BOŽÍ MOC K ZÁCHRANĚ

Věrní křesťané se často ptají: „Proč Bůh odkládá naše vysvobození, proč neodpovídá? Je všemocný, tak proč naše potíže rychle nevyřeší? A když nás vysvobodil, proč tak často znovu čelíme stejným okolnostem?“

Pavel jasně vysvětluje Boží záměr: „… to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé“ (2. Korintským 1,9). Pavel pochopil, že Pán ve své milující svrchovanosti chtěl, aby Pavel přestal spoléhat na lidi a spoléhal na Boha, který má moc křísit mrtvé, a tak přiměl Pavlovu víru k růstu.

Věřím, že klíč k pochopení těchto věcí se nachází ve větě „Bůh, který křísí mrtvé“. Spoléháme na Boha, jehož síly přesahují všechny ostatní síly, včetně smrti. Jsme jeho, a když nás nechá čelit zkoušce, musíme vědět, že žádná moc nemůže zvítězit nad jeho záměry s námi.

Žena s neustálým krvotokem utratila vše, co měla, aby našla lék, ale nikdy se nevyléčila. To, co potřebovala, bylo nad její zdroje. Když Ježíš šel okolo, ona projevila stejné poznání o Pánově moci osvobodit, jako měl Pavel. Totéž platilo o Lazarových sestrách Martě a Marii. Jejich bratr zemřel, a žádný z jejich zdrojů ho nemohl přivést zpět. Jejich jediná naděje byla v Bohu, který má moc křísit mrtvé.

Jaké krizi právě čelíte? Jaký problém vás tlačí a způsobuje, že se bojíte, co přinese budoucnost? Pokud následujete Ježíše, nakonec každý lék, který potřebujete, spočívá v Boží moci. On vzkřísí mrtvá manželství k životu. On přivádí závislé členy rodiny a ty, kteří odešli, bezpečně domů. On dává víru do mrtvých srdcí.

Každý křesťan musí začít přiznáním: „Mám problém a potřebuji, aby se Bůh dotkl mého života. Tak začíná vysvobození, a je mocné a důkladné. Vysvobození musí začít v Božím lidu – v pokání, víře a naději. „V něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí“ (2. Korintským 1,10). Práce, kterou Pán koná v každém z nás, je na celý život. Žádná okolnost není nad jeho síly.