Církev není připravena na probuzení!

Dnes na světě existují dva druhy církví. Zaprvé je tu mrtvá formální církev, která má formu pobožnosti, ale nemá moc. Její služebníci jsou námezdníci, většina z nich je neobrácených. Bůh takové pastýře nazývá „…dvakrát zemřelé…“ (Juda 12). A zaslibuje vytrhnout takové církve s kořeny a spálit je!

Kázal jsem v několika takových mauzoleích bez života po léta. Pastoři mě zvali, protože četli „Dýku a kříž“. Ale kdykoliv jsem kázal v takové církvi a Duch svatý na mě sestoupil, pastoři znervózněli, vrtěli se na svých sedadlech. Lidé plakali pod usvědčením Ducha svatého. Ale jakmile jsem dal výzvu, pastoři rychle vstali a rozpustili shromáždění.

Ó, jak mě to trápilo! Tito pastoři se obávali pouhé myšlenky, že by někdo emotivně reagoval na mé kázání. Všechno, co chtěli, bylo zvednout lidi z jejich kolenou a vyhnat ven dřív, než by Duch svatý udělal něco, co by se jim „vymklo z ruky“.

Víme, že Bůh nemůže takové církve požehnat probuzením, protože On nevylije svého Ducha tam, kde není vítán. A mrtvá formální církev úplně odmítla Ducha svatého. Nechce být prostě vzkříšena z mrtvých.

Ale existuje dnes ve světě další druh církve. A to je svatá, zbytková církev – modlící se, Boha se bojící, nekompromisní, spravedlivé tělo věřících. Skládá se z lidí zcela vydaných Kristu – lidí, kteří se modlí, postí a pravidelně hledají Boží tvář.

Moje poselství je zaměřené především na tuto spravedlivou církev Ducha svatého. Proč? Je to jediná církev, která je ve stavu přijmout velké vylití Ducha svatého! Víš, Bůh vylévá svého Ducha svatého jen na ty, kdo ho prosí, aby přišel, a kdo se připravují Ho přijmout.

Přesto nevěřím, že pravá církev je připravená na probuzení – na Boží poslední, velké, zaslíbené vylití Ducha svatého. Víš, církev může po měsíce vzrůstat v modlitbách, půstu, vzlykání, snažných prosbách, žebronění a žadonění, aby sestoupil Duch svatý – a přesto ještě nemusí být připravena na probuzení!

(Dovol mi, abych vysvětlil termíny, které zde používám: Slovo „revival – probuzení“ doslova znamená „Vzkříšení toho, co ač dýchá, se stává mrtvolou.“ Tak, jestliže někoho probudíte, znamená to, že již upadl do bezvědomí, zmizel. Nevěřím, že Boží svatá zbytková církev je v bezvědomí. A když používám slovo probuzení, skutečně mluvím o vylití Ducha svatého.)

Je nezbytné hledat Boží slovo, abychom zjistili, jak se má Jeho lid připravit. Víš, Bůh nám dal mnoho biblických zaslíbení, která jsou „na zavolání“ – to je, připraveny být naplněny. A já věřím, že On prostě čeká na lidi, kteří se připravili, aby se chopili těchto zaslíbení.

Samozřejmě, že Bůh je svrchovaný a může vylít svého Ducha na kohokoli si vybere. Existují zprávy, že Duch svatý sestoupil na různé lidi po světě, přináší vzkříšený život těm, kdo to buď neočekávali nebo na to nebyli připraveni. Přesto nám Bůh také dává biblický vzor, který nám ukazuje Jeho standard a způsob. A jeho způsob je tento: Jedná skrze připravené lidi! Zryje neobdělanou půdu předtím, než ustanoví věci v božském pořádku.

Chci ti předložit tři důvody, proč věřím, že církev není připravena na probuzení. Modlím se, abychom se při pohledu na ně postavili na stranu Božího slova v přípravě na přijetí toho, co Bůh zaslíbil.

Amerika tolik zarmoutila Boha – intenzita hříchu v ní je tak strašná – že jsou mnozí přesvědčeni, že už není žádná naděje!

