Boží zázračná hora

Ve 25. kapitole Izaiáše je popsána neuvěřitelná vize. V ní je prorok Izaiáš přenesen do budoucnosti, do úplně posledních dní. Bibličtí komentátoři se shodují, že tohle je jeden z nejjasnějších obrázků v Písmu, který se týká konce časů. Není to žádná mystická, mlhavá předpověď. Izaiáš nám přesně ukazuje, co Bůh zamýšlí pro národy a pro církev těsně před koncem. A právě teď žijeme přesně v té hodině, kterou Izaiáš popisuje.

V prvních pěti verších Izaiáš v hlavních rysech nastiňuje, co má Bůh v zásobě pro národy. Nejprve prorok vidí, že Satan vybudoval démonickou říši, která zotročuje celé národy. Ďábel po staletí držel tyto lidí v zajetí, v železném sevření.

Izaiáš popisuje toto démonické dílo jako mocné město. Satan vybudoval vysokou, masivní tvrz s neproniknutelnými zdmi. Je to duchovní město plné duchovních obydlí, sídlišť, paláců a sídel. A je osídleno démonickými knížectvími. Z tohoto města Satan ovládá všechny národy, které jsou pod jeho autoritou. Uvěznil spousty lidí duchem chtíče, chamtivosti, vraždy, zlem všeho druhu. A posednul jejich vůdce, manipuluje s nimi, aby je udržel mimo každý vliv evangelia.

Tyto národy jsou obrazem pekelné utlačující moci. Chudí nemají žádnou moc. Potřební jsou ve velikých úzkostech a strádáních. A zuřící bouře přinášejí strašnou zkázu. Izaiáš popisuje tyto bouře jako veliké výbuchy intenzivního žáru. Představují zuřivá pokušení, jaká lidstvo dosud nikdy nezažilo. Ďábelské bouře se valí přes celé národy s drtivou mocí.

Ale potom Izaiáš spatří skvělou podívanou. V úctě a bázni sleduje, jak Bůh hbitě jedná se Satanovým dílem. Prorok volá: „Nebo jsi obrátil město v hromadu, město hrazené v zříceninu, paláce cizozemců, aby nebyli městem, a na věky aby nebyli zase staveni. Protož ctíti tě budou lid silný, města národů hrozných báti se tebe budou“ (Izaiáš 25:2–3).

Bůh v okamžiku obrací Satanovu říši v suť. A národy, které byly držené pod démonickou tyranií, jsou náhle svobodné. Izaiáš při té podívané propuká v jásavou chválu: „Hospodine, ty jsi Bůh můj, vyvyšovati tě budu, a oslavovati budu jméno tvé; nebo jsi učinil předivné věci. Rady tvé zdávna uložené jsou věrná pravda“ (25:1). Říká: „Pane, tebe nikdy nic nepřekvapí. Činil jsi veliké divy v minulosti a teď máš plán pro tuto hodinu. Ustanovil jsi ho už od začátku světa.“

Jak Izaiáš pozoruje odhalování Božího plánu, uchvacuje to jeho duši. Slyšíme jeho zvolání směrem k následujícím generacím: „V posledních dnech Bůh rozdrtí a vyhladí Satanovu moc. Tyto paláce podivných démonických bytostí budou zbořeny. A ďábelské město bude proměněno v hromadu prachu.“

Teď začínají padat okovy spousty lidí, kteří byli spoutaní. Jsou osvobozováni ze satanských žalářů strachu a hříchu. Izaiáš je nazývá „silným lidem,“ čímž míní „kdysi hříchem zatvrzelý lid.“ A říká nám, že ti samí lidé začínají velebit Boha. Po léta jim jejich utiskovatel Satan naháněl strach. Ale teď se bojí pouze Hospodina, toho, který je vysvobodil.

V tu hodinu se naplní 4. verš, neboť celý svět uvidí: „Nebo jsi byl hradem chudému, hradem nuznému v úzkosti jeho, útočištěm před povodní, zastíněním před horkem; nebo vzteklost ukrutníků podvrátila by zeď“ (25:4).

Vidím, že se to děje i teď milionům lidí na celém světě. Chudí v duchu se stávají silnými. Potřební jsou zachraňováni. A sklíčení nalézají hojnost pokoje. Kristus se stal jejich ochranou, jejich útočištěm, jejich obhájcem, jejich úkrytem. Až na ně přijde proud ohnivého pokušení, narazí na svatou zeď, která je obklopuje, a rozpadne se.

