Boží příbytek

„Na kterémžto i vy spolu vzděláváte se v příbytek Boží, v Duchu svatém“ (Efezským 2:22). Příbytek je místo k bydlení. Řecké slovo pro příbytek v tomto verši znamená „trvalý pobyt“.

Každý křesťan ví, že Bůh nepřebývá v chrámech ani budovách vyrobených člověkem. Místo toho si zvolil žít v lidských nádobách – to znamená v srdcích a tělech svého lidu. Každý, kdo je v Kristu, tvoří dohromady jeho chrám – jeho příbytek, trvalé bydliště. Každý věřící se může s jistotou chlubit: „Bůh žije ve mně.“

Bůh nemá žádné jiné fyzické sídlo – žádný národ, žádné hlavní město (ani Jeruzalém), žádný vrchol hory. Nebydlí v oblacích ani na obloze, ve tmě ani v denním světle, slunci, měsíci nebo ve hvězdách. Samozřejmě, že Bůh je všude, Jeho přítomnost naplňuje všechny věci. Ale podle svého Slova si Bůh tvoří svůj dům ve svém lidu. Krví očištěné srdce je jeho stálým bydlištěm.

Kdy v nás Bůh začal přebývat? Učinil to ve chvíli, kdy jsme prvně dali své srdce Ježíši. V ten moment naplnila Kristova nepomíjející přítomnost naši bytost. Navíc nám Ježíš přinesl plnost Boha – Otce, Syna a Ducha svatého. Dosvědčuje: „Já jsem v Otci svém… Miluje-li mne kdo, slova mého ostříhati bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a příbytek u něho učiníme“ (Jan 14:20,23).

Dlouho předtím, než byl stvořený svět, se nebeský otec a jeho syn shodli, že lidstvo bude jejich bydlištěm. Učinili smlouvu, že Ježíš přijde na zem, aby obýval srdce a těla zvoleného lidu. Dovolte, abych vám to ukázal v Písmu:

Apoštol Pavel poukazuje na Krista jako na moudrost: „Vy pak jste z něho v Kristu Ježíši, kterýž učiněn jest nám moudrost od Boha, i spravedlnost, i posvěcení, i vykoupení“ (1. Korintským 1:30).

Přísloví 8. kapitola mluví také o moudrosti způsobem, který mohl ukazovat pouze na Ježíše. Ve verši 30 říká moudrost: „Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času.“ Jak víme, že je tento verš o Ježíši? On jediný byl potěšením jeho otce. Bůh nemá radost z moudrosti, ale ze svého syna.

Víme, že Kristus byl s Bohem ještě před založením země. „Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy. Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země“ (Přísloví 8:22–23). Můžeš si představit radost, kterou otec a syn pak navzájem prožívali? Byli spolu v nebeské slávě, ve velké blaženosti.

Pamatuj si – to bylo předtím, než Ježíš cokoliv věděl o lidském smutku. Ještě nechodil v těle, se všemi svými břemeny a zkouškami. Ještě nemusel být kontaktován s žádnou lidskou slabostí – být odmítnut, vysmíván, zesměšňován, popliván, zatížen lidským hříchem. Ještě nemusel čelit kříži. Nezažil, že by se tvář jeho nebeského otce skryla. A nikdy neokusil smrti.

Potom přišel plán Nové smlouvy. V tomto plánu Bůh – který stvořil člověka se svobodnou vůlí – viděl, že kdyby člověk selhal, bude potřebovat osvoboditele. Tak otec požádal syna, aby zprostředkoval Novou smlouvu. Hospodin se ptal: „Vezmeš na sebe lidské tělo, staneš se obětí, která osvobodí padlé lidstvo? Vezmeš na sebe jejich hříchy a osvobodíš je od zlého, který uplatňuje nárok na jejich životy?“

Ježíš plně porozuměl strašným vyhlídkám. On předvídal bití, trnovou korunu, nenávist a odmítnutí vlastním Božím lidem. A viděl kříž, který se před ním rýsoval. Přesto Písmo říká, že se Ježíš těšil dát svůj život za náš: „Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám; nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých“ (Žalm 40:8).

