Jediná věc, která může zrušit Boží nádherný záměr s námi, je tvrdošíjná pýcha. Vidíme to na životě krále Saula.
Písmo nám říká, že Boží Duch byl na něm ode dne, kdy ho prorok Samuel pomazal. Bůh povolal Saula a používal ho, ale v Saulovi bylo něco, co rychle vyšlo najevo: arogantní pýcha. Saul nikdy nevyznal ani nepřipustil své hříchy. Místo toho obviňoval ostatní, aby ospravedlnil své chování. Více se staral o to, jak vypadá, než o to, co si o něm myslí Bůh.
V tom byl rozdíl mezi Davidem a Saulem – pýcha. Přemýšlejte o tom. Král David, který vládl Izraeli po Saulovi, zhřešil stejně těžce jako Saul. Dokonce zabil manžela ženy, kterou si vzal, aby zakryl svůj hřích, ale činil pokání před Bohem. Když ho prorok Nátan upozornil na strašlivý čin, neospravedlňoval to. Místo toho volal k Bohu: „Bože, neodnímej ode mne svého svatého Ducha! Vše, co chci, je potěšit tě. Vím, že jsem tě zklamal, ale prosím odpusť mi. Očisti mé srdce.“ (viz 2. Samuelova 12,13 a Žalm 51)
Když byl Saul přistižen při hříchu, „Saul uchopil cíp jeho pláště … ‚Zhřešil jsem. Nyní mi však prosím prokaž poctu před staršími mého lidu i před Izraelem a vrať se se mnou.‘ “ (viz 1. Samuelova 15,22-35) Saul se více zajímal o to, co si o něm lidé myslí, než o to, že zarmucoval Ducha svatého.
Je to pýcha a nadutost, duch, který se nechce sklonit, co nás sráží dolů. Zlomené srdce a zkroušeného ducha miluje Pán. Nezáleží na tom, čím jste prošli nebo jak moc jste zklamali Boha. Když se běžíte ze všeho před něj vyplakat poté, co jste zklamali, on bude stát při vás. Vždy stojí na straně těch, kteří mají zlomené srdce a zkroušeného ducha.
Všichni někdy Pána zklameme; nikdo není dokonalý. Přesto pokaždé, když jsme mu nevěrní, on nám zůstává věrný.