Jak často slyšíte křesťany říkat: „Bůh dělá ve své církvi něco nového“? Tato „nová věc“ bývá nazývána probuzením, vylitím Ducha nebo Božím navštívením.
Velmi často však tato nová věc rychle odezní a zmizí. Tak se ukáže, že toto navštívení vlastně žádným Božím navštívením nebylo. Ve skutečnosti křesťanští sociologové sledovali mnoho takových navštívení a zjistili, že průměrná životnost takové události je asi pět let.
Věřím, že Bůh dnes ve své církvi skutečně koná něco nového, ale toto velké dílo Ducha nelze nalézt pouze na jednom místě. Děje se po celém světě a vyznačuje se očistou. Bůh nezačne v církvi něco nového, dokud neodstraní to staré. Tento osvědčený biblický princip se nachází ve Starém i Novém zákoně a řídí se jím každé opravdové Boží hnutí. Jak řekl Ježíš, nebude nalévat nové víno do starých měchů (viz Marek 2,22).
Princip zrušení starého a příchod nového byl poprvé představen ve Starém zákoně v Šílu. Bůh za časů soudců zřídil v tomto městě svaté místo. Šílo, kde stála Hospodinova svatyně, bylo centrem veškeré náboženské činnosti v Izraeli. Jméno Šílo znamená „to, co je Hospodinovo“. Jde o věci, které představují Boha a zjevují jeho povahu a charakter. V Šílu Bůh promlouval ke svému lidu; tam Samuel slyšel Boží hlas a tam mu Hospodin zjevil svou vůli (viz 1. Samuelova).
Hospodin přestal v Šílu promlouvat, protože tamější kněz zlenivěl, propadl tělesnosti a město se zkazilo. Bůh Samuelovi v podstatě řekl: „Šílo se tak poskvrnilo, že už nepředstavuje to, kdo jsem já. Tento dům už není můj, skončil jsem s ním.“ Bůh opustil svatyni a nade dveře napsal „Í-kábód“, což znamená „Hospodinova sláva odešla“.
Bůh zcela skoncoval se starým, ale stvořil nové. Byl postaven chrám v Jeruzalémě, a ten byl znám jako „Hospodinův dům“ a Bůh v něm promlouval ke svému lidu.
„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2. Korintským 5,17)