Syn také řekl tato neuvěřitelná slova: „Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými“ (Přísloví 8:31). Víš, co tu Kristus říká? Ze všech podivuhodných galaxií, které dosud člověk objevil, a všech nespočetných planet si Bůh vybral bydlet na této maličké kouli zvané Země. A vybral si člověka jako místo, kde bude bydlit. My jsme ta „obyvatelná část jeho země“.

Zde je klíč k mému poselství: Ježíš věděl, že si již nebude užívat blaženosti, osobního společenství tváří v tvář, které měl se svým otcem. Přesto se raduje z vyhlídky, že přichází bydlet v nás: „A rozkoše mé s syny lidskými“ (8:31). Říkal: „Přivedu lidi k mému srdci. Budu jedním z nich, budu se radovat z jejich přátelství.“ Radoval se z myšlenky příjemného společenství – s námi!

Věřím v absolutní předchozí informovanost Boží. A věřím, že náš Pán věděl, dlouho předtím než jsme my existovali, jak bude každý člověk reagovat na jeho evangelium. Nuže, nevěřím v omezené vykoupení: Bůh si nezvolil, že některé lidi zatratí a jiné spasí. Ježíš zemřel pro všechny, a kdokoli k němu přijde, může být spasen. Náš Pán si nepřeje, aby někdo zahynul (viz Jan 3:15–17, 2. Petr 3:9). Přesto jestliže předvídal naše jména, tak také věděl, zda přijmeme nebo odmítneme jeho oběť.

Jako skutečná Boží podstata Ježíš tuto vědomost sdílel. A já věřím, že předvídal každou osobu, která ho přijme jako krále a Pána ve svém srdci. Věděl o každém z nás, ať už žijeme v Číně, Rusku, Americe, afrických zemích nebo kterémkoliv jiném národě. A radoval se z vyhlídky, že v nás bude přebývat.

Pamatuješ se na den, kdy jsi byl spasen? Můžeš si připomenout pocity, které jsi zažíval – sliby, které jsi dal Ježíši, přísliby, že se všeho ostatního vzdáš a budeš ho následovat? Ježíš viděl, že se to stane, dlouhé věky předtím ve věčnosti – a radoval se z toho. On věděl, že Ho přijmeš, ještě dřív, než tě zformoval v děloze matky.

David píše: „Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé. Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi“ (Žalm 22:9–10). „Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo“ (139:16).

Když jsi ještě nebyl ani semenem, Bůh již zaznamenal všechny tvé tělesné části ve své knize. Věděl o tobě všechno. A Jeho syn Ježíš se těšil z vědomí, že dorosteš, abys byl jeho obydlím.

1. Ježíš se z tebe radoval jako tvůj ženich. On očekával, že bude mít intimitu a společenství se svou nevěstou.

Bible nabízí četné popisy naší identity s Kristem. Jsme nazýváni jeho tělem, jeho ovcemi, pannami, syny, služebníky, přáteli. Ale nejintimnější ze všech těchto popisů je tento: „Jakou má radost ženich z nevěsty, tak radovati se bude z tebe Bůh tvůj“ (Izaiáš 62:5).

Jestli jsi ženatý, pamatuješ si na dobu, když jste byli ty a tvá milovaná zasnoubeni. Byli jste po uši zamilovaní jeden do druhého. A počítal jsi dny, až konečně budete moci být jedno, v dokonalém spojení (manželském svazku) se svou manželkou.

Tak to bylo s Ježíšem. Těšil se na to, že bude s tebou, a tak přistoupil na to, že opustí své perfektní společenství s otcem. Myslel dopředu na den, kdy budeš konečně jeho nevěstou. A v jeho očích jsi byl milovaný partner. On bude zřítelnicí tvého oka a bude tě mít celého pro sebe. To byl důvod jeho radosti.

Tvůj ženich předvídal čas, kdy k němu budeš denně přicházet do modlitební komůrky a těšit se v Něm. Budete trávit společné hodiny – uzavřeni od světa, sdílet vzájemnou lásku, těšit se z příjemného společenství. A On tě šťastně vezme do své péče, radujíc se nad tebou: „Hospodin Bůh tvůj u prostřed tebe mocný zachová tě, radovati se bude z tebe velice, přestane na milování svém tebe, plésati bude nad tebou s prozpěvováním“ (Sofoniáš 3:17).