Vskutku v nedávných letech jsem byl téměř přesvědčen, že je Amerika v tak hrozném morálním úpadku, že Bohu nezbývá jiná volba než soud. Tak jsem intenzivně kázal Jeho nastávající soud, zvláště během posledních deseti let. A stále věřím v toto poselství celým svým srdcem – a budu ho dál kázat se vší autoritou!

Víš, Bůh možná trpělivě čeká na pokání, posílá mnoho proroků, aby varovali před soudem. Ale nakonec přijde den, kdy řekne: „Dost!“ – a modlitby jsou od tohoto okamžiku zbytečné. Nazývám to „uvolnění hrůzy“ – když Bůh vydá společnost zničujícímu soudu. V historii církve vidíme několik příkladů:

Stalo se to v generaci Noeho. Bůh to zkoušel s hříšným lidstvem 120 let s milostí, varováním a viditelnými znameními takovými jako archa. Ale nakonec Bůh řekl: „Víc ne!“ – a zničil všechno živé s výjimkou těch, kdo vstoupili do archy.

Stalo se to také generaci Lota v Sodomě a Gomoře. Bůh sečetl dny hříšnosti v této společnosti tak uspokojené homosexualitou, chtíčem a násilím. Nakonec to již nemohl snést a řekl: „Váš pohár nepravostí je plný. Vaše hříchy vystoupily k nebi“ – a zničil tato města a všechna okolní města. Byli přenecháni „uvolnění hrůzy“.

Stalo se to rovněž v Jeruzalémě. Kristus se procházel po ulicích tohoto města a lkal, varoval před přicházejícím soudem. O sedmdesát let později řekl Bůh: „To stačí!“ – a Jeruzalém padl, srovnán se zemí. Tisíce byly zavražděny v hrozném holocaustu.

Bůh vložil stejné poselství do srdce Jeremiášovi. Poslal proroka do vrat chrámu s tímto pompézním voláním: „Ale jděte aspoň na místo mé, kteréž bylo v Sílo, kdež jsem byl způsobil příbytek jménu svému z počátku, a vizte, co jsem učinil jemu pro nešlechetnost lidu svého Izraelského… Protož učiním domu tomuto, kterýž nazván jest od jména mého, v němž vy doufáte, i místu tomuto, kteréž jsem dal vám a otcům vašim, jako jsem učinil Sílo… Ty tedy nemodl se za lid tento, aniž pozdvihuj za ně hlasu a modlitby, aniž se přimlouvej ke mně; nebo tě nikoli nevyslyším“ (Jeremiáš 7:12–16).

Bůh řekl spravedlivému: „Můžeš se teď přestat modlit! Má trpělivost je u konce, rozhodl jsem se pro soud. Vezmu svého Ducha od východní brány a zvednu ho kompletně ze svého domu. Bude to stejné jako v Sílo!“

Sílo se stalo svědectvím pro všechny generace, že soud začíná v Božím domě. Boží lid se stal tak odpadlým a hříšným, že se Hospodin přihnal s náhlým a strašným soudem. Sílo bylo místo, ze kterého se vzdálil Boží duch a nad dveře bylo napsáno „Ichabod“. Bůh odstranil svou slávu, zavřel dveře a oddělil se – zanechal za sebou ruiny!

Boží slovo přišlo rovněž k Ezechielovi se stejným druhem varování:

„Synu člověčí, když by země zhřešila proti mně, dopouštějíc se přestoupení, tehdy vztáhl-li bych ruku svou na ni, a zlámal jí hůl chleba, a poslal bych na ni hlad, a vyhubil z ní lidi i hovada: By pak byli u prostřed ní tito tři muži, Noé, Daniel a Job, oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe, praví Panovník Hospodin… nikoli by ani syna ani dcery nevysvobodili. Oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe“ (Ezechiel 14:13–14,20).

Bůh říkal: „Ani tito tři muži – Noe, Daniel a Job – nemohli vymodlit probuzení. Ani jejich modlitby nemohly vymodlit více času. Víš ustanovil jsem soud – a ani všichni modlící se lidé na světě nemohou změnit mé rozhodnutí!“

Přemýšlej o tom chvíli: Žádná z těchto společností nezabila 25 000 dětí, jako my skrze potraty. Jejich obyvatelé nespáchali tolik nahodilých činů vražd na svých ulicích v tak velikém souhrnném počtu jako my dnes. A celá populace v Sodomě se nedá srovnat s počtem gayů, kteří pochodují v jednom průvodu v New Yorku. Milovaný, jsme milionkrát horší než tyto generace – a Bůh je soudil a všechny zničil!

