Jednou za rok velekněz vstoupil do velesvatyně, aby vykonal obřad smíření za hříchy Izraele. Koupelí a důkladným očištěním se posvětil, vzal zlatou kadidelnici visící na třech řetězech, z oltáře vzal několik uhlíků, vložil je do kadidelnice, k nim dal hrst kadidla, vzal misku s krví býka a vstoupil do svatyně svatých.
Uvnitř velesvatyně byla truhla svědectví a na ní byla slitovnice a na jejích okrajích byli dva zlatí cherubové, kteří rozepjatými křídly zastiňovali slitovnici. Slitovnice představovala samotnou Boží přítomnost, Boha sedícího na trůnu.
Velekněz vzal hrst kadidla a hodil ho do ohně v kadidelnici. Svatostánek naplnila nádherná vůně. Kněz mával kadidelnicí před truhlou, dokud slitovnici nezahalil oblak aromatického kadidla.
Milovaní, to je dokonalá ilustrace toho, co pro nás Ježíš udělal a co právě teď dělá. Za prvé to ukazuje na Ježíšovu smrt a nanebevstoupení k nebeskému Otci coby našeho velekněze. Za druhé, tímto smířením je určena doba, kdy se za nás Ježíš začal modlit a přimlouvat se za nás u Otce.
Prvním projevem Ježíšovy přímluvy je, že pokropil svou krví každý dluhopis a dluh, který jsme měli. Dluhopis je „zapečetěný dluh nebo závazek, který je závazný pro dlužníka a jeho dědice či nástupce“. Ďábel na vás kdysi vznesl nárok, protože jste byli mrtví ve vinách a hříších.
Někde v útrobách pekla musí mít horu záznamů, které mají být splaceny, jsou tam poznámky o mně i o vás. V poznámkách bylo napsáno: „Musí zaplatit životem a odměnou je věčné zatracení.“ Ježíš však dostal klíče od tohoto archívu! Náš velekněz sestoupil až na dno pekla a otevřel trezor. Podíval se do záznamů a vytáhl všechny poznámky, dluhopisy a závazky těch, kteří v něj věří a kteří ještě uvěří.
Ježíš shromáždil všechny poznámky a vzal je do slávy. Tam je v přítomnosti Otce pokropil svou krví a oznámil: „Tyto dluhy jsou plně splaceny mou krví.