Teď si připomeň čas, kdy ses prvně zamiloval do Ježíše. Hledal jsi Ho celým svým srdcem. Četl jsi jeho Slovo s ryzím nadšením. Byl jsi vzrušen chozením do Božího domu, abys ho miloval a uctíval.

V Ježíšových očích by měl být každý den s tebou jako svatební den. Prohlásil: „Zde si učiním svůj domov. Budu bydlet v někom, kdo mě chce víc než cokoliv ve světě.“

Má žena Gwen a já máme takovou lásku v našem manželství. Když jsme od sebe jen dvacet čtyři hodin, voláme jeden druhému třikrát denně. Takto to trvá už padesát let manželství – a my jsme jen lidé. Dovedeš si představit lásku, kterou Ježíš předvídal, že bude mít k tobě?

2. Ježíš měl radost při pomyšlení na sdílení svých nejniternějších tajemství s námi.

Jedním z největších vyjádření pravé lásky je sdílet intimní tajemství s tvým milovaným – věci, o kterých nikdo jiný neví. Jako každý ženich, očekává Ježíš sdílení jeho tajemství s tebou. A očekává, že ty budeš sdílet tajemství svého srdce s Ním.

To je to, co milenci dělají i v tělesných vztazích. Ačkoliv Samsonovo zalíbení v Dalile bylo smyslné, nic před ní neskrýval (viz Soudců 16:4). Jeho láska k Dalile způsobila, že jí řekl tajemství své síly – a stálo ho to život.

Jak se Ježíš nad tebou raduje, očekává že budeš nejen jeho nevěstou, ale také jeho důvěrným přítelem. Předvídal, že se mu ve své tajné modlitební komůrce zcela oddáš. A On se radoval při pomyšlení, jak ti otevře své slovo a zjeví ti věci, které jiní věřící ani neviděli ani o nich neslyšeli. „Ale vás jsem nazval přáteli, nebo všecko, což jsem koli slyšel od Otce svého, oznámil jsem vám“ (Jan 15:15).

Těšil se, že s tebou bude sdílet nejniternější tajemství Božství. Jeho slovo říká: „S upřímnými tajemství jeho“ (Přísloví 3:32). Opravdu, Pán neudělá žádné významný pohyb, aniž by svá jednání nepředpověděl těm, kdo Ho milují. Amos píše: „Nečiníť zajisté Panovník Hospodin ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům“ (Amos 3:7).

Ježíš ti chtěl říkat intimní tajemství Boží mysli: čeho touží dosáhnout, ve světě a ve tvém životě… nádheru a slávu Nové smlouvy a Jeho posvátných jmen… krásu jeho oběti. Naopak očekává, že ty se s ním budeš sdílet s každou potřebou a problémem, zraněním a selháním, nadějí a touhou, snem a noční můrou. Chce být někým, komu se budeš vyznávat a ulehčovat tak svému srdci.

3. Ježíš se radoval z toho, že se jeho nevěsta bude těšit z jeho slova.

„Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých“ (Přísloví 8:34). Kristus nám říká: „Toto je osoba, ve které budu žít a přebývat – kdosi, kdo visí na každém mém slově. Každé ráno čeká můj milovaný u mých vrat, jen aby ode mě získal slovo. Úzkostlivě očekává můj hlas. A těší se ze všeho, co mu říkám.“

Jako jeho nevěsta opakujeme jako ozvěna tato slova: „Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý“ (Píseň Šalamounova 2:14).

David byl takovým věřícím, který denně očekával, že přijme Boží slovo. A radoval se ze slova, které přijal. Svědčí: „V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé“ (Žalm 119:16). „Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové“ (119:24). „Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval“ (119:47). „Zákon tvůj rozkoš má jest“ (119:77). Doslovný hebrejský význam tohoto posledního verše je: „Těším se z tvého slova.“

Chci se teď zaměřit na dvě fráze z verše uvedeného výše (Přísloví 8:34) – „bdě u dveří mých (brány mé) na každý den“ a „šetře veřejí dveří mých“. Zaprvé, co jsou dveře (brána), na které se tu poukazuje?