V 5. verši nalézáme nejskvělejší ze všech předpovědí. V hebrejském originálu je čteme následovně: „Bůh ztlumí hluk cizinců… a utiší zpěv bezcitného.“ V Kralické bibli čteme: „Hlučení cizozemců jsi přetrhl… zhouba ukrutných přetržena.“ Již ve třetím verši jsme četli o „městě národů hrozných.“ Hospodin slibuje, že zničí teroristy, srazí je na kolena.

Děkuji Bohu, že naši vojáci chytili Saddáma Husajna. Přesto je pravda, že stále ještě nebylo možné zastavit terorismus; ani světové koalici vedené USA se to nedaří. Je to pro lidstvo nemožný úkol. Ale Izaiáš to činí nad křišťál jasnější: Bůh bude jednat za svůj lid. Když prorok předpovídá, co přichází na národy, radí: „Nedělejte si starosti ani se nestrachujte. Boží plán je v pohybu. A uskutečňoval se už před stvořením. Bůh zastaví výhrůžky cizinců, vetřelců, teroristů.“

V televizních zprávách ukazovali, jak teroristé tancují na mrtvolách amerických vojáků. Ale Bůh dává na vědomí: „Jejich zpěv brzy přestane. Já potlačím hrozného.“ Radikální islám není hrozbou. Bůh zaslíbil, že ho zničí. On obrátí zpěv teroristů v truchlení.

Právě teď žijeme v biblickém období známém jako „pozdní déšť.“ A Boží plán byl uveden do pohybu. Po celém světě jsou všude strhávány vysoké zdi Satanova města.

Přemýšlej o tom, co se stalo komunismu. Doslovné zdi byly strženy v Německu, Rusku a po celé východní Evropě. Teď pomalu padá rovněž bambusová opona v Číně a Mongolsku. Miliony lidí, kteří kdysi žili pod Satanovou tyranií, jsou osvobozováni. A mnozí slyší evangelium poprvé. „Silní lidé,“ kdysi zatvrzení hříchem, nyní chválí Boha.

Říkám vám, žijeme ve zvláštním čase. Během padesáti let své služby jsem nikdy neviděl nic podobného. Loni jsme pořádali evangelizaci v Nigérii a na jediný večer přišlo 500 000 lidí. Je tam hlad po Bohu, který musí být neslýchaný. Vidím, že se dějí věci, o kterých mi nikdy nepřipadalo možné ani snít.

Jeden z těchto divů se koná v Iránu. Před několika desítkami let tam byla tajně vytištěna moje kniha Dýka a kříž. V oběhu bylo odhadem 25 000 kopií. Také tu byl stovkám skupin tajně promítán film Ježíš. Nyní tu stovky tisíc Iránců nalézají spasení skrze evangelizační poselství, jako jsou tato.

Nedávno jsem dostal vzrušující zprávu o drogovém programu Teen Challenge v jednom národě na středním východě, který nesmím jmenovat. Tato islámská země je prolezlá alkoholismem a drogovou závislostí. Vládní činitelé připouštějí, že jim problém přerostl přes hlavu. Ale skrze osvobozující moc Ježíše Krista tam vytváří program Teen Challenge stovky absolventů, kteří byli spaseni a osvobozeni.

Jeden absolvent je tam teď vedoucím jedné letniční denominace. Říká, že národní drogový car nedávno navštívil absolventskou ceremonii Teen Challenge. Význačný islámský vůdce slyšel tucty mladých mužů, kteří povstávají a svědčí o tom, jak je Ježíš uzdravil z jejich závislostí. (Co car pravděpodobně nevěděl, je, že více než stovka hladových absolventů bude pokračovat v zakládání církví v tomto národě.) Vláda teď zjišťuje, že Teen Challenge je nejúspěšnější drogový program v zemi.

To se děje po celém světě neuvěřitelnými způsoby: Satanovo opevněné město se hroutí!

Teď Bůh obrací Izaiášovu pozornost k církvi. Ukazuje prorokovi štědrou, nadpřirozenou hostinu, která probíhá na hoře: „I učiní Hospodin zástupů všechněm národům na hoře této hody z věcí tučných, hody z vína vystálého, z věcí tučných, mozk v sobě majících, z vína vystálého a učištěného“ (Izaiáš 25:6).

