Cena za vlastnění Krista

Matouš nám říká, že Ježíš mluvil k zástupům v podobenství: „Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích k zástupům, a bez podobenství nemluvil jim, aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího: Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté věci od založení světa“ (Matouš 13:34–35).

Mnoha křesťanům znějí podobenství velice prostě. Ale podle Krista skrývá každé podobenství neuvěřitelné tajemství. V každém podobenství, které Ježíš řekl, existuje skrytá pravda o Božím království. A tato pravda se odkrývá jen těm, kdo ji pilně vyhledávají.

Mnoho věřících přelétne podobenství rychle zrakem. Domnívají se, že vidí samozřejmost, a rychle pokračují dál. Nebo pustí význam podobenství z hlavy, jako že pro ně neplatí. Tak se raději obrátí k Pavlovým dopisům a hledají „hlubší pravdy“. Chtějí teologii, která je pro ně jasně vyloží a do detailů vysvětlí.

Ale já přemýšlím o dvou podobenstvích, které Ježíš pověděl svým učedníkům. Podle mého názoru obsahují tato podobenství asi jednu z nejhlubších pravd, které by se měl každý věřící chopit:

„Opět podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk, skrývá, a radostí pro něj odejde a prodá všecko, což má, a koupí pole to. Opět podobno jest království nebeské člověku kupci, hledajícímu dobrých perel. Kterýž nalezna jednu velmi drahou perlu, odšel a prodal všecko, což měl, a koupil ji“ (Matouš 13:44–46).

Možná si myslíš: „Co je na těchto pravdách tak skrytého? Všichni víme, že Ježíš je perla největší ceny, poklad zakopaný na poli. To není žádné velké tajemství.“ Říkám ti, že v těchto dvou podobenstvích je ukrytá mana. A jen hrstka věřících ji nalezla. Proč? Protože ostatní si nikdy neudělali čas, aby kopali jako člověk v tomto podobenství. Opravdu, tyto dvě zoufalé postavy – kopající muž a houževnatý kupec – objasňují Ježíšův význam: po Božím tajemství musíme toužit víc než po všem ostatním v životě.

Bible jasně prohlašuje, že existují Hospodinova tajemství: „S upřímnými tajemství jeho“ (Přísloví 3:32). Tato tajemství nebyla od založení světa vyjasněna. Ale Matouš nám říká, že jsou ukryta, zakopána v Ježíšových podobenstvích. Tyto skryté pravdy mají moc křesťany skutečně osvobodit. Přesto jsou jen nemnozí ochotní platit vysokou cenu, aby je odhalili.

Nuže, všichni víme, že dar spasení je zadarmo. Ježíš zaplatil za naše spasení plnou cenu pro celou věčnost. „Spravedlivi pak učiněni bývají darmo, milostí jeho“ (Římanům 3:24). Navíc nás zve, abychom pili z jeho nevyčerpatelné studny milosti: „A kdo chce, nabeř vody života darmo“ (Zjevení 22:17).

Svědčil jsem o radosti, kterou tato milost přinesla, když jsem nedávno kázal v Itálii. Lidé v tisících proudili dopředu, aby na těchto shromážděních přijali Ježíše. Tito lidé neodrecitovali modlitbu hříšníka, ale modlili se z hloubi srdce, vzlykali, vyznávali, volali k Pánu. Byli zadarmo spaseni a osvobozeni mocí Ducha svatého.

Ale v podobenství o rozsévači Ježíš varuje, že ne každý, kdo ho vyzná, vytrvá ve víře. Podle tohoto podobenství padne některé semeno (evangelium) do dobré půdy. Toto semeno zapustí kořeny, poroste a ponese ovoce. Ale jiná semena padnou na kamenitou půdu a Satan je rychle ukradne.

Spousty věřících, obzvláště v charismatických kruzích, jsou přemáhány ohromným odpadlictvím. Mnozí se odvracejí od usvědčujících, duši burcujících kázání a vyhledávají učitele, kteří se líbí jejich tělu. Byli oklamáni tím, co Pavel nazývá „jiné evangelium, jiný Ježíš.“ Svrbí je uši ke slyšení kázání od kazatelů zaměřených na finanční prosperitu.

