úniku.“ Ale když jsem odcházel, řekl: „Jednu věc, kterou jsem se ze tvé služby dozvěděl, je, že Bůh je milosrdný. Vím, že odpouští hřích. My jen potřebujeme trochu času.“

O pět let později jsem tohoto muže opět potkal. Byl teď překupníkem drog a řídil nový mercedes. Řekl jsem mu, že jsem se za něj po celé ty roky modlil. Odpověděl: „Ó, stále ještě potřebuji trochu času.“ To, co doopravdy říkal, bylo: „Bůh mě nebude soudit. Počká, dokud nebudu připraven vzdát se tohoto dobrého života a vrátit se k němu.“ Zmocnila se mě úzkost. Tento muž potácející se bez cíle ztratil veškerou Boží bázeň. A obrátil Boží milost v lascivnost.

Přemýšlej o míře rozvodovosti v církvi, která se vymyká kontrole. Uvažuj o cizoložství, které se stává jak za kazatelnou tak před ní. Křesťané se stali necitliví k nemorálnosti ve společnosti. HBO a další kabelové televize se předhánějí v „zaobalování“ špíny. Jejich cílem je vidět, jak daleko mohou natáhnout morální hranice. A křesťané jsou svedeni spolu se světem.

Ptáš se, jak se to mohlo stát? Je to důsledek v církvi nejobvyklejšího poselství „pouhé milosti.“ Toto poselství je jenom částečnou pravdou o Boží přirozenosti. Dnešní kazatelé ignorují doktrínu svaté bázně Boží. A to ukolébává jejich lidi do duchovní strnulosti.

„Tedy přišed k němu správce lodí, řekl jemu (Jonášovi): Což ty děláš, ospalče? Vstaň, volej k Bohu svému. Snad ten Bůh rozpomene se na nás, abychom nezahynuli … I řekli jemu: Pověz nám medle, pro koho toto zlé na nás? Jaký jest obchod tvůj, a odkud jdeš? Z které jsi země a z kterého národu?“

„I řekl jim: Hebrejský jsem, a Hospodina Boha nebes, kterýž učinil moře i zemi, já ctím. Pročež báli se ti muži bázní velikou, a dověděvše se muži ti, že od tváři Hospodinovy utíká, (nebo jim byl oznámil), řekli jemu: Což jsi to učinil?“ (Jonáš 1:6–10).

Jonášova neposlušnost způsobila, že se zdálo, že Hospodin je mstivý. Vypadalo to, že jestliže budeš odporovat Jonášovu Bohu, dopadne tě a zaplaší světlo tvých dnů. Přesto to tak vůbec nebylo. Byla to úplné zkreslení Boží přirozenosti.

Takže, byl Bůh naštvaný na Jonáše? Byla tohle jeho pomsta vzpurnému služebníkovi? Říkal tím: „Selhal jsi, Jonáši. Měl jsi šanci, ale sám ses diskvalifikoval. Teď jsi souzen“? Ne, Bůh se na Jonáše nezlobil. Možná z něj byl zklamaný, ale neskončil s ním. Ani v nejmenším.

Tento celý příběh je příběhem milosti a milosrdenství. Ano, Bůh přivodil bouři. Ale udělal to, aby přivedl Jonáše zpátky k obě. Hospodin v podstatě říkal: „Obrátím přírodu vzhůru nohama, abych obnovil svého neposlušného služebníka. Můžeš ode mě, Jonáši, utíkat, ale já se tě nevzdám. Stále ještě tě miluji. Ale já jsem tě povolal a vyvolil jsem tě. Stále ještě jsi mým člověkem pro toto dílo.“

Všimni si, že kapitán musel Jonáše vzbudit. V této krizi byl Boží posel přistižen jako neopatrný. Jonáš se snažil svědčit o Boží moci, ale u posádky neměl žádnou důvěryhodnost. Věděli, že žil v neposlušnosti, že „utíká z Boží přítomnosti“ (1:10). Jonáše usvědčil jeho hřích. Podobně každý křesťan, který žije v neposlušnosti, ztrácí u světa důvěryhodnost. Oni vidí, že nemá žádnou duchovní autoritu.

