Boží způsob jednání

Daniel svědčí: "V tom aj, ruka dotkla se mne, a pozdvihla mne na kolena má a na dlaně rukou mých" (Daniel 10:10). Slovo pro "dotkla" tu znamená silně se chopit. Daniel říkal: "Když na mě Bůh položil svou ruku, srazilo mě to na tvář. Jeho dotyk ve mně probudil naléhavost, abych ho hledal vším, co je ve mně."

Tohle se stane, kdykoliv se Bůh dotkne něčího života. Takový člověk padne na kolena. A stane se mužem nebo ženou modlitby, je veden, aby hledal Pána.

Často jsem si říkal, proč se Bůh dotkne s takovou naléhavostí jen jistých lidí. Proč se někteří služebníci stávají hladovými hledači Pána, zatímco jiní věrní lidé jdou svou cestou? Bohem dotčení služebníci mají intimní společenství s Pánem. Získávají zjevení z nebe. A užívají si chození s Kristem jako nemnoho dalších.

Přemýšlím o Danielovi. Tohoto oddaného služebníka se Bůh dotkl nadpřirozeným způsobem. Nuže, za dnů Daniela bylo mnoho dalších dobrých, zbožných lidí, kteří sloužili Hospodinovi. Včetně Sidracha, Mizacha a Abdenága, stejně jako Barucha, starozákonního písaře z Jeruzaléma. Spousty dalších Izraelitů rovněž udržovalo svou víru v době Babylonského zajetí. Nějakých 40 000 z nich se vrátí do Jeruzaléma, aby obnovili chrám.

Takže, proč Bůh vložil svou ruku na Daniela a dotkl se ho tak, jak se ho dotkl? Proč tento jediný muž mohl vidět a slyšet věci, a nikdo jiný nemohl? Prohlašuje: "Viděl jsem pak já Daniel sám vidění to, ale muži ti, kteříž se mnou byli, neviděli toho vidění" (Daniel 10:7).

Zde je neuvěřitelná vize, kterou viděl Daniel: "Dne pak dvadcátého čtvrtého měsíce prvního, když jsem byl na břehu řeky veliké… pozdvih očí svých, viděl jsem, a aj, muž jeden oděný v roucho lněné, a bedra jeho přepásaná byla zlatem ryzím… tělo pak jeho jako tarsis, a oblíčej jeho na pohledění jako blesk, a oči jeho podobné pochodním hořícím, a ramena jeho i nohy jeho na pohledění jako měď vypulerovaná" (Daniel 10:4–6).

Tohle byla vize Krista samotného, jasná a živá. Vlastně to byla ta samá vize, kterou dostal Jan na ostrově Patmos (viz Zjevení 1:13–15). Právě teď Bůh neklamně promluvil k Danielovi: "zvuk slov jeho podobný zvuku množství" (Daniel 10:6). To nebylo pípnutí nebo zašeptání, ale hromový zvuk bouřlivého hluku.

Pán zjevil sám sebe Danielovi tímto způsobem pro specifický důvod: chtěl ukončit dlouhotrvající hlad po jeho Slově. Rozhodl, že přišel čas, aby předal poselství ztracenému lidstvu. A chtěl, aby jeho služebníci věděli, co se chystá udělat a proč: "Již pak přišel jsem, aťbych oznámil, co potkati má lid tvůj v potomních dnech" (10:14).

Ale Bůh potřeboval hlas, který promluví jeho poselství. Přál si modlícího se služebníka, někoho, kdo věrně odpoví na jeho volání. Daniel byl takovým mužem. Modlil se vroucně třikrát denně. A teď, když se procházel podél řeky, zjevil se mu Kristus sám.

Daniel byl tím zážitkem otřesen. Říká: "Hrůza veliká připadla na ně, až i utekli, aby se skryli. Pročež já zůstal jsem sám, a viděl jsem vidění to veliké, ale nezůstalo i ve mně síly… tedy slyšel jsem zvuk slov jeho" (10:7–9).

Písmo neidentifikuje lidi, kteří byli s Danielem. Možná to byli babylonští strážní nebo vládní úředníci. Ostatně Daniel zastával v království vysokou funkci. Podle mého názoru to byli Izraelci, výslovně Danielovi zbožní přátelé a společníci. Jestli je to tak, proč utekli? Daniel říká, že nic neviděli ani neslyšeli. Proč byli donuceni se skrýt?