Často se modlím: „Ó, Bože – jestliže jsi je zničil, jak nás můžeš ušetřit? Jak může být oheň tvého soudu zadržen od Ameriky?“

Odborníci říkají, že v tomto roce 1995 zažívá ekonomika svou konjunkturu. Náš velký národní produkt vzrůstá. Automobilky vyrábějí auta v rekordy lámajícím tempu. Inflace se stabilizovala. Vskutku, všechno vypadá napohled dobře. Přesto, proč tyto dobré novinky nepřinášejí lidem pocit bezpečí? Po celé zemi lidé cítí, že něco visí ve vzduchu, něco se stane. Ani ti nejhorší hříšníci se necítí bezpečně. Proč? Je to proto, že hluboko dole tento národ ví, že si zaslouží soud! Všichni víme, že žijeme ve vypůjčeném čase.

Jak můžeme být připraveni na probuzení, jestliže věříme, že všechna naděje je pryč – že jsme prohřešili svůj den milosti a nezbývá nic než soud? Milovaný, nemůžeme mít víru na probuzení, pokud nejsme přesvědčení, že Bůh stále chce na nás vylít svého Ducha!

Proč není Amerika souzena? Proč ještě Ježíš nepřišel? Protože je před námi ještě velká žeň! A Bůh je „k nám trpělivý, neboť nechce, aby někteří zahynuli, ale aby všichni došli k pokání“ (2. Petr 3:9).

Velkou Pánovu milost vidíme v pasáži z Izaiáše: Bůh dal pokyn prorokovi, aby řekl Judovi:

„Takto praví Hospodin: Kdež jest lístek zapuzení matky vaší, kterýmž jsem ji propustil? Aneb kdo jest z věřitelů mých, jemuž jsem vás prodal? Aj, nepravostmi svými prodali jste sebe, a pro převrácenosti vaše propuštěna jest matka vaše. Proč, když přicházím, není žádného, když volám, žádný se neozývá? Zdaliž jest naprosto ukrácena ruka má, aby nemohla vykoupiti? A žádné-liž není ve mně moci k vysvobození?“ (Izaiáš 50:1–2).

Bůh se již rozvedl s Izraelem, dal jim „lístek zapuzení“ (Jeremiáš 3:8). Nyní je Boží pozornost na Judovi, lidu, který ho podvedl a odešel od Něj pryč. Bůh má stále srdce pro Judu a přichází k nim s voláním: „Kdež jest lístek zapuzení…“ (Izaiáš 50:1). Říkal: „Ukaž mi rozvodové papíry. Dokaž mi, že jsem tě někdy zavrhl. Byl jsi to ty, kdo jsi ode Mě odešel! Neudělal jsem nic, čím bych tě zarmoutil nebo zranil. Celý čas tě miluji. Přicházím k tobě a volám k tobě!“

Zkus si to představit: Tady je Hospodin, jde přímo k nevěstce Judovi, aby se na ni podíval a volá: „Přicházím za tebou! Každému říkáš, že není žádné naděje, že už mezi námi nemůže být žádná láska. Ale já se pro tebe vracím!“

Milovaný, to je přesně to, co Bůh dělá právě teď s Amerikou. Říká nám: „Ukaž mi doklad o rozvodu! Ukaž mi, že jsem od tebe odešel! Ještě jsem neodstranil svého Ducha. Přesněji – stále ještě jednám v celém národě – stále se dvořím, přemlouvám, volám, přicházím k tobě!“

Pán to promlouvá skrze Times Square Church a mnoho dalších kazatelen po celém národě. A mluví skrze zbožné muže a ženy, kteří tráví vzácný čas hledáním Jeho. Volá Ameriku zpět k pokání – zpátky ke svému srdci! Přesto, když přichází, ptá se: „Kde jsou ti, kdo odpoví na Mé volání? Kde jsou ti, kdo se ke Mně vrátí?“

O tom byl minulý modlitební týden v Times Square Church. Všechno to má co do činění s Jeho posledním voláním!

