Co by měl každý křesťan vědět o duchovním růstu

„Musíme za vás, bratří, stále Bohu děkovat, jak se sluší, protože vaše víra mocně roste a vzájemná láska všech vás je stále větší“ (2. Tesalonickým 1:3).

Jaký úžasný kompliment Pavel udělal tesalonickým křesťanům! Říká jim: „Je neuvěřitelné vidět, jak jste vyrostli ve víře v Krista i ve vzájemné lásce. Všude, kam jdu, se chlubím vašim duchovním růstem. Děkuji za vás Bohu!“

V této krátké větě nám Pavel dává úžasný obrázek o těle věřících, kteří rostli v jednotě a lásce. Řecký výraz, který Pavel používá pro „mocně roste“, znamená „růst za, přes a nad ostatní“. I jako jednotlivci, i jako skupina. Víra a láska tesalonických předstihovala všechny další církve.

Tito křesťané se očividně nesnažili pouze vydržet, dokud Ježíš nepřijde. Učili se, rostli, hýbali se dopředu – a jejich životy odrážely zřejmost tohoto faktu. Podle Pavla se o nich mluvilo ve všech církvích v Asii.

Kázání, které tito lidé slyšeli, je provokovalo k hlubšímu vztahu s Kristem než dříve. Smetlo to jejich tělesné ambice a usvědčovalo je to ze zlozvyků. Duch Svatý v nich strhával všechny etnické bariéry a rasové rozdíly. Objevovali, jak přijímat druhé, ať bohaté či chudé, vzdělané či nevzdělané. A oni si prokazovali navzájem lásku a upřednostňovali jeden druhého.

A co více, tesaloničtí věřící se nenechali lehce stáhnout k přestupkům. Nedovolili falešným učitelům, aby přišli mezi ně a svedli lidi líbivými novými náboženstvími. Velmi si vážili a ctili Boží slovo.

Svého času byli tito křesťané intensivně pronásledováni. To ale nezastavilo další věřící v tom, aby navštěvovali jejich neobvyklou církev. Přicházeli k nim v procesích. Tito návštěvníci nebyli ohromeni znameními a zázraky, nebyli uchváceni mocným kázáním. Ne, vydávali svědectví o velkém zázraku, že církev jde společně kupředu jako jedno tělo v Kristově lásce. Chtěli vidět na vlastní oči silné, stálé společenství věřících, rostoucí v milosti a poznání Boha.

Jestliže mohl Pavel pochválit církev v Tesalonice, věřím, že si mohu dovolit udělat kompliment našemu sboru v Times Square Church. Vidím a slyším v našem těle věřících věci, podle kterých opravdu věřím, že „nesmírně“ rosteme v Pánu.

Naše církev vznikla před dvaceti lety a naleznete u nás 103 národností. Přesto tu neexistují žádné etnické bariéry. Všichni víme, že jsme jedna krev s Kristem. A je skvělým zážitkem poznat lásku v naší církvi. Návštěvníci mi říkají: „Jakmile jsem prošel dveřmi, vnímal jsem, že toto místo je prosyceno Kristovou láskou.“

Porůznu jsem mezi námi viděl následující příklady Kristovy lásky:

• Černý uvaděč objímá bílého uvaděče a říká mu: „Vidím v tobě Ježíše, bratře.“ Bílý uvaděč odpovídá: „Jsem tak rád, že tě znám, příteli.“
• Před shromážděním se naši uvaděči scházejí ke společnému zpívání, tleskání a uctívání. Pouto jejich lásky je zřejmé všem.
• Náš rhodský pastor Neil objímá našeho filipínského pastora Cesara – spoluslužebníci, kteří se hluboce milují a respektují jeden druhého.
• Členové našeho sboru uctívačů – zpěváci s obrovským talentem – nadšeně objímají vybrané sólisty s upřímným obdivem a láskou. Říkají jim: „Tvůj zpěv je skutečně pomazaný. Díky Bohu za tvůj dar – a za tebe.“

Nedávno naše církev stála v zármutku spolu s jednou ženou z vedení. Tato věrná žena ztratila při automobilové nehodě syna. Nemusela být však na zármutek sama. Tucty věřících ze sboru se kolem ní shromáždili na pohřbu. Lidé museli stát frontu na ulici, aby se dostali do sborové budovy. A všichni přišli z prostého důvodu: hluboce milovali svou sestru.

