Kniha Daniel zmiňuje požehnání pro ty, kdo mají kající srdce. Pro všechny, kdo uznávají svůj hřích, Bůh skutečně dělá zázraky. Především dává nové a jasnější poznání Ježíše. Přečtěte si v Danielovi 10, co se stalo po Danielově modlitbě pokání.
„Pozvedl jsem oči a spatřil jsem, hle, jakýsi muž oblečený ve lněném oděvu. Na bedrech měl pás z třpytivého zlata z Úfazu. Tělo měl jako z chrysolitu, tvář jako blesk, oči jako hořící pochodně, paže a nohy jako lesknoucí se bronz a jeho hlas zněl jako burácení zástupů. Já, Daniel, jsem to vidění viděl sám.“ (Daniel 10,5-7)
Koho si myslíte, že Daniel uviděl? Byl to Ježíš! Jak úžasný dar Daniel obdržel, když vyznal hříchy. Dostal jasný, ničím nerušený pohled na Krista v celé jeho slávě.
Musíme pochopit, že Daniel nežádal vidění. Jediné, co dělal, bylo, že vyznával hříchy, a truchlil nad nimi. Ježíš se rozhodl přijít k Danielovi; to on to inicioval. Když budeme činit pokání a napravíme věci s Bohem a druhými, Ježíš k nám přijde.
Daniel měl přátele, kteří byli také zbožní, protože Daniel se nestýkal s bezbožnými, ale Písmo říká, že nikdo z nich vidění, které měl on, neviděl: „Muži, kteří byli se mnou, žádné vidění neviděli, ale padlo na ně veliké zděšení a uprchli do úkrytu.“ (Daniel 10,7-8)
Opravdově kajícné srdce se nikdy nemusí před Pánem skrývat, protože se již nemusí bát soudu. Uznáte-li své hříchy se zbožným zármutkem a napravíte je, můžete s jistotou pohledět do Pánovy tváře. Nemusíte se třást strachem, když uslyšíte napomenutí. Vše, co před sebou uvidíte, je Kristus v celé své lásce a slávě.