Zde je proč: Bůh byl právě v procesu zmocňování se Daniela. Připravoval svého služebníka, tělo a duši, aby přijal Slovo z nebe. A to je vždy děsivá podívaná. Kdykoliv se Bůh dotkne někoho ze svých modlících se služebníků, manifestuje sám sebe v této lidské nádobě. Nejprve ho zbaví všeho jeho já a potom se ho absolutně zmocní.

Pohled na tento proces může nahnat strach křesťanům, omezených tělem. To buď způsobí, že se rozplyne jejich skrytý hřích, nebo je to přiměje, aby uprchli ze scény. Vzpomínám si na takové pohnutí v mém vlastním životě před několika lety předtím, než se naše služba přestěhovala do New Yorku. Seděli jsme s mojí ženou Gwen a několika dalšími křesťanskými dvojicemi na našem dvoře v Texasu. Náhle mě sevřel Boží duch a já jsem padnul na svou tvář.

Pán začal mluvit k mému srdci ohledně ztracených duší. Brzo jsem začal vzlykat a prorokovat. Cítil jsem, jako bych byl ve skutečné Boží přítomnosti, vzdálený tomuto světu. Jeho duch mě vedl dál, volal mě, dával mi vizi pro službu. Nevím, jak dlouho jsem byl v tomto stavu. Všechno, co vím, je, že během té doby se naši návštěvníci omluvili a odešli. Něco je na té scéně vystrašilo a zahnalo.

Často jsem si říkal: je takový nadpřirozený Boží dotyk prostě předmětem předurčení? Jsou ti, kdo přijmou jeho dotyk, pro to vybraní a vyvolení ještě předtím, než se narodili? Je to pouze jejich předurčení, osud, že se věnují modlitbě, jsou zmocněni Duchem svatým, dostávají slova od Božího trůnu?

Táži se tyto otázky kvůli nevysvětlitelnému hladu, který dal Bůh do mé duše. Můj vnitřní člověk prahne po zjevení Krista. Něco ve mně se prostě nespokojí se zjevením od jiného člověka. Proč? Jsem přesvědčen, že Bůh má konkrétní slovo, které chce promluvit k této generaci. A právě teď prohledává zemi a hledá služebníky, kterých se může zmocnit. Hledá muže a ženy, kteří budou sloužit jako jeho zjevení pro ztracený svět. Jenom jeho mocné pomazané Slovo může potlačit povstávajícího ducha islámu. A pouze jeho pravda může uštědřit smrtelnou ránu pokrytectví v jeho vlastní církvi.

Jak rychle se svět změnil. Poté, co spadly Twin Towers v New Yorku, se zvedla návštěvnost církve. Lidé se poprvé po létech nahrnuli zpátky do svých církví. Náhle se Bůh stal opět populární. Každá sportovní událost věnovala pozornost zmínce o jeho jménu, stejně jako každé zasedání vlády, každé shromáždění občanů. Zdálo se, že celý národ odříkával modlitby a mluvil o Bohu.

Nicméně dnes je návštěvnost v církvi nižší než před neštěstím 11. září. Nedávný celostátní průzkum veřejného mínění citoval lidi, jak říkají: "Církev byla taková nepříjemná zkušenost, nikdy se tam nevrátím." "Nic se tam neděje. Nestojí to za návštěvu, škoda času." "Nic mě nedonutí, abych se tam vrátil."

Jak je to možné? Stalo se to, protože církev ztratila svou duchovní autoritu. Většina kázání, které tito lidé slyšeli, bylo mrtvých, bez života. Odhalila církev v jejím současném stavu: slabá a zbavená pravého Božího charakteru. Teď lidé zavřeli své uši pro evangelium. Obzvláště mladí lidé odmítají církev, říkají, že je nepodstatná. Nechtějí mít nic společného s institucí, která je v očích světa k smíchu.

Ale Bůh se chystá to všechno změnit. I teď pozvedá Pán muže a ženy, kteří jsou dotčeni Bohem a zmocněni Duchem. On tyto služebníky zapálí svou pravdou. A jeho způsob jednání v jejich životech způsobí, že to upoutá pozornost celého světa.

Ryzí slovo se chystá ještě jednou přijít z nebe. Odhalí pokrytectví a démonické lži. Bude zjeveno, že islám má ďábelský původ. A všechno, co je z těla – sobeckost, materializmus, chtíč – bude vyneseno do zářícího světla Božího slova. Usvědčující pravda bude kázána ze rtů nové generace Božích hledačů, lidí, kteří svá srdce upřeli zcela ke Kristu.