Stejně jako Pavel, když se podívám na náš sbor, vidím lidi, kteří jsou silní v Pánu. Přestože to není tak dávno, co ti samí lidé chodili každý týden na poradenské rozhovory. Neustále byli ve svém životě s Kristem chvíli nahoře a chvíli dole. Jeden týden byli plní radosti, chválící Boha. Další týden byl jejich duch tak sklíčený, že nemohli ani pozvednout svou hlavu.

Dnes v nich vidím stálost. Nasákli Božím slovem a nechali se jím den za dnem formovat. Jejich víra pomalu zapouští kořeny. Stejně jako Pavel věřím, že jejich mocný růst může být viděn každým v jejich okolí!

Mým názorem je, že existují tři důležité věci, které by měl každý křesťan vědět o duchovním růstu. Věřím, že vás povzbudí i poučí.

Pokud jste zaléváni a syceni Božím slovem, měli byste mít v životě ustavičný duchovní růst. Děje se to automaticky.

Nevím, jestli každý v našem sboru „mocně roste“, jak to Pavel věděl o církvi v Tesalonice. Věřím ale, že je to pravdivé pro mnoho našich lidí. Proč? Pomazané kázání čistého Božího slova vždy produkuje růst. Apoštol Petr říká, že každý, kdo touží po nefalšovaném mléce Božího slova, poroste.

Pavel popisuje náš duchovní růst jako práci Ducha svatého. Říká, že Duch neustále pracuje, proměňujíc nás od slávy k slávě. Neustále obnovuje naši mysl, usmrcuje naše tělo a způsobuje čistotu našeho vnitřního člověka. Pracuje v našich srdcích na odstranění hněvu, hořkosti, odporu a dalšího zla všeho druhu. Způsobuje v nás vlídnost, mírnost a odpuštění k druhým. On nám dává růst v Kristu – učí nás, že vše, co říkáme i děláme, má být hodné našeho Pána!

Pavel na nás apeluje: „Nechť každý sám sebe zkoumá…“ (1. Korintským 11:28). „Sami sebe se ptejte… sami sebe zkoumejte“ (2. Korintským 13:5). Řecké slovo pro „zkoumejte“ zde znamená „pečlivě prohlížet, zkoušet sami sebe“. Apoštol říká: „Zkoušejte sami sebe, pozorujte, zda jednáte podle Božího slova.“ Měli bychom se ustavičně ptát sami sebe: „Měním se? Miluji více, mám citlivější srdce? Jednám s mou rodinou a přáteli s respektem? Stává se má mluva zbožnější nebo se stále účastním divných vtípků? Stěžuji si stále na něco nebo mluvím slova víry a povzbuzení?“

Beru záležitost ohledně sebezkoumání velmi vážně. Pokud jsi křesťan, a přesto jsi apatický ke svému duchovnímu růstu, nedovolil jsi Duchu Božímu, aby v tobě činil své dílo. Zeptej se sám sebe – roste každý den tvůj zájem o Ježíše a jeho církev? Nebo si přes všechna Boží varování stále držíš zášť, rozmrzelost, kořeny hořkosti? Rosteš duchovně nebo tvůj růst zatuhnul?

Je možné, abychom zakoušeli „mocný růst“ v mnoha oblastech našeho života a přesto zůstali dětskými v jedné oblasti. Pavel říká: „Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské“ (1. Korintským 13:11). Dovolte, abych vám dokreslil Pavlovo prohlášení osobním příběhem.

Před několika lety jsem jel s manželkou Gwen a její matkou po parkovišti před radnicí v Dallasu. Najednou nám vjela do cesty žena. Musel jsem dupnout na brzdy, abych zabránil nehodě. Vzkypěl ve mně hněv. Když se na mě podívala a viděla mou reakci, zpanikařila a ujela.

