Bůh našich monster

Každá diskuse o utrpení a zkouškách musí začínat u nejustaranějšího, nejvíce trápeného, nejzoufalejšího a nejsklíčenějšího věřícího všech dob. Muž, o kterém mluvím, byl spravedlivý, věrný, Boha milující služebník, horlivý v modlitbě a uctívání. Ale když jeho život zaplavil smutek a trápení, začala znít slova téhož muže jako slova nějakého ateisty.

Na úplném vrcholu svého trápení usoudil tento služebník následující: „Ač bych pak i volal, a on (Bůh) mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.“

Samozřejmě, že člověk, kterého popisuji, je Job (viz Job 9:16–17). Zde byl muž, který ztratil všechno, co mu bylo drahé: svou rodinu, své zdraví, své bohatství, svou naději. Jobovo prohlášení o Bohu v předcházejícím odstavci je jen jeden ze zoufalých nářků, kterými si tento ubohý muž postesknul, když se množily jeho strašné bolesti.

Aby byly záležitosti pro Joba ještě nesnesitelnější, přišly na něj jeho katastrofy náhle, v jednom dni. Job prohlásil: „Aniž mi (Bůh) dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi“ (9:18). Nakonec, na úplně nejhlubším dně svého zoufalství Job také konstatuje: „Zkušování nevinných se posmívá“ (9:23). Tolika slovy Job říkal: „Nevyplatí se být svatý nebo žít spravedlivě. Bůh nakládá s hříšným i čistým stejně. Oba trpí. Tak proč se namáhat, abych byl spravedlivý?“

„Miloval jsem Boha celým svým srdcem. Byl jsem muž modlitby, spravedlivý a čestný. Byl jsem laskavý a soucitný, pečoval o chudé, oblékal nahé. A byl jsem oddaný, kající věřící. Vychoval jsem své děti v nejvyšší možné bázni Hospodinově. Ale podívejte, co se mi stalo. Můj život teď není nic než smutek, bída a trápení.“

„Nikomu na mně doopravdy nezáleží. A nikdo mi není schopen poradit nebo mě utěšit. Nemám ve své tísni přímluvce. Ó, prosím, nechť Bůh odejme metlu z mých zad. Ať mě přestane naplňovat hrůzou. Všechna tato neštěstí mě naprosto drtí. Jestli je za některou z těchto věcí Bůh, tak to rozhodně nevidím. Můj život je zdá se terčem posměchu a Bůh se mi v mém zármutku vysmívá.“

To, co se chystám říci, vás možná překvapí. Je to jednoduše toto: Jobův příklad by pro nás měl být velikou útěchou. Víš, já věřím, že Job představuje současného věřícího, který bude v nadcházejících dnech podstupovat zuřivé zkoušky. Opravdu, zástupy bohabojných křesťanů budou čelit stejným požárům, jaké prožil Job. A my potřebujeme tento příklad lidského utrpení, abychom z něj čerpali naději sami pro sebe.

Věřím, že náš národ se rychle řítí do období soužení, které přesahuje všechno chápání, do doby, jakou tento svět ještě nikdy neviděl. Právě teď se v životech mnoha nádherných oddaných křesťanů kupí jedno trápení za druhým. Někteří ztratili zaměstnání při nedávném hospodářském poklesu. Jiní jsou bez práce dlouhé týdny nebo měsíce. Podobně jako Job byla spousta těchto oddaných věřících oškubána úplně do naha. A nic z toho, co prožívali v předcházejících letech, je na takové těžkosti nepřipravilo.

A co víc, mnoho křesťanských manželství prochází zkouškami. Rodiny se dostávají do neuvěřitelných tlaků, stojí tváří v tvář všemožným úzkostem. Mladí lidé se ztrácejí v nesmyslném šílenství doby. A jako vrchol všech těchto domácích trápení mizí naše národní a osobní bohatství. Ochabuje i naše zdraví, nové nemoci sužují lidi jak mladé, tak staré.

