Chceš opravdu slyšet, co Bůh říká?

Před několika týdny jsem požádal ty, kteří jsou v adresáři naší elektronické pošty, aby nám napsali a pověděli o jejich církvi. Jinými slovy, je-li vaše církev dobrá, povězte nám o tom – nebo, prochází-li vaše církev obtížnými časy, povězte nám proč. Požádal jsem, aby nikdo nejmenoval svou církev ani pastora, a aby předaná informace byla bez pomluv, hořkosti a zášti. Prostě jsem chtěl změřit duchovní tep církví v Americe.

Tisíce dopisů se hrnulo z celých Spojených států a Kanady. Moje žena Gwen a já jsme je četli mnoho dní. Slyšet volání srdcí tolika křesťanů bylo užitečné a přece depresívní – poučné a přece šokující!

Díky Bohu za všechny vřelé zprávy jak od církví, tak od pastorů. Typickou reakcí (objevila se v jednom z každých šesti nebo sedmi dopisů) bylo:

„V naší církvi je všechno v pořádku. Náš pastor je pravý Boží muž, který se nebojí kázat Slovo. Je milující, přesto odvážný. Náš příjem je velký, rosteme. Chvály se zlepšují. Nemůžeme se dočkat dalšího shromáždění.“

Ale drtivá většina dopisů, které jsme dostali, byla od lidí duchovně zraněných. Psali srdcervoucí dopisy o strnulosti ve své církvi. Téměř bez výjimky začínali: „Milujeme našeho pastora, ale…“

Pokračují v psaní: „Naše církev je nudná. Mnoho lidí spí během kázání! Pastor se bojí někoho urazit, a zřídka káže něco negativního…“

„Duchovně umíráme a nemůžeme najít církev, která by byla jakkoliv lepší. Toužíme vidět vylití Ducha svatého – slyšet usvědčující, plamenné slovo z nebe! Pastor neustále káže: ‚Milujte, milujte, milujte‘ – ale ‚milujeme‘ jeden druhého přímo k duchovní chladnosti!“

Napsali nám také pastoři: „Potřebujeme povzbuzení! Pracovní zatížení je zdrcující. Naši lidé říkají, že chtějí slyšet pravdu, že chtějí domluvu a odhalení hříchu. Ale když mě vede Duch a já je napomínám, odcházejí!“

Jeden pastor řekl: „V minulých dvou letech jsem byl vyhozen ze tří církví. Lidé mi říkali, že chtějí, abych kázal nekompromisně. Ale když jsem to udělal (a udělal jsem to v lásce), odmítli to poslouchat! Zajímalo by mě, zda tu zůstal někdo, kdo chce opravdu slyšet pravdu.“

Věřím, že Bůh má dnes množství zbožných pastorů. Ale pro nájemce vydal prorok Jeremiáš toto pokárání: „Běda pastýřům hubícím a rozptylujícím stádce pastvy mé, dí Hospodin“ (Jeremiáš 23:1). „Nebo jakož prorok, tak kněz pokrytství páchají. Také v domě svém nacházím nešlechetnost jejich, dí Hospodin“ (verš 11).

Jeremiáš nazývá tyto muže „proroky ze Sodomy“ – a sepisuje seznam druhů špatnosti, které v nich viděl:
 

1. Na vrchu seznamu bylo cizoložství – pastoři s očima plnýma chtíče! Jsou smyslní, tělesní, mají toulavé oči.
2. Chodí ve lžích – pravda v nich není.
3. Upevňují činitele nepravosti v jejich zlých způsobech. Neodhalují hřích svých prominentních členů, protože tím riskují zastavení příjmů z jejich desátků!
4. Vyslovují vize, které nejsou od Boha – ale poněkud tělesné vize, které jsou úmyslně určené k budování jejich vlastního ega a reputace.
5. Povzbuzují ty, kdo činí kompromisy, obávajíce se, že ztratí jejich náklonnost a podporu.
6. Propagují osobní sny a říkají: „Tak řekl Bůh,“ když to Bůh neřekl.
7. Používají lehkost (žertují) za kazatelnou – ne zdravý humor, když je to vhodné, ale mělké vtipkování!
8. Půjčují si zprávy od jiných – nemají žádné vlastní slovo od Boha.
9. A což je ze všeho nejhorší, mají samoobslužné poselství. Jeremiáš o nich řekl: „…prázdných vás zanechávají. Vidění srdce svého mluví, ne z úst Hospodinových. Ustavičně říkají těm, kteří mnou pohrdají: Pokoj míti budete, a každému chodícímu podle zdání srdce svého říkají: Nepřijde na vás nic zlého“ (Jeremiáš 23:16–17).