Chápete, co tu Izaiáš říká? Tato skvělá hostina se uskuteční těsně před Ježíšovým návratem. V ten čas nebudou Boží lidé naříkat, potácet se ve strachu stresovaní a poražení. Nebudou vypadat jako křehké, skeletové obrazy duchovní hubenosti. Ne, Kristus se vrátí, aby nalezl svůj lid hodující na „tučných věcech plných morku.“

Bůh sám připravil tuto hostinu. A právě teď již banket probíhá, v této poslední hodině. Pán nám v podstatě říká: „Zachoval jsem nejlepší víno nakonec. A teď ho rozlévám pro svůj lid. Hodují na nádherných věcech v mé přítomnosti.“

Vidím konání této neuvěřitelné hostiny při svém cestování po celém světě. Mladí muži a ženy Boží hladoví po evangeliu, které se jich dotýká hluboko v jejich duchu. Odmítli evangelia reklamních triků, davů a profesionalismu. Hledají být toliko zavření s Ježíšem, přijímat zjevení od něho. A vycházejí od modlitby s ohněm, který pohne každým, kdo je poblíž.

Hora, na které se hostina uskutečňuje, je velice významná. Představuje svaté místo, dům, kde je manifestována Kristova přítomnost. Je to místo, kde s ním Boží lidé komunikují a večeří, uctívajíc ho v duchu a pravdě. Tato hora Boží přítomnosti je důležitým pojmem pro jeho lid. Proč? Všechno, co Pán v těchto posledních dnech činí, je pevně vázané na jeho přítomnost. A tato hostina tuku a vína se může konat pouze tam, kde se manifestuje Kristova přítomnost.

Nuže, když mluvím o Kristově manifestované, zjevené přítomnosti, nemluvím o něčem mystickém a tajuplném. Kdekoliv dá Ježíš poznat sám sebe, může ji cítit každý, kdo je přítomen. Žalmista říká, že „hory jako vosk rozplývají se před oblíčejem Hospodina, před oblíčejem Panovníka vší země“ (Žalm 97:5). Jednoduše řečeno, každá duchovní zeď a tělesná blokáda se vypaří, když se Ježíš sám dá poznat. Když se manifestuje Kristova přítomnost, je tak reálná, že se ji můžeš téměř dotknout.

Takže, co tvá církev? Je uprostřed vás zjevná, hmatatelná, pronikavě ostrá, jasná přítomnost Ježíše? Rozplývají se před ním lidé, vzlykají nad svým hříchem a radují se v hlubokém, uctivém pokoji, který přináší? Padají na kolena, když se mu klaní ve vše stravujícím uctívání? A opouštějí toto místo se zvláštním žhnoucím zářením z přebývání v Kristově přítomnosti?

A co u tebe doma? Cítí návštěvníci Ježíšovu přítomnost ve tvé domácnosti? Prostupuje aroma jeho svatosti tvou rodinu, tvé manželství, tvé příbuzenské vztahy? Jsou tam slzy přímluv od členů rodiny, pláč zlomeného srdce, upřímná touha napravit všechno zlé? Nebo tam vládne tělo?

Věř mi, že existuje duchovní hora, která je vysoká a svatá. A můžeš ji nalézt pouze ve skryté modlitební komůrce. Nezáleží na tom, jak velký nebo malý je tvůj sbor. Všechno, co je důležité v Božích očích, je očividná skutečnost jeho Syna. Kristova přítomnost musí být úplně zjevná oku, srdci, všem smyslům. Pokud není, potom se takového místa nedotkne žádný ze skvělých skutků, které Izaiáš předvídá.

A tyto skutky se nedotknou ani domu, odkud Kristova přítomnost odešla. Nemohou nastat nikdy, pokud jeho přítomnost není žádaná, vyhledávaná a pěstovaná. Místo toho se bude takový dům vyznačovat zmatkem a zoufalstvím.

Každý křesťanský domov by měl být vyvýšeným místem, horou oddělení se od světa a těla, svatou hodovní síní s Kristem. Přesto se to v mnoha křesťanských domovech neděje, neboť jsou poskvrněny špínou. Obscénní, odporná ohavnost je umožněna skrze televizi, filmy a Internet.