Když zkoumáme soužení, které se kupí všude kolem nás, zjišťujeme, že my sami v úžasu zíráme ze smetiště zoufalství. Pohled do budoucnosti může být děsivou vyhlídkou. Vše, co jsme možná schopni vidět, je jen více nejistoty, strachu a krizí. Podobně jako u Joba mohou naše srdce křičet: „Co budeme dělat? Proč se tohle všechno stalo věrných Božím služebníkům? Proč Bůh nezakročí a nezastaví to?“

Ale všechno, co vidíme, že se děje naší generaci, je přesně to, co se stalo Jobovi. A můžeme se naučit víc, když budeme zkoumat jeho příběh.

V nadcházejících dnech nemůžeme nechat svou naději odpočívat v trvalém bezpečí uvnitř nějaké útulné a pohodlné kukly. To je fantazie. To se prostě nikomu nestane. Jako každý jiný, poznají i křesťané trápení ze všech stran. Přesto si můžeme být jisti, že náš nebeský Otec bude věrný, aby nás vysvobodil ze všech našich soužení, právě tak jako vysvobodil Joba.

Slyším tuto pravdu kázat z kazatelen po celé Americe. Proklamují je služebníci, které Bůh pozvedl jako prorocké hlasy v těchto posledních dnech. Tito věrní pastýři jsou odhodláni připravit Pánův lid na to, co přichází. A teď, když se v různých městech shromažďují stovky takových pastorů k modlitbě, slyší od sebe navzájem podobné zprávy: „Nikdy nebylo tolik mých ovcí tak hluboce testováno. Něco se v zemi během několika minulých měsíců rozpoutalo. Mnoho zbožných mužů a žen klesá pod záplavou starostí, těžkostí, trápení a zármutku.“

Za touto povodní trápení je jedna osoba, jedna bytost – Satan. Faktem je, že ďábel byl Jobovým trapičem, a on je stále ještě tím, kdo záměrně působí potíže Božímu lidu dnes. Zase jednou stojí nepřítel před Hospodinem a obviňuje jeho církev. Vyzývá Boha slovy: „Nemáš v této poslední hodině skutečné tělo. Nemáš nevěstu bez poskvrny, o které prorokuje tvé Slovo. Dobře se podívej na svůj lid. Nejsou to moudré panny. Většina z nich tvrdě spí. Jsou materialističtí, soběstřední, dychtivě sahají po bohatství a dobrém životě. Nestarají se o duchovní věci. Jsou zaujati tím, aby si sami usnadnili život.“

„Jen si poslechni, o čem jejich vedoucí kážou. Říkají lidem, že nemusí trpět. Prohlašují, že každá materiální věc je tu pro ně, aby si ji vzali. Vyzývám tě teď, Bože: zboř svou ochrannou zeď kolem svého lidu. Jen na malou chvíli mě k nim pusť. Všechny tvé vykrmené následovníky otestuji.“

„Víš velice dobře, že tato generace je zhýčkaná jako žádná jiná. Když mi je jen trochu dovolíš tříbit, uvidíš sám, že ti nezůstane ani zbytek. Zasáhnu je ohnivými šípy pokušení, dovedu je k chudobě, vyleji na ně ducha zoufalství. Potom uvidíš, jak se všichni z tvých zkažených následovníků složí. Ujišťuji tě, Bože, že se rozpadnou a odejdou hned v první hodině. Ve tvém těle na zemi nezůstal jediný Job. Všichni jsou to duchovní ňoumové.“

Apoštol Jan píše prorocky: „Běda těm, jenž přebývají na zemi a na moři; nebo ďábel sstoupil k vám, maje hněv veliký, věda, že krátký čas má“ (Zjevení 12:12). Dnes, kdy ďábel přináší lidstvu neuvěřitelné nesnáze, křičí mnoho lidí v naprostém zmatku, právě tak jako Job.