Mnozí, kteří sedí v naší církvi, jsou Jeho dvořením korigováni. Jednou pohnul jejich srdcem, vytřásl odpadlictví a kompromis. Volal: „Miluji tě!“ – a oni odpověděli. A nyní ten samý Duch, který je vyburcoval, je chce shromáždit v celé zástupy. Naší částí je modlit se s vírou, aby tak jak Duch přemlouvá odpadlíky, mnozí odpovídali a vraceli se.

Musíme být úplně přesvědčeni, že je ještě čas (ačkoliv krátký), stále je naděje – a že zatímco se modlíme, Duch jedná ve všech vrstvách společnosti, snaží se a volá lidi k sobě.

Vidím zběsilost a intenzitu dnešních hříšníků jako v žádné jiné generaci. Když jsem byl chlapec, církev poukazovala na Afriku jako na „tmavý kontinent“ pro její duchovní temnotu. Ale dnes je duchovní temnota, která se vznáší nad Amerikou, téměř hmatatelná. Amerika je nyní „tmavý kontinent“!

„Nebo aj, tmy přikryjí zemi, a mrákota národy…“ (Izaiáš 60:2).

„Hustá temnota“ znamená temnotu, kterou můžeš cítit. A temnota nad Amerikou je právě teď intenzivní, rozšířená a houstne každou vteřinou.

Když letíš do New Yorku, jsi oslněn všemi jasnými světly města. Přesto, jakmile vystoupíš z letadla, vezmeš si taxi do Manhattanu a vystoupíš na Broadwayi, náhle ucítíš temnotu. Je těžká, démonická, oslepující lidská srdce a mysli – a je to čím dál horší!

Přece Bible říká, že Bůh má podíl na této tmě:

„Dejte Hospodinu Bohu svému čest, dřív než by tmu uvedl, a dříve nežli by se zurážely nohy vaše o hory tmavé. I čekali byste světla, ale obrátil by je v stín smrti, proměnil by je v mrákotu“ (Jeremiáš 13:16).

Bůh činí hustou temnotu! Když jsou lidé tak usazeni ve svém hříchu a odmítají Hospodina, jsou vedeni do temnoty. David řekl o hříšných: „Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli…“ (Žalm 69:23). Boží duch dovolí, aby temnota padla do jejich srdcí a myslí.

„Buď že na zemi popatří, a aj, všudy ssoužení a tma, mrákota, bída i nátisk v temnostech“ (Izaiáš 8:22).

Hříšníci jsou skutečně vedeni do svých temných skutků. Satan sestoupil na zem s armádou démonických mocí, které nahánějí zbožné lidi do šílenství zla!

Zuřivost a šílenství současného násilí je tisíckrát temnější, než když jsem poprvé přišel do New Yorku o generaci dříve. Dnes se dívám do lidských očí, jak si jdou po svém a stávají se závislí na drogách, klopýtají ze svých barů, běhají sem a tam a hledají potěšení – a nepochybně jsou vedeni!

Když jsem poprvé začal svou službu před nějakými třiceti pěti lety, mluvil jsem v církvích po celé Americe varování před morálním úpadkem, který přijde. Říkal jsem lidem v Iowa, v Oklahomě a ve všech Jižních státech, že drogy vtrhnou i do té nejmenší vesničky. Prodavači narkotik se objeví i ve školách a na hřištích. Varoval jsem i před nestoudnou, do nebe volající homosexualitou a nudistickými průvody, které se budou konat v našich městech. Prorokoval jsem, že nahota a sexuální akty se budou předvádět v nejsledovanějším čase na TV.

Většina lidí, kteří mě slyšeli, si mysleli, že jsem přišel z Marsu. Pastoři mě hubovali. Upřímní, opravdoví křesťané za mnou potom chodili a říkali: „Nikdy! Bůh nedopustí, aby se to stalo v Americe.“ Dnes jsou někteří z lidí, kteří se mi posmívali, prarodiči. Sedí před svými televizory, sledují privátní pořady, perverzní filmy, o kterých jsem prorokoval. A jejich děti a vnoučata jsou závislé na drogách a alkoholu. Temnota, před kterou jsem varoval, vstoupila do jejich duší!

Dovedeš si představit, jaká tma přijde za deset let, měl by Pán meškat?