Já jsem v té chvíli ztratil kontrolu. Šlápl jsem na plyn a vyrazil za ní. V momentě jsem překročil povolenou rychlost. Vůbec jsem nevěděl, co budu dělat, až ji chytím. Vše, co jsem věděl, bylo, že jsem naštvaný!

Manželka byla strachy bledá. Volala: „Davide, co děláš? Zastav!“ Vyjel jsem na ni: „Neviděla jsi, co ta žena udělala? Mohli jsme se srazit!“ Odpověděla mi: „Pokud pojedeš dál tímto způsobem, určitě dojde k mnohem horší havárce.“ Najednou mě obklopila Boží bázeň a Duch svatý mi řekl: „Zastav teď, Davide – dokud to ještě jde!“

Po této události jsem dovolil Božímu duchu, aby jednal s mou vznětlivostí. A mohu upřímně říci, že od té doby už nedávám průchod tomuto dětskému jednání. Skrze moc Ducha svatého usiluji umrtvovat všechny postoje a impulsy, které se Kristu nelíbí.

Věřím, že většina křesťanů je stejná. Jejich nedostatek duchovního růstu není výsledkem nějakého hříchu. Mnohem častěji je to chybou v charakteru – slabost, která má převahu a se kterou nikdy nejednali. Možná si nemysleli, že by to bylo vážné. V reálu je to ale velkou překážkou jejich duchovního růstu.

Zkus dokončit následující větu: „Můj jediný největší problém je…“ (Zajímalo by mě, jak by tuto větu dokončil váš partner nebo spolupracovníci!) Vymyká se ti tvá slabost z rukou? Ohrnuješ nos, když věci nejdou podle tebe? Jsi nedůtklivý, sekýrující partner? Odpouští se tim těžce někomu, kdo tě zranil? Nebo je tvým problémem sužující chtíč nebo zlozvyk?

Ukaž mi křesťana, který je vždy mrzutý… který si vždy stěžuje a brblá… který není nikdy vděčný… který je nedotknutelný, vždy musí mít pravdu… který je sklíčený a nevšímavý… a já vám ukážu někoho, jehož duchovní život je zakrnělý. Ta osoba vadne, usychá a není plodná. Kristův vzácný život v něm umírá!

Někteří věřící ti mohou říci vše o svém duchovním růstu a ty můžeš jasně vidět změny v jejich životech. Svědčí o tom, jak Duch Svatý pro ně přemohl nepřítele, a ty se raduješ s nimi.

Přesto, tento druh křesťanů jsou spíše výjimky. Většina křesťanů si je totálně nevědomá jakéhokoliv duchovního vývoje v jejich životech. Pilně chodí ve svatosti a bázni Boží. Modlí se, čtou Bibli a hledají Pána celým svým srdcem. Zřekli se všech chtíčů a zlozvyků. Není v nich žádná překážka pro duchovní růst. Život Kristův v těchto svatých bují.

Oni sami však žádný růst nerozeznávají. Nevnímají, že by se cokoliv duchovního u nich dělo. Já jsem příkladem tohoto typu křesťana. Vím, že chodím ve spravedlnosti, přesto se nikdy necítím svatě. Necítím, že bych dělal nějaké pokroky. Popravdě, příležitostně se dostávám na dno, když udělám nebo řeknu něco nedobrého. Vždy znovu se divím: „Jsem křesťanem už tolik roků, proč už se to konečně nenaučím?“

Všichni usuzujeme, že druzí jsou mnohem čistší a svatější než my. A nejsme si vědomi nádherného, mocného duchovního růstu, který v nás Bůh způsobuje!

Myslím, že tesaloničtí křesťané byli ohromeni, když slyšeli Pavlovo tvrzení o nich. Pravděpodobně si mysleli: „Já? Mocně rostu? Pavel musí vtipkovat. Copak neví, že jsem stále na hony vzdálený od toho, kým bych měl být? Většinu dní tvrdě bojuji. Možná na mě nějaký růst vidí, ale já určitě ne.“

Pavel však věděl, že duchovní růst je tajemství, skrytá věc. Písmo to přirovnává k nepostřehnutelnému růstu květin a stromů: „Budu Izraeli rosou, rozkvete jako lilie, zapustí kořeny jako libanónský cedr. Jeho ratolesti se rozloží, ve své velebnosti bude podoben olivě a jeho vůně bude jako vůně Libanónu“ (Ozeáš 14:6–7).

