ŠTĚDRÉ A RADOSTNÉ SRDCE

Jsme vděční, že Ježíš šel na kříž ochotně?

„Když jsme tedy obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme i my každou přítěž i hřích, který nás tak snadno svazuje, a vytrvale pokračujme v běhu, ležícím před námi. Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry, který pro radost, ležící před ním, nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu.“ (Židům 12,1-2)

Jaká radost byla před ním? Byli jste to vy, protože vás tolik miluje. To nebyla Ježíšova povinnost vůči Bohu, Bůh neřekl: „Synu, jestli to neuděláš, budu na tebe velmi naštvaný.“ Ježíš kvůli tomu nereptal proti Bohu: „To ale bude hodně bolet.“ Ne, šel za radostí, která byla před ním.

Jsme povoláni chodit stejným způsobem jako Kristus. Zde je verš, který se k tomu podle mě dokonale hodí. Ačkoli jsem ho nejčastěji slýchával v kázáních o dávání peněz, myslím, že platí pro každou oblast života. „Každý ať dává, jak se v srdci rozhodl, ne s lítostí anebo z povinnosti. Vždyť Bůh miluje ochotného dárce.“ (2. Korintským 9,7) Pavel tady nemluvil jen o penězích. Bohu nejde pouze o peníze.

Bohu záleží na tom, co děláme, a na službě, kterou vykonáváme. Jde o způsob, jakým sloužíme, uctíváme ho, modlíme se, dáváme desátek a pomáháme si navzájem – myslím, že je opravdu důležité, jak tyto věci děláme. Jednáme neochotně nebo s radostí? Naslouchat pokynům Ducha svatého a postoji, který zaujímáme, když sloužíme, dáváme nebo jednáme, je mnohem důležitější než množství peněz, které jsme dali, nebo práce, kterou zastáváme.

Prožijme den se srdcem, které chce sloužit Bohu z lásky a štědrosti!