Děsivý Boží hlas

Kniha Exodus obsahuje jednu z nejpodivnějších pasáží celého Písma. Když Izraelci tábořili u hory Sinai, byli náhle pohlceni tmou a neuvěřitelným, planoucím ohněm. Zprostředka těchto děsivých přírodních živlů promluvil Bůh: „Ta slova mluvil Hospodin ke všemu shromáždění vašemu na hoře z prostředku ohně, oblaku a mrákoty, hlasem velikým“ (Deuteronomium 5:22).

Hory obklopující Izraelity byly v plamenech, nadpřirozený oheň stravoval všechno v dohledu. Hromy práskaly, jako by se země tříštila na dva kusy. A z prostředku toho všeho promluvil Bůh akusticky hlasem, který byl děsivý a všemohoucí.

Po celou dobu, kdy to všechno probíhalo, stáli Izraelci strnulí strachem. Byli přesvědčeni, že než Hospodinův hlas utichne, zemřou. Podle Písma i Mojžíš, velký Boží přítel, „lekl se, až se třásl.“ Museli si myslet, že se vznášejí nad chřtánem pekla.

Konečně hlas utichl. Blesky přestaly a zemětřesení skončilo. A zanedlouho začalo zářit slunce. Když se lidé rozhlíželi kolem, viděli, že jsou všichni stále naživu. To byl zázrak. Slyšeli skutečný, akustický Boží hlas a přežili.

Samozřejmě, že jakmile tato neuvěřitelná manifestace skončila, svolali izraelští starší a kmenoví vůdci shromáždění. Očekávali byste, že to bude největší chválící shromáždění v historii lidstva. Každý mohl svědčit o skvělém a život měnícím zážitku, jaký jim Bůh dal.

Představuji si je, jak říkají: „To je úžasné. Nikdo jiný z lidí na zemi neslyšel Boží hlas zprostředka ohně a přežil. Můžeme říkat svým vnoučatům, byl jsem tam ten den, kdy k nám Bůh promluvil.“ Také si představuji Levítské kněží, jak napomínají lidi: „Nezapomeňte na tento den. Zažili jsme přímo, nezprostředkovaně všemohoucí svatost Hospodina. Žijme navždy v bázni před Ním.“

Ale toto shromáždění nebylo chválící – vůbec ne. Je to neuvěřitelné, starší řekli Mojžíšovi: „Nemůžeme snést takové zážitky. Už nikdy nechceme slyšet děsivý Boží hlas. Kdyby k nám takto znovu promluvil, zemřeli bychom. Odteďka nadále chceme slyšet jeho slova zprostředkovaně hlasem člověka.“

Jejich reakce je naprosto záhadná. Proč by někdo reagoval tímto způsobem na tak skvělý zázrak, kdy Bůh komunikuje se svým lidem? Mohu říci proč: Bylo to kvůli skrytému hříchu, který měli Izraelci ve svých srdcích. Byli tajnými uctívači model.

Neuvěřitelné, tito lidé stále ještě lpěli na malých zlatých modlách, které si s sebou přinesli z Egypta – stánek modly Molocha a hvězdu boha Remfana. Apoštol Štěpán řekl, že tyto modly byly „…podobenství, kteráž jste zdělali sobě, abyste se jim klaněli…“ (Skutky 7:43). Izraelci je vyřezali jako podoby obřích zlatých telat, které uctívali Egypťané. Vykřikovali: „Vy jste nás vysvobodili z Egypta. Vy jste naším Bohem.“ A ani teď na poušti stále ještě neopustili své strašné modlářství.

Štěpán tyto lidi nazývá „…církví na poušti…“ (verš 38). Byl udiven, že i poté, co k nim Pán akusticky promluvil, se jejich srdce stále ještě vracela k modlářství Egypta. Řekl o nich: „…naši otcové nechtěli poslouchat, ale zavrhli jej, a odvrátili se srdci svými do Egypta“ (verš 39).

