CO VYPŮSOBÍ VĚČNOU SLÁVU

„Mám za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.“ (Římanům 8,18)

Intenzivní utrpení způsobuje úzkost, a úzkost způsobuje zoufalství. Když jsme zoufalí, hledáme opravdový důvěrný vztah s Bohem. Ale tím nikomu neříkám, aby vyhledával utrpení. Ježíš nám říká, že každý den má dost svých problémů, víc vyhledávat nemusíme. Nevyhledávejte pronásledování. Pokud žijete svatý život před Bohem, pronásledování si vás najde.

Písmo nám říká, že prší na spravedlivé i nespravedlivé (viz Matouš 5,45). To může být pozitivní, ale také to přiznává, že nejsme imunní vůči problémům světa. Byli jsme osvobozeni od odsouzení a věčného zatracení díky moci Ježíšova kříže a krve. Když jsem slyšel verš, jak Pavel řekl: „… právě když jsem sláb, jsem silný“, myslel jsem si, že to znamená, že když jsem v depresi nebo slabý, pak je pro mě Bůh silný. Bylo za tím smýšlení: „Když jsem silný, zvládnu to! A když jsem slabý, Bůh to zvládne.“ Ale tak to Písmo neříká. Čím dále jdu v křesťanském životě, tím více si uvědomuji, jak zoufale potřebuji Boha v každé době.

Musíme žít v realitě kříže každý den. Utrpení odhaluje, zda zaslíbení v Písmu jsou jen verše a pravda, o které víme, nebo zda jsou skutečností v našem životě. I v nejtemnějších okamžicích mého života byla radost z mé spásy stále neporušená. To nebylo pozitivní myšlení, ale byla to Boží přítomnost v mém životě.

Přál bych si kráčet v tom vítězství po celou dobu, ale obvykle se stane to, že odtrhnu oči od Ježíše a upřu je do zrcadla nebo na své okolnosti. Až když se zvedne vítr a vlny a já si uvědomím, že nevidím Ježíše, přesměruji svůj pohled zpět na Boha.

Bez lisu na olivy není oleje na pomazání. Olivy se nejen krájí, ale také drtí. Olej nezískáme jednoduše tím, že necháme olivy uležet ve sklenici. Bez přetavení nezískáme čistotu ani schopnost odrážet Boha. Bez ohně rafinování nezískáme obraz našeho Spasitele. Bez utrpení v nás nevznikne obraz Krista.