Samozřejmě bychom jako Boží děti měli vědět, že se nás Satan nemůže dotknout. To by se mohlo stát jen tehdy, kdyby se náš Pán rozhodnul stáhnout svůj ochranný plot a dovolil ďáblovi, aby nás zkoušel. Podle mého názoru je to přesně to, co se děje právě teď všude v celé církvi Ježíše Krista. Bible nás jasně varuje, že v posledních dnech Bůh provede svůj lid skrze očišťující oheň. A teď, když čelíme jednomu trápení za druhým, nedokážu dost zdůrazňovat, jak důležité pro nás je, abychom v každé zkoušce důvěřovali Hospodinovi.

Ale tohle nebyla rada, kterou Job slyšel. Když byl tento ztrápený muž úplně na dně, byl obtěžován kritiky, kteří se vydávali za rádce. Tito takzvaní přátelé Joba jen dál zastrašovali. Obviňovali ho, že má ve svém životě tajný hřích a naléhali na něj, aby činil pokání. Ale Hospodin Jobovi zjevil, že obviňující slova těchto mužů jsou pouhým bláznovstvím.

Chci právě teď vydat varování každému křesťanovi, který zrovna netrpí, ale ví o drahém bratrovi nebo sestře, kteří ano. Možná máš věřícího přítele, který je bez práce a žádné zaměstnání v dohledu. Nebo možná zasáhla domov tvého přítele náhlá katastrofa. Nebo se na tvého přítele valí jeden problém za druhým, a konec je v nedohlednu.

Mé varování pro tebe je následující: Je to zlá věc, když těm, kdo trpí, vylíčíme Hospodina nesprávně. Proto, jestliže vidíš takového člověka, který je zastrašený svými zkouškami, nesuď ho. Jenom Bůh vidí do srdce tohoto člověka a ví, zda je tam ukrytý hřích.

Tak si dej pozor, abys nepřidával k zármutku svého bratra. Místo toho ho obejmi a povzbuď ho. Ať ví, že ho máš rád skutečnou Kristovou láskou. Jestliže tvůj přítel pláče, plač s ním. Jestliže truchlí, truchli s ním. Tohle je skutečně zbožná rada, protože přichází přímo z Božího slova. A modli se, aby ti Bůh dal své vlastní soucitné srdce pro jeho ztrápený lid. Ostatně ty můžeš být tím dalším, kdo bude čelit žáru utrpení.

Možná že právě teď tě trápí krutá zkouška. A víš, že za tím není Boží jednání s hříchem ve tvém životě. A tak bys rád věděl, proč Bůh dopouští, abys snášel tak strašnou bolest?

Možná je to proto, aby tě žár tvého utrpení dovedl ke zjevení, které změní tvůj život. Přesně to se stalo Jobovi. Uprostřed svého soužení učinil Job neuvěřitelný objev: navzdory jeho ryzímu vědomí o Bohu, neznal Pána doopravdy. Přiznával: „Tolikoť jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí. Pročež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele“ (Job 42:5–6).

V době, kdy Job procházel svou zkouškou, mu bylo nejméně sedmdesát let. A celý svůj život věděl o Bohu. V jakémsi okamžiku vystavěl Job Hospodinovi oltář, kde trávil mnoho hodin chválením a uctíváním Boha. Bůh ho vyučoval o svých cestách a tajemstvích. Job byl vyučován o Pánově utěšování, jeho svatosti, jeho charakteru, jeho přirozenosti, jeho hněvu. A dozvěděl se o majestátu Boží moci a moudrosti.

Přesto, když na Joba přišla jeho mysl drásající zkouška, nebyl vůbec schopen Hospodina vidět. Spíš se pro něj Bůh stal jen nějakým neurčitým teologickým pojmem. Zdálo se, že Hospodin, který byl tak moc součástí jeho každodenního života, teď chyběl ve všem, čím Job procházel. Náhle Bůh vypadal jen jako série kázání, mrtvé slovo, znalost, za níž není žádná moc ani život.