Milovaný, můžeš dnes slyšet toto poselství z kazatelen všude napříč Amerikou: „Nebojte se – Amerika bude opět požehnaná! Budeme prosperovat, všechno bude skvělé. Všechno děláme dobře! Amerika bude opět zvláštní pro Boha…“

Ale smutnou pravdou je, že mnozí, kteří kážou toto sentimentální poselství, ztratili své pomazání. Bůh k nim již více nemluví – protože žijí v hříchu!

Spousty pastorů, evangelistů a učitelů nemají právo stát za kazatelnou, protože jsou nečistí! Plíží se do video obchodů, a potom sedí ve svých studovnách a dívají se na svinstvo z jámy pekla. (Vím, že to je pravda, protože dostáváme dopisy budící soucit od jejich manželek!) Jejich oči a mysli jsou stále rozzářené nahotinami a smilstvem všeho druhu. Mnoho z těchto zkažených námezdníků musí být vyvedeno pryč ze služby – zatracují množství důvěřivých ovcí a posílají nespočetně mnoho mladých lidí do pekla!

Ale Jeremiáš mluví také o dalším druhu pastorů: „Jejich služebníci, proroci!“ Tito byli muži modlitby, plní pravdy a Ducha svatého. Byli skutečnými pastýři – svatí, nevinní, nebojácní služebníci, kteří byli „posláni k vám… nastupující brzy“ (Jeremiáš 23:4).

Bible říká, že tito muži „stáli v radě Hospodinově“ (verš 18). Slovo pro „stát“ v tomto verši jinými slovy znamená, že měli společenství vzájemného porozumění s nebeským Otcem! Znovu a znovu najdeš v Bibli tuto kvalitu v každém Božím muži. Eliáš stál před hříšným Achabem a řekl: „Přišel jsem k tobě, králi, protože jsem stál před Hospodinem!“

„Nebo kdo… viděl… slovo jeho… kdo pozoroval slova jeho, neb vyslechl je?“ (Jeremiáš 23:18). Proroci slyšeli radu od Hospodina – pochopili ji a kázali ji! Bůh říká tomuto druhu služebníků „jistě že by byli ohlašovali slova má lidu mému, a byliť by je odvraceli od cesty jejich zlé, a od nešlechetnosti předsevzetí jejich“ (Jeremiáš 23:22). Nebojí se odhalit hřích v Božím domě, bez ohledu na to, koho usvědčí!

Jeremiáš sám byl všechno, co by mohl hladový sbor (shromáždění) požadovat od pastýře. Byl uzavřený s Bohem; nemohl být koupen za žádnou cenu; plakal nad hříchy Božího lidu. Byl vždy připraven položit svůj život za církev – a skutečně byl uvržen do vězení a do vražedné bahnité jámy za mluvení pravdy.

Písmo nám chvíli co chvíli říká, že Jeremiáš čekal v Boží přítomnosti, dokud „se k němu nestalo slovo Hospodinovo“. (Toto rčení se v knize Jeremiáše objevuje více než padesátkrát!)

V oněch dnech nebyl nedostatek pravých slov od Hospodina. Skutečně, Hospodin měl vždy své pravé proroky a pastory, dokonce v časech kompromisů a úpadku. Co chvíli čteš: „A slovo Hospodinovo stalo se k Izaiášovi… k Jeremiášovi… k Ezechielovi…“ Stalo se k Danielovi, Ozeášovi, Joelovi, Amosovi, Jonášovi, Micheášovi, Abakukovi, Sofoniášovi, Aggeovi, Zachariášovi a Malachiášovi.

A Boží slovo bylo vždy jasné varování – plné soudu proti hříchu, přesto plné naděje pro kajícího. Bylo to volání po oddělení se od bezbožnosti – a neustálému životu svatosti!

Obvykle zde byly tři odezvy na slovo pravdy. A vidíš ty stejné odezvy mezi křesťany dnes:

Izraelité neměli v úmyslu opustit své hříšné cesty. Raději chtěli jemné, konejšivé slovo. Prorok Izaiáš o nich napsal:

„Že lid tento zpurný jest, synové lháři, synové kteříž nechtí poslouchati zákona Hospodinova, kteříž říkají vidoucím: Nemívejte vidění, a prorokům: Neprorokujte nám toho, což pravého jest, mluvte nám pochlebenství, prorokujte oklamání“ (Izaiáš 30:9–10).