Odpověď nám dává žalmista: „Otevřetež mi brány spravedlnosti, a vejda do nich, oslavovati budu Hospodina“ (Žalm 118:19). Věřím, že tyto „brány spravedlnosti“ jsou také „úzkou branou“, o které mluví Ježíš. Týkají se každého, kdo se denně obrací k Božímu slovu, aby se vyučil jeho spravedlnosti.

Takový věřící je odhodlaný kráčet čestně před Pánem. Je vzrušen každým zjevením, které ho směruje ke svatému chození. Říká si: „Chci pravdu ve svém vnitřním člověku. Vím, že ji nezískám jen posloucháním kazet s kázáním nebo čtením knih. Musím trpělivě očekávat na Pána, tak, aby pro mě otevřel své brány.“

Boží Duch svatý vychází každé ráno věrně, aby se setkal s takovým věřícím. A uvnitř ho zve šepotem: „Vítej, příteli. Dovol, abych ti dnes ukázal něco nového o Boží spravedlnosti.“

Za druhé, co to znamená „očekávat u veřejí mých dveří“? Tohle ukazuje na každého věřícího, který se třese před Božím slovem. Fráze je z Izaiáše 6, kdy prorok čekal u veřejí chrámových dveří, toužící slyšet od Boha.

Jak tam Izaiáš stál, slyšel zpívat serafíny: „Svatý, svatý,“ nebesa zvonila jejich chválami. Potom náhle zahřměl z nebe hlas. Hlas byl tak hlasitý a jasný, že se všechno roztřáslo: „A pohnuly se podvoje veřejí od hlasu volajícího, a dům plný byl dymu“ (Izaiáš 6:4).

Ten mocný hlas roztřásl Izaiáše do morku kostí. Pohnul jím a usvědčil ho tak, že volal: „Běda mně! Jsem zničený“ (6:5). Prorok se třásl, jak slyšel Boží hlas.

Izaiáš je příkladem někoho, kdo „očekává u veřejí mých dveří.“ Takový věřící dychtí slyšet Boží slovo. A když Slovo přijde, dovolí Jeho usvědčení, aby proniklo do jeho duše. Boží slovo o takovém člověku říká: „I však na toho patřím, kdož jest chudý a skroušeného ducha, a třese se před slovem mým“ (Izaiáš 66:2).

Vidíme, jak se z nás Ježíš radoval dřív, než byl založen svět. Předvídal, že přijde, aby v nás bydlel a učinil nás svým příbytkem. A radoval se, že na něm budeme lpět, vzdáme se všeho ostatního. Budeme Ho denně hledat a trávit s Ním kvalitní čas. Že s námi bude sdílet svá tajemství a my budeme odlehčovat svá srdce předáváním svým břemen jemu. Budeme se radovat v jeho cestách, hledajíc jeho slovo pro zjevení jeho spravedlnosti. A budeme se třást ze zjevení, které nám dá jeho slovo.

Bible jasně stanoví, co Ježíš očekává, že najde v nás, svém příbytku. Takže, naplňuješ Jeho očekávání? On předem očekával, že s tebou bude trávit celý život. Vzrůstá tvé důvěrné přátelství, tvá intimita s Ním? Nebo Ho den po dni nepřetržitě zanedbáváš?

Tvůj ženich zamýšlel přivést tě blíž k sobě. Chtěl ti otevřít své srdce, mít s tebou denně něžné společenství. Dychtí ti ukázat mnoho věcí, věcí, které nikdo jiný neviděl. Toužil formovat tvůj život, vyprodukovat v tobě ovoce Ducha. A chtěl odstranit tvé slabosti, tvé strachy, tvé pocity nedostatečnosti.

A ty zase že budeš těšit jeho srdce – svými slzami, svou intimitou, svou stálou oddaností. Tvá slova k Němu že budou jako slova nevěsty: „V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým“ (Píseň Šalamounova 2:3). „Ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj“ (2:14).

