DEJ MI VŠECHNY SVÉ ZÍTŘKY

Jednoho dne se Hospodin zjevil Abrahamovi a dal mu neuvěřitelný příkaz: „Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. “ (Genesis 12,1)

Jak Abraham reagoval na toto neuvěřitelné slovo od Hospodina? „Vírou uposlechl Abraham, když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví; a vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde.“ (Židům 11,8)

Co měl Bůh v plánu? Proč by hledal mezi národy jednoho muže a potom ho vyzval, aby vše opustil a vydal se na cestu bez mapy, bez předběžného směru, bez známého cíle? Pomysli na to, co Bůh žádal od Abrahama. Nikdy mu neukázal, jak bude živit svou rodinu. Neřekl mu, jak daleko půjde nebo kdy dorazí do cíle. Na začátku mu řekl jen dvě věci: „Jdi“ a „ukážu ti cestu.“

Místo, na které Bůh chtěl vést Abrahama, je místem, kam chce přivést každý úd Kristova těla. Abraham je to, čemu odborníci na Bibli říkají „vzorový muž“, někdo, kdo slouží jako příklad toho, jak chodit před Hospodinem. Abrahamův příklad nám ukazuje, co se vyžaduje od všech, kteří by se chtěli líbit Bohu.

Nemylte se, Abraham nebyl mladý muž, když ho Bůh povolal. Pravděpodobně už měl plány, jak zajistit budoucnost své rodiny, takže musel zvážit mnoho věcí, když zvažoval Boží volání. Přesto Abraham „uvěřil Hospodinu a on mu to počítal za spravedlnost.“ (Genesis 15,6)

Apoštol Pavel nám říká, že všichni, kdo věří v Krista a důvěřují mu, jsou Abrahamovy děti. A stejně jako Abraham jsme považováni za spravedlivé, protože jsme poslechli stejné volání, abychom svěřili všechny naše zítřky do Pánových rukou.