ŽIVOT V HOJNOSTI

Proč tolik křesťanů, kteří mají jistotu spasení, nezažívá hojný život, který Bůh slíbil těm, kdo věří? Ježíš nám slíbil mnoho věcí: odpuštění, klid, posilnění, útěchu, naději, plodnost, přátelství s Bohem a věčný život. Jen málo věřících si je bezezbytku užívá. Proč?

Myslím, že je to proto, že většina křesťanů se nedokáže přenést přes pravidla, co se v křesťanství má a nemá dělat, anebo neporozuměli tomu, že spasení je propojeno se změnou života. V prvním případě se zaměřují na to, aby se vyvarovali špatného chování, a ve druhém případě nikdy nedospějí k plnějšímu pochopení toho, co Bůh nabízí. Oba tyto případy jsou založeny na špatné teologii.

Vyrůstal jsem v náboženském prostředí, které se zaměřovalo téměř výhradně na to, co se nemá dělat. Ve strachu, že by lidé na milost reagovali nevhodně, se o ní příliš nemluvilo a neučilo. Jak si asi umíte představit, takový přístup k víře vede buď ke strachu, nebo v mém případě k úplnému odmítnutí víry. Teprve když jsem pochopil, že neexistuje nic, co by mě mohlo oddělit od Boží lásky, byl jsem vtažen do životodárného vztahu s nebeským Otcem, který mě vedl k tomu, že jsem se těšil ze všech výše zmíněných zaslíbení.

Spoustu let jsem žil tak, jako by všechno záleželo jen na mně. Hodně to souviselo s mizerným vyučováním, které jsem popsal výše. Koneckonců ortopraxe (=správné jednání) málokdy vyplývá z nedostatku ortodoxie (=správné víry). Pokud nepochopíte, že Bůh pro vás udělal a stále dělá to, co jste sami pro sebe udělat nemohli, strávíte zbytek života prací na něčem, co už bylo vykonáno. Už při stvoření světa Bůh zavádí den odpočinutí a autor listu Židům spojuje sobotu s odpočinkem, do kterého jsme povoláni vstoupit skrze Ježíšovo dílo na kříži. „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas“ (Židům 4,16).

Mnoho amerických křesťanů si život v hojnosti spojuje s americkým snem, nikoliv se závislostí na Boží milosti a zaopatřením od Pána. I když jsem vděčný za hojnost, kterou zažíváme, pravdou je, že nás zřejmě odděluje od radosti a odpočinku, které jsou nám zaslíbeny, než že by nám tyto věci poskytovala.

Když začneme skutečně poznávat Boha a jeho milost, pochopíme, že žádný problém není příliš velký, žádná bolest příliš silná a žádná potřeba nepřesahuje jeho schopnost naplnit ji.