Bůh nám říká: „Pohleďte na tu lilii! Zkuste postřehnout její růst. Vezměte si hodinky a buďte připraveni u toho strávit celý den. Řeknu vám, že na konci dne nebudete schopni říci, jestli vyrostla. Ale vězte toto: Já tu lilii každé ráno zalévám rosou – s ona poroste.“

„Nebo zkus změřit růst cedru. Utáboř se pod ním na měsíc a řekni mi, jak hodně vyrostl. Dokonce ani po šesti měsících pravděpodobně nebudeš zaznamenávat žádný růst. Přesto ten strom zapouští kořeny! Zavlažuji ten strom svým deštěm. A každý strom, který je správně zaléván, poroste. A takový růst není lidským očím rozeznatelný. Roste to, ale v tajnosti!“

To stejné je pravdou ohledně duchovního růstu. Je to lidskému oku nepostřehnutelné!

Někteří křesťané mohou namítat: „Jsem křesťanem již 10 let a stále necítím, že bych nějak duchovně vyrostl.“ Pro tyto lidi zmíním odkaz z Izaiáše. Bůh slibuje: „Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo…“ (Izaiáš 44:3). On také nazývá svůj lid, který činí pokání, „stromy spravedlnosti“ (61:3). Hospodin sám říká, že my jsme Jeho stromy a květiny, Jeho rostliny, které pečlivě hlídá. A On na nás posílá každý den svou rosu a déšť!

Dám vám jednoduchý test, který odhalí, zda duchovně rostete. Jednoduše se zeptej sám sebe: „Mám žízeň? Toužím po tom, více znát Ježíše a po větší svatosti?“ Pokud je odpovědí ano, věz, že rosteš. Proč? Bůh slibuje, že vylije živé vody na ty, kdo po něm žízní. „Požehnaní jsou ti, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti, protože oni budou nasyceni“ (Matouš 5:6).

Jednoduše řečeno, Bůh posuzuje tvůj duchovní růst podle toho, jak moc hladovíš a žízníš po něm. Pokud jsi upřímný ohledně svého života s Pánem a jsi otevřený Jeho vedení a korekci, nemusíš být zklamaný tím, že nevnímáš dostatečný růst. Růst probíhá, ať to již vidíš nebo ne!

Nedávno jsem dostal dopis od zbožné manželky jednoho služebníka. Měla podezření, že v životě jejího manžela není něco v pořádku, protože se jí najednou vzdálil. Během několika měsíců se změnil v jiného muže.

Jeho kázání ztratilo všechen život. Jeho mysl jako by při kázání někam odbíhala a kázání nedávalo smysl. Celý sbor mohl říci, že se v něm něco změnilo. Jejich pastýř přestal duchovně růst. Ve skutečnosti jim začal umírat před očima!

Jeho žena se modlila, aby jí Bůh dal klíč k tomu, co se děje. Zanedlouho zjistila, že její manžel tráví hodiny zamčený v kanceláři. Zakázal jí rušit ho. Nakonec ale, pod vedením Ducha svatého, otevřela dveře, aby viděla, co dělá.

Co uviděla, ji šokovalo. Její manžel seděl u Internetu a prohlížel si pornografii! Když ji uviděl, řekl bez jakýchkoliv emocí: „Jsem chycený – závislý na těchto věcech.“ Nebylo ani známky po lítosti, ani stopy po výčitkách či žádosti o pomoc. Totálně se vydal chtíči!

