DŮVĚŘUJTE BOHU

Jozue a Káleb byli mezi dvanácti vyzvědači, kteří byli vysláni, aby prozkoumali zaslíbenou zemi. Když zjistili, že v zemi žijí nepřátelé, neprolévali slzy a nenaříkali nad podmínkami, jaké tam panují, ale vrátili se plní radosti, naděje a víry.

Znáte takové křesťany? Stále se radují. Víte, že prožívají hrozné zkoušky, ale vypadá to, že vědí, jak se uprostřed zlé situace chytnout Boha.

A co vy? Jste pořád na dně, stále si stěžujete? Možná už vás osobní nebo rodinné problémy přemohly a zhltly vaši duši. Milovaní, bez ohledu na to, čím procházíte, jste Bohu drazí. Pokud k němu přijdete s kajícným srdcem a hladovou duší, dá vám naději a svůj pohled na situaci.

Jozue a Káleb měli zjevenu svou hodnotu v Božích očích a věděli, že Izrael je pro Boha výjimečný. To byl klíč k jejich vítěznému duchu a naději. Jozue řekl: „Budeme-li se Hospodinu líbit, uvede nás do té země a dá nám tu zem oplývající mlékem a medem.“ (Numeri 14,8) Jinými slovy: „Protože se v nás Bohu zalíbilo, jako by už nám tu dobrou zemi dal.“

Stejné zjevení měl David: „Vyvedl mě na svobodu, uhájil mě, protože si mě oblíbil.“ (Žalm 18,20) Tak i každý dnešní vítězný křesťan má stejné zjevení milujícího nebeského Otce: „S ním nemůžu selhat! To nepřátelé se stanou pokrmem, protože jsem pro Pána vzácný(á). Zamiloval si mě.“

Rád bych vám objasnil velké Boží milosrdenství v kázání Jozua a Káleba. Izraelci strávili noc ve vzpouře, utápěli se v nevěře, plakali, jako by je Bůh opustil, a nakonec jmenovali vůdce, který je měl odvést zpět do Egypta. Přesto k nim Bůh poslal Jozua a Káleba, a ti řekli lidu: „Jenom se nebuřte proti Hospodinu! Nebojte se lidu té země, zhltneme je jako sousto chleba! Jejich ochrana od nich odstoupila, ale s námi je Hospodin. Nebojte se jich!“ (Numeri 14,9)