Věřím, že tohle je právě to, co chtěl Pán hned od začátku vynést v Jobově životě na povrch. Víš, náš milující Otec chce, aby ho jeho děti znaly mnohem hlouběji než pouze z uctívacích shromáždění, studia Bible nebo modlitebního času. Chce, abychom ho znali intimně, v každém aspektu našeho života. A to zahrnuje naše nejhlubší zkoušky a soužení. Náš Pán toužebně dychtí, aby pro nás byl víc než jen Bohem nějakého náboženství mrtvé litery, zvláště v našem čase bolesti. Chce, abychom ho znali jako Otce, který je vševědoucí, vždy blízko nás, který má všechno pod úplnou kontrolou, skutečně v hrsti.

Přesto je smutnou skutečností, že mnoho křesťanů postavilo své domy víry na písku snadnosti a požehnání. A je tragedií, že když přijdou bouře zkoušek a trápení, tyto věřící to úplně odfoukne.

Již jsem viděl věrné muže a ženy, jak jsou strháváni katastrofami, které se přes ně náhle převalily. Nikdy se neučili o roli, kterou hraje trápení v životě každého následovníka Ježíše. Místo toho se učili, že to, že věří v Boha, je opravňuje k prosperující, bezbolestné existenci. Myslí si, že jejich modlitby by měly být okamžitě zodpovězeny bez jakéhokoliv testování.

Ale Bible nikde neříká, že nás Bůh nenechá projít soužením. Spíš nám říká, že nás z něj vysvobodí. A to je přesně to, co udělal pro Joba. Náhle se před Jobem objevila smršť, představující zkoušky a trápení. A zprostředka této nadpřirozené smršti zjevil Hospodin Jobovi, jak se povznést nad svá soužení.

Jak to Hospodin udělal? Přiměl svého služebníka, aby se podíval do tváře dvěma strašným monstrům: mohutnému hrochovi a hadovi podobnému krokodýlovi. Bůh řekl Jobovi: „Aj, hle slon [hroch], jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl“ (Job 40:10). „Vytáhneš-liž velryba [krokodýla] udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?“ (40:20).

Nejprve předkládá svému služebníkovi tento problém: „Podívej, Jobe, tady po tobě jde hroch. Co uděláš? Položíš ho na lopatky ve své fyzické síle? Ne? Snad by ses mohl pokusit s ním vlídně pohovořit.“

„Nuže, pohleď na tohoto hrozivého krokodýla. Jak s ním budeš jednat? Prostě k němu přistoupíš a prostrčíš mu nosem provaz? Můžeš si ho ochočit jako svého mazlíčka nebo si s ním podle své vůle hrát? Řekni mi, máš sílu, abys vypáčil jeho masivní čelisti a podíval se mu na zuby? Ovšem že ne. Tento tvor má srdce z kamene. Nemá žádný pojem o milosrdenství.“

Nebuď na omylu: toto bylo víc než jen jednoduchá lekce o zvířecím království. Spíše Bůh říkal Jobovi něco o životních „monstrech“. Ukazoval svému služebníkovi, že tito dva strašliví, hrůzu nahánějící, mocní tvorové představují monstrózní problémy, které zuří v Jobově životě. Hospodin Jobovi ukazuje: „Jestli si myslíš, že můžeš bojovat s těmito dvěma mohutnými nestvůrami, strašně se mýlíš. Bez ohledu na to, jak tvrdě se snažíš, nikdy nemůžeš vyhrát. A já tě ujišťuji, že na ten boj nikdy nezapomeneš.“

„Uvažuj o hrochovi. Zdupe všechno, co je v dohledu. Na to, abys ho zvládnul, je pro tebe, Jobe, jednoduše příliš velkým problémem. Tak mi řekni, jak ho chceš položit na lopatky? Chytíš ho do lasa nebo ho podplatíš bušlem obilí? Ne, nejsi pro něj vůbec žádný soupeř. Nic z toho, co jsi schopen udělat, ho nezkrotí. Jenom já, Hospodin, vím, jak zastavit takové monstrózní stvoření.“

