Bůh nám ukazuje, jak můžeme žít bez strachu. „Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání“ (1. Janova 4,18). Jednoduše řečeno, pokud žijeme ve strachu, nemáme dokonalou lásku.
Je nade vši pochybnost, že milujeme Boha, ale zamysleme se nad tím, co v této kapitole Jan říká o dokonalé lásce. „V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy … jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat … jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.“ (1. Janova 4,10-12) Jan zde neříká, že „dokonalá láska k Bohu zahání strach“, ale že dokonalá láska začíná hojnou a bezpodmínečnou láskou k bratrům a sestrám v Kristu.
Možná někdo řekne, že miluje Boha, koná Pánovu vůli a věrně plní práci pro jeho království. Může dokonce Boha uctívat a vyučovat Boží slovo. Přesto pokud chová v srdci zášť, mluví proti druhým nebo někoho odmítá, chodí ve tmě a je na něm duch smrti. Celý život, všechny dobré skutky, nejsou u něj v pořádku. Zvaž, co o takovém člověku říká Jan: „Kdo říká, že je ve světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě“ (1. Janova 2,9).
Abychom mohli mít podíl na dokonalé lásce, která zahání všechen strach, musíme jako první krok napravit vztahy v Kristově těle.
Co se tím myslí? Jde o více než odpuštění, mnohem více. Znamená to odpustit všechny prohřešky vůči nám a nabídnout přátelství. Máme projevit úctu i těm, kdo proti nám zhřešili. Když dovolíme Boží lásce v nás přebývat a zdokonalovat nás, tak všechen strach bude vyhnán.