Viděli jsme, že se to děje, během naší evangelizace v Evropě. Italští křesťané nám vyprávěli o amerických evangelistech, kteří lidem vyprazdnili kapsy, naskákali do svých soukromých letadel a řekli: „Čau, sbohem!“

Ale Ježíš všechny tyto věci předpověděl. Díval se dopředu historií až k naší době a předpověděl všechno, co se stane: odmítnutí zbožných domluv, vzestup laciného evangelia, povrchní vyučování, které se líbí tělu, odpadání zástupů. On opravdu varoval, že v posledních dnech se láska mnohých věřících vytratí. Kdysi horliví služebníci se stanou vlažnými nebo dokonce chladnými. A obrátí Kristovu drahou milost v lascivnost. Budou mluvit o jeho odpuštění a požehnání, vše bez námahy pro každého. Lidem bude usnadněn jejich hřích. A velice to zarmoutí Pána, řekl, že je vyplivne ze svých úst.

Proto Ježíš svolal úzký kruh svých učedníků k soukromé schůzce. Písmo říká: „Tedy rozpustiv zástupy, šel do domu Ježíš. I přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Vylož nám podobenství o koukoli toho pole“ (Matouš 13:36). Ježíš chtěl otevřít oči svých následovníků pro hlubší význam jeho podobenství. Věděl, že potřebují pravdu, která je provede skrze časy velkého svodu.

Na tomto uzavřeném shromáždění jim Kristus pověděl dvě podobenství, která jsem zmínil již dříve, o pokladu na poli a perle veliké ceny. Tato dvě podobenství zabírají pouze tři verše v Bibli. Přesto jsou do nich vložena Pánova tajemství, která, jak řekl, byla skryta od založení světa. A obsahují jeho věčný záměr, aby byla zjevena jeho oddaným služebníkům.

Při pouhém rychlém čtení s použitím biblických komentářů je možné vydolovat z těchto podobenství nuggety pravdy. Ale to není to, o čem mluví celé Písmo, že máme dělat. Ježíš popsal muže, který kope intenzivně, zoufale. A jestliže jsou pravdy Božího království ukryty, zakopány hluboko v Kristových podobenstvích, musíme také pilně kopat, abychom našli zjevení.

Dovol, abych se tě zeptal: kdo je ochotný tvrdě pracovat, aby nalezl tato tajemství? Kdo bude trpělivě čekat na Pána, aby mu zjevil svá tajemství? Kdo bude dostatečně dlouho očekávat s Duchem svatým, aby se chopil jeho život dávajících pravd?

Věřím, že jsem nad těmito dvěma podobenstvími očekával dostatečně dlouho, abych získal pravdu, která je v nich ukrytá. Mohu o nich říci toto: jsou o nákladnosti vlastnění Krista.

Mnoho křesťanů prochází životem a docela jim stačí pouze víra, se kterou vyšli. Chtějí na Ježíši jen tolik, aby to stačilo do nebe. Možná z jeho podobenství dolují nějaké praktické pravdy, ale nikdy nehledají život dávající pravdu, která je hluboko v nich zakopána. Naproti tomu nám tato dvě podobenství říkají, že Kristovu vzácnou pravdu naleznou pouze hladoví, oddaní, věrní hledači. Ti, kdo o něj usilují celým svým srdcem, budou mít úplně otevřené oči pro tajemství překypujícího života.

Ježíš začíná tato dvě podobenství slovy: „Opět podobno jest království nebeské“ (viz Matouš 13:44). Kristus zde nemluví o nebi, jak o něm přemýšlíme my, o království ve slávě s Otcem. Ne, On poukazuje na království nebeské na zemi. V podstatě říká: „Zde je, jak můžete mít ve svém srdci plnost nebe právě teď. Ale nejdřív mi dovolte, abych vám řekl, co vás to bude stát, abyste toho dosáhli.“

Jak získáme nebe na zemi? Obě podobenství to objasňují: vlastněním Krista ve vší jeho plnosti. A to je drahé, nákladné úsilí.

