Pokaždé, když projevíte milosrdenství, kdykoliv jste laskaví a milí k jiným věřícím, poskytujete útěchu.
Nedávno mě po bohoslužbě zastavil jeden muž z našeho sboru a řekl: „Bratře Wilkersone, rád bych vám řekl, proč navštěvuji tento sbor. Nedávno zemřela moje devadesátiletá matka. Poslední čtyři roky byla upoutaná na lůžko a já se o ni staral. Musel jsem brzy odcházet z nedělní bohoslužby, abych se o maminku mohl starat. V kostele, do kterého jsem chodil, to po čase faráře omrzelo, a před celým shromážděním mi řekl: ‚Jestli chcete odejít, běžte hned, než začnu kázat.‘ “
Muž pokračoval: „Zde, v církvi Times Square mi nikdo nikdy neřekl ani slovo, že odcházím dříve. Může se vám to zdát jako maličkost, ale pro mě je to velká věc. Nikomu jsem tady nemusel vysvětlovat, že odcházím dřív, abych se včas dostal domů a postaral se o matku.“
Milosrdenství se projevuje v běžných, každodenních věcech. Někdy může být projev milosrdenství tak jednoduchý jako úsměv, který vyjadřuje porozumění, nebo ruka položená kolem ramen. Může to být tak jednoduché jako soucitný výraz nebo slovo řečené někomu, kdo je zraněný.
Nikdy nemůžete nabídnout milosrdenství, pokud neustále myslíte na sebe. Jak můžete nabízet útěchu druhým, pokud jste se ještě sami nenaučili čerpat útěchu z Božího milosrdenství?
Písmo učí: „On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha. Jako na nás v hojnosti přicházejí utrpení Kristova, tak na nás skrze Krista přichází hojnosti i útěcha. Máme-li soužení, je to k vašemu povzbuzení a spáse; docházíme-li útěchy, je to zase k vašemu povzbuzení; to vám dá sílu, abyste vydrželi stejné utrpení, v jakém jsme my.“ (2. Korintským 1,4-6)
Milosrdní křesťané jsou Pánovými těšiteli. Mohou projevovat a promlouvat milosrdenství a milující laskavost, protože zažili neuvěřitelnou útěchu Božího milosrdenství.