Můžeš poznat, proč Boží hlas tyto lidi roztřásl. Důvod, proč si mysleli, že zemřou, byl ten, že byli v přítomnosti svatého, mocného Boha – ne nějaké vyřezané modly bez života. Jeho Duch sevřel jejich duše a jejich svědomí je usvědčovalo.

Tato ohromná scéna třesení a chvění nebyla nějaká strašidelná show zamýšlená jako zastrašování Izraele do poslušnosti. Ne, takový náš Bůh lásky není. Mojžíš lidem vysvětlil Boží důvody:

„Odpověděl Mojžíš lidu: Nebojte se; nebo pro zkušení vás sám Bůh přišel, aby bázeň jeho byla mezi vámi, abyste nehřešili“ (Exodus 20:20). „Po vší té cestě, kterouž vám přikázal Hospodin Bůh váš, choditi budete, abyste živi byli, a dobře bylo vám, a abyste prodlili dnů na zemi, kterouž dědičně obdržíte“ (Deuteronomium 5:33).

Mojžíš v podstatě řekl: „Bůh se na vás nezlobí. O tom tento majestátní zážitek nebyl. Ne – on vás chce zmocnit svou děsivou bázní a strachem. Snaží se ve vás vybudovat mocnou zbraň, která vám pomůže proti nepříteli. A dělá to, abyste mohli žít vítězně po všechny dny vašeho života.“

V tu chvíli však neuvěřitelný oheň zmizel. Strašlivě znějící hřmění a nadpřirozené blýskání bylo pryč, a nepopsatelný Boží hlas utichnul. Tak teď přišli vůdci k Mojžíšovi se svými „starostmi.“ Navenek zněla jejich slova velice nábožensky: „Viděli jsme, jak veliký a slavný Hospodin je. A měli jsme privilegium slyšet jeho akustický hlas. Víme teď, že je možné slyšet jeho božský hlas a žít.“ Zatím je vše dobré.

Ale potom přichází nejpodivnější logika ze všech v celé Bibli. Tito vůdci řekli Mojžíšovi: „…dnešního dne viděli jsme, že Bůh mluvil s člověkem, a on živ zůstal. Protož nyní proč máme zemříti? Nebo sežral by nás oheň veliký tento; jestli více slyšeti budeme hlas Hospodina Boha našeho, zemřeme. Nebo co jest všeliké tělo, aby slyše hlas Boha živého mluvícího z prostředku ohně, jako my, mělo živo býti?“ (Deuteronomium 5:24–26). Právě slyšeli Boží hlas a přežili. Co je to za podivnou logiku?

Říkali Mojžíšovi: „Poznali jsme, že můžeme slyšet Boha, když promlouvá z ohně, a přežít. Ale kdybychom měli dál poslouchat jeho přímý, ryzí, svatý hlas, zahubilo by nás to. Proč bychom měli zemřít? Ze všech lidí, kteří žijí na zemi, jsme jediní, kdo slyšeli Boží hlas a přežili.“

Ale Hospodin věděl, co je v jejich srdcích. Řekl Mojžíšovi: „Slyšel jsem hlas řeči lidu tohoto, kterouž mluvili tobě. Cožkoli mluvili, dobřeť jsou mluvili“ (verš 28). Jinými slovy říkal: „Slova lidí znějí dobře, neboť znají správnou náboženskou hatmatilku. Je to jazyk pokorných, poslušných lidí – jako by ze mě měli pravý strach.“

Pán nám pak naznačuje, co se ve skutečnosti děje: „Ó kdyby bylo jejich srdce takové, aby se báli mne a ostříhali přikázaní mých po všeliký čas, aby jim dobře bylo i synům jejich na věky!“ (verš 29).

Dávali Bohu úctu svými rty – ale jejich srdce byla daleko od něho. Podle Izaiáše: „…lid tento přibližuje se ústy svými, a rty svými ctí mne, srdce pak své vzdaluje a bázeň jejich, již se mne bojí, jest z přikázaní lidských pošlá“ (Izaiáš 29:13).