„Opět podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk, skrývá, a radostí pro něj odejde a prodá všecko, což má, a koupí pole to“ (Matouš 13:44).

Především se chci zeptat, co je tím polem, které se tu popisuje? Představuje pokřesťanštěný svět. Je to každá oblast, kde bylo kázáno a přijato evangelium. Církev je přirozeně částí tohoto pole. Existuje domácí misijní pole a zahraniční misijní pole. A člověk, který pracuje na poli, představuje každého, kdo slouží Ježíši.

Tento člověk se ze spolehlivého zdroje dozvěděl, že poklad je zakopán někde na tomto poli. Rovněž nám dnes bylo řečeno: „V němžto jsou skryti všickni pokladové moudrosti a známosti“ (Koloským 2:3). Zatímco dělníci na jiných polích pracují vlažně, tento člověk začíná zuřivě kopat. Tráví hodiny, dny, týdny houževnatým hledáním pokladu.

Kdo je tento člověk? Představuje každého věrného, oddaného služebníka, který slyšel, co říkali proroci o Ježíši: „Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté věci od založení světa“ (Matouš 13:35). Tento člověk se nestará o to, co si o něm ostatní myslí. Přiložil své srdce k vykopání Božího skrytého pokladu. A ví, že jediný způsob, jak ho najít, je hledat ho vším, co má. A tak kope a kope a je naprosto umanutý ho vypátrat.

Co je tím pokladem, který hledá? Je to neuvěřitelný objev, že Kristus je všechno, co potřebuje. Jeho poklad je poznání, že všechna radost, směr a cíl, vskutku pravé, skutečné nebeské bohatství jsou jeho v Ježíši. Nezáleží na tom, jakým zkouškám a testům musí čelit. Ví, že v Kristu dostal všechny zdroje. Ježíš je jeho všechno ve všem.

Když tento člověk konečně nachází poklad, udělá prazvláštní věc: okamžitě ho skryje. „Kterýž nalezna člověk, skrývá“ (Matouš 13:44). Co to tu dělá? Proč by měl skrýt toto nádherné, nově nalezené bohatství?

Klíč nacházíme v Pavlově svědectví. Apoštol nám říká: „Ale když se zalíbilo Bohu, kterýž mne byl oddělil… a povolal skrze milost svou, zjeviti Syna svého mně, abych jej kázal mezi pohany, hned jsem se neporadil s tělem a krví; aniž jsem se vrátil do Jeruzaléma k těm, jenž prve byli apoštolé nežli já, ale šel jsem do Arabie“ (Galatským 1:15–17).

Pavel dostal neuvěřitelné zjevení Krista. Tak proč se rozhodnul, že ho udrží v tajnosti? Protože tento poklad byl pro něj opravdu vzácný, dražší než cokoliv. Víš, Pavel se za tuto pravdu postil, modlil se za ni, pilně ji hledal. Sloužil Bohu s horlivostí jako farizeus, ale bez znalosti pravdy (viz Římanům 10:2). A když teď nalezl pravdu, kterou byl Kristus, nechtěl o ni být okraden.

Tak Pavel odešel do Arábie, aby svůj poklad skryl. V podstatě „prodal všechno, co měl, aby koupil pole, na němž byl zakopán poklad“ (viz Matouš 13:44). Pavel prohlašoval: „Nechci, aby mě kdokoli nebo cokoli odlákalo od této velké pravdy, kterou jsem nalezl v Kristu. Nechci o ni právě teď slyšet mínění nikoho jiného. Dostal jsem ji, abych ji měl pro sebe. A budu se o ní sdílet s ostatními teprve tehdy, až úplně porozumím velkoleposti toho, co jsem nalezl.“

Představuji si pracujícího na poli z podobenství, jak žasne nad pokladem, který nalezl. Jakmile otevřel truhlu, vyzdvihnul svůj poklad, prozkoumal ho a radoval se z něj. Ale náhle vytušil, že nestačí se ho dotýkat a zírat na něj. Řekl si: „Musím ho mít. Musím ho absolutně vlastnit. Když to udělám, bude mě doprovázet až do dne mé smrti.“

