„Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel jako svědek, aby o tom světle vydal svědectví … Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví“ (Jan 1, 6-8).
Bylo nám řečeno, že Ježíš je světlo světa, „aby všichni uvěřili skrze něho“ (J 1,7). Přesto čteme: „To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila … Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali“ (J 1, 5.11).
Nevěra vždy Ježíše trápila. Když přišel na zemi v těle, přinesl do světa velké světlo, které mělo lidem otevřít oči. Navzdory tomu úžasnému zjevení Písmo hovoří o příkladech nevěry.
Jeden příklad vidíme v Betanii, když Ježíš večeřel v domě svých přátel Marty, Marie a jejich bratra Lazara, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých. V té době procházely městem davy lidí jdoucích do Jeruzaléma na Velikonoční svátky a šly se podívat na Mesiáše a muže, kterého vzkřísil (viz Jan 12, 1-9).
Ve stejné kapitole také čteme, jak tito lidé mávali palmovými ratolestmi a zpívali hosana Ježíši, když vstupoval do Jeruzaléma na oslu. Viděli naplněné proroctví, které slýchávali celý život (viz Zachariáš 9,9). A nakonec zazněl hlas z nebe, protože Otec oslavil své jméno (viz Jan 12,30).
Každá ta událost se stala před obrovským davem nábožných lidí, ale přesto si lidé stále pokládali otázku, která Ježíše naprosto ohromila: „Kdo je ten Syn člověka?“ (J 12,34). Jejich slepota byla šokující a Pán varoval: „Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma“ (J 12,35).
Ježíšova slova se vztahují na křesťany, kteří odmítají propojit Slovo, které slyší s vírou. Nesnaží se o to, aby slovo pochopili, přijali a chodili ve světle, které dostali, a jednoho dne si uvědomí: „Bůh už se mnou nemluví.“
Milovaní, přijměte Boží zázračně konající sílu ve svém životě; zmocní vás k životu ve svobodě a jistotě. Až přijdou těžké časy, budete moci s důvěrou říci: „Viděl jsem tvoje světlo, Pane. Vykonej ve mně znovu své zázraky!“