Znám mladého služebníka, který dříve pracoval s tímto mužem. Zavolal jsem mu, abych se dozvěděl, jaký byl tento pastor na počátku své služby. Mladý muž mi řekl: „Ve vší čestnosti musím říci, že tento bratr nikdy neměl hlad po Pánu. Měl spoustu dalších zájmů, ale moc se nezajímal o Boží věci. Také byl zákonický. Vše pro něho bylo o skutcích. Co si ale pamatuji nejvíce je, že byl neuvěřitelně zlý ke své manželce. Nikdy nemohla udělat dost, aby se mu zavděčila.“

Dvacet let tento muž duchovně vůbec nerostl. Byl stále sobeckým dítětem ohrnujícím nos. Voda, kterou pil, nebyla vůbec z nebe – ale z ďáblovy otrávené studny!

Bůh slibuje, že všichni, kdo hladoví a žízní po Něm, budou Jeho rukou nasyceni. Zavlaží nás z nebe. Dá nám veškerou výživu, kterou potřebujeme k hojnosti Jeho života v nás – ať již vidíme, že se to děje, či ne!

Někteří lidé, poté co byli spaseni, již nikdy nebojovali s některým druhem hříchu. Svědčí: „Od chvíle, kdy jsem přišel k Ježíši, vzal ode mne toto pokušení. Od té doby jsem svobodný.“ Znám mnoho bývalých narkomanů, kteří tuto zkušenost zažili. Byli zachráněni skrze naši službu a za posledních 35 let neměli problémy se závislostí. Někteří z nich dnes slouží s námi.

Mnoho křesťanů to ale prožívá odlišně. Roky po jejich obrácení bojují se silným pokušením, které je uvádí do rozpaků. Staré porušení je zlomilo – něco, co nenáviděli a nechtěli to už znovu vidět. A tento svazek je ta jediná věc, která je drží od plnosti Boží. Přináší vinu a výčitky do jejich života. A pokud by to mělo být vystaveno na světlo, mohlo by je to zničit.

Nezávisle na tom, jak tvrdě s tím bojují, chtíč neodchází. Po nějaké době zmalomyslní. Jejich duše křičí: „Jak dlouho ještě, Pane? Kdy bude toto pouto už zlomeno?“ A sem tam přijde ďábel a říká: „Nikdy to nezvládneš. Ten hřích už je v tobě napořád! Již s tou věcí bojuješ roky. Víš, že není možnost, jak bys mohl duchovně růst v těchto podmínkách.“

Vzmuž se, příteli – mám pro tebe dobrou zprávu. Uprostřed svého zápasu rosteš. Ve skutečnosti můžeš růst mílovými kroky právě díky svému boji.

Zeptej se jakéhokoliv námořníka, který musel proplout hurikány a velkými bouřemi. Vlny si možná pohrávaly s jeho lodí jako s korkovou zátkou. Vítr možná třásl stožárem. A možná se i zdálo, že bouře žene loď zpátečním směrem. Ale ani nejzkušenější námořník často nemůže rozeznat, zda jeho loď dělá nějaký pokrok. Stejný vítr, který je pro něj hrozbou, může být zároveň pohonem!

Spočiň v pokoji – pokud máš ve svém srdci Boží bázeň, vyjdeš z bouře mnohem silnější. Když bojuješ s nepřítelem, procvičuješ se a povoláváš Boží milost a pomoc. A i když se možná cítíš slabý, tato milost a pomoc tě činí silnějším. Za prvé, tvé modlitby jsou naléhavější. Za druhé, je od tebe brána tvá pýcha. Takže bouře tě ve skutečnosti „duchovně hlídá“ v každé oblasti tvého života!

Kdykoliv povstane opozice, Boží milost v nás roste. Zamyslete se, co se stane se stromem, když kolem něho zuří bouře. Vichr se snaží strom vyrvat z kořenů a odnést pryč. Zláme větve a odfoukne listí. Rozviklá kořeny a odfoukne poupata. Když je po bouři, věci vypadají zcela beznadějně.

Ale když se podíváme blíže: stejná bouře, která udělala trhliny okolo kmene stromu, pomohla kořenům k zapuštění hlouběji. Strom nyní získal nové, hlubší zdroje výživy a vody. Byl také zbaven všech svých mrtvých větví. Pupeny jsou možná pryč, ale další vyrostou ve větší plnosti. Říkám vám, že strom je nyní silnější, rostoucí v skrytu. A počkejte na sklizeň – přinese hodně ovoce!