Pavel je příkladem těch, kdo objevili neocenitelný poklad – zjevení Krista v srdci. Kopal do hloubky, nalezl poklad a byl přešťastný ze svého objevu. Přesto ho schoval hluboko ve svém srdci. Říkal: „Nestačí mi pouze obdivovat Ježíše nebo nad Ním žasnout. Potřebuji, aby ve mně žil. Musím ho mít jako svůj skutečný život. Nepotřebuji žádnou další teologii o Spasiteli. Strávil jsem celý život tím, že jsem se učil doktríny. To jediné, na co se teď zaměřím, je znát Krista a vlastnit Ho. Chci, aby Ježíš žil skrze mě, a chci zemřít svému starému já.“

Když Ježíš říká, že člověk pracující na poli „prodal“ všechno, co měl, řecký význam pro to je vzdát se nebo vyměnit. To označuje záměnu majetku, zboží nebo služeb bez předání peněz. Jinými slovy, cokoliv se hledá, nedá se koupit.

Tohle otvírá význam podobenství ještě dál. Ježíš říká: „Nemůžeš si koupit duchovní věci za materiální věci.“ Pavel tuto pravdu prožil. Nevlastnil nic než šaty a možná nějaké nástroje na šití stanů. Ale tady je, co to Pavla stálo, aby se chopil svého pokladu: „Ale to, což mi bylo jako zisk, položil jsem sobě pro Krista za škodu. Nýbrž i všecky věci pokládám škodou býti pro vyvýšenost známosti Krista Ježíše Pána mého, pro nějž jsem to všecko ztratil, a mám to jako za lejna, abych Krista získal“ (Filipským 3:7–8).

Náš Stvořitel Otec vlastní všechny věci. A on vlastnil pole, kde byl poklad zakopán. Nuže, On věděl, že člověk, který kopal na poli, byl chudý. Ostatně bohatý člověk nepotřebuje manuálně pracovat. Takže tento pracovník na poli musel přijít k vlastníkovi a směňovat, aby koupil pole.

Víme, že duchovní věci nemůžeme koupit za peníze. Tak jak je možné něco koupit od našeho požehnaného Otce? Izaiáš odpovídá: „Poďte, kupujte a jezte, poďte, pravím, kupujte bez peněz a bez záplaty víno a mléko“ (Izaiáš 55:1). Jinými slovy Bůh říká: „Jakou to pro tebe má cenu? Ale nepřemýšlej v penězích. Mluv se mnou o schopnostech, talentech a službách.“

Po staletí se bohatí lidé snažili získat věčný život tím, že se vzdali svého bohatství. Zřekli se hradů, zámků, pozemků a statků, majetku, ohromných stád, šperků a pěkného oblečení, všechno ve snaze vyhrát Krista. Stali se z nich chuďasové, skrovně jedli a oblékali se do zvířecích kůží. Ale nikdo nemůže tímto způsobem nikdy najít Ježíše.

Věřím, že Pavel strávil své měsíce v Arábii tím, že směňoval s Otcem. Představuji si ho, jak se ptá: „Pane, jak mohu mít úplné bohatství Krista? Co to obnáší?“ Otec odpovídá: „Řeknu ti, Pavle. Dej mi všechnu svou samospravedlnost. Potom ti dám Kristovu spravedlnost. Dej mi všechny své dobré skutky, své snažení, abys mě potěšil. A já ti dám Kristovu svatost skrze víru samotnou.“

„Vydej mi všechny své záměry, cíle, ambice, sny, touhy, plány, naděje. A já ti dám Krista samotného, aby žil v tobě a skrze tebe. Jeho touhy se stanou tvými touhami. A poznáš radost a štěstí, které ti žádný úspěch nebo výkon nemůže nikdy dát.“

„Dej mi svůj nejlepší čas. Dej mi všechnu svou důvěru a jistotu, všechny své zájmy. Potom vyhraješ Krista. Budeš vlastnit jeho moudrost a intimnost, všechno bez peněz. Pověz mi, Pavle, stojí ti výhra Krista za to všechno?“

