„Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě.“ (1. Janova 4,16-17)
Všimněte si poslední části této pasáže. Jan nám říká, že žijeme jako žil Pán, odpouštíme a milujeme své nepřátele. Není v nás touha po pomstě, zášť ani rasové předsudky, takže můžeme plně přijmout Boží lásku.
„V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy“ (1. Janova 4,10). Rozumíš, co Jan říká? Naše láska k Bohu je nám daná, avšak dokonalá láska také znamená znát a věřit v jeho lásku k nám. V této lásce nesmí být strach ani pochybnosti. Pokud pochybujeme, budeme žít v mukách: „Strach působí muka“ (1. Janova 4,18). Věřit v Boží lásku znamená vědět, že Bůh je den co den trpělivý s našimi selháními. Slyší náš pláč, vidí každou slzu i úzkost srdce a je k nám soucitný.
Tento aspekt Boží lásky je názorně vyobrazen v knize Exodus, kde se Bůh snažil zjevit svému lidu svou milující povahu. Mojžíšovi řekl: „Jdu vysvobodit Izrael,“ a v Písmu čteme: „Synové Izraele kvůli svému zotročení sténali a úpěli a jejich volání o pomoc stoupalo z té otročiny k Bohu“ (Exodus 2,23).
„Hospodin pak řekl: ‚Dobře jsem viděl soužení svého lidu, který je v Egyptě, a slyšel jsem jejich volání kvůli jeho utlačovatelům. Vždyť vím o jeho bolestech. Sestoupil jsem, abych ho vysvobodil z moci Egypťanů a abych ho z oné země vyvedl do země dobré a rozlehlé, do země oplývající mlékem a medem‘ “ (Exodus 3,7-8).
Věříš, že Bůh vidí tvou potřebu stejně, jako viděl trápení Izraelců? Často lehce řekneme: „Kristus je pro mne vším“, ale když přijde krize, podlehneme strachu. Bůh nikdy neopustí své děti v době jejich krize, i když se situace zdá naprosto beznadějná. Důvěřujte mu!