Možná jsi právě uprostřed bouře. Vítr je silný, divoce s tebou mává a ty si říkáš, že tě to smete. Milovaný, nepropadni panice! Věz, že uprostřed vichřice zapouštíš hluboké duchovní kořeny. Bůh v tobě prohlubuje pokoru, zármutek nad hříchem, zvětšuje hlad po Jeho spravedlnosti.

Ostatní křesťané, kteří nepoznali duchovní boj, se na své bratry a sestry možná dívají svrchu. Ale ty už tento postoj mít nebudeš. Díky svým vlastním bojům budeš mít měkčí srdce pro slabosti a pády druhých. Ačkoliv sis toho nebyl vědom, Pán si použil bouři, aby v tobě prohloubil kořeny křesťanského soucitu.

Bůh z tebe dělá vyzrálého vojáka Jeho kříže – s jizvami z boje, ale chytrého a statečného. Možná se čas od času dostaneš dolů – ale Pán nikdy. On může svrchovaně jednat a kdykoliv tě vytrhnout ze zápasu. On to ale nedělá – protože vidí, že to v tobě produkuje větší žízeň po Něm!

Přemýšlejte o tom všem: vaše nová pokora, nový zármutek nad hříchem, nový hlad po Kristu – nic z těchto věcí jste neměli, když jste nebyli zapleteni v duchovní bitvě. A nyní rostete mocněji než dříve, i přes probíhající boj. Bráníte se jedině díky víře. Ačkoliv klopýtáte, vždy se vrátíte zpět ke kříži. Držíte se zaslíbení moci smlouvy a v tomto procesu se stáváte svatějším, pokornějším – podobnějším Ježíši!

Ďábel vás chce usvědčit, že váš boj s hříchem dokazuje, že jste slabí a svázaní peklem. Ne – on je lhář! A na tuto lež už nachytal bezpočet křesťanů!

Pouze před několika týdny nám telefonovala žena jednoho pastora, a když nám volala, byla očividně opilá. Třesoucím hlasem řekla: „Chci vám jen říci, že jsou tisíce žen pastorů, které pijí, aby zakryly svou bolest. Já jsem jedna z nich. Tajně piji, abych pohřbila svou bolest. Chci vám také poděkovat za vaše úžasná poselství. Na shledanou.“

Mé srdce jde vstříc k těmto ženám. Některé setrvávají v chladných manželstvích, která pomalu ničí jejich duše. A tajně se obrátí k drogám a alkoholu, aby pohřbily svou vnitřní bolest. Ale pouze sestupují níže do hlubin a trápení pekla.

Písmo říká, že Bůh nedolomí nalomenou třtinu. A to je to, čím je tato zničená žena – třtina, která byla pomačkána a nalomena. Věřím, že Duch Boží se jí dotkne a bude jí sloužit.

Bible také říká, že Bůh neuhasí doutnající knot. Toto slovo platí také pro pastora, který brouzdal po pornografických stránkách na Internetu. Bůh říká: „Kdekoliv vidím i sebemenší jiskřičku, neuhasím ji. Nepřestanu rozfoukávat tu jiskru, dokud se nerozdmýchá a nerozhoří znovu!“

Chceš duchovně růst? Pokud ano, požádej Ducha svatého, aby zasvítil svým světlem na jednu tvou slabou oblast nebo hřích. A volej k Němu: „Pane, chci dorůst do míry, kterou chceš podle tvého slova. A vím, že pouze Ty máš moc to ve mně dokončit. Prosím – pomoz mi držet se vírou toho, že Ty ve mně jednáš a dáváš mi duchovně růst!“

Bůh chce, abys věděl, že právě teď, uprostřed tvé bouře, stojí vedle tebe. Zavlažuje tvého ducha, sytí tvou duši, zapouští v tobě své silné kořeny. Tak ať větry bitvy vanou. Tvůj Otec tě připravuje na velkou sklizeň!