Zpočátku jsem měl těžký čas, abych přijal tuto pasáž. Myslel jsem si: „Existují i dnes Boží děti, které by skutečně vyžadovaly na svých pastorech oklamávající poselství?“

Ano existují! Možná jsi je neslyšel říkat tato slova – ale můžeš vidět jejich reakci, když pastor přináší mocné prorocké slovo. Opouštějí církev a myslí si: „Nemohu přijmout tento druh kázání – znervózňuje mě to! Dávám přednost jednoduchému biblickému učení o tom, jak se vyrovnat se svými problémy.“

Milovaný, to je téměř parafráze toho, co řekl Izaiáš o tom, co chtěl Izrael: „Sejděte z cesty, svozujte od stezky, nechať se vzdálí od tváří naší Svatý Izraelský“ (Izaiáš 30:11). Oni tolik pohrdali každým Božím odhalením hříchu, že požadovali, aby bylo každé takové poselství zastaveno!

Hospodin varuje ty, kdo nechtějí slyšet pravé Boží slovo: „Protože opustili zákon můj, kterýž jsem jim předložil, a neposlouchali hlasu mého, aniž chodili za ním, ale chodili za myšlenkami srdce svého… proto… já nakrmím je, totiž lid tento, pelyňkem, a napojím je vodou jedovatou“ (Jeremiáš 9:13–15).

Bůh varuje: „Můžeš si zvolit, že budeš trvat na takovém druhu kázání – konejšivém, útěšném, povzbuzujícím, něžném a lehkém. Ale je to jed! Nasáváš smrt!“

Král Sedechiáš nejlépe znázorňuje tento druh lidí. Byl mužem velké moci, vlivu a autority. Jeho otec Joziáš byl zbožný muž – a tak víme, že Sedechiášova minulost byla ve svatosti a Božích věcech. Přesto, když tento muž zdědil trůn, neměl čas na Hospodina – tak tomu bylo, dokud neudeřila krize!

Jeruzalém byl náhle obležen – obklíčen nelítostnou kaldejskou armádou, silnou a mocnou! Nakonec tam byl nedostatek chleba a vody málo. Sedechiáš si zavolal Jeremiáše a úpěnlivě ho prosil: „Modli se medle za nás Hospodinu Bohu našemu“ (Jeremiáš 37:3). Jako mnozí, kteří čelí bouřlivým časům, vypadalo to, že Sedechiáš chce znát pravdu. Zněl tak upřímně – když volal národ k modlitbě!

Ale Jeremiáš prorokoval králi zkázu. V ten čas se obkličující Kaldejští dověděli, že se ze západu přibližuje faraón s obrovskou armádou. Panika zasáhla kaldejský tábor a začali prchat: „nebo uslyšavše Kaldejští, kteříž oblehli byli Jeruzalém, pověst o nich, odtrhli od Jeruzaléma“ (verš 5).

Představ si jásání na vrchu Jeruzalémským zdí, když Izraelci zpozorovali, že nepřítel prchá! Můžeš slyšet všechny vůdce, soudce a úředníky: „Naše zdi nejsou zbořené – naše město nehoří. Tolik pro starou Jeremiášovu zasmušilost a zkázu!“

Věřím, že tu noc teklo víno a jídla bylo hojně, když otevřeli dokořán brány a oznámili týden oficiálních oslav: „Krize je zažehnaná – pojďme oslavovat!“ Podle pravé lidské přirozenosti vypustil každý ze své mysli krizi a vrátil se zpět k denním záležitostem. Král Sedechiáš se musel cítit trapně pro své volání k modlitbě a myslel si: „Jak jsem mohl být tak vyburcován a postrašen tím prorokem?“

Nuže, kdo myslíš, že byl tu noc nejvíc posmívaným a zesměšňovaným člověkem? Ten, kdo prorokoval zkázu! Když Jeremiáš zpozoroval opuštěné vršky střech, musel si myslet: „Hospodine, Tys mi řekl, abych prorokoval soud – ale podívej, co se stalo! Kaldejští jsou pryč, ekonomická krize je zažehnaná. Řekl jsi, abych varoval, že naše ženy a děti budou zavražděny a město že shoří. Ale není zde žádné krveprolití, žádný nedostatek. Bylo to všechno z mé mysli?“

Náhle, říká Písmo: „Stalo se pak slovo Hospodinovo k Jeremiášovi“ – Opět! Řekl mu, aby šel ke králi Sedechiášovi a prorokoval, že se Kaldejští obrátí – že se vrátí a dokončí své dílo!