Pavel opravdu vyhrál Krista. Pavel se vynořil z pouště a plně vlastnil svůj poklad. Teď svědčil: „Starý Pavel je mrtvý. A Kristus žije ve mně. Všechny mé ambice, má ctižádost jsou pryč. Všechno, co jsem chtěl dělat nebo být předtím, jsem za sebou zanechal na poušti. Nalezl jsem poklad svého života a je pro mě dostačující. Ježíš je všechno, co kdy budu potřebovat.“

Můžeš se ptát: „Kde je skryté tajemství v tomto podobenství o pokladu? Jaké tajemství je tam zakopáno?“ Pavel nám dává odpověď: „Jenž jest tajemství skryté od věků a národů, nyní pak zjevené svatým jeho. Jimžto Bůh ráčil známo učiniti, kteraké by bylo bohatství slavného tajemství tohoto mezi pohany, jenž jest přebývání Krista v vás, kterýž jest naděje slávy“ (Koloským 1:26–27).

Krátce, tajemství je Kristus sám v tobě. Pravý poklad z nebe žije v tobě, ty ho vlastníš.

„Opět podobno jest království nebeské člověku kupci, hledajícímu dobrých perel. Kterýž nalezna jednu velmi drahou perlu, odšel a prodal všecko, což měl, a koupil ji“ (Matouš 13:45–46).

Kdo je kupec v tomto podobenství? Řecký původ ho vykládá jako cestujícího velkoobchodníka. Tento kupec byl také prubířem nebo zkoušečem. Jinými slovy, živil se oceňováním drahých perel podle jejich kvality a ceny.

Nuže víme, že Ježíš je ta perla obrovské ceny, kterou kupec hledá. On je velice drahý, má nevyčíslitelnou hodnotu, protože kupec prodává všechen svůj ostatní majetek, aby Ho získal. Já se ptám, kdo byl prvotním majitelem této drahé perly? A proč by měl být ochotný ji vydat?

Věřím, že nalézáme význam perly v Božím věčném záměru. Samozřejmě, že perla patří Otci. On vlastnil Krista, jako každý otec vlastní svého vlastního syna. Opravdu, Ježíš je Otcovým nejcennějším a nejhodnotnějším majetkem.

Pouze jediná věc mohla způsobit, že se Otec vzdal této neocenitelné perly. Udělal to z lásky. On a Jeho Syn učinili smlouvu před stvořením světa. A v této smlouvě Otec souhlasil, že vydá svého Syna. Vzdal se ho jako oběti za tím účelem, aby vykoupil lidstvo.

Apoštol Petr poukazuje na vysokou cenu tohoto vzácného daru. Mluví o drahé krvi Krista, naší perly ohromné ceny. Ale když vedoucí kněží zkoumali tuto perlu, ohodnotili ji na pouhých třicet kousků stříbra. „A vzali třidceti stříbrných, mzdu ceněného, kterýž šacován byl od synů Izraelských“ (Matouš 27:9). Přemýšlej o tom: Bůh vesmíru dal svou vzácnou perlu všem k dispozici. Přesto mu tito muži přikládali malou nebo žádnou cenu. Někteří ho dokonce nazývali padělkem, napodobeninou.

Říkám ti, Bůh se dnes musí rmoutit, když vidí, jak malou hodnotu jeho lidé připisují této neocenitelné perle. Pro některé není Kristus víc než muzejní kousek. Je umístěn pod sklem, bez naděje na kontakt nebo dotek. Lidé ho navštěvují jednou za týden, aby Ho obdivovali nebo Ho chválili. Zírají na jeho kříž a žasnou nad jeho obětí se slovy: „Jaká nádhera. Jak neobyčejně skvělé.“ Ale nikdy perlu nevlastní. Nesměňují s vlastníkem, nejsou rozhodnuti vlastnit ji za každou cenu.