Přesto se tě zeptám: Když vidíš, že temnota houstne a roste na všech stranách, věříš, že předčí světlo evangelia? Obáváš se, že ho temnota rozdrtí, rozmačká, potlačí, přemůže, uhasí?

Ne – nikdy! Boží lid nesmí mít nikdy důvěrný vztah s temnotou a zběsilostí nepřítele v těchto posledních dnech. Nezáleží na tom, jaká bude temnota ve světě. Bible říká, že Ježíš přichází, aby povstal a zářil v temnotě!

„Já, já jsem utěšitel váš. Jakáž jsi ty, že se bojíš člověka smrtelného, a syna člověka trávě podobného? Že se zapomínáš na Hospodina učinitele svého, kterýž roztáhl nebesa, a založil zemi, a že se děsíš ustavičně každého dne prchlivosti ssužujícího, jakž se jen postrojí, aby hubil? Ale kdež jest pak ta prchlivost toho, kterýž ssužuje?“ (Izaiáš 51:12–13).

„Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo“ (Žalm 139:12).

„On zjevuje věci hluboké a skryté; zná to, což jest v temnostech, a světlo s ním přebývá“ (Daniel 2:22).

„Nebo lid tento chodě v temnostech, uzří světlo veliké, a bydlícím v zemi stínu smrti světlo zastkví se“ (Izaiáš 9:2).

Žijeme v čase, kdy je široce rozšířená smrt a temnota. Ale Bůh říká, že v takových časech bude Jeho světlo zářit nejjasněji:

„I povedu slepé po cestě, kteréž neznali, a po stezkách, kterýchž neuměli, provedu je; obrátím před nimi tmu v světlo, a co nerovného, v rovinu. Toť jest, což jim učiním, a neopustím jich“ (Izaiáš 42:16).

Nezáleží na tom, jak divoké je to na ulicích nebo kolik homosexuálů proklíná Krista v průvodech gayů. Nesmíme být přemoženi žádnou temnotou! Když zemi zakryje hustá temnota, musíme očekávat, že Pán zazáří ve vší své slávě a osvobodí zástupy:

„Povstaniž, zastkvěj se, poněvadž přišlo světlo tvé, a sláva Hospodinova vzešla nad tebou. Nebo aj, tmy přikryjí zemi, a mrákota národy, ale nad tebou vzejde Hospodin, a sláva jeho nad tebou vidína bude. I budou choditi národové v světle tvém, a králové v blesku, jenž vzejde nad tebou“ (Izaiáš 60:1–3).

Žádná temnota nikdy nezastaví Boží světlo! Tak odvrať své oči od temnoty, od hříchu, od zběsilosti násilníků. A věř Pánu, že vytryskne Jeho zářící, rozlité, šířící se světlo.

Bůh ukázal prstem na problém Judy: Pochybovali o Jeho ochotě a moci osvobodit lidi, kteří se pevně usadili v modlářství a odpadlictví.

„Kteřížto řekli: To nic, nebo za myšlénkami svými půjdeme, a jeden každý zdání srdce svého nešlechetného vykonávati budeme“ (Jeremiáš 18:12).

Juda se vzdal naděje a mysleli si: „Odešli jsme tak daleko – a teď už není cesty zpátky. Opustili jsme Hospodina, zesměšnili jsme Ho, zneužívali jsme Ho, utrhali jsme Mu, nechali jsme Ho stranou. Jsme tak hluboko ve svých hříších, je to beznadějné. Ani Bůh nás nemůže přivést zpátky!“

Milovaný, po všech těch letech mé služby stále bojuji s takovým druhem myšlenek. Možná se cítíš stejně. Tvůj manžel je možná ateista, průměrný a bezbožný. A ty přesvědčuješ sama sebe: „Všude kolem lidé docházejí spasení. Ale můj manžel je jiný. Je tak tvrdý!“

Hospodin řekl Judovi:

„…Zdaliž jest naprosto ukrácena ruka má, aby nemohla vykoupiti?“ (Izaiáš 50:2)

Zkrátit znamená „useknout“. Bůh říkal: „Řekni mi – usekl nepřítel Mou mocnou paži? Ztratil jsem svou moc ke spasení? Ne! Moje mocná paže rozdělila Rudé moře. Zastřela nebe černotou. Otevřela slepé oči. Viděl jsi, že zachraňuji i nejzazší. Proč si myslíš, že jsem ztratil svou moc, abych tě osvobodil?“

Drahý svatý, kdy Bůh ztratil svou moc, aby zachránil nejhoršího hříšníka? Kdy přišel o svou ochotu osvobodit drogově závislé, alkoholiky a prostitutky, když se za ně nikdo nemodlil?

