BOŽÍ SVĚTLO VŠECHNO MĚNÍ

„Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je“ (Jan 8,2).

Pověst o Ježíši se rozšířila široko daleko, protože používal silná slova a konal mocné Boží činy. Prostý lid se teprve začal shromažďovat, když se objevili náboženští vůdci.

„Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed a řeknou mu: ‚Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?‘“ (J 8,3-5). Tito vůdci viděli v Ježíši ohrožení své autority, protože odhaloval jejich zkostnatělé samospravedlivé praktiky, a tak se ho snažili při něčem nachytat (viz J 8,6).

Scéna začala nabírat na dramatičnosti. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když se nepřestávali dožadovat odpovědi, stoupl si a řekl: „Dobrá, ať ten, kdo nikdy nezhřešil, hodí první kámen!“ Potom se znovu sklonil a psal po zemi – a žalobci se jeden po druhém vytráceli.

„Ježíš se zvedl a řekl jí: ‚Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?‘ Ona řekla: ‚Nikdo, Pane.‘ Ježíš řekl: ‚Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!‘“ (J 8,10-11)

Když Ježíš uklidnil velice vypjatou situaci, využil tu chvíli k předání jednoho ze svých nejznámějších vyučování: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života“ (J 8,12). Boží světlo v tu chvíli všechno proměnilo!

Ježíš v té úžasné chvíli proměnil každé přítomné srdce. Byla zjevena mocná láska na základě Boží milosti a v očích zástupu to byl zázrak, který je okamžitě změnil. Ježíš využil okamžik jejich úžasu a učil je o kříži: „Teprve až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec … Když takto mluvil, mnozí v něho uvěřili“ (J 8,28-30).

Pokaždé, když jednáš tak, jak jednal Ježíš, a rozšiřuješ milost na ty, co jsou hříchem odsunuti na okraj, účastníš se veliké proměny. A to všechno díky úžasné milosti našeho Spasitele!