Jak musí žasnout andělé, když jsou svědky takového zla v domovech, které by měly svou pozornost věnovat vyhledávání a pěstování přítomnosti Ježíše. Množství křesťanů teď tráví svůj čas cachtáním se v pornu z Internetu, půjčováním smyslných videokazet, hltáním mravní zkaženosti z TV. Potom jdou do kina a vlastně si zaplatí, aby slyšeli, jak je Ježíšovo jméno proklínáno. A diví se, že se nad jejich domovem vznáší stín duchovní smrti.

Je to dílo Ducha svatého, aby přinesl a udržoval přítomnost a moc Krista v našich církvích, našich domovech, našich srdcích. Ale zástupy dál zarmucují Ducha svým modlářstvím. Ptám se tě: jak se může uskutečnit Izaiášova vize skvělých požehnání a svobody v atmosféře chlípné shovívavosti? Jaký smysl to pro nás má, modlit se za své nespasené milované, když jsou naše domovy pošpiněné?

Bůh má v úmyslu dělat úžasnou řadu zázraků, které přemohou naše mysli a srdce. A On to všechno naplánoval ještě předtím, než existoval svět. Jestliže on vymyslel takový smluvní plán, potom se to musí stát a stane se to. Přesto se někteří nedostanou k hodovnímu stolu. Ti kdo se stali vlažnými, milovníky pohodlí, lidé, kteří se vydali světskému šílenství po požitcích – nikdo z nich nebude na hostině.

Všimněte si Izaiášova popisu těch, kdo jsou přítomni: „I učiní Hospodin zástupů všechněm národům na hoře této hody z věcí tučných, hody z vína vystálého, z věcí tučných, mozk v sobě majících, z vína vystálého a učištěného“ (Izaiáš 25:6). Zde se mluví o lidech, kteří se nespokojí pouze s mlékem z Božího slova. Tito služebníci milují výtky a domluvy svého Pána. Hladoví po masité, vydatné pravdě, po Božím slově od zkoušených, testovaných pastýřů, po Duchem svatým zapáleném poselství. A vyhledávají Boží slovo denně sami pro sebe, žízniví, toužící ochutnat jeho vytříbené letité víno.

„A zkazí na hoře této zastření, kteréž zastírá všecky lidi, a přikrytí, jímž přikryti jsou všickni národové“ (Izaiáš 25:7). Zde jsou dvě skvělá proroctví. A první z nich zahrnuje Židy. Závoj, na který tu Izaiáš poukazuje, je duchovní slepota, která přikrývá srdce Židů od dob Mojžíše. Apoštol Pavel mluví o délce této slepoty:

„Než jakž by se obrátilo (oni) ku Pánu, odňato bude zastření“ (2. Korintským 3:16). „Zatvrdilost tato zčástky přihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanů… Přijde z Siona vysvoboditel a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba“ (Římanům 11:25–26).

Pavel věřil tomu, co Izaiáš o Izraeli prorokoval: že Osvoboditel odstraní závoj jejich slepoty. Židovský zbytek se obrátí k Pánu a získá jeho milost (viz 11:30). Milovaný, toto proroctví je naplňováno právě teď. Na celém světě se otvírají oči Židů pro Krista. Jeden sekulární časopis oznamuje, že Židé teď zaujímají nový pohled na Ježíše. Říkám: „Haleluja!“ To je všechno, co je potřeba, pouze jeden pohled.

Ale Izaiášovo proroctví má také další význam. Má co do činění s tvou nejužší rodinou. Platí pro každého manželského partnera, každé dítě, každého člena rodiny, přes kterého Satan přehodil závoj duchovní slepoty. Dostávám mnoho dopisů od rodičů, kteří píší o tom, že jejich děti jsou oslepeny nepřítelem. Vychovali své děti v křesťanském prostředí. Ale teď jsou zmateni a ohromeni, říkají: „Nerozumím tomu, co se stalo. Oni téměř nevěří. Nic z toho, co říkám, k nim nepronikne. Zdá se, že jsou nedostupní.“

Pavel říká, že bůh tohoto světa oslepil tuto mládež. Ztratili svou víru, protože nepřítel zabránil, aby k nim proniklo světlo evangelia. Proto se rodičům nedaří jejich snaha najít za tím hlubší důvod. Všechno je to práce Satana. Chce udržet jejich děti spoutané, zmatené a v hříchu. Problém se nedá vyřešit poradenstvím, kázáním nebo rodičovskými strategiemi. Vyřeší to zázrak, jednoduchý a prostý.