Izraelci byli tak věrní svým malým zlatým zpodobeninám, že jim nic nemohlo zabránit v jejich modlářském uctívání. Dokonce ani hora v plameni, nadpřirozené zemětřesení, zemi rozrážející hromy je nemohly zviklat od jejich modlářství. Nakonec ignorovali i akustický Boží hlas se vší jeho svatostí a majestátností.

Když Izraelští starší řekli: „Potřebujeme jemnější poselství, jinak zemřeme,“ tak říkali pravdu. Kdykoliv posloucháš kázání, které vede Duch svatý – když slyšíš Boží pomazané usvědčující slovo – jistotně zemřeš. To znamená, že zemřeš svým hříchům.

Dnes se tisíce věřících hrnou, aby slyšeli kazatele, kteří nevědí nic o strachu z Boha. A to je právě to, o co žadonili Izraelité. Zanedlouho potom, co slyšeli Boží hlas, který k nim mluvil akusticky, se opět přitulili ke svým modlám. Jejich chvály Bohu byly pouze službou rtů – prázdná a nic neříkající.

Kdybychom převedli prosbu Izraelců do moderních pojmů, zněla by asi takto: „Zastav to negativní kázání. Nechceme již víckrát slyšet hrůzu vzbuzující poselství soudného dne. Nepřinášejí nic jiného než zbytečnou vinu. Kaž nám o Boží lásce a odpuštění – ostatně, jsme jenom lidé. Náš Pán je láska, ne hněv a strach.“

Jeden muž nám nedávno napsal následující dopis: „Nevím, kdo mě dal na váš seznam zájemců, ale, prosím vás, abyste mé jméno okamžitě odstranili. Nesnesu vaše bezútěšné evangelium a bušení kladivem proti hříchu. Žádný z nás není dokonalý, ani vy ne. Skončil jsem s vaším odsuzujícím evangeliem.“

Izaiáš řekl o takové reakci: „…lid tento zpurný jest, synové lháři, synové, kteříž nechtí poslouchati zákona Hospodinova; kteříž říkají vidoucím: Nemívejte vidění, a prorokům: Neprorokujte nám toho, což pravého jest; mluvte nám pochlebenství, prorokujte oklamání. Sejděte s cesty…“ (Izaiáš 30:9–11).

Kralický překlad používá správně slovo „pochlebování.“ Izrael krátce řekl: „Nepovídej nám už žádné špatné věci. Mluv nám o dobrých věcech, které přijdou. Popiš nám, jak budeme prosperovat, jak veliké věci leží před námi. Jestli ne, tak se nám kliď z očí.“

Věřící, který skrývá ve svém srdci hřích, by sotva kdy chtěl slyšet svaté, hřích odhalující slovo. Takový člověk vždy uteče před slovem pravdy Ducha svatého. A poohlédne se po nějakém kazateli, který není ohledně hříchu nekompromisní, který nabízí laskavé povídání a pochlebující proroctví.

Takže, ptáš se, jaké tvrdé poselství přinesl Boží hlas svému lidu na hoře Sinai? Řekl prostě toto: „Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské z domu služby. Nebudeš míti bohů jiných přede mnou. Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství… Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti…“ (Deuteronomium 5:6–9).

Zde bylo ryzí, nefalšované slovo Hospodina, přicházející přímo z jeho úst. Mělo poslat lidi rozlícené do jejich stanů, aby tam roztříštili své rytiny. Mělo roznítit jejich srdce a dovést je na kolena. Ale místo toho křičeli: „Už víckrát žádný hrom, oheň, třesení. Už žádný akustický hlas, který k nám mluví. Dej nám mluvčího, který je jako my, a ať on k nám mluví. Potom uslyšíme a poslechneme.“

Pánův Duch sestoupil na Mojžíše a on prorokoval následující:

„Proroka z prostředku tvého, z bratří tvých, jako já jsem, vzbudí tobě Hospodin Bůh tvůj; jeho poslouchati budete, podlé všeho toho, jakž jsi žádal od Hospodina Boha svého, na Orébě, v den shromáždění, řka: Ať více neslyším hlasu Hospodina Boha svého, ani více vidím ohně toho velikého, abych neumřel.“

„Pročež mi řekl Hospodin: Dobře mluvili, což jsou mluvili. Proroka vzbudím jim z prostředku bratří jejich, jako jsi ty, a položím slova má v ústa jeho, a bude jim mluviti všecko, což mu přikáži. I budeť, že kdo by koli neposlouchal slov mých, kteráž mluviti bude ve jménu mém, já vyhledávati budu na něm“ (Deuteronomium 18:15–19).

