JISTOTA V BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI

„Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností?“ (Žalm 73,13)

Žalmista Asaf procházel trápením, a když viděl snadný život zlých lidí, byl tím tak zmaten, že málem sklouzl do propasti naprosté nevěry. Už chtěl obvinit Boha, že ho opustil, že se o něj přestal starat. Téměř chtěl opustit bitvu a úplně se vzdát.

Tento zbožný muž si musel myslet: „Celou tu dobu jsem jednal správně a snášel útrapy, ale bylo to k ničemu. Veškerá má píle, chvála, uctívání a studium Božího slova byly zbytečné a marné. Byl jsem Bohu věrný, přesto stále trpím a nedává mi to smysl. Proč se mi to děje?“

Milovaní, musíte být opatrní. Když přijdou pohromy a zkoušky, když se rmoutíte, musíte střežit své srdce před uklouznutím.

Možná osobně nejste v Asafově stavu, zrovna neprocházíte zkouškami nebo utrpením, ale možná znáte někoho, kdo něčím podobným prochází. Možná přišla náhlá pohroma na příbuzného, přítele nebo člena církve, někoho, o kom víte, že je zbožný a jedná správně, a vy se ptáte: „Proč, Bože? Jak jsi to mohl dovolit? Ten člověk je tak spravedlivý.“

Asaf šel do svatyně a modlil se. Tehdy Duch svatý k němu promluvil a on uviděl: „Na kluzké cesty jsi je postavil, vydals je napospas hrozné záhubě!“ (Žalm 73,18)

Asaf si uvědomil: „Nejsem ten, kdo uklouzl. To bezbožní kloužou a jdou přímo do záhuby.“ Asaf začal vidět celý obraz a zaradoval se. „I když mé tělo i srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.“ (Žalm 73,26) Mohl říci: „Ano, moje síla selhává. Procházím velkou bitvou, ale v bojích nejsem sám. Mám v nebi milujícího Otce a on na mě dohlíží!“

Až přijde váš čas smutku nebo utrpení, jděte do skryté komůrky. Zůstaňte sami s Bohem a volejte k němu. Pokud najdete čas být o samotě s Otcem v modlitbě, posílí vás a dá vám porozumění.