Když Jonáš naléhal na posádku, aby ho hodili přes palubu, ignorovali ho: „Ale muži ti statečně táhli, chtíce k břehu přistati, však nemohli; nebo moře vždy více a více se bouřilo proti nim“ (1:13). Jejich skutky říkaly: „Proč bychom tě měli poslouchat? Když jsme volali k našim bohům, spal jsi. Museli jsme se sami snažit, abychom se z toho dostali.“

Jonáš byl naprosto bezmocný. I když byl ušetřen této bouře, nebyl ve stavu, aby prorokoval Ninive. Proč by měli respektovat jeho slovo, když ho lodní posádka nerespektovala? Písmo nám říká: „Nastrojil pak byl Hospodin rybu velikou, aby požřela Jonáše. I byl Jonáš v střevách té ryby tři dni a tři noci“ (1:17).

„Z břicha hrobu (v angličtině pekla) křičel jsem“ (Jonáš 2:2). Proč zavedl Hospodin Jonáše tak hluboko? Byl v břiše živého pekla, vznášel se ve tmě, balancoval mezi životem a smrtí. Proč milosrdný Bůh svého služebníka skrze toto provedl? Věřím, že Jonášův příběh nám ukazuje, jak Bůh jedná s neposlušnými služebníky.

Jonáš strávil v tomto pekle tři dny a tři noci. Přesto se po celou tu dobu nikdy nemodlil. Bouře ho na kolena nesrazila. Ani dotek se smrtí v břiše velryby. Teprve po třech dnech a nocích čteme: „I modlil se Jonáš Hospodinu Bohu svému v střevách té ryby“ (2:1).

Proč se předtím Jonáš nemodlil? Protože byl přesvědčen: „Vyhnán jsem od očí tvých“ (2:4). Popisuje Boha jako toho, kdo je milosrdný k Ninive, ale Jonáš nedokázal věřit v tu samou milost pro sebe samého. Myslel si: „Jsem mrtvý člověk. Nemohl jsem spadnout hlouběji. Bůh se ke mně otočil zády. Nenávidí mě za to, co jsem udělal.“

Nic nemohlo být vzdálenější od pravdy. Když Písmo říká: „Nastrojil pak byl Hospodin rybu velikou, aby požřela Jonáše,“ slovo pro nastrojil (připravil) znamená přidal. Bůh vybral obrovskou velrybu a vložil naléhavost do tohoto stvoření. Takže, když Jonáš spadl přes palubu, byla tam ryba připravená ho spolknout. Bůh stále ještě jednal.

Přesto byl ďábel úspěšný v oklamání Jonáše. Kdo vládne v oblasti pekla než Satan? Jonáš křičel: „Kteříž ostříhají marností pouhých, dobroty Boží se zbavují“ (2:8).

Doslovný hebrejský překlad zní: „Ti, kdo hájí nebo brání oklamávající lež, se okrádají o získání milosti.“ Tohle se stalo Jonášovi. Jeho klam ho oloupil o jakoukoliv naději Boží milosti. Po tři dny a noci byl v tomto strašném bludu. Satan mu povídal: „Selhal jsi. Teď pro tebe život skončil. Tvoje neposlušnost stála životy mnohých, kteří by se obrátili k Pánu. Ani Bůh tě teď nemůže zachránit. I kdybys zůstal naživu, budeš toho věčně litovat.“

Pravdou bylo, že Bůh pospíchal, aby byl Jonáš na své cestě do Ninive. Brzy již bude prorok opět kráčet ve slunečním světle. Bude směle kázat na ulicích jako vyvolený posel.