Milovaný, Bůh má v úmyslu, aby jeho perlu nalezli ti, kdo jsou posedlí, aby Ho vlastnili. Je to, jako by říkal: „Moje perla je k dispozici pouze pro ty, kdo Mu přidělili ohromnou cenu.“

Takže kupec v tomto podobenství představuje velice malý okruh dnešních věřících. Tito služebníci nalezli v Ježíši odpověď na každou potřebu a volání svých srdcí. Stal se ústředním bodem jejich životů. Přiložili svá srdce, aby usilovali o tuto výhru vším, co je v nich. A oni se ho chopí za každou cenu, ať to stojí, co to stojí.

Vzpomeň si, tato perla byla neocenitelná. Nedala se koupit za žádné peníze. Na zemi prostě neexistovalo dost zlata a stříbra, aby se dala porovnat její cena. A kupec to věděl. Uvědomil si, že by mohl strávit celý svůj život hromaděním bohatství, aby ji získal, ale všechno jeho úsilí by bylo marné.

Představuji si kupce, jak říká vlastníkovi: „Podívej, já musím mít tuhle perlu. Rád s tebou směním celý svůj život služby. O cokoliv mě požádáš, to udělám. Jen ať ji mám.“ Otec mu s láskou odpověděl: „Dej mi své srdce. To je ta cena.“ Dále čteme: „Kterýž nalezna jednu velmi drahou perlu, odšel a prodal všecko, což měl, a koupil ji“ (Matouš 13:46).

Tento kupec prodal svou duši za perlu. Stálo ho to jeho mysl, tělo a ducha, „všechno, co měl.“ Ale vlastník mu řekl, že na oplátku získá toto: „Ano, budeš mým otrokem. Ale budeš pro mne mnohem víc než to. Víš, tím že mi dáš své srdce, dovoluješ mi, abych tě adoptoval. Hodlám tě učinit částí mé rodiny. Potom budeš mým dědicem. To znamená, že budeš vlastnit perlu spolu se mnou. Bude jak moje, tak tvoje.“

Kristus je truhla s pokladem na poli. A v Něm jsem našel všechno, co kdy budu potřebovat. Pro mě to znamená následující:

Už se nesnažím najít smysl života ve službě. Již se nesnažím o naplnění v rodině nebo přátelích. Nepotřebuji již něco stavět pro Boha nebo být úspěšný nebo se cítit užitečný, prospěšný. Nesnažím se již držet krok s davem ani se nepokouším něco dokázat. Nehledám již způsoby, jak se líbit lidem. Nesnažím se už vymýšlet nebo zdůvodňovat své východisko z nesnází.

Našel jsem, co jsem hledal. Můj poklad, má perla, je Kristus. A všechno, co po mně Majitel žádá, je: „Davide, miluji tě. Dovol, abych tě adoptoval. Již jsem podepsal papíry krví svého vlastního Syna. Teď jsi spolu s ním dědicem všeho, co vlastním.“

Stále ještě jsem v procesu, kdy prodávám všechno, co mám. Stále ještě dávám Otci svůj čas, své myšlenky, svou vůli, své plány. Ale vím, že to všechno směňuji za poklad. Vzdávám se toho, abych koupil živou vodu, chléb života, mléko a med radosti a pokoje. A vše to činím bez peněz. Stojí mě to mou lásku, mou důvěru, mou víru v jeho Slovo.

Jak výhodná koupě. Vzdávám se svých špinavých cárů sebejistoty a dobrých skutků. Odložil jsem své obnošené boty vlastního snažení a usilování. Zanechal jsem bezesných nocí na ulicích pochybností a strachu. A na oplátku jsem byl adoptován Králem.

Drahý svatý, tohle všechno se děje, když vyhledáváš perlu, poklad, dokud ho nenajdeš. Ježíš ti nabízí všechno, kým je. Přináší ti radost, pokoj, smysl, cíl, svatost. A stává se tvým vším: tvým probuzením, tvým spaním, tvým ránem, odpolednem a večerem.

Takže, jakou má pro tebe cenu? Abys ho získat, bude tě to stát možná víc, než jsi ochotný zaplatit. Přesto na tebe naléhám: začni dnes kopat.