Jeremiáš musel křičet: „Ne, Pane – už ne! Kdo mi teď uvěří?“ Ale šel na královský dvůr a volal: „Sedechiáši! Kaldejští se vracejí – a vypálí Jeruzalém!“

Sedechiáš musel v nevíře vrtět hlavou – to všechno už předtím slyšel! Prostě Jeremiáše ignoroval a vrátil se k veselici s ostatními. Ale za nedlouho přijel zvěd s novinou: „Kaldejští jsou zpátky.“ Obležení pokračovalo – a tentokrát Kaldejští neodtáhli!

Sedechiáš opět předvolal Jeremiáše – tentokrát tajně – a ptal se ho: „Stalo-li se slovo od Hospodina?“ (Jeremiáš 37:17). Jinými slovy: „Skutečně chci vědět, co Bůh říká!“

Jeremiáš odpověděl: „Ano, stalo. Budeš zajat Babylonským králem!“ Ale Sedechiáš to stále ještě nepřipustil. Jenom se zatvrdil – protože to nebylo to, co chtěl slyšet!

Nakonec se stav v obleženém městě zhoršil. Hladové matky vařily a jedly své děti. Nic nezbylo – a konec nebyl v dohledu. Jak král chodil podél zdi v pytlovině, díval se na všechnu tu škodu – a naposled zavolal Jeremiáše. Zavedl proroka do svého pokoje soukromým vchodem: „…a řekl král Jeremiášovi: Zeptám se tebe na něco, netaj přede mnou ničehož“ (Jeremiáš 38:14). Jinými slovy: „Řekni mi tvrdou pravdu bez lahodných slov. Skutečně chci slyšet, co Bůh v tomto čase říká!“

Milovaný, mnoho lidí říká: „Chci slyšet slovo od Boha! Chci ho přímé, nekompromisní, čisté.“ Ale můžeš si být jist: Tito lidé nikdy nepřijmou, co Bůh říká, protože jejich pýcha jim brání ve slyšení, když přichází pravda!

Jeremiáš řekl králi, aby se vzdal Kaldejským – a že on, jeho rodina a lidé budou žít. I město bude ušetřeno. Ale když se nevzdá, bude všechno zničeno – a on zemře!

Sedechiáš odpověděl: „Nemohu to udělat – bojím se Židů, kteří se již vzdali. Budou se mi posmívat, zostudí mě – roztrhají mě na kusy!“ Opravdu odmítl přijmout Boží slovo pro sebe. Přestože všichni zemřeli a město padlo, jeho pýcha byla stále nedotčená!

Sedechiáš se nakonec pokusil uprostřed noci o únik, ale byl zajat. Jeho synové byli zabiti před jeho očima, jeho manželky byly zmordovány, a jeho oči byly vypáleny z očních důlků – vše pro jeho pýchu!

Když jsem četl všechny ty dopisy vzbuzující lítost od křesťanů, kteří říkají: „Potřebujeme mocné, ryzí slovo z Hospodinova srdce,“ modlil jsem se: „Ó Bože, kde jsou naši novodobí Jeremiášové? Kde jsou pastoři, kteří se nebudou bát kázat svatost?“

Ale byl jsem šokován a překvapen z Boží odpovědi. Řekl mi: „Davide, mnozí říkají, že chtějí slyšet Mé slovo pro ně – a je zde svatý zbytek, který vzdychá a pláče nad špatností, bezbožností v zemi. Prahnou po pravdě a touží mě poslouchat. Přesto zástupy neposlechnou, když se jim přinese pravda! Odmítnou jakékoliv poselství, které se dotkne jejich oblíbených hříchů nebo model!“

Jak jasně je to ilustrováno ve 42. kapitole Jeremiáše! Jenom zbytek zůstal a vedl je Jochanan. Rozhodli se utéct do Egypta – tábořili venku v Betlémě a navštívili Jeremiáše, aby se pokusili získat slovo od Hospodina:

„Uslyš medle nás v ponížené prosbě naší, a modli se za nás Hospodinu Bohu svému, za všecken ostatek tento… ať nám oznámí Hospodin Bůh tvůj cestu, po níž bychom jíti, a co činiti měli… Nechť jest Hospodin mezi námi svědkem pravým a věrným, jestliže podle každého slova, pro něž poslal tě Hospodin Bůh tvůj k nám, tak se chovati nebudeme. Buď dobré aneb zlé, hlasu Hospodina Boha našeho, pro nějž tě vysíláme k němu, uposlechneme, aby nám dobře bylo, když uposlechneme hlasu Hospodina Boha našeho“ (Jeremiáš 42:2–6).