„A co krokodýl, Jobe? Jeho zuby, ostré jako břitva, co vidíš v jeho tlamě, jsou ty samé démonické zuby, které na tebe cenil Satan během tvé zkoušky. Žádný člověk nemůže bojovat s takovým tvorem. A nikdo ve své vlastní síle nedokáže svléknout krokodýla z jeho silné tlusté kůže. Totéž je pravdou o tvém duchovním nepříteli, ďáblovi. Jenom já s ním mohu vyhrát bitvu.“

Slyšíš, co Bůh ve své řeči říká? Nemluví jenom k Jobovi, ale ke všem věřícím. A on prohlašuje: „Podívej se do tváře pravdě o monstrech ve tvém životě. Nemůžeš je zvládnout. Já jsem jediný, kdo to dokáže.“

Představuji si, že v tuto chvíli náhle zablikalo v Jobově hlavě malé světélko. Musel si uvědomit: „Tato monstra, které mi Pán ukazuje, ‚ohromná, zdrcující, nebojácná stvoření‘, to jsou všechna moje trápení. A já je nikdy neporazím.“

„Celý ten čas, kdy jsem seděl na této hromadě popela, jsem se snažil přijít na to, proč Bůh dopustil, aby na mě tyto monstrózní problémy přišly. Pokoušel jsem se přijít na způsob, jak s nimi bojovat a zahnat je. Ale pravda je, že jsem zapomněl, že můj Bůh může všechno. A On bude bojovat za mě.“

Teď mají Jobova slova odlišný smysl. Písmo nám říká: „Tedy odpovídaje Job Hospodinu, řekl: Vím, že všecko můžeš, a že nemůže překaženo býti tvému myšlení“ (Job 42:1–2). Job v podstatě říkal: „Můj Bůh je všemocný. On všechno dokáže. A žádný jeho záměr nemůže být nikdy zmařen. Proto vím, že můj život není v nepořádku. Za vším mým soužením je Boží plán.“

„Vím, že Hospodin stojí právě teď při mně s mečem v ruce, aby mě bránil. A osvobodí mě přesně v ten moment, který bude považovat za vhodný. Žádný člověk ani monstrum nemůže změnit jeho mínění nebo ovlivnit jeho plán. Bude mít naprosto svůj způsob. Vím, že se nemohu postavit proti hrochovi nebo krokodýlovi. Ale to nevadí. Vím, že Bůh může. Moje část je tiše stát a vidět Hospodinovo spasení.“

Během mých prvních let ve službě jsem trávil celé dny procházením po ulicích New York City a kázáním drogově závislým a členům gangů. Za čas jsem byl vyčerpaný, zlomený v těle i v duši. Nakonec jsem dostal mononukleózu a byl jsem šest týdnů hospitalizován.

V jednu chvíli se mi objevil výrůstek v krku. Nemohl jsem pít ani polykat. Občas jsem dokonce nemohl ani popadnout dech. Brzy moje hmotnost klesla pod 115 liber (asi 52 kg). Nemohl jsem nijak cestovat, což byl způsob, jakým jsem zajišťoval peněžní prostředky pro naši službu. Takže teď, když se můj pobyt v nemocnici prodloužil, začínaly prostředky pro službu vysychat. Brzy to vypadalo, že se blíží konec naší služby pro drogově závislé a alkoholiky.

Starý krokodýl cenil své zuby. A teď když jsem ležel nehnutě na zádech v nemocnici, byl jsem víc než jen trochu rozzlobený na Boha. Lidé mě přicházeli navštívit, ale já jsem se z jejich společnosti netěšil, jen mě znervózňovali. Vlastně jsem se brzy začal cítit jako Job. Nejméně tři lidé za mnou přišli, aby mi řekli „slovo od Hospodina“, které mě jen ještě víc deprimovalo.

Nakonec jsem jednou v noci volal ze zoufalství k Bohu. Úpěnlivě jsem prosil: „Pane, vzdávám se. Nedokážu s tím bojovat. Uvědomil jsem si, že celá záležitost je ve tvých rukou. Já musím jen spoléhat na tebe. O jednu věc tě však musím požádat. Jestliže chceš zavřít dveře této služby, je to tvoje věc. Ale prosím, Pane, odejmi tu věc z mého krku.“

Během jedné hodiny jsem vykašlal výrůstek velikosti vlašského ořechu. A náhle, v tomto krátkém časovém okamžiku, jsem byl opět v pořádku. Brzy odpoledne jsem opustil nemocnici a moje fyzická síla se začínala navracet.