Hospodin se dotkne každého služebníka, který je věrný v modlitbě. Vyhledává ty, kdo jsou ochotní se ukáznit, aby slyšeli Jeho hlas. Bible tento postoj nazývá "přiložit srdce." Daniel píše: "A obrátil jsem tvář svou ku Pánu Bohu, hledaje ho modlitbou a pokornými prosbami, v postu, v žíni a popele" (Daniel 9:3).

Daniel nám potom říká: "Ještě jsem mluvil a modlil se, a vyznával hřích svůj i hřích lidu svého Izraelského, a padna, pokorně jsem se modlil před tváří Hospodina Boha svého… a muž ten Gabriel, kteréhož jsem viděl v tom vidění na počátku, rychle přiletěv, dotekl se mne v čas oběti večerní" (Daniel 9:20–21). Krátce, Daniel říká: "Bůh se mě dotknul v době, kdy jsem ho hledal v horlivé modlitbě."

Daniel to objasňuje: nezískal své porozumění Božímu slovu studiem pod vedením učenců. Nezískal své vědomosti o budoucích událostech v Babylonských institucích. Nikdo ho nemohl vyučovat, jak vyložit sny, které byly dány nadpřirozeně. Daniel prohlašuje: "Ještě, pravím, mluvil jsem při modlitbě… a muž ten… slouže mi k srozumění… řekl: Danieli, nyní jsem vyšel, abych tě naučil vyrozumívati tajemstvím" (9:21–22).

Jednoduše řečeno, Danielova modlitba přinesla Slovo od Božího trůnu. "Pročež řekl mi: Nebojž se, Danieli; nebo od prvního dne, jakž jsi přiložil srdce své, abys rozuměl, a trápil se před Bohem svým, vyslyšána jsou slova tvá, a já přišel jsem příčinou slov tvých… Již pak přišel jsem, aťbych oznámil, co potkati má lid tvůj v potomních dnech; nebo ještě vidění bude o těch dnech" (10:12,14).

Jaký druh modlitby Daniel provozoval, že okamžitě způsobila takové navštívení? Písmo nám říká, že strávil tři týdny vydaný naprostému zlomení: "V těch dnech já Daniel kvílil jsem za tři téhodny dnů. Pokrmu pochotného jsem nejedl, ani maso ani víno nevešlo do úst mých, aniž jsem se mastí mazal, až se vyplnili dnové tří téhodnů" (10:2–3).

Daniel strávil dvacet jeden den tím, že se pokořoval, truchlil na svých kolenou, křižoval své tělo, nastavoval své srdce, aby přijalo božské porozumění. Neměřil své modlitební chvíle na hodinkách. Činil válečná prohlášení: "Pane, neodejdu z Tvé přítomnosti, dokud nerozpoznám, co děláš. Je mi jedno, co mě to bude stát."

Právě teď potřebují Boží lidé Slovo z nebe jako nikdy předtím. Nikdy v historii nebylo zanecháno takové množství zástupů unavených, omrzelých a nemocných z mrtvých, suchých kázáních. Zbožní doslova volají po usvědčujícím, život měnícím slově. Ale většina kazatelen je obsazena muži bez jakékoliv duchovní autority. Tito nemodlící se pastýři jsou ohromeni a zmateni časy, neschopní přinést porozumění a naději ustrašeným sborům.

Něco jiného se stalo Danielovi, když se modlil. Ve svém těle nebyl schopen promluvit. Pán se nyní dotkl Danielových rtů, aby mohl mluvit jako jeho orákulum. Řekl svému služebníkovi: "Posvětil jsem tvůj jazyk. Teď budu mluvit skrze tebe."