Jednoduše řečeno, Bůh vyhoví prosbě Izraele dvojím způsobem:

1. Nejprve bude po následujících 1500 let mluvit ke svému lidu skrze lidi. Bude používat proroky, soudce a krále jako své oprávněné mluvčí. Vlastně po čtyřicet let vkládal Bůh své slovo do úst Mojžíšovi, aby promlouval k této generaci. Štěpán svědčil, že Mojžíš „přijal slova živá“ od Boha na hoře (Skutky 7:38).

Přesto po staletí Izrael odmítal Bohu naslouchat. „Jehož nechtěli poslušni býti otcové naši, ale zavrhli jej, a odvrátili se srdci svými do Egypta“ (verš 39). Stalo se z nich „…pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho“ (Žalm 78:8).

Pro generaci za generací činil Bůh přesně to, co lidé žádali, mluvil k nim skrze lidi. Ale jak Bůh oznámil skrze Izaiáše pozdější generaci: „…mluvil jsem, a neslyšeli jste, ale činili jste to, což zlého jest před očima mýma, a to, čehož neoblibuji, vyvolili jste“ (Izaiáš 65:12). Bůh řekl totéž skrze Jeremiáše:

„Od toho času, jakž vyšli otcové vaši z země Egyptské, až do tohoto dne posílal jsem k vám všecky služebníky své proroky, každý den ráno vstávaje, a to ustavičně. Však neposlechli mne, aniž naklonili ucha svého, ale zatvrdivše šíji svou, hůře činili nežli otcové jejich.“

„Když jim mluvíš všecka slova tato, ani tebe neposlouchají, a když voláš na ně, neohlašují se tobě. Protož rciž jim: Tento jest národ, kteříž neposlouchají hlasu Hospodina Boha svého, aniž přijímají naučení. Zhynula pravda, a vymizela z úst jejich“ (Jeremiáš 7:25–28).

Ve svém milosrdenství mluvil Bůh ke svému lidu všemi možnými způsoby – varováním, přemlouváním, milováním, vyhrožováním. A mluvil tak jasně, že nebylo možné nerozumět jeho přáním. Přesto lid stále nechtěl slyšet.

2. Bůh také promluví k Izraeli druhým způsobem. Zaslíbil, že jim pošle proroka – a bude to trvat 1500 let od scény u hory Sinai, než se tento muž objeví. Tímto prorokem je Kristus. „Toť jest ten Mojžíš, kterýž řekl synům Izraelským: Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich, podobně jako mne, toho poslouchejte“ (Skutky 7:37).

Pod Novou smlouvou si Bůh zvolil mluvit k nám v těchto posledních dnech skrze Ježíše: „Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého, kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil“ (Židům 1:1–2).

Tak proč Bůh čekal 1500 let, aby naplnil Mojžíšovo proroctví k Izraeli? Udělal to proto, že po všechny ty roky s velikou trpělivostí očekával, že u svého lidu uvidí poslušnost. Jeho prodlení bylo skutkem milosrdenství.

Ježíš poukazuje na Boží trpělivost ve svém podobenství o pánu vinice. Pán neustále posílal své služebníky, aby převzali její úrodu. Posílal jednoho posla za druhým, ale marně. Nakonec si pán řekl: „Pošlu svého syna. Jeho budou mít ve vážnosti a dají si pozor.“ Ale stále ještě odmítali odpovídat. A ve vzteku dokonce zabili syna pána vinice.