Co měl Bůh v úmyslu skrze Jonášovu zkušenost v břiše pekla? Ukazuje to, jak dopustí, aby neposlušná služebníci čelili úplné izolaci od čehokoliv svatého a ryzího. Po celou dobu Jonáš věděl, co je to cítit se jako mrtvý. Nemohl se modlit. Bůh skryl svou tvář a prorok neměl nikoho, ke komu by se obrátil. Peklem nebyly pro Jonáše mořské řasy, které se přes něj převalovaly, ani to, že sebou mlátil sem a tam. Byl to pocit, že Bůh odňal svou ruku z jeho života.

To všechno bylo zamýšleno k testování Jonáše v jeho neposlušnosti. Bůh nepožadoval: „A teď už mě, Jonáši, budeš poslouchat?“ Spíš se ptal: „Čímu slovu budeš v tomto hrozném pekle věřit, Jonáši? Mému nebo ďáblovu?“ Nakonec čteme: „I modlil se Jonáš“ (2:1). „Když se svírala ve mně duše má, na Hospodina jsem se rozpomínal, i přišla k tobě modlitba má do chrámu svatého tvého“ (2:7). Jonáš se znovu vrhnul do Boží milující náruče. Potom vypovídá: „Z ssoužení svého volal jsem k Hospodinu, a ozval se mi; z břicha hrobu křičel jsem, a vyslyšel jsi hlas můj“ (2:2).

Po léta jsem potkával mnoho Jonášů. Sloužil jsem těmto vyvoleným služebníkům, kteří neposlechli Boha a upadli do hrozného hříchu. Někteří nakonec propadli satanovým lživým marnostem. Někteří odešli a zemřeli ve svých hříších. Ale ostatní činili pokání z břicha svého pekla a byli obnoveni. Dnes je Bůh opět mocně používá jako pastory, učitele, evangelisty, světské pracovníky. V každém případě se tito obnovení svatí vydali modlitbě, volali k Pánu.

V každém období extrémní špatnosti povolává Bůh svou církev, aby varovala společnost před přicházejícím soudem. Jeho Duch nám všem přikazuje: „Povstaň a varuj své město, svou rodinu, svůj národ. Dost dlouho jsem snášel tuto špatnost.“ To je důvod, proč mě Bůh poslal před padesáti lety do New York City. Naše ministry měla pozvednout zbožný zbytek věřících a varovat společnost před přicházejícím soudem.

Dnes špatnost v Americe daleko přesahuje špatnost v Ninive. Tito starodávní lidé nebyli pokoušeni pornografií, Internetem ani odporně špinavou TV. Ani se mezi nimi neprezentovalo evangelium, aby jim ukázalo pravdu. Neměli Bible, církve, křesťanská media. V porovnání s tím je Amerika těmito nádhernými věcmi nabita. Přesto naši společnost rychle přemáhá zlo. Ptáš se, jak je to možné? Je to jednoduché: Boží služebníci usnuli. Církev uprchla z Boží přítomnosti, ztratila zbožnou bázeň.

Za dnů Jonáše představovaly lodě z Tarsu prosperitu. Šalamoun budoval tarské loďstvo, aby zvýšil bohatství Izraele. Ale Bůh tyto lodě zničil. Dnes mnoho věřících, podobně jako Jonáš, dřímá na palubě americké lodi prosperity. Ale Bůh teď přivedl na náš národ bouři, otřásá naší státní lodí. Viděli jsme to živě 11. září, když byly symboly našeho státu v plamenech.

Amerika žije stále ještě ve strachu. Dokonce pohané se modlí. Senátoři a kongresmani ukončili svá jednání, aby se shromáždili na schodech Kapitolu k modlitbě. (Minuty předtím mnozí tvořili zákony podporující potraty a odstraňující Boží jméno z veřejným míst.) Nedávno jsem obdržel novinové výstřižky popisující masová modlitební setkání svolaná muslimy a hinduisty.

