DUCHOVNÍ TEPLOMĚR

Když jsem jako mladý muž odešel z Teen Challenge, pracoval jsem v restauraci za mzdu jen o 50 centů vyšší, než byla minimální mzda, ale především jsem byl vděčný za to, že patřím Kristu a že jsem dostal novou šanci v životě. Přišel za mnou jeden muž z chemické továrny a řekl: „Hele, chci tě zaměstnat. Chci ti pomoct.“ Najednou jsem měl práci, kde jsem vydělával trojnásobek předchozí mzdy. Přemohla mě vděčnost a pomyslel jsem si: „Nemůžu uvěřit, že jsem schopen takto uživit sebe a rodinu. Mám na kontě těžký zločin. Mám špatnou minulost, ale teď mám příležitost, kterou jsem si nezasloužil.“

Nyní skočíme o rok dál. Tvrdě jsem pracoval a byl jsem povýšen na místo, kde jsem vydělával víc peněz, než jsem dosud v životě vydělal, a stal jsem se nákupčím. Kolegové mi říkali věci jako „Vyděláváme o 20 % méně než jinde. Víš, že v té firmě dále v ulici platí víc?“

Byl jsem dále schopen štědře zajistit svou rodinu? Ano. Stále jsem vydělával mnohem víc, než jsem si zasloužil nebo než jsem si kdy vydělal? Ano.

Když jsem však přestal hledět na důležité věci a začal se srovnávat, najednou jsem byl zahořklý, zklamaný, záviděl jsem druhým lidem a stále o tom přemítal v mysli. Bylo to jako v Ježíšově podobenství o dělnících na vinici: „Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. Vzali ho a reptali proti hospodáři“ (Matouš 20,10-11). Toto podobenství mluví o věčných věcech, ale také o pozemských, které chce Ježíš vyřešit v našich srdcích.

V našich životech funguje vděčnost jako duchovní teploměr. Když přestanu hledět na Krista a milost, kterou mi prokázal, a začnu hledět na sebe, na své skutky a na to, co jsem „vydělal“, je to velmi nebezpečné!

Když pracujeme pro Boží slávu, přesvědčme se, že skutečně pracujeme k Boží slávě. Chraňme si svá srdce a aktivně děkujme za Boží dobrotu v každé oblasti života.