V knize Numeri je smutný příklad promarněného trápení. Pět dcer muže jménem Selofchad se obrátilo na Mojžíše s žádostí o podíl na vlastnictví zaslíbené země. Řekli Mojžíšovi: „Náš otec zemřel na poušti, ale nebyl ve skupině těch, kdo se smluvili proti Hospodinu, ve skupině Kórachově; umřel za svůj hřích a neměl syny.“ (Numeri 27,3) Tyto ženy vlastně říkaly: „Když proti tobě povstala Kórachova skupina, náš otec mezi nimi nebyl. Nebyl rebel. On zemřel za svůj hřích.“
Fráze „umřel za svůj hřích“ mě na první pohled upoutala. To znamenalo, že ačkoli jejich otec viděl neuvěřitelné zázraky jako vysvobození z Egypta, vodu tekoucí ze skály a manu přicházející z nebe, umřel v nevěře s ostatními ze své generace.
Jeho pět dcer se narodilo na poušti a vyrostlo v rodině zatvrzelé proti Bohu. Zkoušky, které na Izraelce přišly, vyvolaly v jejich otci nevěru, a tyto mladé ženy pravděpodobně slyšely neustálé reptání a hořkost a ani jedno slovo víry nebo projev důvěry Bohu. Musely Mojžíšovi přiznat: „Náš otec nám nenechal nic, žádnou naději, majetek ani svědectví. Po celých čtyřicet let si s hořkostí stěžoval, že je život těžký. Zemřel za svůj hřích; promarnil svůj život.“
Je hrozné něco takového říct o rodiči, proto musím všechny rodiče, kteří toto čtou, varovat: Vaše děti vás sledují. Vidí, jak se chováte a jak reagujete, když trpíte, a ovlivňuje je to na celý život. Jak se chováte? Promarňujete svá trápení nejen pro sebe, ale i pro další generace? Mám naději, že vaši potomci se utvrzují v Kristu, když vás slyší říkat: „Toto trápení se mi nelíbí, ale požehnáno buď Pánovo jméno.
Znám mnoho křesťanů, kteří jsou s každým novým utrpením zahořklejší. Právě trápení, která je měla vycvičit – zkoušky navržené Bohem, aby odhalily jeho věrnost – z nich místo utvrzení ve víře udělaly notorické stěžovatele. Kde zůstala jejich víra a důvěra v Pána? Co si musí jejich děti myslet?
Milovaní, nepromarněte svá trápení. Ať ve vás vypůsobí vůni důvěry a víry v Boha.