Každý, kdo mluvil za Boha, musel mít očištěný jazyk. Bible dává příklad za příkladem:

• Jeremiáš píše: "A vztáhna ruku svou Hospodin, dotekl se úst mých, a řekl mi Hospodin: Aj, vložil jsem slova svá v ústa tvá. Hle, ustanovuji tě dnešního dne nad národy… abys plénil a kazil, a hubil a bořil, abys stavěl a štěpoval" (Jeremiáš 1:9–10).
• Izaiáš říká: "I řekl jsem: Běda mně, jižť zahynu, proto že jsem člověk poškvrněné rty maje, k tomu u prostřed lidu rty poškvrněné majícího bydlím, a že krále Hospodina zástupů viděly oči mé. I přiletěl ke mně jeden z serafínů, maje v ruce své uhel řeřavý, kleštěmi vzatý z oltáře, A dotekl se úst mých, a řekl: Aj hle, dotekl se uhel tento úst tvých; nebo odešla nepravost tvá, a hřích tvůj shlazen jest" (Izaiáš 6:5–7).
• Daniel svědčí: "A aj, jako podobnost člověka dotkla se rtů mých, a otevřev ústa svá, mluvil jsem… opět dotkl se mne na pohledění jako člověk, a posilnil mne" (Daniel 10:16–18).

Zkušenosti těchto mužů jsou příklady pro nás všechny: Bůh hledá lidi, kteří nebudou spěchat a udělají si čas, aby se s Ním zavřely, kteří ho budou pravidelně hledat a očekávat v jeho přítomnosti. Podobně jako věci oddaní, nadšení olympijští atleti, tráví takoví služebníci hodiny ve své disciplíně, celé týdny nebo měsíce.

Možná říkáš: "Nemohu trávit denně hodiny v modlitbě. Mám povinnosti jako nikdo jiný." Dovol, abych upozornil, že Daniel byl velice zaměstnaný člověk. Byl předním vládním úředníkem a jako na takového tu byly neuvěřitelné požadavky na jeho čas. Přesto Daniel přiložil své srdce, aby vyhledával Hospodina. A denně si udělal kvalitní čas – vlastně třikrát denně – aby se modlil. Bůh mu odpověděl úžasnou, udivující vizí: "Tedy já Daniel zchuravěl jsem, a nemocen jsem byl několik dnů. Potom povstav, konal jsem povinnost od krále poručenou, byv předěšen nad tím viděním, čehož však žádný na mně neseznal" (Daniel 8:27). I v nemoci nebo během svého každodenního zaměstnání vyhledával Daniel Hospodina.

Bůh shání stejný druh zoufalství mezi svými pastýři dnes. Hledá pastory, kteří jsou unaveni z pouhého kázání, usilování o nějaké nové poselství a toho, jak malý vliv mají na lidi. Chce kazatele, kteří by raději zemřeli a byli s Ježíšem, než pokračovali na suchu. Tito hladoví služebníci volají: "Ó, Bože, vlož do mé duše oheň. Zlom mě, roztav mě, způsob v mém životě převrat. Nemohu již pokračovat v této současné rutině. Potřebuji tvůj dotyk. Chci sloužit jako tvé orákulum, mluvit k tvému lidu." To je volání srdce služebníka, kterého se Bůh dotýká.

Existuje dnes mnoho zbožných lidí, kteří tráví hodiny v přímluvách. Tito požehnaní služebníci chodí vírou s velkým přesvědčením. Ale mnozí z nich se nermoutí nad hříchy našeho národa nebo nad prázdnotou, strnulostí v Božím domě. Nenaznačuji, že by měli být křesťané sklíčení a chodit tu s protaženými obličeji. Ale existuje postoj srdce i u toho nejradostnějšího věřícího, který způsobuje, že naříká nad vlažností církve a morálním úpadkem v našem národě.

Vidíme to v životě Daniela. Zjevně byl Daniel jediný ve své společnosti, kdo s Božím srdcem naříkal. Občas Daniel přijímal vize uprostřed noci. Byl zázračně vysvobozen ze lví jámy. Hospodin tomuto muži žehnal a dával mu obrovsky prosperovat. Ale po celou dobu Daniel nikdy nepustil ze své mysli zarmucující věci, které mu Bůh ohledně Izraele ukázal: "I zhrozil se duch můj ve mně Danielovi u prostřed těla, a vidění má předěsila mne" (Daniel 7:15).

Zde byl muž, který šel spát a měl ve své mysli Hospodina. Jeho myšlenky nenaplňoval nějaký podnikatelský plán nebo smyslné představy. Daniel neustále hledal Boha, snažně prosil. A teď se pro něj otevřelo nebe s vizí budoucnosti. Daniel byl přesunut do děsivé prorocké sféry, protože si zvolil sdílet zármutek s Hospodinem.