Slyšel jsi někdy lidi, kteří by se zdáli opravdovější ve slyšení ryzího slova od Boha? Řekli: „Nutně potřebujeme pravdu! Cokoliv nám řekneš, poslechneme to – ať se nám to líbí nebo ne!“

Tak se Jeremiáš zavřel s Bohem na deset dní. Musel se modlit: „Bože, slyšel jsi, jak volali po tvém ryzím slově. Dej mi slovo z tvého srdce!“

Ale Hospodin mu odpověděl: „Lžou! Nechtějí slyšet mé slovo. Jsou plni modlářství! Oni pouze říkají, že chtějí pravdu – ale již se rozhodli, že budou jednat po svém!“

Jeremiáš k nim přišel s Božím slovem: „Jestliže navrátíce se, zůstanete v zemi této, zajisté že vzdělám vás, a nezkazím, anobrž vštípím vás, a nevypléním… Nebojtež se krále Babylonského… neboť s vámi jsem, abych vás vysvobozoval a vytrhoval vás z ruky jeho…“

„Ale řeknete-li: Nezůstaneme v zemi této… ale do země Egyptské vejdeme… jistě stane se to, že meč, kteréhož se bojíte, tam v zemi Egyptské vás postihne… a tam zemřete“ (Jeremiáš 42:10–16).

Vůdci obvinili Jeremiáše, že mluví falešně – a, přesně jak řekl Bůh Jeremiášovi, rozhodli se jít svou vlastní cestou. Řekli: „Do země Egyptské vejdeme, kdež neuzříme boje, ani zvuku trouby neuslyšíme, a chleba lačněti nebudeme“ (Jeremiáš 42:14).

Vůdci ostatku řekli: „Je tu příliš boje. Jsme unaveni ze slyšení všech polnic a hřmění!“ Tak odešli svou vlastní tvrdošíjnou, vzdornou cestou – a zemřeli mečem, jak řekl Bůh, vyjma mizivého počtu.

Toto je obraz mnoha křesťanů posledního dne, unavení ze slyšení prorockých polnic oznamujících přicházející soud, oslabení duchovním bojem a životními bitvami. Říkají: „Prosím, nech mě samotného! Již žádné usvědčující shromáždění nebo kázání, které mě rozčiluje. Toužím jen po hezkém, tichém, lahodném místě k uctívání.“

Jsi unavený ze slyšení toho všeho? Zeslábl jsi tolik, že si myslíš: „Chci jen trochu klidu – nemohu existovat v takovém druhu napětí!“ Nebo chceš skutečně slyšet čistou pravdu? Chceš, aby Boží prorok ukázal prstem na tvé srdce a řekl: „Nejsi pilný v hledání Boha – tvé srdce chladne! A nejsi schopen přijmout od Něj žádné slovo, dokud nebudeš jednat se svým modlářstvím!“

Musel jsem této otázce také čestně čelit: „Chci skutečně slyšet, co Bůh říká? Má čestná odpověď je: Ne, Pane – doopravdy nevím, zda chci slyšet všechno, co musíš říci. Nevím, zda chci, abys pronikal tak hluboce, jak Ty chceš – protože nevím, zda to zvládnu. Nevím, jestli chci slyšet něco víc o Tvém strašlivém soudu, který padá na Ameriku. Slyšel jsem tolik, že jen Tvá milost mě držela nad tím!“

Nedávno se mě zeptal mladý pastor: „Proč potřebujeme vědět, co je před námi? Nemůžeme zůstat na tom, že jsme v Božích rukou, a radostně jít svou cestou?“

Milovaný, Hospodin nás varuje, aby nás připravil! Víš, On přichází pro připravenou Nevěstu – a ví, že o tomto ohni, který padá z nebe, nás dopředu varuje v lásce: „Poněvadž tedy to všecko má se rozplynouti, jací pak vy býti máte v svatých obcováních a v pobožnostech“ (2. Petr 3:11). Nebudeme panikařit, až zasáhne soud – budeme vybudováni a připraveni!