Pouhé pomyšlení na takový vztah s tebou způsobilo, že se Kristus radoval dlouho předtím, než byl stvořen svět. Přesto teď, když nastal čas těšit se z tohoto vztahu, zanedbáváš a ignoruješ Pána. Máš čas dívat se na televizi, na nakupování, surfování po Internetu, zahradu – ale nemáš žádný čas pro Ježíše. Ptám se tě – věříš, že bude obývat srdce nevěsty, která se s Ním nudí? Proč by dál bydlel v někom, kdo nemá čas být s ním, mluvit s ním, naslouchal mu?

Tady je vážné varování: Ježíš nebude přebývat v těch, kdo ho zanedbávají a ignorují Ho. Můžeš namítat: „Ale já miluji mého Pána. Já Ho záměrně nepřehlížím.“ Faktem je, že pokud zanedbáváš modlitbu a jeho slovo po celé týdny – nemáš-li s ním soukromý intimní vztah – učinil jsi již své prohlášení. Vyjádřil ses: „Mé činy dokazují, že nemám k Ježíši horoucí lásku. Má rodina, kariéra a osobní touhy jsou přednější.“

Boží slovo jasně varuje: „Kterakž my utečeme, takového zanedbávajíce spasení?“ (Židům 2:3). Existuje velká cena, kterou zaplatíš za ignorování Ježíše. Bible varuje, že jestliže zanedbáváme jeho dar spasení, obrátí nás v sůl. Dovol mi to vysvětlit.

V Ezechieli 47. kapitole se hovoří o řece života, která vychází od Božího trůnu. Tuto řeku tvoří svaté, uzdravující vody. A jak plyne pouští, přináší život všemu, čeho se dotkne. Rozpíná se stále do větší šířky a hloubky, dokud není dost vody k plavání.

„Vody tyto… sstupujíce po rovině, vejdou do moře, a když do moře vpadnou, opraví se vody. I stane se, že každý živočich, kterýž se plazí, všudy, kamžkoli přijdou potokové, ožive, a bude ryb velmi mnoho, proto že když přijdou tam tyto vody, očerstvějí, a živy budou všudy, kdežkoli dojde tento potok“ (Ezechiel 47:8–9).

Tato řeka života představuje kázané evangelium. Kristova dobrá zpráva začala jako malé stékání po kapkách skrze kázání jeho dvanácti učedníků. Potom se slovo rozšířilo. Bylo široce kázáno apoštolem Pavlem a později jeho obrácenými. Brzy se rozšířilo po celém světě. Dnes tisíce po tisících Božích služebníků kážou jeho evangelium všude po celé zemi. Tak teď tu jsou řeky, v nichž lze plavat. „Všechno bude žít, kam řeka přijde“ (47:9).

Tato řeka plyne již od Kalvárie. A dnes miliony, které slyší a přijímají Boží slovo, jsou uzdravení. Kristova pravda je probouzí z jejich zanedbávání, lenosti a apatie. Teď jsou jejich oči široce rozevřené a radují se z Ježíše. Denně ho vyhledávají, milují jeho slovo, sdílejí s ním důvěrné intimní přátelství. Dozvídají se věci v Duchu, o nichž nikdy nevěděli. Jsou jim poskytována tajemství Božího srdce – a to je uzdravuje.

Takže co se vlastně děje s tebou? Plaveš v Božích uzdravujících vodách? Nebo jsi dopustil, aby tě proud této řeky míjel? Všimni si, co se stane oblastem v poušti, kudy tyto vody neplynou: „Bahna a louže jeho, kteréž se neopraví, soli oddány budou“ (Ezechiel 47:11).

Možná jsi vinen ignorováním Ježíše. Možná se nemodlíš, jsi neposlušný, zcela opomíjíš jeho slovo. Slyšíš usvědčující kázání a dovolíš, aby tě popíchla, ale neustále se točíš zády ke své samolibosti. Nyní se již tvé zanedbávání stalo životním stylem. Pravdou je, že jsi potratil všechna očekávání, které o tobě kdysi Ježíš měl.

