Nejsilnějším rysem pravé, spasitelné víry je touha po důvěrném obecenství s Bohem. „Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem.“ (1. Petrova 3,18)
Proč se Ježíš obětoval a zemřel? Proč pro nás získal ospravedlnění? Proč se nám přičítá jeho dokonalá spravedlnost? Bylo to proto, aby nás mohl přivést k Bohu. Stalo se to všechno proto, abychom mohli mít důvěrné obecenství s Otcem
Když Adam zhřešil, ztratil to nejcennější, co kdy člověk měl: společenství s Bohem. Hřích oddělil Adama od Otce, ve skutečnosti se Adam skryl před Boží přítomností. Od té doby, kdykoli člověk zhřeší, má tendenci utéct a skrývat se stejně jako kdysi Adam.
To je důvod, proč Bůh tak nenávidí hřích – okrádá nás o společenství s ním. Bůh nás stvořil proto, abychom měli blízký vztah s ním; až tak moc toužil po společenství s námi, že poslal vlastního Syna na kříž zemřít, aby nás ospravedlnil a odstranil zdi, které stály mezi námi a ním.
To je moc ospravedlnění – přičtení dokonalé Kristovy spravedlnosti, která nám otevřela cestu zpět k Božímu prvotnímu záměru stvoření člověka – k obecenství s Bohem!
Současný svět je plný zla, pomluv, satanových lží, svodů, viny, strachu, odsouzení – naplánovaných satanem, abychom se cítili nesvatí a nehodní přijít do Boží přítomnosti. Ďábel chce, abychom zůstali schovaní jako Adam, abychom neměli obecenství s Bohem.
Ale byli jsme z toho všeho vysvobozeni. Náš hřích je přikryt krví, odpuštěn a byla nám přičtena Kristova svatost. Proto máme právo přicházet do Boží přítomnosti, k jeho trůnu, protože před ním stojíme s dokonalou spravedlností. Bůh nás zve k trůnu milosti, protože nás vidí jako svaté v Kristu.
Milovaní, Ježíš nezemřel jen proto, aby nás přivedl do nebe. Ježíš zemřel, abys každý den mohl žít v krásném, důvěrném obecenství s nebeským Otcem.