Právě teď věřím, že Bůh promlouvá varování pro New York City. A já jsem zápasil s Jeho krutým slovem, když jsem připravoval toto poselství. Modlil jsem se: „Pane, skutečně se to stane?“ Znovu a znovu jsem slyšel tichý, slabý hlas: „Kaž to – varuj! Ti, kdo chtějí pravdu, to přijmou!“

Drahý svatý, toto varování nemá v úmyslu nikoho postrašit. Je míněno jen pro tebe, abys to vzal k Pánu a modlil se. Tohle je to, co věřím, že mi Bůh ukázal:

Třicet dní bude dopadat takový trest na New York City, jaký svět dosud neviděl. Bůh nechá padnout zdi! Bude zde nepředstavitelné násilí a drancování – přes tisíc ohňů bude hořet ve stejnou dobu po celém velkoměstě a všech jeho okresech. Times Square bude v plamenech a plameny, které budou stoupat k nebi, budou vidět míle daleko. Požární vozy nebudou schopné to zvládnout!

Vlaky a autobusy budou několik týdnů mimo provoz. Budou ztracené miliardy dolarů. Zábavné podniky na Broadway budou bez přestání po týdny kompletně zastavené. To způsobí, že firmy opustí město v nezadržitelném amoku. Násilí bude tak hrozné, bude to šokovat celý svět. Naše ulice nebudou lemované jen národními gardami, ale našimi zemskými milicemi. Ohně v Los Angeles byly omezeny na dvě čtvrti tohoto města – ale New York bude v plamenech ve všech svých okresech!

Takové věci se očekávají v zemích Třetího světa, ale ne v civilizovaném národě jako jsou Spojené státy. Přesto později, za nedlouhý čas, bude New York City v úpadku – světové „queen city“ bude uvrženo do špíny! Opravdu se stane městem Třetího světa – velkoměstem chudoby!

Ptáš se, kdy to všechno přijde? Všechno, co mohu říci, je, že věřím, že zde budu, až se to stane! A až se to stane, bez ohledu na to, kde budeme – v našem bytě nebo v zaměstnání – nebudeme panikařit ani mít strach!

Jeremiáš přečkal všechny hrůzy, o kterých vypovídal, když přišly! „A byl tam, když byl dobyt Jeruzalém“ (Jeremiáš 38:28). Musel tiše přihlížet hororu zpoza zdi vězení, jak kaldejská armáda proudila do města. Dvacet tři let varoval, ale nikdo neposlouchal – a nyní tekla krev!

Královský dům byl v plamenech. Všichni vůdci byli vyvlečeni z úkrytu. Pohledy a zvuky byly nesnesitelné; jak musel Jeremiáš volat o milost! „Ó Bože, všechno jsem to viděl – prorokoval jsem to! Ale Pane, nemůžeš dát milost?“

Přesto jsou tu dobré zprávy:

Jeremiáš byl přítomen a viděl rozboření města – ale byl zachráněn! A nejen on byl zachráněn, ale také Ebedmelech mouřenín, který ho vytáhl ze smrtící blátivé jámy. Když se všechno hroutilo, poslal Jeremiáš zprávu Ebedmelechovi, který se ze strachu ukrýval: „…dí Hospodin, aniž budeš vydán v ruku mužů těch, jejichž obličeje se bojíš. Nebo jistotně vychvátím tě, abys od meče nepadl, a budeš míti život svůj namísto kořisti, proto že jsi naději složil ve mně, dí Hospodin“ (Jeremiáš 38:17–18).

Dovedeš si představit, jak byl Ebedmelech potěšen, když slyšel toto slovo? A přece máme stejnou zprávu, která byla dána Ebedmelechovi: Ti, kteří milují Boží slovo a kráčí ve věrnosti a poslušnosti, budou v těžkých časech zázračně ušetřeni Pánem! „Já tě osvobodím. Neboj se – tvůj život bude ušetřen, protože Mi důvěřuješ!“

Právě teď Bůh otřásá Kalifornií, zemětřesení postupuje od San Franciska do Los Angeles a San Diega. Celý národ cítí porodní bolesti soudu!

Ale až tyto věci uvidíš a uslyšíš, že New York City je v plamenech, můžeš padnout na svá kolena a začít se radovat – ne následkem soudu, ale vzhledem k Božímu zaslíbení: „Pane, chtěl jsem slyšet, cos musel říci – a Tys mě varoval! Byl jsem poslušný Tvého slova – a teď se nemusím bát!“