Co to znamená „oddány soli“, jak udává Ezechiel? To znamená totální sterilitu… neplodnost, prázdnotu, sucho, osamělost. Přemýšlej o Mrtvém moři v Izraeli. Je to plocha vody vydaná soli. Žádná ryba v něm nepřežije. Žádná rostlina nemůže vyrůst v něm ani kolem něj. Je absolutně neplodné.

Stal jsi se takovým blátivým místem – izolovanou vysušenou bažinou? Neplodí tvůj život ovoce pro Boha? Je tvá každodenní existence prázdná, suchá, osamělá, smutná? Možná jsi byl vydán soli. Vše kolem tebe, ostatní nesou ovoce a rostou v Kristu. Jsou uzdravováni svatými Božími vodami. Ale ty nevlastníš žádný ze zdrojů, které oni mají. Stal ses křesťanem jen podle jména.

Jestliže tě toto poselství nadzvedá nebo usvědčuje, mám pro tebe dobrou zprávu:

Jak vznikala Nová smlouva, předvídal nebeský otec a jeho syn, že mnozí promeškají, opominou Krista. Tito lidé se stanou vlažnými nebo studenými, během doby odpadnou. Takže Otec a Syn učinili dohodu: pokud se kterákoliv ovce ztratí, zabloudí nebo se dostane na scestí, Ježíš půjde za ní, bude o ni usilovat a přivede ji zpátky do ovčince.

Pravda je, že mrtvé lidstvo může být přivedeno zpět k životu čerstvým proudem uzdravujících vod. „Vody tyto… vejdou do moře, a když do moře vpadnou, opraví se vody“ (Ezechiel 47:8). Když začnou proudit Boží uzdravující vody, všude kolem vyrazí ze země zeleň – stéblo trávy tady, malá rostlinka tam. Brzy bude vzkvétat celá zahrada.

Drahý svatý, Bůh po tobě stále ještě touží. A stále ještě má pro tebe plány. Ve skutečnosti můžeš dnes znovu začít svůj život. On slibuje, že obnoví všechno, co bylo snědeno a vyplýtváno z tvého života bez ohledu na to, jak dlouho už to trvá. „A tak nahradím vám léta, kteráž sežraly kobylky, brouci, chroustové a housenky“ (Joel 2:25).

Stále ještě můžeš být jeho příbytkem – stále ještě se můžeš dovídat jeho tajemství a přijímat jeho zjevení. Zde je tvá cesta zpátky: Poznání, že jsi ho zanedbával. Připustit, že jsi byl zaneprázdněn, měl jsi čas na všechno kromě pro něho. Vyznat, že jsi neposlouchal, když tě volal: „Probuď se ty, jenž spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvítíť se tobě Kristus“ (Efezským 5:14).

Křič k Němu: „Ó, Bože – uzdrav mě. Probuď mou duši. Vytřes mě z této dřímoty. Chci se změnit. Vím, že ve mně musíš učinit své dílo, Pane. Toužím po tvém čerstvém doteku.“

Jeremiáš nám ukazuje, jaké je Boží srdce k lidem, kteří ho opomíjeli a zapomněli na něj: „Navrať se, zpurná dcero Izraelská… a neoboří se tvář má zůřivá na vás; nebo já dobrotivý jsem, dí Hospodin… jen toliko poznej nepravost svou… Navraťte se synové zpurní, dí Hospodin; nebo já jsem manžel váš… a uzdravím odvrácení vaše“ (Jeremiáš 3:12–14,22).

Izaiáš přidává toto uklidnění: „Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených. Nebuduť se zajisté na věky nesnadniti, aniž se budu věčně hněvati… Stvořím ovoce rtů, hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej“ (Izaiáš 57:15–19).

Bůh ti říká: „Mé dítě, na chvíli jsem se na tebe zlobil. Vydal jsem tě tvé osamělosti a prázdnotě. Ale teď pro tebe obnovím všechno, co ďábel zničil.“

Tvůj život může být zase zahradou. Nikdy není příliš pozdě znovu začít. Ať pro tebe Pán učiní tento den prvním dnem tvého nového začátku.