Vyrostl jsem v letniční církvi, kde každou neděli kazatel horlil proti různým hříchům, o kterých byl přesvědčen, že jsme je spáchali, nebo jsme o nich přemýšleli, nebo je velmi brzy spácháme. Učil, že pokaždé, když zhřešíme, ztrácíme spasení; takže jsme museli přijít k oltáři a znovu odevzdat svůj život Ježíši Kristu.
Tomu se říká kázání zákona a bylo plné povinností. „To bys měl dělat. To bys neměl dělat.“
V 70. letech, když jsem byl teenager, nastal v církvi posun od zákonictví a „měl bys“ k novému charismatickému hnutí, které hlásalo „můžeš“. „Můžeš to dělat. Můžeš prosperovat. Můžeš snít své sny. Můžeš mít vše, co chceš. Jen to pojmenuj a nárokuj si to. Můžeš být vším, čím bys chtěl být, a Bůh je tu, aby ti pomohl.
V takové církvi je důvodem, proč chtít spasení, to, že tě Bůh miluje a má s tvým životem úžasný plán. Když přijdeš do takové církve a uslyšíš pastora říkat: „Bůh tě miluje“, pomyslíš si: „Výborně, já se také miluji!“ Potom pastor řekne: „Bůh má úžasný plán pro tvůj život“, ty si řekneš: „Nádhera, i já mám se svým životem úžasné plány! To vypadá, že Bůh je skvělým pomocníkem a pomůže mi naplnit plány, jak se mít v životě dobře.“ Lidé tak vstupují do církví na základě falešného evangelia.
Posunuli jsme se od „evangelia“, které říkalo: „To bys měl dělat. To bys neměl dělat“ k „evangeliu“, které říká: „Není nic, co bys nedokázal. Záleží na tobě!“
Nezáleží na tom, jakým způsobem se takzvané „evangelium“ ohýbá, stále je to evangelium zaměřené na člověka.
Evangelium není „můžeš“. Evangelium není „měl bys“. Evangelium je „Ježíš všechno vykonal.“ Jakmile to přijmete, jste konečně na správném místě. Moc, která vzkřísila Ježíše, tě změní, a jeho spravedlnost může začít pracovat v tobě a srze tebe.