DŮVĚŘOVÁNÍ PÁNU

Každý křesťan tvrdí, že důvěřuje Pánu. Avšak ve skutečnosti mnoho z Božích dětí není připraveno čelit slepé bouři doléhající na tento svět. Pokud se nechopíme zvláštní neotřesitelné důvěry v našeho Pána, nebudeme připraveni na těžké časy ani teď ani v budoucnu.   

Když se spustí bouře ve své plném běsnění a nejistota padne jako mrak na lidstvo, davy křesťanů nebudou schopni to zvládnout. Přemoženi strachem ztratí píseň o vítězství. Kdo jsou tito věřící, kteří nebudou připraveni přetrvat tuto bouři? Jsou to ti, kdo nepěstovali svůj život na modlitbě s Pánem a nejsou zakotveni v Jeho Slově.

Po léta Boží pastýři naléhali na křesťany, aby si denně nacházeli čas na setkání s Pánem v modlitbě. Díky Pánu se mnoho z nich naučilo vylévat své srdce Ježíši a jsou odměněni svatou vírou a důvěrou. A vskutku, jejich víra denně roste tím, že se spoléhají na Jeho Slovo.

Vidíš sám, kontaktem se rodí důvěra. Tím, že před Pánem vylijeme veškeré naše obavy, odcházíme s Jeho pokojem a jistotou: „…v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce!“ (Žalm 62:9) Podle toho žalmu „doufání a vylévání“ jsou neoddělitelné. Pokud doufáme a věříme Hospodinu ve všech časech, včetně těch temných, pak Mu musíme vylévat naše srdce bez ustání.

Jak se dny stávají hrozivějšími, povstane lid Boží, který se stává smělejším a smělejším. Toto jsou věřící, kteří denně volají ve jménu Pána. „Proto smíme říkat s důvěrou: ‚Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘ “ (Židům 13:6) Zjevení Božího Slova je podpoří v nejtěžších časech.

David se naučil vzývat Pána v každé krizi svého života. Pokaždé tento Boží muž běhával na své tajné místo vyprazdňovat veškeré své strachy před Pánem: “V soužení jsem vzýval Hospodina, ke svému Bohu jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu…Nepříteli mocnému mě vyrval“ (2. Samuelova 22:7, 18)