Byl to Petr, kdo prohlásil, že Ježíše nikdy neopustí. A nejenže pak zapřel, že zná Pána, ale dokonce z jeho úst vyšlo i rouhání.
„Potom ho ta služka uviděla znovu a začala říkat kolemstojícím: ‚Je to jeden z nich!‘ On to ale znovu zapíral. Po malé chvíli se kolemstojící znovu obrátili na Petra: ‚Určitě jsi jeden z nich. Vždyť jsi Galilejec!‘ Tehdy se začal zaklínat a přísahat: ‚Člověka, o kterém mluvíte, neznám!‘ “ (Marek 14,69-71)
Kdybyste stáli u toho ohně a poslouchali Petra, možná byste si pomysleli: „To je ten muž, který byl na Hoře proměnění? Ten, kterému byly svěřeny klíče od království, ten, který vkládal ruce na nemocné, a oni se uzdravili? Poslechněte si, co vychází z jeho úst! Jak mohl tento muž, který měl tak blízký vztah s Pánem, takhle ho zapřít, lhát a klít? To je určitě Petrův konec. Asi se vrátí k rybářským sítím a už o něm nikdy neuslyšíme.“
Kdybyste běželi k Pánu a všechno mu požalovali, odpověděl by: „Ano, Petr selhal; ale já znám jeho srdce. Za krátký čas bude hořce plakat a vrátí se ke mně. Je na cestě k Letnicím a k životu služby pro mě. Ve skutečnosti zemře jako mučedník pro mě, ukřižován hlavou dolů.“
„Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.“ (2. Timoteovi 2,13) Je pravda, že Petr velmi zklamal, ale Bůh zůstal věrný a jeho věčný záměr s Petrovým životem nebyl zmařen. Jak je to možné? Protože Bůh nemůže popřít, kým je.
Bez ohledu na to, čím jste prošli nebo co jste provedli, Bůh se dívá na srdce. Pokud máte zlomeného a zkroušeného ducha, Bůh vás přijme. Jeho věčný záměr s vámi nebude zrušen, protože On vidí dál!