Jsem otec čtyř dětí; všichni jsou ženatí a vdané a mají vlastní děti. Kdykoli mé děti čelí potížím, nezlobím se na ně. Naopak mě těší, když mě požádají o pomoc. Ať už jim mohu pomoci modlitbou, radou nebo financemi, je mi velkým potěšením, že jim mohu požehnat.
O co více má Pán Ježíš radost z toho, že žehná svým dětem, když to potřebují? Říká nám: „Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!“ (Matouš 7,11)
Když se rozhlédnete v Kristově těle a uvidíte druhé křesťany, může se vám zdát, že jsou více talentovaní a požehnaní. Někteří umí nazpaměť dlouhé oddíly Bible, zatímco jiní kážou, vyučují nebo zpívají k Boží slávě. Říkáte si: „Jak jsou Bohem požehnáni. Já chudák! Nejsem dost chytrý, abych si zapamatoval Boží slovo. Dokonce si nevzpomenu ani na kázání. Prostě nemám žádné dary, které mají moji bratři a sestry ke službě Bohu.“
Milovaní, ani nevíte, jak jste požehnaní. Nejste chytří, je pro vás těžké se i jen usmát? Naříkáte, že ve svém životě nevidíte duchovní růst? Jste zarmouceni, protože se cítíte nedostateční, opomenutí, nepotřební?
Avšak Ježíš říká: „Jste požehnaní. Nemáte být na co pyšní, a tak mi sloužíte nejlépe, protože ve vaší slabosti se projeví moje síla! Mohu vás použít lépe, než všechny ostatní.“ Tak to Ježíš řekl apoštolu Pavlovi: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ (2. Korintským 12,9)
To je opravdové požehnání! Ježíš nikdy neřekl: „Požehnaní jsou ti, kteří jsou silní, šťastní, soběstační, přesvědčiví, velmi nadaní.“ Ne! Náš Pán žehnal slabým, odmítnutým, pronásledovaným, sklíčeným, těm, které druzí považují za nic. Říká vám: „Vy víte, jak moc mne potřebujete, a proto jste požehnáni!“