BŮH NAD TEBOU NIKDY NEZLOMÍ HŮL

Bůh popisuje sám sebe takto: „Ačkoli jsem sám naučil Efrajima chodit, on na své rámě bral modly. Nepoznali, že já jsem je uzdravoval“ (Ozeáš 11:3). (V anglickém překladu chybí slovo „modly“, tudíž z něho vyplývá, že Hospodin bral Efrajima na své rámě. - pozn. překl.)

V originále je napsáno: „Přišel jsem k nim, když byli zoufalí, a něžně jsem se o ně staral ve znečištěném a drsném prostředí. Bral jsem je na svá ramena jako chůva!“ Ve verši 7 však čteme: „Můj lid se zdráhá vrátit ke mně.“

Izraelité si nebyli jisti, že k nim Hospodin chová lásku a něžnost. Bůh tedy Ozeáši říkal: „Můj lid pochybuje o mé lásce, protože mne doopravdy nezná.“

Skutečně tomu tak bylo! Izraelité nedokázali uvěřit, že je Bůh stále miluje. Sloužili modlám, odpadali od Boha a pochybovali o Něm. Pravděpodobně si mysleli: „Svévolnými hříchy jsme na sebe uvalili Boží nevoli a Bůh nás jistě bude soudit.“ Bůh však řekl: „Jak se vás mohu vzdát? Mé srdce se proti mně vzpírá a rozdmýchává mou lítost“ (viz verš 8).

Možná, že právě teď procházíš hlubokými vodami. Nemusí to být zrovna zkoušky či pokušení, mohou to být zdrcující události, které nedokážeš pochopit. Obracejí se proti tobě vítr a mořské vlny, věci, jimž nejsi schopen porozumět, a Bůh tě chce přes to všechno přenést a obnovit v tobě duchovní zdraví. Úplně postačí, když dokážeš v tomto okamžiku uvěřit, že tě Bůh miluje navzdory všem tvým svéhlavým cestám!

Naslouchej Jeho slovu o útěše a uzdravení: „Nechci vést spory navěky, nebudu trvale rozlícen, jinak by přede mnou každý duch zemdlel; vždyť vše, co dýchá, jsem učinil sám“ (Izajáš 57:16). Hospodin říkal: „Kdybys ve Mně viděl jen hněv, tvůj duch by zemdlel; naprosto by tě to přemohlo.“ Ne, On pokračuje: „Viděl jsem jeho cesty; vyléčím jej však a povedu, vrátím potěšení jemu“ (verš 18).

To jsou slova Boha, který nad svým lidem nikdy nezlomí hůl!