Přesně to se stalo s Izraelem. Po generaci za generací Bůh posílal své mluvčí k lidu – ale neustále je odmítali poslouchat. Vlastně byli tak odhodlaní držet si svůj hřích, že zabili jeho mluvčího-syna, Ježíše.

Bůh k nám dneska stále ještě jasně mluví. Jeho nebeský hlas zní mocně po celé zemi. A tento hlas přichází skrze člověka – Ježíše, který sedí po pravici svého Otce. Uvažuj o těchto slovech z Židům:

„Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři, a zvuku trouby a k hlasu slov, kterýžto hlas kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno. (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: A kdyby se i hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno. A tak hrozné bylo to, což viděli, že i Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až se třesu.)“

„Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů, k veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých, a k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící nežli Abelova.“

„Viztež, abyste neodpírali mluvícím. Nebo poněvadž onino neušli pomsty, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe mluví k nám, pohrdneme? Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propověděl, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem. A to, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto rukama učiněných, aby zůstávaly ty, jenž jsou nepohnutelné“ (Židům 12:18–27).

Získali jste představu z této pasáže? Když Bůh mluvil poprvé, lidé odpověděli: „Již k nám více nemluv z nebe. Mluv k nám skrze člověka.“ A Mojžíš prorokoval: „Přesně, jak jste žádali, vzbudí vám Bůh proroka. Bude úplným člověkem – a bude k vám mluvit Boží slova.“

Ježíš byl tím zaslíbeným prorokem. Byl vtěleným Bohem, Pán v lidském těle. Měl na zemi službu jako člověk a zástupy svědků ho viděli vystupovat na nebe jako člověka. Teď má mystické tělo, kterým je jeho církev. Ale Ježíš je stále ještě člověkem s tělem – stále ještě je dotčen lidskými pocity, které my všichni zakoušíme.

Dnes v těchto posledních dnech k nám Bůh ještě jednou mluví z nebe. A říká nám, že zatřese vším, co je v dohledu: „Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propověděl, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem“ (Židům 12:26).

Bůh v podstatě říká: „Zatřásl jsem zemí u hory Sinai. Ale až budu mluvit v těchto posledních dnech, otřese můj hlas jak přirozeným, tak duchovním světem. Status quo se zachvěje; nic nezůstane tak, jak je. Cokoliv se nazývá náboženské – všechno, co je Kristovo nebo církve – se otřese hlasem mého syna, promlouvajícího z nebe.“

Bůh varoval Izrael, že všichni, kdo odmítnou poslouchat jeho proroka, budou voláni k zodpovědnosti: „I budeť, že kdo by koli neposlouchal slov mých, kteráž mluviti bude ve jménu mém, já vyhledávati budu na něm“ (Deuteronomium 18:19). Říkal: „Budu stíhat každou neposlušnost a budete se za všechno zodpovídat.“

Písmo nám zjevuje, že ti, kdo ignorovali slova Božích proroků, se rozpadli v trosky. Seschli a zahořkli, umírali bez jakékoliv radosti a pokoje. „Viztež, abyste neodpírali mluvícím. Nebo poněvadž onino neušli pomsty, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe mluví k nám, pohrdneme?“ (Židům 12:25).

Milovaný, ani jeden neunikneme Božímu hněvu – buď jako národ nebo jako jednotlivci. A právě teď otřásá Ježíšův hlas každým národem, způsobuje, že se instituce, vedoucí a ekonomiky chvějí. Říká větru a přírodním živlům: „Přežeňte se nad zemí.“ Říká mrakům: „Zadržujte déšť.“ Říká ekonomikám světa: „Veškerá chamtivosti – budiž odsouzena.“ Vidíme tyto strašné otřesy právě teď v Asii, Brazílii, Mexiku, Argentině.

Bůh také přikazuje: „Vězení, otřeste se. Vlády, otřeste se. Finanční systémy, otřeste se. Školy, otřeste se. Soudy a legislativy, otřeste se. Všechno na zemi, otřes se, dokud tu nezůstane žádný jiný základ, jen Pán.“

Není to ďábel, kdo vším třese. Celý svět se třese hlasem vítězného Krista. Muž slávy povstal na svém trůnu – a promlouvá slovo k otřesení všech věcí.