Mohl by se potom Bůh někdy rozhodnout, že by nespasil členy tvé rodiny, za které se postíš a věrně modlíš? Absolutně ne! Musíme k Němu ve víře volat: „Ó, Pane, Ty můžeš spasit Wall Street. Ty můžeš osvobodit nejhoršího homosexuála v New Yorku. Ty můžeš osvobodit každého muslima v jakékoliv cizí zemi. A Ty můžeš spasit kteréhokoliv člena mé rodiny. Tvá paže není ukrácena. Ty můžeš spasit každého!“

Nikdy nebudeme připraveni na probuzení, pokud nepřestaneme omezovat Boha. Nevěř, že je Jeho ruka useknutá, věř Mu raději za nemožné! Přijmi vizi Jeho milosti a lásky – Jeho mocné rozpažené ruky, mající veškerou moc ke spasení!

Jestliže Ježíš prorokoval velkou sklizeň, pak budeme svědky nadpřirozeného vylití Božího ducha na nesmírné, nekonečné zástupy. Když byl Duch svatý poprvé vylit v Jeruzalémě, tisíce byly najednou spaseny. A podobně dneska – máme se modlit s vírou, aby Duch svatý padl na celé národy – i na ty s neuvěřitelnými pevnostmi.

V nedávných letech se Duch svatý pohyboval v Číně, a veliké zástupy tam byly spaseny. Izaiáš prorokoval, že bude mnoho lidí shromážděno v Sinim, který představuje Čínu:

„Aj, tito zdaleka přijdou, aj, onino od půlnoci a od moře, a jiní z země Sinim“ (Izaiáš 49:12).

Ten samý oheň Ducha svatého padá na Rusko a částečně i v Indii. Boží duch se pohybuje, dvoří se, volá lidi po celém světě!

Přesto Bůh žádá svou zbytkovou církev, abychom začali se svými vlastními rodinami, jeden každý najednou:

„Navraťte se synové zpurní, dí Hospodin; nebo já jsem manžel váš, a přijmu vás, jednoho z města, a dva z čeledi, abych vás uvedl na Sion“ (Jeremiáš 3:14).

Máme se modlit a být trpěliví – a On shromáždí naše milované, každého včas!

Tady v Times Square Church se modlíme, aby se Bůh dotknul mnohých a přivedl je do svého království skrze vylití svého Ducha. Ale Pán také chce, abychom se zaměřili na své vlastní rodiny. Musíme mít v sobě naléhavost, abychom se modlili: „Pane, pošli usvědčení na mou rodinu! Spas mého syna, mou dceru, mou manželku…“

Před několika lety byl populární song: „Raindrops Keep Fall in on My Head – Dešťové kapky stále dopadají na mou hlavu“. Věřím, že nám tato píseň dává návod, jak se modlit – aby Bůh v pravém slova smyslu pršel dolů svého Ducha svatého! Písmo zaslibuje, že v posledních dnech bude Duch svatý padat jako déšť. A ty se můžeš modlit, aby kapky deště Ducha svatého padaly na hlavy tvých milovaných:

„Žádejte od Hospodina deště v čas příhodný, i způsobí Hospodin pršku, a dá vám déšť hojný, a každému bylinu na poli“ (Zachariáš 10:1).

Bůh čeká a dychtí vylít svého Ducha svatého. Jsi připraven se modlit za sestup Jeho deště? Nemáme se modlit za oheň soudu, ale za déšť!

Ano, Boží soud přichází, je dokonce přede dveřmi. Ale dokud máme ještě čas, věřme, že Bůh vylije svého Ducha svatého. Tak se chop Jeho božských zaslíbení, která jsou okamžitě k dispozici – a uvidíš probuzení Ducha svatého vylévané všude kolem.

Haleluja!