Pokud říkáš, že jsi křesťan – že miluješ Ježíše a posloucháš ho – a přesto ho den za dnem zanedbáváš tím, že se nemodlíš, pak ho opravdu neznáš. Tvůj dům není postaven na skále; je postaven na písku a v těžkých časech se zhroutí.
Ježíše nemůžete poznat pouhým chozením do církve. Musíte den za dnem, hodinu za hodinou hovořit s Pánem. Musíte ho poznávat, růst v lásce k němu a toužit poznat, co ho těší.
Příliš často považujeme Boží přikázání za něco, co tíží a omezuje osobní svobodu. Než abychom jeho slova přijali, hledáme způsoby, jak uniknout jejich plnění. Překrucujeme Boží milost tím, že z ní děláme únikovou cestu z „vězení“ zákona; ale milost je ve skutečnosti učitelkou svatosti. „Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku“ (Titovi 2,11-12).
Člověk na skále se drží Pánových rozkazů a radostně je plní. Nevidí Boha jako někoho s řemenem v ruce, vždy připraveného ho potrestat. Ne, vidí Pána jako někoho, kdo má k němu napřažené ruce a říká: „Pojď ke mně a přijmi život, přijmi sílu. Já tě povedu.“ Boží slovo nám ukazuje, co je zapotřebí k tomu, abychom mohli stavět na skále spasení.
Henoch poslouchal Boha s jediným cílem líbit se mu. „Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. ‚Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.‘ Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení“ (Židům 11,5). Henoch byl přenesen k Bohu, protože v něm Bůh našel zalíbení.
Apoštol Jan říká: „… přijímáme od něj vše, oč prosíme, neboť dodržujeme jeho přikázání a děláme, co se mu líbí“ (1. Janova 3,22), nebo „Hoden jsi, Pane a Bože náš, přijmout slávu a čest i moc, neboť jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle byly stvořeny a trvají“ (Zjevení 4,11).