Když jsem se vrátil do kanceláře Teen Challenge, zjistil jsem, že zatímco jsem byl pryč, tato služba přežila. Stále ještě jsem nevěděl, jak to Bůh provedl. Určitě to nebylo skrze nějaký zázračný, štědrý šek, ve který jsem doufal. A faktem je, že během doby, kdy jsem byl nemocný, začal štáb, místo očekávání na mě, důvěřovat Pánu. Věřím, že tohle Bůh zamýšlel docílit hned od samého začátku.

Víš, naše trápení v životě prostě nejsou nepředvídatelné náhody. Nezáleží na tom, čemu čelíme, nebo jak hluboko se nás naše bolesti uvnitř dotkly, ten pravý cíl v tom všem je Bůh. A On v pravý čas bojuje s monstry za nás. Občas si možná myslíme, že vstoupil Satan a přerušil Boží plán. Ale to se nikdy nestane. Náš Otec má vždy všechno pod kontrolou. A On využije všechno, co Satan zamýšlel ke zlému, a obrátí to v naše dobro.

Když jsme uprostřed naší zkoušky, máme odvrátit své oči z monster. Právě v takových časech potřebujeme sami sebe povzbuzovat slovy: „Můj Bůh může všechno. A On na mě nezapomněl. Jeho oči jsou zaměřeny na mě právě teď, když snáším tuto strašnou zkoušku. A já vím, že nezáleží na tom, jak zle věci vypadají, On má všechno pod kontrolou. Nikdo, žádný člověk ani žádná moc, nemůže změnit plány, které pro mě má.“

Možná jsi právě teď zastrašený a říkáš si v duchu: „Nevidím žádnou cestu ze svého trápení. Dostanu se někdy z této ohnivé zkoušky? Nebo bude mé trápení pokračovat, dokud nepřijde Ježíš? Pane, budu zase někdy schopen se radovat?“

Zde je Boží odpověď pro tebe: „O trpělivosti Jobově slýchali jste, a dokonání Páně viděli jste; nebo velmi jest milosrdný Pán a lítostivý“ (Jakub 5:11). „Navrátil také Hospodin to, což odjato bylo Jobovi, když se modlil za přátely své, tak že což měl Job, rozmnožil to Hospodin dvénásobně“ (Job 42:10).

Možná se ti nezdvojnásobí to, co jsi ztratil, jako u Joba. Ale budeš mít něco mnohem většího. Budeš mít ve svém srdci skutečné vědomí o tom, že Bůh má tvůj život pod kontrolou. Jeho láska již pro tebe nebude jen teologický pojem. Místo toho hluboce poznáš jeho osvobození, osobním způsobem. A nikdy už se nebudeš znovu bát žádného protivníka nebo těžkostí. Proč? Projdeš svou zkouškou jako víc než vítěz, posazený na nebeských místech s Kristem Ježíšem.

Právě teď, podobně jako Job na začátku své zkoušky, možná znáš Boha jen ze slyšení o něm, z kázání a studia Bible. To je dobré, protože Písmo nám říká, že přesně tak přichází víra: ze slyšení Božího slova. Přesto teď Bůh chce, abys ho taky viděl. Chce, abys v sobě vypěstoval absolutní víru, že On má Boží plán určený pro tvůj život. A jeho věčný záměr nemůže být zkřížen žádným démonem z pekla, ani žádným monstrem, které se objeví na tvé cestě.

Potom, uprostřed tvé největší zkoušky, budeš schopen svědčit o Boží dobrotě, tak jako svědčil Job. A budeš přesvědčivě citovat toto veliké prohlášení víry: „By mne i zabil, což bych v něho nedoufal?“ (Job 13:15).