Teď je nepochybně čas pro Boží modlící se, rozpoznávající služebníky, aby povstali a varovali před soudem. Stejně jako posádka na Jonášově lodi ptají se spousty bezbožných lidí křesťanů: „Proč nastala tato bouře? Kde je v tom všem Bůh?“ Přesto, což je tragedie, církev ztratila v očích světa svou důvěryhodnost. Pro mnohé je křesťanství všeho všudy jen TV kazatelé žebrající o peníze. Vidí, že křesťané spí na lodi prosperity.

Když z církve pronikne ven slovo, je to často od kompromitujících pastýřů, kteří křičí: „Za touto bouří není Bůh. Je to dílo ďábla. Náš milující Bůh by tento národ nesoudil.“ Takoví lidé neznají svou Bibli. Žádnému národu se nestane nic, k čemu by Bůh nedal svolení. Ostatně nebyl to ďábel, kdo zničil Sodomu. Neseslal z nebe dolů oheň a síru. Hospodin vynesl tento spravedlivý soud nad hříšnou Sodomou. A také to nebyl Satan, kdo seslal povodeň za dnů Noe. Bůh sám otevřel nebesa a poslal strašný příval deště.

Však Hospodin má svůj způsob, jak vzbudit svou církev a dovést ji k modlitbě. Právě teď vidíme jenom bouři. Velice brzy vejde náš národ do břicha velryby.

Amerika se chystá vrhnout přes palubu a být pohlcena ekonomickým peklem. Možná si vzpomenete na poselství, které jsem prorokoval pět let před válkou v zálivu. Řekl jsem, že do naftových vrtů na Středním východě budou dopadat bomby a způsobí v Kuvajtu 500 ohňů. Později zapálila armáda Saddáma Husajna na 503 vrtů. Také jsem psal o předpovězení 1 000 ohňů hořících v New York City. Teď věřím, že tyto ohně přijdou z ekonomického kolapsu.

Před dvěma lety byl obchod s cennými papíry na 12 000 bodech. Experti řekli, že než boom skončí, dosáhne 30 000, a že jsme imunní k hospodářské recesi. Ale po 11. září se trh zhroutil.

Co tato bouře událostí přinesla? Dle mého názoru velice málo. Nevidím žádná znamení podobná pokání Ninive. Místo toho teď pět států legalizovalo adopci pro homosexuální dvojice. A škola v Kalifornii naléhá na děti, které ji navštěvují, aby se oblékali jako muslimové a nosili si Korán, aby se učili o Alláhovi. Zatímco Bible jsou stále ještě zakázány.

Vím, že mnoho čtenářů nechce slyšet takováto poselství. Raději bychom všichni věřili, že se nějak dostaneme do záchranného člunu a vyhneme se pochodu do břicha utrpení. Ale ve skutečnosti je břicho velryby Božím konečným skutkem milosrdenství. Snažil se nás dovést k pokání svou dobrotou, zavlažoval Ameriku požehnáním. Ale my jsme ztučněli ve své prosperitě a zřekli se ho ještě víc.

Nyní nám Pán říká: „Nevím jak jinak vás zachránit než skrze toto zlověstné peklo. Možná se v břiše zhroucené ekonomiky probudíte. Snad, až budete čelit času paniky a strachu, se navrátíte ke svému povolání.“

Bůh se nesnaží zničit Ameriku. Věřím, že se ji pokouší zachránit, spasit. Také se snaží dostat svou církev zpět ke své misii. Jeho touhou je, aby se k němu z tohoto času v břiše velryby navrátily rodiny. Služebníci aby skoncovali se svým hříchem a bláznivým kázáním, a jeho církev aby ožila. Aby se modlící ostatek vynořil s biblickými hodnotami a šel do světa a kázal s pravou autoritou.

Bouře, ve které se nacházíme, je tu proto, aby nás naučila, že co Bůh řekne, myslí vážně. Všechno je proto, abychom dostali zjevení o jeho strachu, bázni stejně jako o jeho milosti a milosrdenství. Jestli chodíš v neposlušnosti, utíkej k němu právě teď. Rychle čiň pokání a vylij mu svou duši. Nebude tě dlouho držet v břiše velryby. On je milující Bůh, který tě touží obnovit.