„Vyslal už před nimi muže, Josefa, který byl prodán do otroctví“ (Žalm 105,17). Josef byl zkoušen v mnoha ohledech, ale největší zkouškou pro něj bylo slovo, které dostal.
Zamysli se nad tím, čím vším Josef prošel. V sedmnácti letech ho bezcitní bratři svlékli a hodili do cisterny, aby tam zemřel hladem. Vysmívali se jeho prosbám o slitování a prodali ho Izmaelským obchodníkům. Ti ho vzali do Egypta a tam jej prodali do otroctví.
A přece Josefovou největší zkouškou nebylo ani zavržení jeho bratry ani otroctví ani vězení. To, co Josefova ducha zmátlo a zkoušelo, bylo slovo, které dostal od Boha.
Bůh kdysi řekl Josefovi prostřednictvím snů, že dostane velkou moc. Zachrání mnoho lidí a jeho bratři se před ním pokloní.
Josef si ničím z toho nehladil své ego. Jeho srdce bylo natolik zaměřené na Boha, že v něm Boží slovo vyvolalo pokorné odevzdání se osudu: „Pane, vzal jsi mne do své ruky a máš se mnou svůj věčný plán.“ Josef byl šťastný už jen z toho, že věděl, jak důležitou roli hraje v naplňování Boží vůle. Avšak okolnosti tomu vůbec nenasvědčovaly. Stal se otrokem! Jak by mohl věřit, že jednou zachrání nesčetný lid? Určitě si říkal: „To nedává smysl. Jak by mohl Bůh řídit mé kroky do věznice, do zapomnění?“
Deset let Josef věrně sloužil v Potifarově domě, byl však nespravedlivě obviněn a odsouzen. Jeho vítězství nad pokoušením ze strany Potifarovy ženy ho přivedlo do vězení. Jistě na něj přišly pochybnosti: „Rozuměl jsem Bohu dobře? Nevyvolala ty sny moje pýcha? Co když měli bratři pravdu? Možná se mi to děje za trest kvůli nějaké sobecké touze.“
Později mohl Josef říct: „Bůh mi skrze sny ukázal, jakou službu po mně chce, čím mám být prospěšný, ale pak všechno svědčilo o opaku. Tehdy jsem si myslel: ‚Pane, to jsi určitě nemluvil ty, to musela být moje vlastní touha.‘ Jeho slova zkoušela mou důvěru k němu, nyní se ale mohu otočit zpět a vidím, že je všechna vyplnil.“
Příteli, nezoufej, když cítíš pochybnosti ohledně Božích zaslíbení. Mohu tě ujistit, že Bůh každé zaslíbení vyplní svým způsobem a ve svůj čas!