Právě teď Bůh provádí očistu domu. Podle epištoly Židům je jediným důvodem, proč Ježíš vylije svého Ducha v těchto posledních dnech, probuzení Božího domu. Všechno, co je nesvaté, nečisté nebo tělesné, bude otřeseno, smeteno, vymazáno.

Naše služba dostává srdcervoucí dopisy od drahých svatých, kteří se rmoutí nad tím, co se děje v jejich církvích. Je tu neustálý křik po „nových skutcích,“ a denně se zavádějí úděsné věci – tělesné manifestace, nesmyslné, hloupé praktiky. V jedné církvi padá ze stropu zlatý prach jako déšť.

Jeden člověk píše, že jeho církev pořádá každý týden punk-rockový koncert s účinkujícími, kteří vypadají a jednají jako světské, ďáblem ovlivněné skupiny. Jiní píší o choreografickém uctívání, které patří spíš na Broadway nebo do nočního klubu, než do církve. Ještě další píší o prázdném, suchém, shovívavém kázání.

Říkám vám, že to všechno se už už změní. Pán promluví mocně, odhalí všechno, co je falešné, lascivní, plné chamtivosti. Každý penězi posedlý, falešný prorok se otřese – protože ekonomický kolaps otřese podnikáním.

Jak se tento otřes a odhalení stane? Nastane skrze člověka – Ježíše. On slavnostně slibuje, že promluví ke všem, kdo žijí v hříchu, neposlušnosti, lpějí na věcech, které jeho slovo odsoudilo. A jeho hlas bude nezaměnitelně jasný.

Nejprve promluví něžně ke každému odpadlíkovi, který se zatoulal. Řekne: „Proč neposloucháš mou prosbu, aby ses vrátil? Proč zavíráš své uši před mým voláním k pokání a obnově? Pojď teď ke mně, než se tvůj život do základů otřese.“

Ale Ježíš bude také mluvit ke zbožným mužům a ženám, kteří usilují o pravdu, čistotu a svatost. I teď pozvedá lidi, jejichž srdce přijala jeho otřásající, usvědčující slovo. Jsou uzavřeni s Pánem – a on jim dá moc, aby pro něho mluvili.

Takže, jak bude Pán mluvit k tobě? Přijímáš jeho otřásající slovo, umožňuješ mu, aby pracovalo ve tvém srdci? Nebo žiješ dvojí život – stále ještě si libuješ ve smilstvu, cizoložství, nenávisti, hořkosti?

Jestliže prohlašuješ: „Kristus je můj Pán,“ ale stále ještě máš ve svém životě skrytý hřích, můžeš si být jist, že ho uslyšíš mluvit. Řekne ti: „Proč se nevrátíš k mé milosti? Proč ji neustále odmítáš? Slyšel jsi mé milující volání. Okusil jsi mou láskyplnou péči, mé milosrdenství. Ale navzdory tomu to všechno děláš. Proč?“

Izraelci se tolik věnovali svým žádostem a chtíčům, lpěli na nich i v přítomnosti Božího stravujícího ohně. A totéž se děje dnes v církvi. Bůh jasně řekl, že soud začne v jeho domě. A Pavel píše, že jestliže budeme setrvávat v našem hříchu, budeme vydáni Satanovi ke zničení našeho těla, aby naše duše mohla být spasena.

Ale je tu dobrá zpráva: Výsledkem tohoto nadpřirozeného třesení – čistění Božího domu jak v národě, tak v církvi – bude neotřesitelný základ. Vyprodukuje svatou, prořezanou církev – honosící se zbytkem svatých, kteří chodí v Boží bázni a Kristově spravedlnosti.

Budeme mít společenství, jaké jsme nikdy nepoznali. Budeme mít nevyslovitelnou radost. A budeme si toužebně přát, abychom slyšeli děsivý Boží hlas.