BOŽÍ SLÁVA V KAŽDÉM Z NÁS

Slovo „sláva“ můžeme použít různými způsoby. Například mluvíme o slávě, která sestoupila ve shromáždění; nebo o přítomnosti Ducha v našem středu. Je to hluboké a obdivuhodné. Jednoho dne všichni odejdeme do slávy — do nebe. Haleluja! I v tobě sídlí Boží sláva! Už když jste se formovali v lůně matky, do vaší bytosti byla vdechnuta Boží sláva.

Josef byl muž, který poznal, že na něm spočívá Boží sláva. „Řekl svým bratřím: ‚Povězte otci, jakou vážnost mám v Egyptě, a vše, co jste viděli. Pospěšte si a přiveďte ho sem.‘“ (Genesis 45,13). Pouhá Josefova výjimečnost mu slávu nepřinesla; ale poznal, že se naplnilo poslání, které Bůh s ním měl. Žil bezúhonně a věrně, když ho Bůh povýšil k moci.

Ještě když byl teenager, měl Josef sen, že jeho bratři jednoho dne přijdou k němu a pokloní se mu. Když ho jeho bratři ze žárlivosti bezohledně hodili do jámy a chtěli nechat umřít, vůbec to nevypadalo pravděpodobně, že by se sen někdy naplnil. Když byl potom Josef z jámy zachráněn, nejdříve byl otrokem, než byl povýšen na vedoucí postavení v domě, ve kterém sloužil. Avšak své pozice byl zase zbaven a vsazen do vězení, než byl nakonec povýšen na správce země jako druhý po faraonovi (viz Genesis 41,42-44).

Když Mojžíš žehnal synům Izraele před svou smrtí, o Josefovi řekl: „Požehnána buď od Hospodina jeho země … požehnání nechť spočine na hlavě Josefově, na temeni vyvoleného z bratří.“ (Deuteronomium 33,13.16). Toto požehnání nebylo jen Mojžíšovou modlitbou; ale bylo v tom srdce Boží.

Právě tak, i ve vás sídlí Boží sláva. „Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.“ (2. Korintským 4,7) Je úžasné vědět, že nemusíte čekat, až přijdete do nebe, abyste prožili Boží slávu.