Teď Hospodin zjevil Danielovi svůj plán. Chystal se vytrhnout každou zlou věc a zavrhnout ji. Těžce dopadne na hříšné národy a zničí je. Soudný den byl blízko a čas už docházel. Král přicházel, a brzy budou otevřeny knihy. Přesto Boží lid překvapivě rychle usínal, zapomínal na to všechno.

Tak Daniel naříkal nad stagnací, lhostejností a zkažeností v Božím domě. Svědčil: "Tato božská slova, tyto vize budoucnosti mě trápí. Dráždí mou duši a způsobují, že naříkám a truchlím" (viz Daniel 9).

Podobnou scénu vidím v Božím domě dnes. Služebníci a církve zavřeli své uši před prorockým varováním. Odmítají slyšet nebo mluvit cokoliv negativního. V jejich myslích je čas pro prosté užívání si života. Ale mnozí z těch samých lidí kdysi zažívali zázraky. Modlili se za své ztracené milované, aby přišli do království. Naříkali a rmoutili se nad morálním úpadkem ve společnosti a dychtivě očekávali příchod Krista. Ale teď mají svůj vlastní program. Nevydají ani špetku energie, aby se trápili pro umírající národ a vlažnou církev. Jak říká Písmo: "Aniž jsou čitelni bolesti pro potření Jozefovo" (Amos 6:6).

Daniela se Bůh dotknul, protože byl ochotný sdílet zármutek s Hospodinem. Modlil se: "Pane, co přijde? Musím porozumět těmto časům. Zjev mi to, abych mohl varovat tvůj lid." Nestaral se, jestli se mu posmívají. Byl zcela pohlcen horlivostí znát Boží srdce. A otevřeně vyznával svůj hřích.

"I modlil jsem se Hospodinu Bohu svému, a vyznávaje se, řekl jsem: Prosím, Pane Bože silný, veliký a všeliké cti hodný, ostříhající smlouvy a dobrotivosti k těm, kteříž tě milují, a ostříhají přikázaní tvých. Zhřešiliť jsme a převráceně jsme činili, bezbožnost jsme páchali, a protivili jsme se, a odvrátili od přikázaní tvých a soudů tvých" (Daniel 9:4–5).

Tady je další známka něčeho, co je podle Božího srdce: ztotožnil se s hříchy církve. Tento služebník volal po svatosti jak u sebe, tak u Božího lidu. Církev může pravidelně svolávat modlitební shromáždění, ale bez čistoty (ryzosti) je modlitba naprosto bezmocná. Poselství, které chce Bůh promluvit ke svému lidu, musí přijít ze rtů, které byly očištěny.

Povzbuzuji každého pastora, každého učitele, každého řadového člověka: zoufale usiluj o Boží dotyk. Zůstávej s ním v obecenství. Přidej ke svým přímluvám půst. A dovol Duchu svatému, aby zkoušel tvé srdce. On zjeví každou zlou, vzpurnou a hříšnou věc, která se v tobě skrývá. A bude s tebou jednat ohledně každé neposlušnosti.

Brzy již u sebe nebudeš tolerovat žádné pokrytectví nebo kompromis. Tvé modlitby se obrátí ve volání po svatosti. Potom, kdykoliv uvidíš v Božím domě hřích, budeš volat: "Ó, Pane, Zhřešili jsme proti tobě." Tak poznáš, že se tě Bůh dotknul. Začal v tobě své božské dílo, proměňuje tě, nanovo tě pomazává a připravuje tě pro větší dílo.

Slyšeli jste o amerických speciálních silách. Je to vysoce vycvičená armáda v armádě, elitní jednotka obětavě oddaných vojáků. Speciální síly se skládají z dobrovolníků, bojovníků, kterých si všimli a povolali je jejich nadřízení. Jestliže jsou ochotní se připojit, musí počítat s nejnáročnějším, nejobtížnějším tréninkem, který kdo může snést.

Před válkou v Afghánistánu řekl Usáma bin Ladin, že američtí vojáci jsou slabí, zbabělí, netrénovaní pro vedení války v horách. Předpověděl, že Taliban pošle vojáky americké armády domů s ostudou, stejně jako přemohl ruskou armádu. Ale bin Ladin nepočítal s americkými speciálními silami. Tato nebojácná jednotka vtrhla do Afghánistánu s pouhými 2000 vojáky. Během dnů vypátrala všechny pevnosti nepřítele. Náhle se bin Ladinovi vojáci třásli už při pohledu na tyto přibližující se disciplinované síly. Byla to záležitost týdnů, kdy byl Taliban poražen.

