BALANCOVÁNÍ NA POKRAJI BEZNADĚJE

David stále znovu svědčil: „V Hospodina doufám“ (Žalm 11,1). V hebrejštině kořen slova doufat znamená „vrhnout se ze srázu“ — tedy být jako dítě, které slyší svého otce říkat: „Skoč!“ a které s důvěrou poslechne a vrhne se do otcovy náruče.

To je obraz důvěry. Ve skutečnosti se můžeš i ty ocitnout na stejném místě — stojíš na okraji, potácíš se a chtěl by ses vrhnout do náruče Ježíše. Pravděpodobně jsi zrezignoval, smířil se se svojí situací, nazval jsi to důvěra, ale není to nic jiného než otupělost. Důvěra je daleko více než pasivní rezignace. Je to aktivní víra.

Mnozí z nás omezují svoji důvěru na pouhou záchrannou operaci, jako by Pánu řekli: „Důvěřuji ti, že přijdeš a uhasíš všechny mé ohně, zachráníš mě ze všech mých problémů a vysvobodíš mě ze všech mých zkoušek. Vím, že zde budeš, Pane, když tě budu potřebovat.“ Když toto děláme, mylně si myslíme, že to je víra a těší Boha. Neuvědomujeme si, že tím uznáváme ďábla jako příčinu a Pána jako toho, kdo reaguje. Tento úhel pohledu způsobuje, že Bůh vypadá tak, že jen překazí ďáblem dobře vymyšlené plány. Ale náš Bůh nikdy není v roli toho, kdo pouze reaguje, ale on je původce všeho!

Důvěřující srdce říká: „Všechny mé kroky jsou uspořádány Pánem, on je můj milující Otec. On dovoluje utrpení, pokušení a zkoušku ale nikdy více než mohu snést. Má se mnou věčný plán a úmysl. Má spočítán každý vlas na mé hlavě. On ví, kdy sedím, kdy vstávám nebo uléhám. Jsem zřítelnicí jeho oka! On je mým Pánem — pánem nad každou událostí a situací v mém životě.“

Drahý milovaný, toto je důvěra! Vzhlédni k němu dnes s důvěřujícím srdcem, ujisti se a nepochybuj — Bůh má vše pod kontrolou.