Vzpomeň si, co Bible říká, že nepřítel usiluje o drahocenný život (viz Přísloví 6:26). Hledá, jak by zasadil semena hořkosti a neodpuštění do jejich srdcí a myslí. Takto mění jemné, milující duše na otroky hříchu. A my se prostě nemůžeme dostat k nikomu, kdo má na svém srdci závoj. Domluvy je pouze zatvrzují.

Ne, náš boj se musí uskutečnit v Duchu. Ostatně stojíme proti duchu boha tohoto světa. A tohoto hříšného ducha je možné ovlivnit pouze naší hostinou na hoře. Bude to vyžadovat Kristovu přítomnost v našich životech, jakou jsme nikdy nepoznali. Pouze Ježíšova zjevná, manifestovaná skutečnost roztaví Satanovo otroctví jako vosk, učiní je bezmocné proti našim milovaným.

Každá vzpoura, drogy nebo flámování, to všechno jsou závoje překážek. A kromě toho, ve tvém dítěti nedojde ke změně, dokud není ochotné odpustit. A k tomu je potřeba, aby se setkalo s roztavující mocí Kristovy přítomnosti. To je čas pro tebe, aby ses sešel s Ježíšem na hostině. Izaiáš nám říká, že Bůh pohltí a odhodí všechny démonické závoje.

Ale toto zaslíbení poskytuje ještě víc. Každá stopa duchovní smrti ve tvé rodině bude rovněž pohlcena: „Sehltí i smrt u vítězství, a setře Panovník Hospodin slzu s všeliké tváři“ (Izaiáš 25:8). Možná se ptáš: „Mohu tomu skutečně věřit? Žádné další slzy nad mým milovaným? Žádná další duchovní smrt svírající mé dítě? Nedovedu si to představit. Tohle zaslíbení nemůže být pro dnešek. To musí být zamýšlené až pro dobu, kdy bude Ježíš vládnout na věčnosti.“ Ne! Následující verš dokazuje, že toto proroctví je pro dnešek: „Pročež řekne v ten den“ (25:9). Tohle je proroctví pro „teď.“ Bůh má v úmyslu ho naplnit za našeho života, právě v této hodině.

V nadcházejících dnech se mnozí dostanou do Ježíšovy moci a přítomnosti. Ti, kdo se k němu plně navrátí – kdo budou činit pokání, kdo odpustí, kdo přijdou k hoře, aby s ním hodovali – uvidí, jak se všechny jejich slzy změní v radost. Po celém světě právě teď proudí ohromné řeky slz od těch, kdo již byli osvobození. Po stoletích satanského otroctví jsou lidé uvolňování z řetězů. A pláčí slzy pokání a chvály svému Spasiteli.

Izaiáš byl tak vzrušený tím, co viděl, že téměř vybuchoval v úžasu. Prorokoval, že až mezi námi začneme vidět Boží zázračné skutky, budeme volat: „Tohle je náš Pán. Očekávali jsme na něj a On nás vysvobodil“ (viz 25:9).

„A pohanění lidu svého odejme ze vší země“ (25:8). Slovo pohanění zde vychází z hebrejského základu znamenajícího „spílání, hanba, nemilost.“ To hovoří o satanských mocnostech, které zesměšňují a spílají věrným věřícím. Takové útoky přicházejí obzvláště, když se modlíme za své drahé, aby byli vysvobozeni z démonických pevností.

Možná jsi slyšel toto spílání hanby z pekla. Posmívají se ti, říkají: „Vychloubáš se, že Bůh odpovídá na modlitbu. Tak kde je jeho odpověď? Po léta se postíš a modlíš za své dítě, ale stále ještě ses nedostal skrz. Za celou tu dobu se nic nezměnilo. Nikdy nebude spasené.“

Potom slyšíš toto obviňování: „Je to tvoje chyba. Zasadil jsi do něj semena vzpoury. Byl jsi to ty, kdo zatvrdil jeho srdce.“ Milovaný, tohle je ďáblovo hlavní, nejpřednější vyčítání vůči Božímu lidu. Nikdy mu nemáme naslouchat. Místo toho máme stát na Božím spolehlivém slově k nám: „Pohanění lidu svého odejme ze vší země“ (25:8).

