BOŽÍ DOBROTA

„Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?“ (Římanům 2,4).

Co myslí Pavel tím, když říká, že někdo pohrdá bohatstvím Kristovy dobroty? Slovo pohrdá zde znamená: „Nemyslí si, že je to možné“. Jinými slovy, tento věřící říká: „Taková milost a takový soucit není možný. To nedokážu pochopit.“ Nepasuje to do jeho pojetí víry. Takže místo toho, aby to přijal, se v mysli staví proti tomu.

Proč nedokázal nevděčný služebník, o kterém píše Matouš 18,23-25, přijmout královu milost? Je jeden důvod: neuvědomoval si, jak ohromně velký je jeho hřích. Přesto mu král řekl: „Jsi svobodný. Už na tobě není žádná vina, už mi nic nedlužíš, už si nebudeš muset odpracovat žádný trest. Všechno, co teď musíš udělat, je zaměřit se na dobrotu a shovívavost, kterou jsem ti ukázal.

Bohužel, člověk, který nepřijímá lásku, není schopen ani milovat někoho jiného. Místo toho začne ostatní soudit. To se stalo i tomuto služebníkovi. Vůbec nepochopil podstatu královy milosti. Vidíme, že Boží shovívavost a nezasloužené odpuštění má jeden účel – vést nás k pokání. Pavel se ptá: „Neuvědomujete si, že Boží dobrota vás vede k pokání?“

Toto podobenství nám ukazuje, že to je ten důvod, proč pán svému služebníkovi odpustil. Chtěl, aby se ten člověk odvrátil od lidské svévole a spočinul v králově neuvěřitelné dobrotě. Tak by mohl na oplátku milovat druhé lidi a odpouštět jim. Ten služebník ale nečinil pokání – místo toho odešel a pochyboval o dobrotě svého pána. Rozhodl se mít záložní plán. A navzdory králově milosti ostatní lidi soudil.

Představte si zmučenou mysl takového člověka. Tento muž odešel ze svatého místa plného odpuštění, kde zakusil pánovu dobrotu a milost. Ale místo toho, aby se z toho radoval, opovrhl svou nově získanou svobodou. Říkám vám, každý věřící, který si myslí, že Boží dobrota je nemožná, otevírá své srdce satanovým lžím. Jeho duše nemá klid. V jeho mysli to vře. A neustále se bojí soudu.

Přemýšlím nad tím, kolik křesťanů v dnešní době žije takovýto zmučený život. To kvůli tomu je v Kristově tělu tolik konfliktů a rozporů? To proto spolu má tolik křesťanů neshody, to proto tolik církví odmítá být s druhými ve společenství?