Teroristé na celém světě se teď třesou strachy při příchodu amerických speciálních sil. Vědí, že i malý oddíl dokáže převrátit celý národ. Americké speciální síly již připluly na Filipíny, do Indonésie a dalších zemí, kde se cvičí teroristé. Staly se nejobávanějším nepřítelem terorismu.

Věřím, že Bůh dělá něco podobného v duchovní oblasti. Zatímco jsem se modlil, byl jsem ovlivněn prazvláštní vizí od Ducha svatého: Bůh byl v nebesích zaměstnán skrytou operací. Pozvedal armádu v armádě, pátral po správných vojácích, aby zformoval elitní jednotku dobrovolníků. Tato speciální síla se skládá z bojovníků, kterých se může dotknout a pohnout s nimi, aby bojovali s nepřítelem. Obraz toho vidíme v Písmu u Saulova speciálního vojska: "A odešla s ním vojska, jichžto srdcí Bůh se dotekl" (1. Samuel 10:26).

Boží speciální síly dnes zahrnují mladé lidi, středního věku i straší generaci. Jsou trénováni ve svých skrytých modlitebních pokojíčcích. Mnozí snášeli bolest a trpěli téměř nad lidské meze. A vyšli očištěni a ospravedlněni. Jejich intimnost s Ježíšem je skrze to všechno naučila, jak bojovat. Teď vědí, jak vést boj na každé duchovní rovině, ať už na horách nebo v údolích.

Tyto speciální síly vyhrály mnoho vítězství skrze modlitbu. A teď se jich peklo obává. Brzy budou Boží vysoce vycvičené síly na celém světě, zvláště v islámských národech, vést bitvu s těmito silami zla. Náš Bůh nepotřebuje milionové armády. Jeho speciální síly jsou malé v počtu, ale jsou mocné v boji. Jeden modlící se, poslušný člen této jednotky může položit tisíc nepřátelských vojáků, uštvat je. Jako Bůh slíbil Jozuově malé věrné armádě: "Nikdo neostojí před oblíčejem vaším až do tohoto dne: Tak jeden z vás honiti bude tisíc, nebo Hospodin Bůh váš onť bojuje za vás, jakož mluvil vám" (Jozue 23:9–10).

Naším bojištěm není Afghánistán, Filipíny nebo Indonésie. Bitva se koná v církvi. Právě teď Bůh uvádí do svého domu své speciální síly. A jejich zbraněmi je modlitba, čistota (ryzost) a slovo přímo od jeho trůnu. Rtů těchto vojáků se dotkl uhlík z Božího oltáře. Jejich jazyky byly očištěny od každé poskvrny. A jsou nebojácní v odhalování všeho, co je z těla. Jsou to lvi modlitby, přesto beránci ve své pokoře. A slovo, které kážou, je hluboké v pravdě, ryzosti a integritě.

Slyšel jsem kázání mnoha vojáků těchto speciálních sil. Někteří jsou mladí, rychle se vyučili Kristu. Kážou jeho Slovo směle, jak v církvi, tak nespaseným. Další vojáci jsou služebníci středního věku, kterým se zprotivila církevní vlažnost. Duch svatý se jich dotkl svým ohněm, pozvedl je s obnovenou horlivostí. Nyní jsou připraveni ukázat nové generaci, jak bojovat. Tito muži vedou bitvu ve svých modlitebních pokojíčcích, kde očekávají na svého kapitána, Ježíše. A vynoří se s čerstvým slovem z nebe. Hovoří s láskou, ale s autoritou. A nebojí se ukázat lidem jejich hříchy.

Po léta teď Satan terorizoval Boží lid. Boural věže velkých služeb, dobře známých kazatelů, svatých standardů. Ale Bůh ničím z toho nebyl překvapen. Hned od začátku cvičil své speciální síly. A chystá se je uvolnit ve své církvi. Tato elitní jednotka způsobila zhroucení železné opony ve východní Evropě. Přivedla k pádu komunismus. A právě teď bourá bambusovou oponu v Asii.

Boží armáda v armádě je na místě v každém národě. Její působení je možná skryté, ale brzy ji uvidíme, jak činí hrdinské činy ve jménu a moci Krista. Boží slovo se přibližuje a hlad končí. Pán zvítězí. Jeho slovo přemůže všechno.