Ještě se to vylepšuje. Izaiáš předvídal ponížení Satana. Také sledoval, jak Bůh srazil všechnu moc a pýchu zlých knížectví. „Nebo odpočine ruka Hospodinova na hoře této, a mlácen bude Moáb na místě svém, jako vymlacována bývá pleva do hnoje“ (Izaiáš 25:10). Izaiáš to objasňuje: k Satanovu ponížení dojde na hoře, na místě modlitby a uctívání, kde bude manifestována Kristova přítomnost.

Moáb tady byl skutečný nepřítel Izraele. Ale stal se symbolem, který představuje všechno, co bylo zlé a satanské. Bůh říkal svému lidu: „Uvrhnu Satana do odpadní jámy. Už brzy uvidíte nepřítele, který vám spílá, poraženého.“ Nuže, tohle se nevztahuje k budoucí události, kdy Bůh spoutá ďábla a uvrhne ho do pekelného vězení. Ne, budeme svědky tohoto ponížení během našeho života. A uvidí to pouze ti, kdo očekávají na Hospodina, hledají ho na hoře a je v nich manifestována jeho přítomnost.

Satan bude stále ještě vládnout hříšnému světu. Ale svatý zbytek uvidí jeho ponížení ve svých srdcích a domovech. Bůh ho zašlape ho bahna splašků. A ďábel se bude freneticky snažit z nich vyplavat: „A roztáhneť ruce své, jako roztahuje ten, kterýž plyne k plování“ (25:11). V hebrejštině tento obraz znamená kroucení, spřádání lstí a úskoků. Jednoduše řečeno, když se tvoji blízcí začnou obracet k Ježíši, použije každou lest, aby udržel své ďábelské sevření. Ale my se nemáme bát: Bůh ho opět rozdupe.

Nakonec Pán strhne každou zeď satanského města podobného pevnosti: „A tak pevnost i výsost zdí tvých sehne, poníží a srazí na zem až do prachu“ (25:12). Dovedeš si to představit? Možná ne. Je pro tebe nesnadné uvěřit takové neuvěřitelné věci ve tvém životě? Naléhám na tebe, abys trval na Izaiášově proroctví. „Věřte prorokům jeho, a šťastně se vám povede“ (2. Paralipomenon 20:20).

Petr kázal, že Izaiášova vize se již naplňuje v církvi v Jeruzalémě. „Bůh pak to, což předzvěstoval skrze ústa všech proroků, že měl Kristus trpěti, tak jest naplnil. Protož čiňte pokání, a obraťte se, aby byli shlazeni hříchové vaši, když by přišli časové rozvlažení od tváři Páně“ (Skutky 3:18–19). Petr usuzoval, že jestliže se proroctví o Kristovi do písmene naplnila, potom se naplní i všechna ostatní proroctví. A to zahrnovalo i časy očerstvení z přebývání v Pánově přítomnosti.

Izaiáš se o takových časech zmiňuje (viz Izaiáš 28:12). Jsou to časy, kdy Bůh chce obnovit, oživit a uzdravit. A nedělá to proto, že bychom si to zasloužili, ale pro slávu svého jména. Petr viděl, jak se to naplnilo o Letnicích: Kristova přítomnost byla manifestována, přinášela obnovení, oživení a očerstvení zástupům tisíců. Množství lidí bylo osvobozeno, včetně celých rodin. Vidíme to později, když Petr přivedl Ježíšovu přítomnost do domu Kornélia a celý dům byl spasen.

Věřím, že právě teď jsme na úplném začátku posledního probuzení. Uvidíme, jak rodiny vycházejí ze zajetí. Milionům odpadlíků bude odstraněn závoj. A svéhlaví, nezvládnutelní synové a dcery budou obnoveni a navráceni svým rodičům.

Jaký je náš úkol? Máme činit to co Daniel, když četl Jeremiášovo proroctví a rozpoznal časy: „A obrátil jsem tvář svou ku Pánu Bohu, hledaje ho modlitbou a pokornými prosbami, v postu, v žíni a popele“ (Daniel 9:3). Daniel činil to, co jsme povoláni činit všichni: přijít na Boží svatou horu. Kéž se tam všichni věrní služebníci Ježíše Krista v těchto posledních dnech setkají!