BOŽÍ POVOLÁNÍ A PŘIROZENOST

John Piper psal o jednom z nejzávažnějších výroků v historii Nejvyššího soudu, který ukazuje změnu a rozklad společnosti. Tuto krátkou větu pronesl soudce Nejvyššího soudu Anthony Kennedy v roce 1992. Řekl: „Srdcem svobody je právo definovat vlastní pojetí existence, smyslu bytí a tajemství života.“

Podporovat tuto ideologii, znamená Boha vyloučit z rozhovoru.

Tvrdit, že kdokoli může definovat a určovat svou existenci a identitu, je pokusem vymazat Boha. „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Genesis 1,27)

Alexander MacLaren, kazatel z 19. století, napsal: „Člověk touží předvést svou svobodu tím, že odvrhne morálku nebo zákon, který jej omezuje‚ a dělat, co se mu líbí, ale ve skutečnosti ukazuje své nevolnictví. Vlastní vůle vypadá jako svoboda, ale je to nevolnictví…. Vůle a svědomí nás mají nabádat a vést; nikdy nezhřešíme, aniž bychom je nejprve umlčeli, spoutali a podmanili tyranií tužeb a smyslnosti, které by se měly podřídit a ne přikazovat.“

Každý člověk instinktivně zná Boží spravedlnost, zákon a pravdu, i když se proti tomu bouří. „Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.“ (Římanům 1,19–20)

Máme práci, kterou pro nás Bůh připravil. „Jsme přece jeho dílo! Bůh nás v Kristu Ježíši stvořil, abychom konali dobré skutky, jež pro nás předem připravil.“ (Efezským 2,10)

Jsme stvořeni pro věčnost. „On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti“ (Kazatel 3,11). Od Otce jsme dostali duchovní přirozenost, povinnosti a cíl cesty. Na to nesmíme zapomínat, bez ohledu na to, s jakými hříchy bojujeme.