Před více než sto lety přišel jeden francouzský vynálezce s úžasnou novinkou, které se říká film. Objevil, že když uspořádá řadu fotografií a rychle s nimi pohybuje před jasným světlem, působí to, jako kdyby se mu před očima odehrával skutečný život.
Tento vynálezce věděl, že stojí před něčím speciálním, a tak naplánoval premiéru, ze které se stalo jedno z nejslavnějších veřejných promítání filmu v historii. Když hodnostáři a hosté naplnili hlediště, očekávání bylo vysoké. Ten film, „Příjezd vlaku do stanice La Ciotat“, trval jen padesát vteřin, ale měl mocný účinek – vlastně až příliš mocný. Ukazoval vlak, který se řítí přímo na kameru, a někteří historici uvádějí, že když to lidé uviděli, začali panikařit. Byl to úplně nový zážitek a oni si mysleli, že skutečný vlak se je chystá přejet!
A přesto to byla iluze! Ti lidé byli přesvědčení, že jsou v ohrožení života, i když ve skutečnosti jediné, co zažívali, byl kouř a odrazy.
Satan na nás hraje stejnou hru pokaždé, když zkouší naši víru. V takových chvílích nám připadá, že naše prostředky nestačí na naše potřeby. Vypadá to, jako kdyby sen, který nám byl dán Bohem, byl zničen neřízeným vlakem. Tohle je ten moment, kdy ďábel řekne: „Je konec. Je toho na tebe příliš.“ Ale tahle „skutečnost“, kterou nám Satan předkládá, je jenom zdánlivá. Pravdou je, že Ježíš je větší než jakékoliv utrpení, se kterým se setkáme. On drží naši skutečnost ve svých rukou a touto skutečností je vítězství.
Když musíme čelit vznikajícímu problému a všechno se zdá ztracené, Ježíš nám neříká, abychom uprchli, ale abychom „se posadili“ (viz Jan 6:10).
Když Ježíš stál před obrovským hladovým davem, „sám totiž věděl, co chce učinit“ (Jan 6:6). Kristova sebedůvěra se zakládala na tom, že znal Boží skutečnost v každé situaci. Proto přikázal svým učedníkům, „Zařiďte, ať si ti lidé sednou, protože Otec si s touhle nouzí poradí. Je čas mu věřit, že nám poskytne všechno, co tato situace potřebuje.“
Příteli, Bůh stačí na každou situaci, se kterou se můžeme setkat.